Dishonored
Zneuctená
Režie:
Josef von SternbergKamera:
Lee GarmesHrají:
Marlene Dietrich, Victor McLaglen, Warner Oland, Barry Norton, Lew Cody, Tom London, Gustav von Seyffertitz, Geraldine Dvorak, William B. Davidson (více)Obsahy(1)
Prolog filmu uvádí: "Ocelový kruh svírá Vídeň. Zvláštní postavy vystupují z prachu hroutící se rakouské říše. Jednou z nich je X - 27. Mohla být největším špionem všech dob, kdyby bývala nebyla žena." Film je založen na Sternbergově stejnojmenné povídce, pojednávající o vídeňské pouliční prostitutce, jejíž služby využije v rámci rakousko-ruského konfliktu špionážní služba. Paramount se rozhodl nazvat film Zostuzena navzdory jeho protestu, neboť ona dotyčná dáma nebyla zostuzena, ale postavena před popravčí četu. Tato scéna byla natáčena ve velkém hangáru pro balony, aby bylo dosaženo silné ozvěny. Technici za tento způsob nahrávky odmítli nést zodpovědnost. Sternberg i zde kultivovaně rozehrává melodramatický příběh silných jedinců postavených do krajních situací. Opět činí hlavní hrdinku citově i charakterově nejzajímavější postavou.
„Zneuctená“ je jeden z najlepších filmov Josefa von Sternberga. Rajner Verner Fasbinder zaradil „Zneuctenú“ do prvej desiatky najlepších filmov v histórii kinematografie. Špionážny film z obdobia 1. svetovej vojny vychádza zo skutočných udalostí a z postavy svetoznámej špiónky menom Mata Hari. Marie Kolverer, najzvodnejšia špiónka rakúskej monarchie, je vyslaná do Ruska, kde slúži svojej vlasti v prestrojení. Marlene Dietrich stvárnila vo filme svojho dvorného režiséra Josefa von Sternberga jednu z najcharizmatickejších rolí svojej hereckej kariéry. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Mužská podstata špionážního dramatu je v Dishonored rozložena ženským elementem. Těmi skutečně slabými a zranitelnými (a taky dětinskými) jsou muži, nikoli Marie, sebevědomě flirtující i tváří tvář smrti. Mylně se pánové domnívají, že smyslnou ženu-vamp ovládnou, promění-li ji v objekt – s kódovým označením namísto jména. Svou ponižující roli, a s ní i všechny dehonestující převleky, Marie nepřijímá kvůli své koketné povaze, ale pro možnost infiltrovat se do světa mužů (v některých obzvlášť odvážných scénách zřejmě přímo do světa jejich erotických fantazií) a sabotovat jej zevnitř. Její ženství, podtrhované volbou kostýmů, muže ničí. Nejzranitelnější je protagonistka příznačně jako obyčejná žena ve svých civilních šatech na začátku a na konci filmu (a právě její zranitelnosti hned v prvním záběru využívá kamera, když ji neslušným detailem nohy redukuje na erotický objekt). Stejně jako jiné Sternbergovy hrdinky, i Marie se mění z oběti v lovce, jehož zbraní, díky protagonistčiným schopnostem zbraní smrtící, je tělo. Jím si podmaňuje své kořisti, které vyzývá, aby ji svlékaly nebo líbaly. A stejně jako jiné Sternbergovy hrdinky, ani Marie nemůže ve světě řízeném muži uspět. Její láska nemá proti jejich válce žádnou šanci. 75% Zajímavý komentář: Radko ()
Jestli se dá Dishonored i dalším spolupracím Dietrich a Sternberga něco vyčítat, tak to, že božská Marlene neslouží filmu, ale naopak film slouží jí. Vše je podřízeno tomu, abyste na ni ani po skončení závěrečného titulku nemohli zapomenout - a alespoň z mého pohledu se to daří skvěle. A závěrečná scéna je naprosto úžasná. Je jasné, o kom se mi dnes bude zdát. ()
Byla-li Garbo Dámou z lóže číslo 13 a Matou Hari, Dietrich byla X 27, tajným rakouským agentem, který se nebál podívat smrti do tváře. ()
Sternbergova verzia príbehu, ukazujúca kariéru jednej z najzáhadnejších špióniek dejín, rovnako chladnokrvnej ako vášnivej, ukrývajúcej tajomstvo najvnútornejších pocitov raz za maskou zvodného vampa, inokedy za naivným výzorom ruskej sedliačky (premeny Maty Hari sú neskutočné). Verzia, ktorá cez sladkobôľny príbeh nenaplnenej lásky odkrýva spôsob jej práce, no zahaľuje motívy. Dominujú obrazy prezdobených sídiel, diktovaných kánonom monarchie, ovplyvňujúce zariadenie nielen sídiel generality, ale napr. aj kuplerajov, spoľahlivo uvádzajúce príbeh do doby prvej svetovej. Všetky výjavy okázalosti, či časté použitie vrstvenia obrazu, akoby snovo odrážali osud špiónky. Premietol sa v ňom život a zbrane ženy v postavení, do ktorého bola viacmenej dotlačená - predstierané vášne, chladnokrvné fígle a potláčané city. Výkon gotickej krásky s uzulinkými perami bez kúska krvi v tele - Marlene Dietrichovej s nádhernými nohami (hrajúcimi významnú úlohu v úvode aj v jednej zo záverečných scén) - korunuje ďalší z kinematografických skvostov (podľa Fassbindera šlo o jeden z desiatich najvýznamnejších filmov vôbec). ()
Ma to krasnu kameru, Marlene Dietrich je hot ako to len doba vzniku dovoli, ale cely film sa strasne vlecie. A super uvod ani zaver to nezachrania. 6/10 ()
Pod tento film sa zub času bohužiaľ podpísal veľmi silno. Neviem, ako to na ľudí pôsobilo pred 70 rokmi, ale teraz mi vyznel dosť nudný a chvíľami mimoriadne naivný. Za vyzdvihnutie stojí len niekoľko veľmi pôsobivých scén a skutočne majstrovský výkon Marlene Dietrich. ()
Marlene Dietrich a Josef Von Sternberg je dvojica,ktorá„plodila” zaujímavé filmové počiny,a tento je presne taký,ktorý sa pamätá vďaka postave,ktorú zahrala,jej osudová špiónka... Snímok je to extrémne starý,ale atmoška je zato bravúrna a finále je ešte finálnejšie,ako može byť. Marlene je príťažlivá drzá ako jej postava X-27,hodí sa na to. Vedel som predtým,ako som začal pozerať,kto je to svetoznáma Mata Hari a scéna popravy je „fenomenálna...” Úloha,pre ktorú bude Marlene žiť večne,lebo jej charakteristika býva žiadaná,ako vyzerá na plátne... ()
Zdĺhavý a naivný špionážny príbeh, záchrana prichádza v poslednej tretine filmu. ()
Začiatky zvukového filmu si vyberali svoju daň a prvé zvukové filmy sa vyznačovali nie príliš podarenými dialógmi a hercami, ktorí viac hrali mimikou tváre, než hlasom, čo je aj prípad tohto filmu a Marlene Dietrich, ktorá tu gúľa očami ostošesť, no hlas ma v každej situácii rovnaký, uspávací. Keďže ani dej nie je nejako extra zaujímavý, čistý priemer. ()
Marlene Dietrich je dokonalá - vizuálně i herecky. Třeba ta scéna, jak tam mňouká, to jsem fakt nemohl. Podle mě jedna z nejkrásnějších a nejcharismatičtějších hereček starého Hollywoodu. ()
Další postava pro skvělou Marlene, kde mohla ukázat své schopnosti. A neschopnosti mužů. ()
Bohužel se mi zdála hlavní dějová linka poněkud prostoduchá. Nechci teď nijak hanit výkon Marlene, která je mimochodem výborná, ale jak už tu jednou padlo, nesloužila Marlene filmu ale film sloužil jí, což myslím filmu nikterak neprospělo. 65% ()
Žena (a zvláště typu Marie Kolverer / Mata Hari) je ve válce něco nepatřičného (citace z filmu). Ale nejen válka je světem mužů, světem mužů je i tenhle svět. Pokud jím přestává být, nebo pokud jím již není, neznamená to, že se stává nebo stal světem žen. Stává se světem "nikoho". Stává se kostýmovou tragikomedií. Jan Werich říká, že člověk, když už jednou je, tak má být to, co je..., Marie Kolverer v tom měla krátkou (špionážní) přetržku. Možná Jan Werich nemá pravdu, možná stačí, když člověk skončí takový, jakým je. Možná je to pozdní návrat, ale... Marie Kolverer si ze všech kostýmů, které kdy nosila, aby zmátla muže a dostala z nich co potřebovala, vybrala na poslední cestu ten, který "nosila, když sloužila svým krajanům, a ne své krajině." Pozn: Marlene Dietrichová je sice značně přeceňovanou herečkou, moderní (přirozený, uvolněný) přístup ke svým rolím, ji však nelze nepřiznat. ()
podla tej ukecanej buzny Wernera Fassbindera ide o jeden z najvyznamnejsich filmov vobec. No, silne pochybujem, respektive rovno znevazujem jeho slova - medzi najvyznamnejsie a najslavnejsie filmy urcite davam Yasujiro OZu- a a jeho film Tokyo Monogatari + Wellesov Obcan Kane. Takze to, co tvrdila tato ukecana bukvica mam uprimne vprdeli, teda zase pardon, to mi uslo a chcel som napisat, ze zasadne nesuhlasim, lebo mam 2. kandidatov na najvyznamnejsie filmy. 50 % ()
Nemám nic proti. Marlene Dietrich, hrála jak hrála, tvářila se jak se tvářila, byla čím byla. Nadšený jsem z toho nebyl. Mohla být i něčím zcela jiným. Ale mory mě braly z neustálého úsměvu Victora McLaglena. Nejednou jsem si říkal - Bože, on má snad tetanus v akutní fázi, kdy už prostě nejde z tváře vyhnat tu křeč. Závěr filmu byl roztomile patetický. ()
Sakra ta Marlene Dietrich byla fakt kus. Kdybych byla chlap, tak z toho filmu týden nespím, ale protože jsem jen obyčejná ženská, tak tiše sedím a závidím. ()
Sternberg a Marlene ve svete, ktery Vam nikdo jiny nez tato dvojice nenabidne. Dej je zbytecne komentovat, na ten nebudete mit cas. 100%. ()
Josef von Sternberg se pomalu stává mým favoritem. A to pro skvělé filmařské oko - žádný jeho záběr není nudný, každý je promyšlený do detailu, každý je rafinovaně nasvícený. A také si čím dál víc cením von Stenberga pro jeho jedinečnou schopnost organicky spojovat groteskní s romantickým. Jeho filmy vnímám jako vysoce stylizovanou "hru", jež je záměrně, programově vzdálená jakékoli nudné realitě. Je to asi stejný rozdíl jako mezi extravagantními modely na předváděcím molu a běžnou konfekcí na ulicích. Marlene Dietrich nemůže obyčejný smrtelník potkat na ulici. Tu může potkat jedině na filmovém plátně. ()
Perfektně natočený, úmyslně stylizovaný, špionážní film s neodolatelnou Marlene. ()
"Tomu říkáte válka? Já tomu říkám jatka." Pravděpodobně nejmladší hoch z celé (filmové) rakouské armády a pronesl taková pravdivá slova. Marlene Dietrich jako obvykle dělá z filmu něco víc a upřímně, kdyby nehrála X 27 ona, nevím nevím, jak by to dopadlo. Ale abyste si zase nemysleli, že dávám vysoké hodnocení pouze kvůli ní, to zas ne. Kostra filmu jako takového vůbec není špatná, jen kdyby se McLaglen ustavičně neculil (to dokáže jednoho nasírat), nebylo tam pár takových podivných chyb (například jak by se mohlo podařit uniknout ze základny plné Rakušanů?) a Marleine mluvila trochu plynuleji anglicky. Ovšem jako příběh o jedné rakouské agentce, která si nic nedělala z nadřízených, nepřátel, lásky, strachu, života a smrti to funguje. A to je asi to hlavní, co k tomu napíšu. Mimochodem, proč na té oslavě hráli Německou hymnu, když šlo o Rakousko? ()