Soylent Green

Moc dobrého toho v Soylent greenu není. Není to vina filmu. Důležitým faktorem tohoto snímku je hloubka poselství a letmá filozofie o tom, kam člověk může zajít, aby nakrmil ostatní lidi. Snímek se točí okolo detektiva, který se přes vraždu významné osobnosti postupem času dostane až ke zdroji jediného jídla pro masy lidí, kterými je přeplněný svět, Soylent. Ten má různé barvy, ale ve filmu jde hlavně o Soylent green, který by měl být potravinovým vrcholem a o němž nikdo pořádně neví z čeho se vyrábí. Hrůzostrašné zjištění je již od půlky filmu dost patrné a proto nikoho nepřekvapí, ale jsou spíše důležité otázky zda je to správné a zda je to morální. (21.09.2007)

SF, kterýmu nejde o triky ani akčnost, ale spíš o myšlenku a pointu a varování. Takto bych v kostce shrnul první dojem. Vyšetřování, které je hlavní nosnou linií příběhu je dost odfláknuté, ale prostředí postapokalyptického světa (a přelidnění je apokalypsa) je ukázáno hezky. Na postkatastrofických scifárnách miluju nejvíc to vykreslení světa, vztahů a chování v něm, co je a co není normální (protože to se od našich dnešních měřítek velmi liší). Jde mi o životnost a reálnost prostředí. Pointa je sice odhadnutelná už od poloviny, ale to vůbec nevadí. Herci jsou staří praktici, režisér taky není nováček a i když film rozhodně není akční ani co by se za nehet vešlo, je zábavný. Tedy takto. Bude vás bavit, pokud máte rádi i látku na přemýšlení v SF příbězích a nevadí vám, že tam nevystupují žádní emzáci, žádný superstroje, žádný lasery ani nic dalšího z podobných rekvizit. Pokud by lidská populace stoupla na těch ve snímku avizovaných 25-30 miliard (podle toho, že tam je v New Yorku 40 milionů lidí, dnes jich je v NY nějakých 8) vypadalo by to asi hodně podobně. Zásoby ropy se tenčí a ve chvíli, kdy ropa dojde, zhroutí se náš svět. Nebudou lítat letadla, vesmírný lodě, auta, nebude energie z generátorů. Naše planeta dokáže uživit prý maximálně 10 miliard lidí. Každej nad ten počet už bude muset být zabit, jinak se zhroutí celá "civilizace" a budou hladovět všichni. Takže plánované rodičovství a povolení mít děti se stane realitou dne, jídlo bude vzácnější než zlato a sladká voda se vyrovná diamantům. Pokud vědci nevymyslí nějakou náhražku přírodních zdrojů, jako třeba nějaké rychlerostoucí kvasinky připomínající sojové maso nebo i ten Soylent Green, mohl by klidně následovat svět Šíleného Maxe. (15.07.2006)

Povedená kriminálka s lehkým náznakem sci-fi (což způsobuje vlastně jen to, že se film odehrává v roce 2022, jinak tam není jediný vědeckofantastický prvek), nutno říct, že je to kriminálka slušná. Předně se Zelený soylent se odehrává ve velmi zábavném prostředí distopické budoucnosti, které se podařilo vyhnout se kopírování 1984 a dokonce neobsahovat ani obvod kyberpunku, ale předkládá prostou a krásnou budoucnost plnou průmyslově vyráběného želé, nedostatku vody a plnou hezkých dívek, vydělávajících si na amarouny nájemnou děvkózností. Tohle bohatě vyváží fakt, že kriminální případ není nijak zvlášť promakaný (i episody komisaře Rexe v důchodu mají propracovanější vyšetřování) a hlavní pointa je předvídatelná. Navíc, Übermensch Heston v hlavní roli.. Povedené, milá vesmírná vydro chapadlatá, povedené. "Dobře, tak vajíčka, k čemu taky jahody, kurník!" (14.02.2015)

Soylent green Richarda Fleischera, ktorý ma tak potešil Fantastickou cestou, bol pre mňa mierným sklamaním. Heston tu nie je tak výrazný, ako v Planéte opíc a celková atmosféra futuristického veľkomesta nie je ani zďaleka tak depresívna, ako sa to podarilo o necelých desať rokov Scottovi. Zato naberače ľudí a ich zombie stav patria k pamätným scénam žánru. (01.06.2012)

Pointa je super. Konec (jak to má ve správných depresivních 70.letech býti) nejednoznačný a kvanta lidí, válících se vám po schodech do vašeho bytu (který ač žádný Ritz, jest v této době, naprostý luxus! zvláště, když lidé spí, kde se dá a ti co v autech, mají ještě kliku) pro mě osobně, noční můra. Kdo nesnáší davy lidí ve měste, tohle už z hlavy jen tak...nedostane. Děsivá realistická vize. Více než všichni ti nemrtví, co mají zaplaviti svět, chacha. Nejemocionálnější scéna? Jsou tu 2 (a v té 2. hraje mj. i Peer Gynt od Griega:) ale já vyberu tu 1. Det. Trn, pardon Thorn, přinese z případu (okolo kterého se vše točí a začíná vlastní děj) domů, kde s ním bydlí starý archivář (výborně zahraný,Edwardem G.Robinsonem, jeho posl.role, zemřel 12 dní po dokončení filmu) kousek masa, pár listů salátu a tuším, že jahodovou marmeládu a starý Sol Roth se rozpláče (a já vždy s ním, páč si prostě dokážu živě a v barvě představiti, že tato doba nastane, no...přelidnění a nedostatek potravin už vlastně je) páč opravdové jídlo už mají jen bohatí a mocní. Ostatní jí, onen Soylen Green (ještě je Red a Yellow) z názvu, který má sice i jinou barvu, než zelenou, leč to není podstatné. A pak ještě sequence s řešením pomocí velkých nakladačů...co dělati s fakt hustýmy davy lidí. Doporučuji v Praze, Brně a pod. Geniální komentář...monolog! Ten by si hl. měli povinně přečísti ti (a těžce se nad sebou a svým bezhlavým počínáním zamysleti), co sekají bez rozmyslu děti nalevo, napravo, jak Baťa cvičky. P.s. odehrává se již, za 2 roky od mého komentáře. Tak bacha! (07.02.2020)