The Scarlet Empress
Režie:
Josef von SternbergKamera:
Bert GlennonHrají:
Marlene Dietrich, John Lodge, Sam Jaffe, Louise Dresser, C. Aubrey Smith, Gavin Gordon, Olive Tell, Ruthelma Stevens, Hans Heinrich von Twardowski (více)Obsahy(1)
Rudá carevna je Sternbergovým dalším filmem s Marlene Dietrichovou, jejíž filmový obraz sám vymodeloval v typ chladné krásky, oplývající jak rafinovaností, tak téměř dětskou nevinností. Právě v Rudé carevně mohla Dietrichová rozehrát obě tyto polohy, když se její hrdinka proměňovala z naivní německé princezny v mocnou vládkyni Kateřinu II. Film překvapí originální stylizací hereckých výkonů a především výtvarné stránky. Ke hře světel a stínů, tak příznačné pro autora, k využití mlhy, kouře, závěsů a tajných dveří se připojuje značné množství bizarních vyřezávaných postav, plnících veškeré funkce zařízení paláce: mají podobu židlí, svícnů, lože, trůnu... Je pozoruhodné, že navzdory tomuto symbolickému vyjádření jsou v Rudé carevně, natočené výhradně v amerických ateliérech, přítomny drsné poměry té doby, například v brutálních vizích hrdinčina dospívání. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Předposlední spolupráce Sternberga a Dietrichové dala vzniknout poněkud výstřednímu kusu, který během své transformace ze studiového kostýmního dramatu v hodně poevropštěnou a nemálo hrůzyplnou pohádku připomene vrcholná díla německého expresionismu i (později natočený) druhý díl Petra Velikého. Sternberg se opět projevuje jako výrazný stylista, kterému kdovíjak nesejde na realistických dobových detailech nebo psychologickém motivování jednání postav, jejichž gesta jsou melodramaticky zveličená. Víc pozornosti věnuje neustálým kontrastům černé a bílé, přičemž bílá ve finále, podobně dramatickém jako konec prvního Kmotra, ironicky vzbuzuje docela jiné konotace než v úvodu. Extravagantní dekorace a rekvizity působí jako zhmotněné stíny herců, které Sternberg často nechává „zmizet“ mezi neživými objekty. Objektem se po svém příjezdu do Ruska stává také hlavní hrdinka, jež ale brzy pochopí, jak mezi necivilizovanými šílenci obstát. Ze sexuální kořisti se mění v dravce tím, že si své ponížení začne vychutnávat. V podání Dietrichové, která si mlsně prohlíží muže i ženy a přesně ví, jak servírovat dvojsmyslné repliky, aby neztratily ze své smyslnosti, jde o proměnu velmi přesvědčivou, scénářem navíc dobře „vyargumentovanou“, a zajišťující filmu příznivce nejen mezi milovníky campu, ale také mezi feministickými kritičkami. Nejsem ani jedním, přesto mne jediný záběr nenudil. 75% ()
║Rozpočet $900,000║ ()
Scarlet Empress si budu muset pustit ještě jednou, abych si ujasnil, co jsem to vlastně viděl. Vizuálně vybroušený, zajímavě stylizovaný, trochu odtažitý a hodně šílený film, který se ani nesnaží moc tvářit, že jde o lekci z dějepisu... ()
Masochistická estetika v celé své rozvinuté kráse. Hollywoodské baroko. Aneb životní cesta Kateřiny II. k vrcholu, kterou definovala její něžně dekadentní sexualita. "It is easier for you to scream without a straw in your mouth." ()
V rešpektovanom filmovom štúdiu PARAMOUNT, pod záštitou šéfa ADOLPHA ZUKORA, vznikali výnimočné exotické snímky, s obľubou vo využívaní európskych režisérov, ako sú napríklad Ernst Lubitsch, či renomovaný Josef von Sternberg, a jeho dvorná spoločníčka Marlene Dietrich, títo nesmierne povolaní tvorcovia, nakrúcajú pozoruhodný “historický” , povedal by som, že aj veľkofilm o cárovnej Kataríne II. , ktorá uspela v tzv. dámskej revolúcii. Som v Rusku - 18. storočia, a mám reálny pocit, že sa nachádzam v danej, prislúchajúcej dobe, a pritom som nevytiahol päty z prešpikovaných amerických ateliérov, kde sa postavili ohromujúce KULISY, a k tomu sú doplnky, ako MASKY, kostýmy a výprava, s tým, že bohužiaľ, bez akejkoľvek odozvy od americkej Akadémie filmových umení a vied, ale aspoň že niektoré kategórie ešte nejestvovali. A kašľať taktiež na historické nepresnosti, to nie je v tomto snímku podstatné, záleží najmä na obsadení hlavnej herečky + samotná štylizácia poňatia celkového dojmu, vytvára určitý pocit strašidelnosti a strachu, ako v klasických expresionistických filmoch. Nazval by som to povinnosťou, prečo sa vrátiť o viac, ako 80 rokov, pretože sa to oplatí ! ()
Jak píšou v tom obsahu o hře světel a stínů, tak to si přeložte tak, že značnou část filmu je hovno vidět. Nečekal jsem historický příběh, to ostatně od Hollywoodu nikdy nikdo nechtěl. Jinak se tu hodně mlátí zvonama, řve pompézní hudba a jedinej, kdo mě bavil, byla Louise Dresser v roli Alžběty I. Jinak přerod vyjukané německé pipky ve vládkyni velké země je podán hodně krkolomně, krom toho Marlene Dietrich se v závěru místo majestátního výrazu triumfu tváří jak při orgasmu. Filmový expresionismus zjevně není nic pro mě a zdejších 78% je evidentně z povinné úcty k legendám. ()
Ako to je u von Sternberga v prvej polovici 30-tch rokov zvykom, aj v tomto filme je až príliš veľa znakov nemého filmu, z ktorého sa mu akosi nechcelo pretransformovať na zvukový. Či už ide o texty na čiernej obrazovke, ktoré miesto vyprávača majú za úlohu posúvať dej, ale aj celkové ozvučenie filmu, kde sú zvuky nevýrazné (až na hudbu, ktorá až príliš výrazná) a aj hlasový prejav väčšiny hercov je hrozne monotónny. Keď sa k tomu všetkému aj dej hrozne vlečie a vlastne sa celý film toho až tak moc nedeje a Marlene začne poriadne hrať až po hodine filmu, tak vznikne takýto nudný "veľkofilm", ktorý mi pripadal, akoby trval 3 hodiny. ()
Což o to, příběh je to velký, vizuálně nádherně podaný (především scény s prvky expresionismu těší očko divákovo) a s podmanivou Marlene, nicméně ta nekonzistentnost, přemíra obrazové "vaty" a povrchní vyprávění celkový dojem výrazně snižují. Vzato kolem a kolem, i v první polovině třicátých let vznikala větší, výraznější, líbivější či zajímavější - zkrátka povedenější kinematografická díla, takže trojhvězdí. ()
Nešlo tu ani tak o příběh a už v žádném případě o historickou přesnost jako spíše o Marlene v hlavní roli a především o dokonalou temnou atmosféru. Některé scény mi připadaly hodně ovlivněné němými filmy a skvělý byl také hudební doprovod. ()
Místy nádherně pompézní. ()
Vidět Marlene na fotografii není jako vidět Marlene ve filmu, teď už to vím. Vskutku velice uhrančivá a atraktivní žena dodnes, což teprv ve své době! Anděl s ďáblem v těle. Děj přímočarejší než jsem čekal, expresionistické skulptury zajímavé (avšak poněkud rušivé ), spousta davových scén. Milovníci zvonů si přijdou na své... ()
Film uváděný jako Drama / Romantický / Životopisný / Historický už evokuje otázku, co je vlastně zač. Romatický snad, určitě crazy komedie, a to poměrně slaboduchá. Všechno tu jde jaksi šejdrem: 33 letá Marléna (hraje 15 letou Sofii Frederiku Augustu) si se svou rolí očividně neví rady, stavby (nabubřelé, nevěrohodné, všude samí kostlivci, lebkouni, čerti a draci), střih (prolínačky do omrzení), kamera (rádoby umělecké průhledy přes různé struktury), scénář (asi úplně to nejslabší), režie (jde o téhož režiséra, který natočil třeba "Newyorské doky"?). Poslání filmu je jednoznačné: ukázat barbarský, krutý a nevzdělaný národ, který může spasit pouze pruská inteligence (holka ze Štětína). Kdyby Josef Geobbels si na M.D. tak nezasedl, mohl tento film skvěle využít pro své propagandistické cíle. Řekl jsem si, že nebudu hodnotit podprůměrné filmy, tento je tak na mezi. Ještě jedna poznámka: zrovna si čtu Čechovovy povídky - jak jiný, citlivý a uvážlivý a smířlivý pohled na Rusko a jeho problémy, a vlastně na problémy nás všech. ()
Pribeh je to velky, chce byt aj nadherny, len skoda tej vaty okolo toho, dialogy taktiez sa stracaju ...... predposledna spolupraca Marlene Dietrich a Von Sternbergom dopadla rozpacite : 55 % ()
Mladá Dietrichová v historickej dráme z obdobia novovekého Ruska, alebo ako sa naivná pruská princeznička svojimi intrigami na ruský trón dostala. Pochváliť musím atmosféru - ruský palác pôsobí ako veľká temná mučiareň; všade je viac tmy než svetla a výplň tvoria ohyzdné sochy. Na druhej strane, príbeh a spomínaný prerod budúcej ruskej cárovnej je prerozprávaný iba skokovite. Celkovo chýba historickejší podtext. Keď sa nový cár dostane na trón, mení svoj naturel o 180 stupňov - z blbca vyžívajúceho sa zo smrti sa mení na panovačného diktátora - táto výrazná zmena nie je nijako vysvetlená. Naviac cítiť z filmu, že sa ešte stále nevie nabažiť zvuku ako nového filmového prvku - keď zvonia zvony, tak doslovia hučia, keď hrá palácová hudba - je tak silná a vtieravá, že je až odpudivá. Filmu by prospela aj kratšia stopáž, od polovice mu dochádza dych. ()
No tak tohle mě ukrutně nebavilo. O životě a vládě carevny Kateřiny Veliké se nedoví člověk nic, jen že si vzala dementního následníka trůnu, měla panovačnou tchýni a nakonec se nějak dostala k moci (díky Wikipedii za doplnění informací). Příběh prakticky neexistuje, zato film hýří spoustou prolínaček, vysvětlovaček, stovkami scén plných zvonů, ohyzdných soch a burácející hudby. Císařský palác připomíná dům hrůzy a samotná Marlene Dietrich tady nemá co hrát a tak se o to ani nepokouší. Rusové jsou ukázaní jako totální primitovové a barbaři... no zkrátka výstavní sračka, která má bůhvíproč 78%. ()
i když údajně natočený přímo podle vzpomínek Kateřiny Veliké, přesto nejde o žádný historický film, spíš o hodně groteskní a ponurou pohádku, velmi výrazná je vizuální stylizace, jinak škoda, že většina filmu se odehrává před Kateřininým triumfem, takže Marlene Dietrichová hraje převážnou dobu naivku s vykulenýma očima a otevřenou pusou, teprve v poslední části obě, Kateřina i Marlene, ukazují, proč se z nich staly takové osobnosti.... ()
Uhlazený portrét s divokým Ruskem a chladnou kráskou v něm, která se promění z naivky v suverénku.(max.70%) ()
Dračí hlavy nad carským trůnem... jak symbolické pro Rusko. IMHO geniální dílo. ()
Aj po tých rokoch sú chvíle keď je dietrich sexy že až ...tá premena z puťky s otvorenou pusou sa sexuálneho predátora ... No sexica...s kožušinovou hučkou na hlave... ()