Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V pořadí čtvrtý film Sternberga s Marlene Dietrichovou, inspirovaný povídkou Guy de Maupassanta Kulička. Příběh lásky exkluzivní kurtizány, čelící destruktivním silám osudu. Ve vlaku, který je vydán na milost protivládních vzbouřenců, po letech potkává svého osudového muže. Exotické prostředí Číny, prudké střety demagogických postojů, barbarská záliba v krutosti a situace plné palčivých emocí umocňují věrohodnost velkých gest protagonistů melodramatického příběhu, který von Sternberg s pomocí kameramana Lee Garmese umně vypráví především prostřednictvím obrazové stylizace nesené světlem šerosvitu. Zastřená hloubka prostoru, obličeje tonoucí v polostínech, náznaky potlačených gest otevírají prostor nevyslovenému, jež vždy bylo podstatou Sternbergovy umělecké výpovědi. Šanghajský expres vynesl Sternbergovi oscarovou nominaci. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (22)

Han22 

všechny recenze uživatele

Načinčaná nuda. Skupina lidí cestuje vlakem uprostřed občanské války v Číně (proboha co tam dělají?) a jsou pochopitelně chyceni povstalci. Většina postav je absolutně nezajímavých, na skupinu vojáků stačí jeden chlápek s kulometem a celá ta zápletka slouží jen k tomu, aby se On a Ona dali dohromady. Zkrátka melodramatický kýč jak bič. Pokud nejste fanoušci Marlene Dietrich (a já tvrdím, že za první republiky jsme měli lepší i hezčí herečky), nic moc Vám to neřekne. ()

vitekpe 

všechny recenze uživatele

Podivana z kategorie 1A. Tim myslim na Marlene Dietrich... Zajimavy je take Clive Brook v roli cloveka, ktery se nikdy neusmeje. :-) Hoooodne upovidany dobrodruzny film odehravajici se vetsinou v interierech vlaku nebo nadrazi... Nejvic "akce" tam nakonec zpusobi temer stale mlcici Anna May Wong. :-) Ale obrazky nadherne... ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Čo môže byť vo filme romantickejšie, ako stretnutie dvoch bývalých milencov, ktorí sa stále milujú, ale nechcú si to priznať a tak musia nanovo k sebe hladať cestu. Aké posolstvo je pravdivejšie, že láska bez vzájomnej dôvery nemá žiadnu cenu. Príbeh lásky na pozadí krutej vojny v Číne, ktorá do nej nečakane zasiahne a občas tak diváka pripraví aj na drastickejšie scény, ako napríklad vraždy vojakov. Podstatnejšia je ale von Sternberova obsesia Dietrichovou tvárou, ktorý tu vytvoril hneď niekoľko jej ikonických záberov. Raz je celá v tieni, raz celá žiari, inokedy je jej tvár zahalená cigaretovým dymom a nakoniec spoza čierneho závoja vidíme iba jej plné pery. Ja si ale nemyslím, žeby zápletka filmu nebola dostatočne výživná, práve naopak a pre dobového diváka musel byť príbeh, zasadený do fiktívnych čínskych interiérov a exteriérov, maximálne exoticky príťažlivý. Aj keď sa zvukový film ešte len rozbiehal, tak Šanghajský expres je už pomerne dosť ukecaný no a ja by som ešte vyzdvihol príjemný exotický zjav Anny May Wong, pretože Marlenine črty mi nikdy príliš nerezali. ()

corpsy 

všechny recenze uživatele

Opäť, ako v prípade nemnohých filmoch z tohto obdobia, technická stránka zbiera najviac bodov. Herci síce hrajú, ale skôr prehrávajú než aby sa predvádzali trochu civilnejšie. Príbeh nieje neoriginálny a dá sa povedať, že je aj nezameniteľný, no aj napriek krátkej minutáži nemá drajv. No a aby som nezabudol, po stránke vizuálnej nemôžem nespomenúť Marlene Dietrich. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Film podobně narativní jako prohlídka muzea. Hlavním a v podstatě jediným exponátem je Marlene, která zřejmě cestuje s celým svým šatníkem, neboť před příjezdem do Šanghaje stačí vystřídat šest různých modelů (+ noční košile). Performativní rozměr neustálého převlékání šatů na jednu stranu vyděluje Lily ze světa ostatních postav, které zůstávají po celý film v tomtéž, na stranu druhou se jedná o doplnění důležitého motivu hraní rolí, zaměňování identit, vydávání falešného za pravé. Většina pasažérů něco skrývá, něco předstírá, vydává se za někoho jiného. Šanghajský expres není bezobsažný, jeho jádro pouze tvoří to, co by v klasickém filmu bylo pouze podpůrným prostředkem. Vystavování fetišizovaného těla a hraní rolí. Marlene hraje pouze pro to, aby hrála (jak hraje). Důležité tudíž není, koho hraje, ale že hraje. Sternberg tomu maximálně podřizuje výstavbu příběhu i formální řešení jednotlivých záběrů. Film lze sledovat také jako sérií příkladů, jak efektně vsadit Dietrichovou do prostoru. Záměrná přesycenost mizanscény mnoha překrývajícími se plány (což je obrazový element, který podtrhují taky atypicky pomalé prolínačky) působí nereálně, jako kdyby byla „udělaná“ speciálně pro film. Stejně jako hvězdně nadreálná Marlene. Vypravěčsky sevřenějších a v důsledku toho méně rozvláčných filmů existují stovky, mnoho lepších instruktážních filmů na téma „vytváříme hvězdu“ ovšem neznám. 75% ()

Galerie (44)

Zajímavosti (2)

Reklama

Reklama