poster

Zabil jsem svou matku

  • Kanada

    J’ai tué ma mère

  • Slovensko

    Zabil som svoju matku

    (festivalový název)
  • USA

    I Killed My Mother

Drama / Životopisný / Psychologický

Kanada, 2009, 96 min

Komentáře uživatelů k filmu (131)

  • Narya89
    ****

    Tak už podruhé musím obdivovat tohoto mladičkého a velice schopného režiséra, který se nyní projevil i jako talentovaný herec. Tento snímek mě skutečně oslovil také proto, že sama mám se svou matkou přinejmenším...komplikovaný vztah, s podobnými střídajícími se obdobími klidu a hádek, takže jsem docela chápala, co oba prožívají, ale zároveň jak nemožné někdy je najít společnou řeč.(27.12.2012)

  • tomeš
    ****

    Milý malý film, který kdyby méně tlačil na pilu, mohl být velký. Za normálních okolností by to bylo tak na tři hvězdy (celkem nápaditě nasnímané /šálky, nevěsta,.../, dobře zahrané /i když někdy méně by bylo více/, výborná hudba, nicméně jen průměrný námět, byť částečně autobiografický), ale vzhledem k tomu, že to dělal Dolan v takovém mládí (*1989), tak je to hvězda navíc. Škoda že se nevěnoval víc vztahu s Antoninem, klidně mohl oželet nějaké balastové sekvence (proč př. to zmlácení?) v jeho prospěch. Nicméně se jistě máme v budoucnu od Dolana na co těšit.(4.1.2011)

  • hygienik
    **

    Veľmi rozporuplný film! Kvalitné štylizované zábery a zaujímavý námet sú utopené v povrchnosti a hedonizme, bez snahy o hlbšiu analýzu. Atmosférou to už po 15 min pripomína imaginárne lásky, až keď som zistil režiséra, pochopil som prečo. Nepodarilo sa mi stotožniť so žiadnym protagonistom, takže som film pretrpel.(14.1.2012)

  • HareS
    ****

    Zabil som svoju matku alebo „Neo-dandyovské bohémstvo juvenilného syna“ je celovečerný debut, ktorý by sa pokojne mohol volať aj „Scény zo života syna a jeho matky“ a očakávania potenciálneho diváctva, ak nejaké boli, by tým boli naplnené možno viac než teraz. Rozprávanie totiž pozostáva z niekoľkominútových segmentov, scén predhodených pred diváka ako výjavy zo životov ústredných dvoch postáv. Je subjektivizované a orientované na Hubertov rozsah znalostí. On je vševediacim rozprávačom, ktorý sa v čiernobielych predelových sekvenciách spovedá zo vzťahu k matke do svojej kamery. Tieto zábery nie sú časovo ukotvené a netušíme, v akej relácii sú k farebným častiam filmu, ktoré akoby sa odohrávali spätne, ako Hubertom vyskladaná kompilácia životných udalostí, ním pokladaných za dôležité. Tie sú vyňaté z jeho šestnásteho a sedemnásteho veku, ktorý práve žije. Toto bolo treba napísať, nevyhnutné to je a mnohé je tým vypovedané. Jeho opovrhovaniu matkou je to totiž zásadným, ak nie najzásadnejším podkladom, tá predchádzajúca veta. Jeho vek myslím. A aj ten názov, Zabil som svoju matku, aj on je len takým roztopašným zbožným prianím, ktorým chce autor šokovať, ale hlavne zavádzať všetkých recipientov. Volám sa Xavier, vlastne Hubert. Mám sen, mám cieľ, pomenujem po ňom film, nikdy ho však nenaplním, pretože sám neviem čo chcem, a všetko čo vám predvádzam je len môj hysterický a afektovaný mód. Taká neskoropubescentná póza, do ktorej sa urputne štylizujem. Môžeme sa rozhodnúť, že nás Hubert irituje a text by ďalej rozvíjal pohľad na film práve načrtnutý. Ale aj nemusíme. ___ Jeho vzťah s matkou je od prvého záberu obtiažny, nefunkčný, ale principiálne živený nenávisťou hlavne z Hubertovej strany, teda nie nenávisťou podloženou, ktorá by vyvierala z neprebiteľného argumentu, ale nenávisťou ako pubertálnym programom, v ktorom si idealizuje všetkých a všetko. Ak mu tam čosi nezapadá, chyba nie je v ňom, ale v komkoľvek z okolia. A keďže matka sa mu s jeho predstavami široko rozchádza, považuje ju za ontologické zlo a chodiacu propagátorku nevkusu, hnev si ventiluje hlavne na nej. Alebo skúsme inak, ľudí si polarizuje, pričom predošlé slovíčko je tu možno ešte výstižnejšie, na dva tábory, v ktorých jestvujú len zlí ľudia a dobrí ľudia, žiadne prestupovanie vzájomných protistrán. Chantale je vyrovnanou, až stoicky chladnou, popritom prívetivou a prajnou matkou, ktorá síce oplýva prchavou náladovosťou, ale to len preto, že je k nej synom donútená. Nie je nastavená na program zosúladiteľný s jej potomkom. Tuší, že sú to len jeho prechodné mentálne výpady, necháva si ho nimi preplávať a častokrát sa iba pousmeje z pohľadu tej „životom poučenej“. ___ Film sa dištancuje od klasickej naratívnej výstavby, postavy sa vlastne nijako nevyvíjajú a nesmerujú ku konkrétne stanoveným cieľom. Hádky, škriepky, zvady a kdesi medzi nimi podobne pominuteľné udobrenia. Ústredným hnacím motorom rozprávania primárne nie je kauzalita, ale korelácia alebo konfrontácia medzi Hubertom a jeho matkou, učiteľkou Julie a priateľom Antoninom. Situácie, ktorých sú oni ústrednými iniciátormi, poháňajú rozprávanie vpred, bez ohľadu na to, že by sme vedeli, čo príde v nasledujúcej scéne. Vzťah matky a syna je živený konfliktmi, ktoré sú príliš často vyvolané pudovosťou, samonaštvaním a takými problémami, ku ktorým treba z drvivej väčšiny pripísať predponu pseudo. Vždy vyvierajú z nejakej malichernosti, z banality, na ktorej je postavený ich vzájomný konflikt, ktorý vlastne konfliktom ani nie je, ale postavy sa ho tak rozhodnú identifikovať. Tieto triviálnosti však netreba ihneď vziať ako hanenie filmu, keďže ten kopíruje odžitý stav medzi samotným Dolanom a jeho matkou. Ide o semi-autobiografické preklopenie svojho života do korigovanej fikcie. Ak nás to rozčuľuje, tak to potom Dolanovo dospievanie samotné, pričom dá sa to vziať ako protiargument k čítaniu filmu uvedenom ku koncu prvého odstavca. Tu už jeho rozháranú popudlivosť prekladáme ako všeobecnejšie poňaté zvečnenie dorasteneckej etapy žitia. ___ Nenávisť akoby medzi matkou a synom nebola obojstranná, z tej Hubertovej je generovaná a udržiavaná viac-menej na automatiku. Často vkladá do matkiných úst slová, ktoré nikdy nepovedala. Má ju rád, lenže to je tvrdenie, ktoré vedie k možnému zmiereniu, necháva si ho teda radšej v svojej intimite. Medzníkové sekvencie sú tvorené rapidmontážami rôznych namaľovaných obrazov alebo fotiek, spomenutými synovými sebareflexívnymi spoveďami do kamery alebo časťami pochádzajúcimi z Hubertovho raného detstva. V rozprávaní nezastáva dôležitú rolu postava otca, dokonca ak by sa tu neobjavila, môže bez nejakých zásadných zakopnutí pokojne plynúť ďalej. Oboznámenie s jeho existenciou je však dosť zásadnou informáciou. Otec a matka sú po rozvodovom akte. Ani jedna, ani druhá strana nebola schopná spoluúčinkovať v obojstrannej pospolitosti. Film je tak akousi víziou, ktorá prorocky predikuje zánik nukleárnej rodiny. Žiadny zobrazený vzťah tu nereprezentuje spoločnosťou a masovými médiami hýčkané, zakonzervované predstavy o „tej správnej manželskej dualite“, pretože každý takto inštitucionálne zaštítený vzťah tu nemá dlhú výdrž. Hubert má priateľa Antonina, priateľova matka Hélѐne je po rozvode a v produktívnom veku sa pridržiava mladého milenca, Hubertova matka žije rovnako separátne od jeho otca. Rodinám, ktoré by možno aj plnili funkciu tradicionalistickej trichotómie otec-matka-potomok rozprávanie nevenuje žiadnu pozornosť a sú preň absolútne nepodstatné. ___ S trochou nadsádzky sa tiež dá povedať, že ide o Dolanov vztýčený prostredník zamestnaniu účtovníkov, o ktorých tvrdí, že „nemajú vkus“. Alebo inak. Ľudia prichádzajúci s umeleckými druhmi dennodenne do kontaktu, majú krasocit pre rozlišovanie a kategorizovanie „toho autentického, neprikrášleného umenia“ vypestovaný najdôkladnejšie. Jeho matka je totiž účtovníčka, on stredoškolský študent, ktorý popri štúdiu fotí, maľuje a píše. A izbu má celú polepenú instafotkami a plagátikovými idolmi rázu Rivera Phoenixa. Jeho matka je domáca madampani, ktorá domov nosí „všetok ten gýč“ v štýle tigrovaného pokryvu lampy a čo oblečenie, to dobrovoľné sebazhodenie. To Hubert je ten „pravý vyznávač umenia“, ktorý predsa vie, kto to bol Jackson Pollock. A práve bola zužitkovaná Dolanovská rétorika. Jednoducho extrakt nadutosti a režimu „som poloboh a vkusový guru“ naservírovaný v polohe takej, na ktorú sa ani naštvať nedá stihnúť. ___ Záverečné matkovsko-synovské posedenie na skalách sa vyskytne náhle a nevedie k nemu nijaká radostná niť, ktorá by naznačovala, že všetko mieri k udobreniu. Nevyznieva ako blažené východisko z ich znehodnoteného vzťahu, ale je len ďalšou dočasnou kooperáciou a prchavým pozitívnym intermezzom, ktoré vyúsťuje v repetitívnu a ubíjajúcu obojstrannú zášť siahajúcu už mimo hranice sujetom zobrazeného. Dovetok pre tunajší matematický zväzok: Tento frankofónny post-Angry Young Man debutoval za sedem hodnotiacich plakiet.(19.5.2015)

  • vanadium
    ***

    Dobře zpracované téma třecích ploch mezi dospívajícím synem a jeho matkou a dobře podchycené Hubertovy činy na základě jeho vnitřní pocitové rozervanosti.(1.11.2010)

  • swed
    ***

    Šokantní a nesmírně laciný název, který měl zřejmě přitáhnout diváky, je v rozporu s poměrně krotkým vyprávěním o problémech pubertálního chlapce s jeho matkou. Jako prvotina 20letého(!) mladíka to není špatné, i když o nějakém zázraku tu nemůže být řeč. Doufám, že se Dolan ve svém dalším počinu vyvaruje samoúčelných záběrů, jejichž zdejší zařazení postrádá jakýkoliv smysl (efektní obrázky dokáže natočit každý, tím podstatným by měl být přínos pro samotný film). 6/10(5.3.2011)

  • Makky
    **

    Xavier Dolan je síce obrovský talent, môže byť na svoju robotu hrdý a som dosť zvedavý na jeho ďalšie kúsky, no zároveň je pekný hajzel! Nech ide do riti s tým, že toto sú problémy. Je ale evidentné, že absencia autority dokáže urobiť s emocionálnym vývojom dieťaťa divy. Každý mal problémy so svojou matkou, väčšie alebo menšie, no film s takýmto názvom by mal do rúk mladíka vsadiť aj vážny motív. Koniec len podčiarkuje môj názor, že s ním len pekne šlahala puberta a potreboval by len poriadnu bitku. Btw neuveriteľne precenené. A ten názov? Prosím vás...(28.7.2011)

  • Falconica
    ****

    Hodně intimní, osobní, upřímný a syrový film. Člověka to donutí k zamyšlení. I o sobě. Umím si představit, že na ocenění toho filmu s tím člověk musí mít společnou nějakou osobní rovinu. Samozřejmě je to dohnáno do extrému, ale i tak. Z hlediska diváka bych ocenila trošku víc eskalace příběhu, příběh začne, proběhne i skončí víceméně stejně vyhroceně, ale jelikož mi to očividně moc nevadilo a nenudilo, neni tolik, proč si stěžovat.(16.8.2018)

  • Toj
    ****

    Tak tohle jsem viděl až po shlédnutí druhého počinu od Dolana... Je působivé, že prakticky můj vrstevník je schopný něčeho takového.. Byl byl opatrný s přívlastky jako "estetika nové vlny" atd. Rozhodně je pravda, že Dolan si s formou hraje, Otázka jestli to chvílemi již není klišé a manýra (zpomalené záběry, super 8 (či co?) flashbacky, digitální zpovědi).. A nejzajímavější na filmu se stává zpověď mladého homosexuála, generační výpověď a docela slušný psychologický vhled do problematiky... Trochu jsem si vzpomněl na Vincenta Galla, který také hraje a točí a také se předkamerou dostává do brutálních hysterických poloh.... A přestože výtek by možná bylo i víc, tak neuznání tohoto talentu by byla ode mne asi jen závist... :)(28.11.2010)

  • Aelita
    ****

    Nemoci milovat, nemoci nemilovat - důsledek nevyrovnanosti duše. ___ Již v tomto prvním filmu jsou vidět prvky a známky autorského rukopisu, které se zdokonalily, ale i zopakovaly se v Imaginárních láskách. Ano, Dolan má vkus a je umělecky nadaný. Bezpochyby. Nejdůležitější však je to, že hluboce rozumí postavám a příběhům, které tvoří, a to převažuje nedostatky jeho filmu.(21.7.2011)

  • rastlinka
    ****

    Šikovný chalanisko tento Dolan... Držím palce, nech mu to takto ide aj ďalej.(21.7.2011)

  • MartinNDL
    *****

    Tomu se říká start snů. Xavier Dolan má před sebou velkou budoucnost. Nenávist není často ideální cesta, když něco nemáme rádi. Zrovna gay Dolan by pro to měl mít pochopení. Jenže si vybral variantu nenávist/potřeba milovat/tolerovat pořád dokola. Matku si těžko vyměníš, tak je snadnější si z chyb udělat zábavu, i když chápu, že jde hlavně o frustraci z chybějící autority v podobě otce. Film je formálně výbernej, Xavi překvapuje skvělými nápady a třeba snová scéna, kdy se marně snaží o sexy učitelku, ale jeho homo pudy jsou proti, je vynikající. Minimalistická, ale silná klavírní hudba harmonicky ladí s náladou snímku a ústřední dvojice hraje zcela uvěřitelně. Jen tak dál, mladý kládomilče.(25.12.2011)

  • Adush93
    *****

    Nesmírně osobité. Miluji zpomalené záběry, které jsou doprovázeny senzační hudbou. Na Xavierovi je znát, že prozatím není poznamenán současnou filmovou tvorbou. Nic není přehnané, vše je přirozené. Režisér nenahrává ani matce ani synovi. Nechá vás, ať se sami přikloníte k jednomu z nich. V jeden moment nenávidíte matku, která nedokáže pochopit svého syna. Pak zas vidíte syna, jak dokáže být krutý na svou matku. Typické Odi et amo.(17.5.2011)

  • Marqta
    ***

    Jaká matka, takový syn aneb jeden horší, než ten druhý. První půlhodinu jsem je upřímně nesnášela oba. Matka, která evidentně není připravená na to být sama se svým sedmnáctiletým synem a syn, který by si zasloužil minimálně profackovat. Ale po té první půlhodině se to docela hezky rozběhlo a do 96 minut se nakonec vešlo až obdivuhodně mnoho. Je pravda, že jsem od tohohle filmu čekala něco trochu jiného, ale taky je pravda, že mě donutil se zamyslet. Je opravdu všechno takové, jaké si myslíme, že to je když se na to koukáme? Nenalháváme si pokaždé když přemýšlíme trošku toho- co bychom chtěli slyšet, nebo vidět? Nevím, jestli byl Dolanův hlavní důvod pro vznik tohoto filmu- aby sdělil něco světu, nebo aby se s trochou nadsázky "vybouřil" ze svých pocitů a nějak to ze sebe dostal...Nicméně - pokud se jednalo o to první asi bych uvítala trochu méně "výbušných " scén a pokud jde o to druhé, asi bych dala ještě trochu víc prostoru jednotlivým postavám. Líbí se mi propojení děje a poezie/literatury. To co mi naopak přišlo trochu prvoplánové byly zpomalené scény a vstupy s kamerou. No každopádně se jedná o celkem povedený film s naprosto DOKONALOU HUDBOU a originálním pojetím. Xavier Dolan má určitě co říci světu a rozhodně se budu těšit na jeho další filmové počiny. A po tom závěru mám vážně chuť tam přihodit i čtvrtou hvězdu.(31.12.2012)

  • frings
    ***

    Hubert byl velmi zlý, arogantní, hysterický a sprostý spratek. V šestnácti letech se takto chovat k matce? Ale pravda je, že děti se chovají tak, jak dalece jim to rodiče dovolí. Měl příliš povolenou uzdu a potřeboval párkrá dostat přes hubu... Místo do internátní školy se mu měl věnovat psycholog, evt. psychiatr. Škoda, že nebylo možno proniknout více do jeho nitra, proč cítil až takovou nenávist. Nikdo mi nebude namlouvat že jen proto, že se domníval, že je nechtěné dítě. Víc jsme se v podstatě nedozvěděli.(13.1.2011)

  • slunicko2
    ****

    Renesanční umělci nevymřeli. 1) Multifunkční 20letý (!) hezký Xavier Dolan nejenže ve filmu hrál (skvěle) hlavní roli (hraje od svých 15 let), ale napsal si i výborný scénář (v 16 letech!), film režíroval, produkoval (téměř polovinu nákladů hradil z vlastní kapsy) a podílel se i na kostýmech. 2) Některé prvky příběhu mi připomněly vlastní dospívání – a tak jsem čekal, jak mě film osloví, rozechvěje, snad i rozbrečí. Marně. Jako když vás hladí někdo, na kom Vám vůbec nezáleží. Ruce se dotknou, ale mravenčení se nekoná. 3) Tento vlažný dojem z jinak výborného snímku si vysvětluji tak, že autor svůj věk nezapře. Chybí mu dostatečný odstup a trochu větší filmařská dovednost, umožňující předávat vlastní zážitky tak, aby je cítili i ti, kteří příběh neprožili. Záznam vlastních pocitů ještě není uměleckým dílem. 4) Film není primárně o homosexualitě. Je o nezvládnuté výchově, o tom, co udělá s dětmi absence autority v rodině. Specifikem snímku je, že na problém se nedíváme zvnějšku, ani pohledem bláhového či zmoudřelého rodiče, ale prizmatem chytrého a vnímavého teenagera, kterému však přes jeho nadhled a empatii je pořád jenom 16, resp. 20 let.(8.8.2011)

  • filmharmony
    *****

    ...nemám ráda francouzské filmy... tenhle mě svou poetikou bavil... trochu mě rušily dialogy startované z nuly na sto, které se opakovaly... pravidelně... předvídatelně... některé scény naopak překvapovaly... na debut povedený snímek... Matka... já vím...(31.1.2014)

  • magnolia
    ****

    prolog: pokud nemáte originální nosič :o), tak se na to každopádně nedívejte s těma jedinýma českýma titulkama - jsou přespříliš dadaistické. / v rychlosti: boží, ale imaginární lásky jsou lepší. a dolan je bůh! / a ještě poznámka pro málohvězdičkáře: jestli fakt chce vidět ublíženou hysterku, tak "doporučuju" les actrices (2007)(2.3.2011)

  • 1frida2
    *****

    Námět mi trošku připomněl filmy Françoise Truffauta. Co je jiné je styl. Dobrý, moc dobrý styl. Něco o tom musím vědět, mám kluky tři. Challenge Tour 2015(25.4.2015)

  • MICHAEL73
    ****

    Na dvacetiletého režiséra moc pěkný kousek... Mám rád, když si někdo takto poradí s filmem. Jednoduše natočené, ale účinné a dobré. Nádherná hudba doprovázející pocity hlavní postavy. Dolan je režisér, scénárista a herec zároveň a všechny profese podal velmi dobře.(2.9.2017)

  • Angelic-77
    ****

    Natočit tak dobře ve 20ti letech film tohoto typu, to se skutečně moc často nevidí. Doposud jsem považoval za nejgeniálnějšího mladistvého režiséra Richarda Kellyho (v době, kdy natočil Donnieho Darka), teď však musím přiznat, že jeho prvenství v mém pomyslném žebříčku začíná ohrožovat Xavier Dolan (i přesto, že se jejich zcela rozdílná filmová díla dají těžko porovnávat). Myslím, že to bylo v diskuzi k Imaginárním láskám, kde jeden z uživatelů psal, že Dolan by měl točit hudební videa, k čemuž se rozhodně přikláním i já - scény, kde zní hudba jsou opravdu skvěle natočené, procítěné, mají hutnou atmosféru a patří k nejlepším okamžikům tohoto filmu.(27.12.2012)