J’ai tué ma mère
Zabil som svoju matku
I Killed My Mother
Režie:
Xavier DolanScénář:
Xavier DolanKamera:
Stéphanie Anne Weber BironHrají:
Xavier Dolan, Anne Dorval, François Arnaud, Suzanne Clément, Niels Schneider, Manuel Tadros, Benoît Gouin, Patricia Tulasne, Monique Spaziani (více)Obsahy(2)
Částečně autobiografický příběh o sedmnáctiletém homosexuálovi Dolanovi, který začne být
posedlý svou matkou díky jejich bouřlivým vztahům v době, kdy objevuje tajemství dospělosti a
potýká se s prvními vážnými nástrahami života.
Hubert Minel nemá rád svou matku. Sedmnáctiletý mladík jí domýšlivě opovrhuje a vidí jen
nevkusné svetry, kýčovité dekorace a drobky uvízlé v koutku jejích úst, když žvýká. Kromě těchto
iritujících přízemních maličkostí se však na jejich vztahu podepsala také výchova plná manipulace a
zneužívání pocitu viny. Hubert, zmatený a rozervaný milujícím a zároveň nenávistným vztahem, který
ho každý den víc a víc užírá, se prodírá mystériem dospívání obyčejně a typicky. Objevuje krásy
umění, zkouší zakázané, otevírá se přátelům, sexu a společenskému vyloučení.
(oficiální text distributora)
Recenze (132)
...nemám ráda francouzské filmy... tenhle mě svou poetikou bavil... trochu mě rušily dialogy startované z nuly na sto, které se opakovaly... pravidelně... předvídatelně... některé scény naopak překvapovaly... na debut povedený snímek... Matka... já vím... ()
Tak už podruhé musím obdivovat tohoto mladičkého a velice schopného režiséra, který se nyní projevil i jako talentovaný herec. Tento snímek mě skutečně oslovil také proto, že sama mám se svou matkou přinejmenším...komplikovaný vztah, s podobnými střídajícími se obdobími klidu a hádek, takže jsem docela chápala, co oba prožívají, ale zároveň jak nemožné někdy je najít společnou řeč. ()
Natočit tak dobře ve 20ti letech film tohoto typu, to se skutečně moc často nevidí. Doposud jsem považoval za nejgeniálnějšího mladistvého režiséra Richarda Kellyho (v době, kdy natočil Donnieho Darka), teď však musím přiznat, že jeho prvenství v mém pomyslném žebříčku začíná ohrožovat Xavier Dolan (i přesto, že se jejich zcela rozdílná filmová díla dají těžko porovnávat). Myslím, že to bylo v diskuzi k Imaginárním láskám, kde jeden z uživatelů psal, že Dolan by měl točit hudební videa, k čemuž se rozhodně přikláním i já - scény, kde zní hudba jsou opravdu skvěle natočené, procítěné, mají hutnou atmosféru a patří k nejlepším okamžikům tohoto filmu. ()
Režisérsky debut Xaviera Dolana, ktorý si v tomto filme zahral aj hlavnú rolu a napísal aj scenár. A to mal v dobe uvedenia tohto filmu /2009/ iba 20 rokov! Stvárnenie veľmi komplikovaného vzťahu matky a jej syna nebolo, napriek názvu, až také úderné ako som zvyknutý z novších Dolanových filmov. Napriek tomu veľmi kvalitný debut s ktorým Dolan dobil festival v Cannes. 70% ()
Syn je fracek, matka je kráva, blbost v rodině je zřejmě dědičná. Autor asi moc četl Freuda (a pokud ho nečetl, tak by měl navštívit nějakého psychoanalytika!). Ale je to hrozně pěkně natočené, zábavné a nevšední. Přímo se vybízí srovnání s Imaginárními láskami, které z tohoto souboje vycházejí jako trochu slabší. ()
Opis kolísavého vzťahu dospievajúceho s matkou plný vzájomného nepochopenia, hnevu a snahy o zlepšenie vzťahu. . Xavierovi Dolanovi sa tieto pocity podarilo veľmi dobre vyjadriť a je vidno, že si niečím podobným prešiel. Film sa síce dejovo veľmi neposúva a obsahuje minimum dramatických zvratov, ale ako ukážka naštrbených rodinných vzťahov to funguje. Úctyhodný štart mladého a talentovaného režiséra a scénaristu, od ktorého sa dajú očakávať veľké veci. 7/10 (Videné 12.3.2020, Originálne znenie) ()
Silné téma, nádherná hudba a talentovaný mladý režisér, na jehož další snímky jsem velmi zvědavá. ()
Veľmi osobitý film, silné téma a hlavne na debut mladého režiséra celistvý a precízny celok.Nie je až toľko filmov, z ktorých emócie idú až na dreň. ()
Prekrásny film s množstvom pravdivých myšlienok: Matka a syn nemôžu byť priatelia. Matku môžeš nenávidieť, ale nemôžeš ju nemilovať. ()
Je to o mnoho lepší než Imaginární lásky. Nejvíce je stejně fascinující ten fakt, že to dal do kupy 21. letý fakan, sám to sepsal, sám to zrežíroval a ještě si vzal hlavní roli. Klobouk dolů před ním. Jinak děj je zajímavý a postava matky je místama opravdu na facku. A snad nespoileruju, pokud řeknu, že žádné vraždění se tam neděje. ()
Velmi nudné drama o nevychovaném přitepleném spratkovi, který by ze všeho nejvíc potřeboval dostat pár facek a navštívit psychiatra. ()
Dolanův debut si zasluhuje pozornost nejenom vzhledem k věku samotného režiséra. Jeho filmařský přístup je totiž nesmazatelně osobitý a zapamatovatelný. Na něčí vkus si možná až příliš libuje v estetickém manýrismu, ale to bohatě kompenzuje jeho herecký tandem s Anne Dorval věrohodně vyobrazující konflikt mezi matkou a synem. Byť je tento pokrevní svazek vůbec nejsilnějším poutem, jaké známe, snímek popisuje nutnost hledání si k sobě vzájemné cesty v podobě respektu k druhé osobnosti. Když už se však filmoví hrdinové rozhodnout tuto pomyslnou cestu vstříc druhému vystavět, jejich úsilí se nesetkává s úspěchem a napětí mezi odi et amo přetrvává. Co se audiovizuální složky týče, na film je díky Dolanu uměleckému cítění takříkajíc radost pohledět. Hudbu používá střídmě a citlivě ji zasazuje do míst, kam naprosto zapadá. ()
Pro mě to byl druhý režisérský kousek od Dolana (první byl Imaginární lásky). Kdybych měla srovnat, tak filmem Imaginární lásky více zapůsobil. Je opravdu vidět, že se zlepšuje, všímá si chyb a pracuje na detailech. Fakt smekám...tak mladý a tak šikovný. :) A teď k filmu : franocuzština - hltala jsem každý jejich slovo,hudba krásná, barvy též ( velmi zajímavá scénka s vymalováním kanclu), citáty a myšlenky inspirující a hlavně z života. Co víc chtít...4 hvězdy (i ve srovnání s Imaginárními lásky) 79% :) ()
Mladý nadějný režisér, scénárista a herec Xavier Dolan tímto údajně částečně autobiografickým snímkem nejen řeší svůj vztah s matkou, ale zároveň též dokazuje, že v něm už v tlak mladém věku třímá značný potenciál (grr je mladší než já, asi bych měl též něco natočit ). Musím vyzdvihnout práci s hudbou a kamerou, ale také je třeba říct, že bych nechtěl být ani na straně matky ani syna, oba se chovají hnusně, protivně, furt křičí a navíc nějakou divnou francouzštinou .. ()
Bravo! ()
Nechápu, jak ji Hubert může tak absolutně nenávidět a přitom ji o pár hodin později vyznávat lásku. Jestlipak to takhle zažíval v tom samém věku samotný Dolan? Možná, ale nějak tomu i tak nevěřím. Ono to je taky tím, že nedospělí vztahy vidí dosti černobíle. A matky už vnímají šedivě. Leda takto? No každopádně myslím, že je Xavier talentovaný. ()
Hysterické a afektované...ztrácím iluze o umírněnosti severských národů. Nejhorší na tom je, že ani syn ani matka nemají pravdu. Film je natočený nijak objevným, ale líbivým stylem, který mám rád. Artové až běda, ale zábavné (tím se u mě film patrně minul účinkem, docela jsem se smál, i když by mi asi mělo být do pláče). ()
Nebyla jsem si tím filmem jistá. Po prvním shlédnutí to byl vážně silný zážitek, ale dokáže se něco takového umístit v mých top? Už asi tušíte...ANO, dokáže! Zatraceně dobrý na někoho, kdo si scénář vycucal z prstu v 17 letech. Při dalším a dalším shlédnutí mě čím dál tím víc fascinuje hodně artové pojetí, které se pro mě stává téměř alfou a omegou snímku. A upřímně - novinová scéna musí rozproudit krev v žilách každého. ()
Úžasné, úžasné, úžasné!!!! Pravda, zpočátku jsem byla znechucena hysterickými výlevy, ale postupně jsem tomu propadala čím dál více. Šestnáctiletý puberťák a matka. Kolikrát už jsem tohle viděla naživo. Nejlepší byla ta jejich vzájemná podobnost v povaze. Názory se různí, ale ta povaha... Není čemu se potom divit, že lítají hromy a blesky. Chápala jsem Huberta. V šestnácti letech má snad každý, aspoň na chvíli pocit nenávisti. Ale míváme k tomu sourozence, nebo oba rodiče, prarodiče. Ale jedináček zavřený doma pouze s hysterickou manipulativní matkou... Jinak to dopadnout nemohlo. Umělecké provedení filmu jak střihově, tak kamerově, barevně i světelně bylo úžasné. Použití známých maleb, coby umělecká podpora - výtečné. O hereckých výkonech Xaviera ani nemluvím - brilantní. ()
Podobáš se rybě z hlubin - slepé, ale svítící jasným světlem. Každý to určitě někdy zažil, zvlášť pokud vyrůstal bez otce. Vztahy s matkami bývají často vyhrocené, někdy míň, někdy víc, a to hlavně v tomhle období dospívání, kdy se člověk většinou hledá, utvrzuje v sobě a v podstatě se nejvíc začíná formovat. A pokud má k tomu ještě pocit jisté odlišnosti od ostatních, na svůj věk duševní vyspělosti, potom nabývá o to víc dojmu, že ho rodiče nechápou a nic nedělají správně. Matku ale nelze tím zvláštním, pro nikoho jiného určeným, druhem lásky nemilovat a přesně tohle J’ai tué ma mère ukazuje. Před Xavierem (ještě navíc fešákem) tak divák nemůže nic jiného než smeknout. V devatenácti se mu podařilo napsat a natočit audiovizuelně a obsahově skvělý film, ze kterého si něco odnese každý - protože každý si aspoň trochu něčím podobným prošel. Bez debat. ()
Související novinky
Dolan se učí anglicky
„Zázračné dítě" a miláček festivalů, kanadský frankofonní režisér Xavier Dolan je v současnosti nejmladším světově uznávaným režisérem. Svůj první film – Zabil jsem svou matku (2009) - natočil v… (více)