Muži v naději

Za takhle svědomitě vedený archiv (včetně fotodokumentace), jakým se mohl (po)chlubit Bolek Polívka (resp. Rudolf) by se nemusel stydět ani pan Čáslavský. Co se týče snímku samotného, tak k „chlubení“ už toho tolik není. Nebudu (není to můj styl a sám to nemám rád) psát něco ve smyslu: „snímek se může líbit pouze zcela povrchním nemyslícím robotům“. Na to (jak vidím) zde máme některé zdejší „vodborníky“, ale pouze (za sebe) dodám. Zatímco prvorozenou sestřičku http://www.csfd.cz/film/266611-zeny-v-pokuseni/strana-2/ jsem si docela užil, tomuto mladšímu nedomrlému bratříčkovi chybí ručička, nožička a zejména hlavička s důležitým orgánem uvnitř (čti inteligentní nadhled, lehkost a (až na pár světlých vyjímek) humor. Chce to být (vtipně) současné, je to (nechtěně) smutně prázdné. Otázkou zůstává, zda-li nedošlo k „nešťastné“ záměně v názvu snímku a ten pracovní původně nezněl Muži v řiti. To by potom (i) mnohé vysvětlovalo. Abych ale pouze nehanil. Od momentu, kdy se Bolek SPOILER stává vdovcem (cca 45min) snímek začíná být snesitelnějším a v pár momentech se „začíná blýskat na lepší časy“. Nicméně jako CELEK (pokud bych to měl brát jako současnou výpověď vztahů, rodiny....) to neobstojí a na oddechovku (pro pobavení) je to pro změnu málo vtipné. Pravda, ne vždy musí "oddechovka" být nutně vtipná..... http://www.csfd.cz/film/275397-my-plaything-jenna-jameson/ , nicméně v těchto případech si tvůrci nějaké přehnané ambice nedělají. Možná by nebylo na škodu, kdyby si pro příště Jirka předem ujasnil, zda chce (na)točit komedii nebo drama a „neplácat se někde uprostřed“, přičemž ani jedno nemá patřičnou kvalitu. P.s. jedno se ale musí nechat. Paní Stašová je Herečka s velkým H. I naprosto (nešťastně) napsanou tuctovou scénu, dokáže svým hereckým projevem (čti umem) osvěžit a v divákových očích (ji) udělat uvěřitelnou. P.p.s. Jo a Jirko, „takovejm tenisovejm talentum“ náš pan trenér neříkal „antukáři“, ale beznadějné případy. Tady by nepomohl ani proslulý anglický (londýnský) šlechtěný pažit a raketa mistra N. Djokoviče k tomu.......:-) (02.02.2012)

Většinou nemívám pocit, že vím, či budu vědět, kam a jak se děj jakéhokoliv filmu bude vyvíjet. No, tak tady jsem ho měl, myslím ten pocit... připadal jsem si jak Sibyla. To mně ovšem radost moc nedělalo, když člověk tuší (pak už to byla jistota), co protagonista plácne za "fórek" už při jeho nádechu, po chvilce to opravdu začne neskutečně otravovat a zároveň nudit. Tuhle Vejdělkovu Costa Concordiu drželi nad vodou jen pánové Polívka - Macháček, hrstka vtípků (těch lepších) a sem tam nějaká ta maďarská kozička a prdelka, zatímco Petra Hřebíčková alias kapitán Schettino (fakt mi byla extra nesympatická), poslala svým přehráváním (poděkovat panu scénáristovi a zmiňovanému Prodělkovi) , teď už českou pramičku na Vltavě pod jez na bok. Přitom nápad na komedii to byl skvělej a pro mě jako ortodoxního machistu i velmi příjemnej, pokus o vtip, prosím... Nechci spoilerovat, kdo uvidí, stejně jako já neuvěří - od zázračně zachráněné restaurace před krachem po těhotenská martyria a další "uvěřitelný"pecky. Scénář bych zkrátka viděl k nějaké frivolní operetce -50% (02.02.2012)

Je paradox, že film, ve kterém není žádná perverzní erotická scéna a postavy jsou pečlivě ,,uhlazené´´, může vyznívat (zvláště svým vyvrcholením) tak amorálně. Pokud nám Vejdělek, ve svém předchozím počinu tvrdil, že ženy můžou být šťastné a najít sami sebe jedině v náručí mladších milenců, s novým účesem a na vysokých podpatcích, bylo to hlavně díky hereckému tandemu Vlasáková x Balzerová celkem vtipné a na české poměry snad i osvěžující. Pokud nás ale přesvědčuje, že štěstí mužů a jejich rodin závisí na lžích a nevěře a to i když mají doma takové sympatické osoby jako je Petra Hřebíčková se Simonou Stašovou, působí to jako velmi nevěrohodná křeč. Navíc je nevěrohodně, že všechny ty krasavice by ze sebe nechaly dělat takové krávy kvůli dvojci moulů, jako je Rudolf s Ondřejem. Snad jako kdyby Vejdělek tentokrát přemýšlel stejně jako jeho postavy místo mozkem svým mužstvím. (06.02.2012)

Historka z pavlače roztažená na celovečerní délku jako "český trhák roku". Vejdělkova radostná obhajoba nevěry, kdy nikoho nic nebolí, je znechucující. _____________ Mám pocit, že se tam projevuje jeho svobodomyslný "duch umělce" (tedy žít si svobodně jako umělec, bez závazků), ale podávat to středostavovskému publiku tak, jako by to byl nebo mohl být jejich život. (Přitom takhle, jako postavy ve filmu, si žijou maximálně bývalí estébáci a veksláci.) ____________ Vrcholem zástěrky a pokrytectví pak je, že se ze všech těch hnusáren a prasáren udělá něco roztomilého. Je to vlastně opak toho, co říká Woody Allen: "Sex je dobrý, když je sprostý". Tady není nic sprostého, ale uděláno tak, aby to neurazilo žádnou panímámu z malého města (která byla v kině naposledy na Ženách v pokušení). Doufám ale, že to jinak uráží všechny myslící lidi, kteří ještě neztratili cit a poznají dobrou komedii od načinčané macho-onanie. (17.08.2011)

Jiří Vejdělek nezklamal a po Ženách v pokušení přišel s další povedenou komedií (i když Ženy jsou o fous lepší). Jeho poslední dva filmy pro mě tvoří světlou výjimku na poli české komedie posledních let. Je pravdou, že pár scén bych určitě vynechal (žehlička a jiné laciné vtípky), ale celkově je to hodně zábavné. Povedl se i výběr herců. Bolek hraje vlastně sám sebe a konečně dostala více prostoru má oblíbenkyně Petra Hřebíčková! Doufám, že od teď bude dostávat na plátně více šancí! A poznámka na závěr: Jdu si koupit houpací křeslo! (25.10.2011)