Le Havre

Příběh není nijak zvlášť výjimečný, ani příliš zajímavý. Ale film má velmi příjemnou atmosféru, zajímavé postavy a velice vytříbený humor, kterému rozumím a který mám tak ráda. (Líbila se mi ta narážka na Bohémský život. Mimo jiné.) Jinak je to spíše úsměvná sociální pohádka, která se tak trochu dotýká problému ilegálního přistěhovalectví, ale velice něžně a elegantně. Pro mě příjemné překvapení. (09.10.2011)

Posmutnělá komedie s neodolatelným francouzským "pseudoretro" šmrncem se pro mě stala jedním z milých překvapení letošních Varů. Jak hlavní hrdina, tak lidské slabůstky chápající inspektor, jako by se vrátily ze zašlých časů stříbrného plátna a dokázaly projasnit únavou a filmovými depresemi prodchnuté poslední dny festivalu. Závěrečný Happy end ve své záměrné pohádkové umělosti až zabodá u srdce. (08.07.2011)

Tak tohle bych přirovnal k setkání s osudovou ženou. To si takhle sednete, necháte dámu, kterou absloutně neznáte vyprávět a na konci setkání zjístíte, že jste se do ní zamilovali. Přesně takhle na mě zapůsobil i tento film. Jedním slovem přenádhera. Hrozně se mě líbilo, že film mě nevnucoval žádný názor a vše nechával na mě jak si přeberu chování jednotlivých postav a vývoj příběhu. Film, který má v sobě tolik dobra, vnitřní lidský krásy a zvláštně promíchanou atmosféru starých časů se současností a to jak časů filmových tak reálných, že nejde jinak než odcházet ze sálu s příjemný pocitem. Je sice teprve leden, ale Le Havre je pro mě vážným aspirantem na film roku. Mimořádně intenzivní zážitek, který se s každou příbývající minutou ještě více násobil a pokud někoho občas z týhle doby bolí na duši, tak tenhle film je na takovou bolavou duši ten nejlepší recept. (18.01.2012)

I když už jen vychází sám ze sebe a nic nového se Kaurismäki neučí, dokáže diváka pobavit absurdním humorem i dojmout ho tím, že někde, třeba v přístavu Le Havre, žijí dobří lidé, kteří nečekají za svou pomoc nic na oplátku. Navíc když strojeně mluví a hrají spíš jako na divadle, budou jeho stylem překvapeni aspoň ti, kterým jeho jméno nic neříká. (30.05.2012)

V tomhle snímku mě unavilo Kaurismäkiho hledání perliček na dně a krásy na okraji společnosti, stejně jako nevěrohodný pohádkový děj, kdy si všichni pomáhají a mají se rádi - až na pár výjimek, které jsou ale nutné, aby si všichni ostatní dokázali, jak jsou hodní, laskaví a lidští. To je tak neupřímné! A co hůř: je to nudné. Dlouhé záběry na město, přístav a bizarní koncert mě leda otrávily a podvědomě jsem čekala nějakou ránu osudu, která by tu přeplácanou sladkost v rozbité cukřence z blešího trhu přeměnila v chilli koření nebo aspoň v ocet. Nestalo se a zůstala jen trpká pachuť, jako když se přejíte cukroví. /6. 6. 14./ (06.06.2014)