Kóngavegur
King's Road
Obsahy(1)
V úvodu druhého celovečerního snímku režisérky Valdís Óskarsdóttirové se třicátník Junior vrací po letech strávených v cizině zpátky na Island v doprovodu svého záhadného přítele z Německa. Domů přijíždí v naději, že se od otce Seniora dočká finanční podpory; brzy se ovšem ukáže, že tento bývalý multimilionář a chronický defraudant místo údajné luxusní vily obývá přívěs zaparkovaný v karavanovém městečku na samém konci cesty, jejíž jméno nese i samotný film. Obrázek poněkud podivínské rodinky dále doplňují Seniorova nová manželka, bývalá královna krásy, a Juniorova babička, která doma chová vskutku nenáročného mazlíčka – vycpaného tuleně. Přesto lze Juniorovo příbuzenstvo jen stěží označit za nejbizarnější obyvatele tohoto totálního zapadákova, spravovaného nerudným zuřivcem zvaným BB. Valdís Óskarsdóttirová – mimo jiné též vynikající střihačka podepsaná například pod filmem Věčný svit neposkvrněné mysli - tímto sympaticky výstředním snímkem opět potvrzuje pověst mimořádně pozoruhodné autorky. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (11)
Kóngavegur je vesnička (jestli se to tak dá nazvat) na vlastně úplným konci Islandu, kde planina je tak dlouhá, jak lidské oko dohlédne. A na tomhle kopečku leží pár karavanů, ve kterých žije ta asi největší spodina Islandu. Jeden se nudí, tak si na jediný cestě, k téhle vesnici vytvoří přechod a stojí u něj celý den s domácky vyrobenou značkou Stop. Jiný zase jezdí kolem svého pracně ohraničeného území na golfovým vozíku a nadává každýmu, kdo se jenom přiblíží. Třetí se s bývalou miss Island lopotí v dluzích, čtvrtý ráno vstane, oblékne se, sedne do auta a celej den tam jenom sedí a hulí. No trosky, jinak se to snad ani nazvat nedá. To všechno se odehrává ve skoro polární noci, kdy světlo je jen na pár hodin a ještě k tomu slunce ani nevyleze a vše je pod šedivým oparem. Každopádně mně se to všecko líbilo. Na podobné počasí nadávám, ale stejně mě k němu něco přitahuje. ()
Úskalí filmu vychází z nevyváženého konceptu. Všechny scény i jednotliví ztroskotanci tvořící osazenstvo titulního islandského "trailer parku" mají potenciál k velmi říznému humoru. Příznačně ovšem fungují jen ty pasáže situační komiky, které mají pevný scenáristický podklad, zatímco dialogové sekvence tvořící většinu filmu se babrají v prázdném nastavování základní situace. Vyprávění se tak potácí mezi bravurní absurditou a úmorným čekáním na konec rozhovoru postav. ()
Zcela dobrovolně přiznávám, že jsem tento film nepochopila. Svou zvláštní absurditou mi nepřišel vtipný, nepřišel mi chytrý a nepřišel mi ani tak zajímavě metaforický jako třeba Odcházení od Václava Havla. (Které se mi velmi líbilo.) Přišel mi jen divný a - snad to bude i nedostatkem spánku v posledních dnech - i uspávající. Na druhou Taxikář ani Restaurátor, které jsem viděla ve stejném dni, ve mně ani náhodou podobné pocity nevyvolávaly, takže jen mnou to asi nebude. Věta: "Každé dnes narozené dítě má menší šanci na život, a proto bychom ho měli dát k adopci," která ve filmu zazněla, dokonale vystihuje atmosféru celé Královy cesty. Pokud vám přijde zajímavá, vtipná, neotřelá, originální... račte na Kóngavegur vyrazit. Pokud momentálně nadzvedáváte obočí a nehodláte 90 minut sledovat islandský zapadákov, kde jedna z postav stojí u liduprázdné silnice se značkou "Stop" v ruce, aby mohla zastavit u přechodu případná jedoucí auta, a kde jiná z postav stráví celou stopáž poponášením mrtvého tuleně, bylo by pro vás možná lepší tento film vynechat. [MFF Karlovy Vary 2011] ()
Filmy s divadelní skupinou Vesturport, které jsem zatím viděla, byly jedna velká improvizace... S hodnocením jsem docela váhala, ale nakonec to celkem slušně vygradovalo. Bye Bye Troubles - Lay Low - tuhle muziku si asi opatřím. ()
46th KVIFF 2011 - VARIETY´S TEN EURO DIRECTORS TO WATCH - Deset evropských režisérů očima Variety (Kóngavegur / KING´S ROAD / Královská cesta) ()
Po 3 letech se Junior vrací na Island s problémy a doufá, že je jeho otec vyřeší, ale jeho návrat není to co si představoval. ()
Sice u toho píšou komedie, ale nějak moc extra vtipné mi to nepřipadalo. Navíc herecké obsazení je velmi nesympatické. ()
Mám ráda outsidery, kteří jsou doslova 3D a miluju severský "humor". A nepřestávám se bavit faktem, že být slavným hercem na Islandu je "tak jednoduché" (hned dva herce ze Spodního proudu si můžete užít i v Královské cestě, oprostit se od jejich minulých rolí mi chvíli trvalo). Dialogy jsou vtipné, jednotlivé příběhy se doplňují (pokulhává bohužel hlavní linie s Rayem a Daviesem, která se postupem času začne zdát až příliš dlouhá), herci si své role užívají (režisérka s nimi pracuje často, takže prý byla na programu i improvizace herců). Bonusově příběh hodně obohatila původně neplánovaná postava Daniela Brühla, který zaskočil za herečku, která měla původně hrát přítelkyni Juniora. Z přítelkyně se stal kamarád z Německa a závěr filmu potvrdil, proč nemáte u severských filmů dát na slovo "komedie" - častěji než kdy jindy totiž zažijete tragikomické, až tragické scény a černý humor. ()
Islanďané jsou zvláštní. Dělají zvláštní (ale skvělou) hudbu, zvláštní (ale skvělé) filmy. Královská cesta rozhodně patří mezi ty nejpovedenější, co se mi zatím poštěstilo z jejich kinematografie vidět. Příběhy jednotlivých postav byly nadmíru zvláštní. Natolik, že se aspoň v jedné z nich každý z nás musí vidět. Takže díky, paní režisérko! Diskuse s Vámi byla stejně skvělá a vtipná, jako film sám! ()
letosni IFFKV si (opet?) jedeme na vlne filmu plnych looseru, samotaru nebo prusvihu vseobecne. Tento film ma od kazdeho trochu a dohromady je to celkem slusna porce legrace- takovy islandsky "Chlapi z karavanu" . A tak si severani delaj legraci sami ze sebe a z pruseru, ktere jim zbyly po krizi ekonomik, partnerstvi, detstvi, rodicovstvi anebo muzicirovani... Ja se bavil hodne ()
Je pravdou že severania sú svojskí, samozrejme čím severnejšie, tým viac, ale v tejto snímke ich zmysel pre humor bol až niekde tesne pri severnom póle, ďaleko od nášho zmýšlania a navyše chladný a mnou nepochopený. Netradičné filmy zvyknú milo prekvapiť, no Kóngavegur mi nejak veľmi nesadol. Musím priznať že v hodnotení som bol nadmieru štedrý. ()