Avatar: The Way of Water

Jestli někdo umí prodávat své trademarky i těsně před důchodem, je to James Cameron v opět nejvýpravnějším blockbusteru za dekádu. Napětí, akce i emoce otřásají IMAXem, a divácká srdce tají v němém úžasu. Tohle je takový ten film, po jehož zhlédnutí přehodnotíte ve své hlavě skoro všechvy ostatní automaticky "o hvězdičku dolů". (14.12.2022)

Sice je to nastavovaná kaše, ve které ožívají mrtvé postavy a znovu se rozjíždí stejná zápletka, ale co naplat, Cameron je prostě borec, který umí natočit strhující podívanou a opět předběhl dobu. Takhle vizuálně nabušený film tu nebyl od...od Avataru. Viděno v Imaxu a půjdu ještě jednou na HFR....EDIT: HFR je o ničem, neviděl jsem žádný rozdíl, ale film jsem si užil i podruhé. (20.12.2022)

Král může být jen jeden! Už v roce 1984 nezastavitelnou mašinou z budoucnosti ukázal, co umí a na co (jednou) může dosáhnout, a pak jen opakovaně redefinoval limity kinematografie složitými a nákladnými natáčeními. A celou tu dobu mám k tomuhle vizionáři a snílkovi s neskutečnou dávkou kreativity a škálou nápadů obrovskou úctu. Prvotní kouzlo (přeci jenom už tyhle jiskrně barevné obrázky známe) po nějaké půlhodince lehce poklesne, paletu pocitů a nálad ale James Cameron roztočí z postupného objevování nového světa, nových zákoutí Pandory. Dobře víme, že znovu nejde spoléhat na nějaký ultra silný scénář (opakovaně se omílá rodinná soudržnost) nebo opravdu zajímavé postavy. Původně mariňák Jake Sully je vůdcem lesního klanu Na’vi, jeho láska s Neytiri trvá, což víceméně dokazují tři vlastní a dvě osvojené děti (včetně lidského chlapce). Jenže minulost dělá přítomnost a početná rodina je donucena odejít z domovského lesa a hledat azyl u spřáteleného kmene žijícího u oceánu. A tady se atrakce plnohodnotně rozjíždí. Jakmile se postavy potopí pod hladinu, je to designový skvost. Kdo žasnul tehdy, znovu zažije modrou filmovou revoluci. Množství atypických bytostí, zvířat, rostlin, korálů, míst, kombinací, tvarů, strojů – to prostě znovu nemá obdoby. Celé vizuální pojetí snímku (v až snově stylizovaném masivním akváriu obzvlášť) ostatním tvůrcům zase ukazuje záda. Ačkoliv se Cameron věnuje několika postavám (respektive sleduje jednoho ze synů, aby záhy skočil k dalšímu), pořád je to docela provařený příběh, u kterého si odškrtáváme položku za položkou. Mladé kusy si hledají místo v životě či se vyrovnávají se svou jinakostí, děj svým způsobem posouvá série „špatných“ dětských rozhodnutí. A zároveň tím, že postav je víc, v jedničce nesmírně půvabná (rozuměj sexy) Neytiri je zoufale někde vzadu. Zamrzí i to, že tvůrci mnohé berou zatraceně vážně, takže se téměř nepokusí o vtip. Rozhodně bych uvítal víc emocí (to hodně) a víc drsnosti a surovosti (to ještě víc), kterou Cameron divákům předloží až prakticky v poslední třetině (kdy vzduchem letí třeba něčí ruka). Holt mistr inovací Cameron začínal na dospělejších látkách a ty mi rozhodně chybí. Každopádně minule jsem dal čtyři hvězdy, teď vlepím dietních pět. (15.12.2022)

Tak jsem se z pracovní povinnosti vydala slavnostně v teplákách (a aniž bych to věděla, tak pokydané) mikině na Avatara. První polovina byla asi takto: 1. Musím si jít zase zaplavat! 2. Nechám si udělat dredy. 3. Pořídím si plastové rybičky do vany. A vanu. 4. Konečně si nechám udělat tu tetovačku na ruku. Ale pak přišla druhá polovina: 5. What the hell, jdu na záchod. 6. Už by si mohli pořád přestat držet nůž pod krkem a nějak to uzavřít. Zív. 7. Zív. 8. Zííív. 9. Zííííív. 10. Cameron by udělal líp, kdyby podobně jako produkce War Sailor, která měla radši peníze na film dát Zelenskému na zbraně, daroval všechen budget na záchranu korálových útesů, ohrožených mořských druhů a čištění oceánů. End of story. (16.12.2022)

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš? Ale kdeže.... Kubík se do tohoto novýho a víc než tříhodinovýho vodního dobrodružství z Pandory doslova ponořil po hlavě a byl zas ten malej klučina, co každej víkend u babičky sjížděl vypálený DVDýčko s prvním Avatarem 💙 .... Co dodat? James Cameron zas a znova se vší parádou ukázal, jak se maj točit plnohodnotný blockbustery: jako technicky vycizelovaný [herecký výkony v motion-capture jakože wau, o podvodních záběrech radši ani nemluvě], řemeslně poctivý, filmařsky inovativní, audiovizuálně opulentní a emocionálně vtahující nad-filmy, který vás pohltí jak svým vizionářstvím, tak fikčním (makro)světem [v němž je čirá radost se rochnit], chytrým využitím žánrových klišé, precizním story-tellingem [který bravurně střídá čistě subtilní momenty a akční pasáže, a jehož příběh poetický končí tam, kde začal], ale i myšlenkovým poselstvím – které je v tomto případě opět environmentální/ekologické, ale o to víc výstižnější a čím dál víc aktuální. Takhle má totiž vypadat 3áčkovej eskapistickej spektákl, do jehož kvalit tvůrci vložili veškerej effort a snahu – a je to znát, protože proti zástupu letošních blockbusterů nemá návrat Avatara jakoukoliv konkurenci. Má to svý mouchy, ale nekecám, když řeknu, že bych byl nejradši, kdyby celej film byl jen o tom, jak se všichni koupaj ve vodě. Inu, Cameronův perfekcionismus prostě nezná mezí .... VERDIKT: Audiovizuálně imerzivní opus; úchvatnej zážitek. Zkrátka film, kterej prostě chceš vidět v kině na velkým plátně, a kterej nemá sebemenší obdoby – takže pokud máte tu možnost vidět tuhle nádheru v plné 3D kráse, využijte ji. 9,2 velryb z 10, jakožto letitý fanoušek Šmoulů a Davida Attenborougha nemohu hodnotit jinak. Fascinující veledílo. #sklapniavemsimojepeníze! (24.12.2022)