Režie:
Svatava SimonováScénář:
Eva KošlerováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Otmar MáchaHrají:
Eliška Vitanovská, Ivan Luťanský, Libuše Havelková, Jan Přeučil, Kateřina Vlková, Eva Hrušková, Jindřich Hrdý, Petr Svárovský, Jiří Untermüller, Michal Nesvadba, Roman Skamene (více)Obsahy(2)
Vojtěch (I. Luťanský) už má dávno léta na ženění, ale žádné děvče ze vsi se mu nelíbí. Učarovala mu sestra krále větru, kterou si přivedl do chalupy. Musel jí slíbit, že jednou v roce jí dá naprostou volnost a nebude se vyptávat, kde byla. Kdyby ale porušil slib, Meluzínku (E. Vitanovská) už nikdy nespatří. Vojta ale selže, Meluzínku uvidí, jak se loučí se svými druhy s podzimem. Protože porušil slib, dívka opravdu zmizí. Vojta se vydává svou ztracenou lásku hledat... (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Mám rád jablka. Nevěsta byla trochu do větru, ale jeden musí být tolerantní. ()
Vojta kouká doma do průvanu a tak se mu v tom zalíbilo, že se s průvanem oženil. Skutečnost, že Meluzína je tu sestra Větru podobným úvahám nahrává. Je mnoho pohádek, kde se někdo zamiluje do dívky, se kterou si nevyměnil ani pozdrav, jen na základě toho, že někde na louce tančila a dobře u toho vypadala. Pravda, hodně vysvětluje Vojtův povzdech na adresu nevěsty, kterou mu dohazuje maminka, "hezká není a hodná? to už vůbec ne", jenže o tom, jaká je ta holka tančící, ví taky starou belu. Co kdyby mu pod stromem tančil masový vrah, že jo? Tentokrát je tedy, k Vojtově i divákově úlevě, víla hodná a protože pohádka zůstává pohádkou, tak i když Vojta nezvládne, jako v pohádkách nikdy nikdo, tu jedinou zkoušku, tragédie se nekoná. Jablko tu slouží místo kompasu ... tak tuhle metaforu taky nechápu. ()
Takový TV pohádkový průměr, ani blbé, ani neurazí, snad jen ty maminčiny promluvy, aby se synek už koukal oženit, mohly být kratší neb jich mohlo být krapet míň - osobně bych na truc zůstal starým mládencem. Pak zde máme oslavu konce podzimu, přírody, trochu pohanské poetiky, tradiční nedodržení slova, trest, hledání, nalezení, odpuštění, ale to už jsou křesťanské vlivy. Herci hrají uměřeně, je to krátké, hudba a písničky také nijak moc neruší, což je u Otmara Máchy co říct. Jo, a líbí se mi to poselství, že některá tajemství by měla zůstat skryta, protože jejich odhalení nikomu nic dobrého nepřinese. ()
"Jako každý, kdo poruší svůj slib, kdo odhalí tajemství, která měla zůstat skryta, budeš potrestán.." ()
"Ještě jsem neslyšela, že by si někdo vykoukal nevěstu z okna. " ()
Minipohádka má dvě přednosti: Luťanského a délku. 1) Pěkný 27letý Ivan Luťanský (ťunťa Vojtěch) deklamuje, jak mu velí scénář, i když mu to pranic nesluší. 2) Za zmínku stojí i melodramatická směs lidových písní. ()
Neslaný nemastný Vojta čučí celé dny pánubohu do oken, až uvidí tančit bludy. Ani ta jablíčka nesklidí. Dneska by na to měl psychiatrickou diagnózu. V téhle pohádce si vyčučí Meluzínu. Budiž mu přáno, mně však budiž dovoleno vyjádřit svůj názor, a ten je, že i pohádka je taková neslaná nemastná, stejně jako Voltíšek. ()
Poetická a velmi pomalá pohádka, která je ve své podstatě o ničem. Mladý muž žije s maminkou v chaloupce. Místo chození za děvčaty vyhlíží z okna, až jednou spatří tančit pod jabloní Meluzínu. Osloví ji, zda by nechtěla s ním žít a ona že ano. Má jedinou podmínku - jednou za rok na konci podzimu na jediný den odejde a mladík ji nesmí hledat. Hned však po prvním roku na podzim slovo poruší a vydá se ji hledat. A tak ji ztratí. Ale protože ji má rád, vydá se ji hledat. Po roce ji najde a díky jablíčku ji získá zpět. Nebýt hezké nálady, krátké stopáže a sympatického Luťanského, nestálo by to zato. Ale tak to je průměr, který sice dnešní děti vůbec nezaujme, ale zkušenému pohádkovému divákovi se to může líbit. ()
Když je holka do větru...😇 ()
Dalsi typicka studiovka, s peknou Meluzinou Vitanovskou, matnym Lutanskym, babickou Havelkovou a bizarnim Vetrem Preucilem. Ten me pobavil nejvic... :) ()
Pohádka, která mě příliš nezaujala. A to ani příběhem, který mi dost připomínal pohádku "Růžový květ" (možná mají obě televizní pohádky stejný zdroj inspirace), ani zpracováním (nelíbily se mi např. kostýmy ani obrovská jabloň - už jste někdy takovou viděli?, herecké výkony taky nevýrazné). Na druhou stranu ani neurazila a v neděli po obědě bych se klidně zase podívala... ()
Něco děsného. Pokud není šílené dlouhý dialog, tak do toho kvičí nějaký nástroj, nic se neděje, a civí z toho nuda. Tohle dětem snad jen ke spaní. ()
Další ze studiových pohádek, ve kterých se hlavní hrdina zamiluje na pas blind zamiluje do dívky, kterou vlastně ani pořádně nevidí, nepromluvil s ní slovo a ani se do sebe nemohli zamilovat pořádně vzájemně. A další klišé je ve stylu: „Lásko, udělám pro tebe všechno na světě, vysvobodím tě z pařátů draků, pobiju se s nepřítelem, ale...nevydržím bez tebe den. A tím pádem nesplním slib, který jsem ti dal.“ A s takovým chlapem se chce Meluzínka dát dohromady. Hledání pomoci jablka jsem taky moc nepochopil, protože ovoce mu nijak neukázalo cestu ani ho nenavedlo. Alespoň ne zřejmě. Ale to by nebyla pohádka, aby si vysloužil svou milou tím, že ji musí poznat mezi všemi ostatními. Ovšem ani to není zcela zřejmé, že by dokázal jednoznačně sám. ()
Moc pěkná pohádka. Bohužel i zde chlap, který nesnese, že má žena jeden den pro sebe :-) Každopádně Luťanského je velká škoda. ()
Nostalgická a melancholická pohádka... Krásná hudba, hodná babička Havelková, fešný Luťanský, půvabná Meluzína Vitanovská a Král větru Přeučil je k sežrání... A do 34 minut se vejde všechno, co má správná pohádka mít... Na těchto studiových pohádkách jsem vyrůstala - a dodnes mám pocit, že jim ty moderní slátaniny s dokonalými triky, výpravou a lokacemi nesahají ani po kotníky, i když jsou několikrát delší... ()
Totální melancholie, jejíž děj sestává především ze zasněného koukání do okna, poté ze zasněného bloudění po lese a nakonec ze zasněného vyznávání lásky pod jabloní. Mám radši živější pohádky. Téhle nepomohl ani tančící Jan Přeučil ve fialové paruce. ()
Přesně ta nádherně poetická pohádka, kterou v osmdesátých letech uměla ČT ve svých studiích natočit. Zůstala mi v paměti spoustu let a její kouzlo pořád působí. ()
Nádherná atmosféra. Meluzínu si ze svého dětství pamatuju snad ze všech pohádek nejvíc. Takže pět hvězdiček bez váhání. ()