poster

Zítra se bude... (divadelní záznam)

  • anglický

    Tomorrow There Will Be...

Hudební

Česko, 2010, 62 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Cimr
    *****

    Nejsilnější zážitek LFŠ 2010. Soňa Červená je doslova a do písmene neskutečná. Proti ní je postaven neméně výborný a perfektně slizký Jan Mikušek. Zatímco Milada mluví hlubokým krásným hlasem, její kat na ní prská a křičí kontratenorem. Spousta vynikajících scénických nápadů nasnímaných výbornou kamerou (profil Milady v záři reflektoru, jak se drží za krk!) a s kvalitním zvukem povyšuje Zítra se bude... nad televizní záznamy divadelních představení. Škoda, že tento film nikdy neuvidí tolik lidí, jako třeba Pelíšky, protože je to to nejsilnější, co Hřebejk natočil (i když de facto spíš jen zaštítil svým jménem). Pro mě osobně síla srovnatelná s Jesus Christ Superstar.(24.8.2010)

  • KatRi
    *****

    Je výborná zpráva, že se o Miladě Horákové neučí jen v dějepise a že se o ní dělají takovéhle hry a takovéhle filmy. Protože přesně takhle se dá dokonale uctít její památka a zároveň udělat i jakási osvěta. Je to totiž jedna z nejvýznamnějších žen naší moderní historie, ačkoli nedoceněná. Odrazující může být v případě filmu Zítra se bude...forma opery, jakkoli se pěvci snaží, někdy jim nejde rozumět. Originalita se cení! 5/5 je ještě málo!(25.5.2010)

  • Almásy
    *****

    mal som šťastie vidieť toto predstavenie naživo. myslím, že v divadle som toho videl už celkom dosť a slobodne tvrdím, že Zítra se bude, je to najlepšie čo som vôbec kedy v divadle videl a myslím že niečo také ešte veľmi dlho neuvidím. niekto tu v komentoch píše veľmi múdro, že sa touto inscenáciou končí žabomyšia ,,válka medzi umeleckou hodnotou a historickou presnosťou" Zítra se bude srší neuveriteľnou originalitou (prepáčte, ale aby niekto spieval oficiálny súdny rozsudok v kontra tenore.. toto myslím nikto veľmi dlho netromfne) a kongeniálnym výkonom naozaj NEESKUTOČNEJ Soni Červenej, ktorá v 90tich rokoch podáva výkon hodný Nobelovej ceny za umenie. Libreto zložené s oficiálnych dokumentov, súdnych záznamov a záver, z ktorého ma mrazí aj takmer dva mesiace po tom, čo som túto inscenáciu videl, pri kt ktorom Soňa Červená stála asi pol metra odo mňa a so slzami v očiach, za to stoickým hlasom recitovala Horákovej list na rozlúčku.. nedá sa nekričať bravo. absolútny skvost súčasného európskeho divadla. a aj sa za to pobijem.(27.12.2011)

  • troufalka
    *****

    Záznam představení z 4.10.2008 podává mrazivou výpověď o osudu jedné významé ženy Milady Horákové. Libretista Jiří Nekvasil použil přesné citace ze spisů, atmosféru dokresluje autentický záznam hlasu Milady Horákové, který má pobonou melodiku, jako hlas hlavní představitelky. Soňa Červená nebyla vybrána náhodou, víc o ní prozadí medailonek Červená nit. Ukázala ve svých 82 letech neuvěřitelný výkon, dva sólové hlasy umocňuje sborový zpěv Canti di Praga a Kühnova dětského sboru. Starohost scény a kostýmů dávají možnost koncentrovat na na obsah. Strahující představení - doporučuji!(10.9.2015)

  • elgreco
    *****

    Mé hnidopišské já se vzepřelo hned na začátku: Záběr do publika a detail na vedle sebe sedící J. Menzla a L. Vlasákovou – to kde jsme (v Blesku?, na Nově?), osobnosti v hledišti – koho to zajímá? (Ten záběr se pak párkrát opakuje a opravdu to působí rušivě. Tedy poučení pro příště: jen anonymní tváře v publiku, prosím.) Občas v záběru překážející sloupky mezi jevištěm a hledištěm… Škoda, že nebylo víc peněz, času… (?), aby se upevnění těch zrcadlících skel provedlo jinak, či aby se některé scény natočili „ve studiu“ – i když inscenace je jinak nasnímána nadprůměrně. (Až na asi pět sekund, kdy se klepala ruka.) Je to zkrátka „jen“ živě nasnímané představení. Ovšem jaké představení! Silné téma – silné tak, že vzbuzovalo obavy (dá se to ustát před českým nepatetismem?), ovšem napsáno je to také na jedničku. Hudba Aleše Březiny je na jedničku s hvězdičkou – současná, ale ne slonovinově artistní – zkrátka sdělná a sloužící příběhu. Sboristky jsou taktéže skvělé. (Jen jim někde není rozumět, ale však v které opeře je rozumět sborům, a v které opeře říkají sbory něco důležitého – nerozumíte slovům? – je tu harmonie!). Jan Mikuška také nemá chybu, i když jsem si na jeho „farinelliovské“ výšky musel chvíli zvykat, ale jen chvíli a je to asi tím, že jinak jsem vážnou hudbou téměř netknutý. (Smutná pravda.) A poslední: Soňa Červená. Její charisma by se dalo gilotinou krájet, její výkon, střídání poloh: to je prostě bezchybnost a s vášní a zaujetím skloubená profesionalita. A její perfektní a naprosto srozumitelná ač kulometné dikce… Tomu říkám čeština! Bravo! (A děkuji Hřebejkovi a spol. už jen za možnost spatřit tuhle osobnost s velkým O, S, O, B, N, O, S a T v akci.) A pak je tu ta úplně, ale úplně poslední: Milada Horáková… Když v závěru paní Soňa Červená přednáší její dopis na rozloučenou (stejně jako když předtím čte žádost jejího otce a její dcery – manžel byl popraven nacisty – o milost)… Všechny (pouhé tři) námitečky jsou pryč, odmalicherněny do nekonečna, a musím dát plný počet. Míra v jaké Milada Horáková převyšovala své vrahy, je skoro groteskní. Zítra se bude věšet všude, až naše vítězné vlajky rudé… Titulky, ticho ve mně, v publiku a přítelem tišený pláč krásné blondýnky o dvě řadu za mnou. Proč tam jen nepřišla sama. P. S. Je to uměřeně moderní opera, pokud se podezíráte z toho, že by to mohlo být pro vaše uši příliš – ale stačí být opravdu průměrně hudebně hudbymilovný a otevřený a nebudete mít problém – zdržte se návštěvy, nebo bodování – někdo by vás mohl mít za kulturní liliputány, jak se to povedlo těm hodnotícím slovem „odpad“. P. S. S. Děkuju Kocourovi 22 za upozornění - vzhledem ke způsobu točení, tedy asi nešlo dotyčné vystřihnout a p. Hřebejkovi se omlouvám za nařčení. Nicméně z důvodů autenticity ponechávám původní znění - navíc to opravdu ruší. Filmy sleduji pokud možno co nejméně informován, aby na mě působilo jen to dílo tady a teď. Jsou to jen dojmologie. Psát to "pro noviny", tak si samozřejmě film "nastuduju" před i po shlédnutí. (Zároveň jsem rád, že p. Hřebejk od původního záměru upustil - to už by bylo opravdu doslovné.)(16.5.2010)

  • - Režisér Jan Hřebejk původně natočil inscenaci "Zítra se bude..." jen kvůli několika prostřihům do filmu Kawasakiho růže (2009). Pak si ale uvědomil, jaká síla se v záznamu skrývá a také že byla hra natočena kompletní a ve výborné zvukové a obrazové kvalitě. Rozhodl se tedy, že film vydá samostatně. Proto je možné v publiku několikrát zahlédnout Lenku Vlasákovou, herečku z Kawasakiho růží, a Jiřího Menzela, který měl tamtéž původně také hrát. (Cimr)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace