Letter from an Unknown Woman
Režie:
Max OphülsScénář:
Howard KochKamera:
Franz PlanerHudba:
Daniele AmfitheatrofHrají:
Joan Fontaine, Louis Jourdan, Mady Christians, Marcel Journet, Art Smith, Carol Yorke, Howard Freeman, Erskine Sanford, Irene Seidner, William H. O'Brien (více)Obsahy(1)
Dopis neznámé je nejlepší z Ophülsových amerických snímků a jeden z nejvýznamnějších filmů, které v USA ve druhé polovině 40. let vznikly. Ve své době byl však vinou nesprávně zacílené reklamy recipován jako „ženský film“, což mu uškodilo kriticky a ve výsledku i komerčně. Ophüls v retrospektivách vypráví příběh lásky, která nikdy neexistovala. Stefan Brand je klavírní virtuos a miláček žen, jenž své nadání pohřbí v povrchním bohémství a jehož svůdnické úspěchy nemohou zastřít neschopnost milovat. Teprve dopis, který dal filmu název, odhalí prošedivělému elegánovi vše obětující lásku, s níž se osudově minul. Režisér se se svým mužským hrdinou v nemalé míře identifikoval a dodal filmu sebekriticky autobiografický nádech, jaký v předloze Stefana Zweiga nenajdeme. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (32)
NFR 1992 ()
Vděčné téma lásky na celý život. ()
Velmi evropský Hollywood s výbornou Joan Fontaine a tuze silným závěrem. ()
Spojení síly hollywoodského melodramatu a evropské režijní nápaditosti v dalším Ophulsově filmu, u kterého rozhodně nejde uvěřit, že je z roku 1948. Nejkřehčí, nejkrásnější a nejsmutnější film, co znám, navíc geniálně zrežírovaný. ()
(1001) Neuvěřitelně moderně působící snímek. Ještě také krásný, střídmý, smutný, výmluvný. Miluji třeba to, jak často jsou v obraze přítomná zvířata - andulky v bytě, na ulicích toulavé kočky, v zahradě domácí psi, husy a holubi na náměstí a potom samozřejmě koně všude v ulicích. Jak se kamera pohybuje konkrétním prostorem. Jak se Joan Fontaine dívá na Louise Jourdana (který zemřel dříve tohoto roku, na Valentýna, v 93 letech věku). A způsob, jakým Louis Jourdan nevidí Joan Fontaine. Naprosto výjimečný film, nejen ve své době, ale i ve všech ostatních, a zejména potom v žánru melodramatu. ♥ ()
Zdá se být už tradicí, že každý rok začínám filmový festival v Karlových Varech nějakou tou světovou klasikou a že po jejím skončení skáču nadšením; myslím však, že to letos nebude jen proto, že mám všeobecně staré filmy ráda. Letter from an Unknown Woman má totiž - přiznejme si, že na staré filmy trochu netypicky - i poměrně silný příběh a dějový spád, zkrátka se pořád něco děje, příběh se posouvá kupředu a kvůli mistrně zvládnutým černobílým záběrům se na vše moc dobře kouká. Jedinou výtku tak ze své strany můžu mít k závěru, kdyby totiž tvůrci nezačali retrospektivně opakovat záběry a vše tak nějak rychle utnuli, pohnul by se mnou tento tragický příběh začínající dopisem s větou: "V době, kdy tyto řádky čteš, jsem už asi mrtvá," mnohem více. I tak se ale pro žádný film, který jsem v poslední době (a možná kdy) viděla, nehodí více označení "charming". [Viděno na MFF Karlovy Vary 2010.] ()
Nádherně zaplněný prostor před kamerou v dokonalém souznění s motivem platonické lásky. ()
Zatím nejlepší Ophüls, jakého jsem viděl: rafinovaně vystavěné vyprávění, promyšlené pohyby kamery (ty vertikální jízdy!) a dokonalý herecký projev Joan Fontainové. 4 1/2 ()
Krása. Silný príbeh (koniec samozrejme prerevaný), výborná forma (kamera!) a film, ktorému sa postupne darí vymaniť sa zo svojej žánrovej škatulky a stať sa úžasným zážitkom. Spočiatku treba síce prekusnúť, že hlavní hrdinovia sú mimo (on je zmrd, ona tak trochu krava), ale keď to postupne začína chytať pod krkom, tak sa pred očami risuje nádherný kus filmovej histórie, ktorý emočným dopadom dorovnáva aj moje mimoriadne obľúbené Puto najsilnejšie. 10/10 ()
Tento film je tak elegantný, až sa tomu nechce veriť. Vzbudzuje vo mne myšlienky typu kam to svet dospel, že sa k sebe, respektíve k opačnému pohlaviu nesprávame tak zdvorilo a podobné veci, na ktoré radšej myslieť nechcem. Ophuls ukazuje, že ak chcete nakrútiť kvalitný žánrový film, tak dotyčnému žánru musíte najprv dobre rozumieť a potom sa aj melodráma stane kvalitným umeleckým dielom. Film, ktorý si vyžaduje kvôli detailom viacero zhliadnutí a ktorý ponúka jeden z najsympatickejších a najkrajších párov filmovej histórie. Je škoda, že je relatívne menej známy. V porovnaní s tými úplne najklasickejšími romantickými filmami. Pôsobí skôr britsky, ako americky. ()
Je to sice jen červená knihovna, ale zase ve své nejlepší kondici. Je vidět, že ji natočil filmař, který svému řemeslu rozumněl, díky čemuž to pořád funguje lépe než většina současné žánrové produkce. Ale že by to pro mne byl nějaký filmový poklad, to zase ne. Holt jsem asi barbar (70%). ()
45th KVIFF 2010 - TREASURES FROM THE NATIONAL FILM ARCHIVE - Poklady z Národního filmového archivu (Letter from an Unknown Woman / LETTER FROM AN UNKNOWN WOMAN / Dopis neznámé) ()
Max Ophüls byl prostě Vídeňák a autorům jako Schnitzler či Stefan Zweig rozuměl nadmíru dobře, za pozlátkem secesní Vídně správně viděl tu špínu a expresionistické bubáky, sice zůstal stát ještě před Schielem, ale i to stačí. ()
Hollywoodsky romantický opus a predsa má tak ďaleko od hollywoodskeho žánrového rukopisu. Max Ophüls vložil do látky nesporný vklad európskeho silného vizuálu s všadeprítomnou silnou drobnokresbou hlavných postáv. Film je kvalitný nielen výberom hercov ale i po technickej stránke. Jedna z určite najlepších romantických drám, ktoré boli natočené. ()
Pre dámy ten pravý ,,tearjerker,, o strastiach lásky jednej obyčajnej ženskej. Pre pánsku časť publika, resp. pre tú ktorá ´´žere´´ filmy, to bude umelecky skvelo natočený snímok, pri ktorom sa možno poučia, že zabúdať na sľuby sa z dlhodobého hľadiska neopláca. ()
Dopis neznámej je mimoriadne precítená melodráma rozhrania 19 a 20-teho storočia, v ktorom púta na vzťah rozdielnych tried a ktorá neprekvapujúco ani nevedie k šťastnému koncu. Prostredníctvom listu (ako nosného rozprávača) sa oddáva repetitívnemu popisu emócií, nálad a optiky zaľúbenej Lisy (Joan Fontaine), ktorá časom prišla o všetky ilúzie o svojom vysnenom mužovi a jej príbeh je tak perfektnou časopriestorovou konšteláciou údelom trpiacej a túžbami nenaplnenej mladej ženy. Od načúvajúcich nôt susedovho klavíra, po následnom stretnutí splnených snov až po zaťažkávajúcom prekonávaní samoty a nemohúcnosti. Atmosférou tento Ophülsov vyvážený snímok pripomína Jezebel a intenzitou dýcha na chrbát Carného Deťom raja. A povzbudil do opätovného zhliadnutia, niekedy, po rokoch... ()
Miluji Joan Fontaineovou a tohle je jeden z nejkrásnějších a zároveň, nejsmutnějších filmů, který jsem kdy viděl a ještě mnohokráte uvidím. Rozhodně doporučuji shlédnout, nebo ještě lépe si sehnat, tu vyčištěnou verzi, které tím pádem už nic nechybí k naprosté dokonalosti, absolutně nic. I když (jako v př.Jany Eyrové 1943), je i tento klenot příliš bolestivě krátký. Dlužno též podotknout, že tento film byl v r.1992 vybrán pro zachování v Národním Filmovém Registru za intervence Kongresové knihovny, jako - kulturně, historicky a esteticky významný. ()
Nádherný příběh o tom, jak je snadné zastoupit lásku něčím jiným. Naše paměť je svinstvo a hraje si s námi, ale to jen proto, že mi sami ani nechceme, abychom si všechno pamatovali. A tak dokážeme zapomenout i na to důležité. Celkem snadno, což tenhle film ukazuje s neskutečnou laskavostí. Láska je něco, co se nedá snadno zlomit, něco, co nedokážeme popsat, ale co tu je. Tohle je krásné poselství a v krásném podání. ()
Ojedinělý a jedinečný projekt propojující klasický Hollywood se starým kontinentem. Rozhodně jeden z těch filmů, které nešetří emocemi a pro svoji rafinovanou strukturu (či zacházení s detaily) si zaslouží opakovanou projekci. Pozorný divák si jistě všimne několika rysů upomínajících k Leanovu "Poutu nejsilnějšímu" (klavírní doprovod, režie, retrospektiva vyprávěná z pozice ženy, nenaplněná láska, motiv odjíždějícího vlaku…). 9/10 ()