Prostá událost
Yek Etefagh sadeh
A Simple Event
Obsahy(1)
Obyčejná událost, klenot světového filmu a základní kámen nové íránské vlny, vypráví příběh chlapce zápasícího se životem, který je odsouzen k nekonečnému opakování a postrádá veškerý smysl. Tento mimořádný snímek nabízí emocionálně působivou studii životů, které natolik uvázly na mrtvém bodě, že jimi neotřese ani strašlivá tragédie. (Festival íránských filmů)
(více)Recenze (4)
První tři filmy Sohraba Shahida Salesse (dále Zátiší a V cizině) mi sedly podobně, byť možná jsem se již ocitl v menší výhodě díky tomu, že Salessův styl včetně výstavby příběhu už znám a trpělivě jsem se tak nechal zanášet v pomalém vyprávění až do nenápadně podaného, ale mnohé říkajícího vyvrcholení. Saless totiž opět vypráví v často dlouhých statických záběrech, s místy až monotónně opakujícími se stejnými zážitky a činnostmi běžných rutinných dnů – tentokrát z pohledu malého kluka chodícího do školy a bývajícího s rodinou, která trpí chudobou a chladně odtažitými vztahy uvnitř současně. Tragická zlomová událost, pro hlavní postavy však opravdu více obyčejná než tragická, se stává nečekaným drobným spouštěčem k naději na zlepšení. Plně barevné filtry ve scéně z obchodu s oblečením (zatímco většina scén vizuálně působí téměř jako z černobílého filmu) krásně podtrhují úspěšné nalézání si cesty otce k synovi. Za mě šlo o celkově zásadní scénu, která sice nekončí vytouženým výsledkem a zase na chvíli připomene částečně bezvýchodiskovou situaci, přesto však dýchá pozitivní náladou plynoucí ze vzájemné vlídnosti a drobného kouzla nového malého zážitku. A ano, Obyčejná událost byla i pro mě zážitkem s čímsi navíc, i přestože některými reáliemi a rozehranými motivy nabízí něco, co lze vidět i v pozdějších a za mě často ještě lepších íránských filmech, např. z dílny Abbase Kiarostamího. **** Zase jsem si tak po cca 20 min. v duchu říkal, že tohle už bude poslední film S.S.S., na který se dívám, protože se ve svém stylu a postupech (byť zajímavě nekonvenčních) až příliš opakuje a cestu k vyústění u něj opět často vyplňuje jednotvárná šeď. Po skončení a uplynutí půl dne si říkám, že se časem na nějaký další Salessův film klidně rád podívám. [75%] ()
Vzdálený příbuzný Jeanne Dielmanové, ovšem s odlišným myšlenkovým rámcem. Hladinu opakující se každodennosti zčeřil Saless prostou událostí; ale zčeřil, nebo nezčeřil? Vždyť ústřední postava je spíš než dítětem zenovým/buddhistickým žákem, stoicky přijímajícím úděl – bez slzy a bez úsměvu. V jeho životě existují jen důvody být tímto zdatným žákem, nikoli důvody být dítětem. / Festival íránských filmů 2018, restaurovaná verze. ()
Koupili byste klukovi nový oblek za 90 tomanů? Vždyť roste a za chvíli mu bude malý! Mohammad má zvláštní anatomii ramen a loktů, jeho běh je pohledný, sportem se však škola nezabývá. Zklame nadučitele v dějepisu, ale v hospodě přečte plynně cizí dopis. K moři, pro ryby, které chytá jeho otec, dobíhá, když je loďka ještě na moři nebo je už ukotvena nebo někdy mezitím. To jsou obyčejné události, které tvoří plný život. - Letos má nastoupit do našich škol 150 000 prvňáčků, pro 25% z nich žádají rodiče o odklad. Přitom je jejich mládí plné péče a zážitků. Přesto se nebojme porovnat jejich život s životem Mohammadovým! (Jemu bych zase doporučoval, aby se občas umyl a na noc se převlékal.) - Myslím, že si teď dám diváckou pauzu, abych třeba nepřekryl dojem z tohoto vrcholného koncepčního díla. ()
Moje první setkání se Sohrabem Shahidem Salessem a už teď tuším, že jeho tvorba bude ze všech íránských tvůrců nejnáročnější na sledování. Spousta statických záběrů, ubíjející rutiny a naprosté minimum jakékoli gradace mě díky podobností s filmy Jamesem Benningem fascinovala a nedokázala nudit, ale zároveň jsem čekal, že z ní vzejde něco víc... jenže se to jaksi nedělo. Až ke konci došlo k něčemu, co jsem předpokládal od cca 10 minuty a to pak té rutině dalo trošku jinou tvář, jenže to mi pořád přišlo málo. Jenže pak ve mě film rezonoval a čím více jsem nad ním přemýšlel, tím víc mi došla jeho propracovanost i fakt, že onen zvrat způsobil výraznější posun v ději. A jak jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, tak teď už mám čtvrtou hvězdu jistou, skoro až čistou vzhledem k roku vzniku, kdy teprve začala íránská nová vlna. Být to o 10 nebo 20 let starší, působilo by to neobjevně a bez typické íránské kreativity, ale jelikož to vzniklo v prvopočátcích, tak tohle skromné a tiché psychologické drama k načrtnutí situace a problémů bohatě stačí. Akorát o rok později vznikl Kiarostamiho Cestovatel, kterého považuji za naprosto geniální film, takže to ani s chválou nebudu přehánět. Slabé 4* ()