Cosmopolis

Predlohu napísal Don DeLillo, ale inak budete mať z Cosmopolisu pocit, že je adaptáciou nejakého Dickovho románu, ktorý napísal poriadne zdrogovaný a pod vplyvom skupiny ľudí, neznášajúcich už len z princípu systém. Davidov rukopis možno ani nevysledujete, možno len tá zbraň je dizajnom divnejšia, ale inak je to film sám pre seba. A to doslova, pre divákov totiž nie je. O tej vyprázdnenosti dialógov to je a ja chápem, že to nemusí nie že každého baviť, ale že to nebude baviť skoro nikoho. A možno sa nikomu ani nebude chcieť premýšľať nad Ericovou zbytočnou snahou o dokonalosť a realitou asymetrie. Ono totiž okrem iného bohatstvo a chudoba tu budú vždy. K symbolike asymetrie tu slúžia jeho gule a predhipsterský zostrih jednej polovice hlavy. Mne to celé tak nejak sadlo. (13.05.2017)

Vlastně to není vůbec špatnej film - teda aspoň do doby, než se rozkecá Giamatti. Pak Cronenbergovi jakoby příliš pozdě dojde, že měla tahle knižní látka zůstat výhradně na papíře. Fimový pás v tomto případě filosofické dekonstrukci moderní společnosti nesluší... Otázka: "Je budoucností mnoho?" Odpověď: "Má pes blechy?" - Dan Simmons, Kantos Hyperion (03.01.2013)

Intelektuáli sa vždy radi koria moci a nepochybne mnohí z nich budú vo vytržení z filmu, ktorý prostredníctvom dialógovo-sexuálnej jazdy s podriadenými výkonnými mozgami impéria vizionárskeho magnáta rozoberá podmienky a príčiny jeho pádu. Niektoré sentenciie zaujali, iné zase boli čistou myšlienkovou masturbáciou. Vizuál - vydizajnované interiéry limuzíny v znamení digitálu esteticky neoslovili. Ani plus ani mínus. Chladná vyprázdnenosť. Možno to bolo cieľom, ale na takýto pocit stačí zájsť v sobotu do Auparku. Potešilo záverečné situovanie do predmestia s basketbalovým ihriskom, ošuntelým holičstvom a chátrajúcou fabrikou - kontrast voči nablýskanosti - exteriérové vedomé prijatie rozpadu a dožitia. Ale ako som už v úvode predoslal - korenie sa moci, majetku a "inteligencii" novodobých vzdelaných investorov zo strany frustrovanejších intelektuálov, či manažerov rôznych úrovní (so snami dosahujúcimi až na vrchol pyramídy riadenia a ovládania) ešte neznamená, že ide o prelomové dielo. O čosi chytrejšie rozhovory ako v hovorovej reči mozog vyplachujúcich filmov (= bežných distribučných titulov) ale navnadia azda aj na opakované pozretie. (11.02.2013)

Na úvod u mě zavládla docela solidní panika. To když se objevil Jay Baruchel, jen silou vůle jsem překonal pasáž, ve které hrál a nevypnul film hned na začátku. U Cosmopolisu chápu, že se může stát pro mnoho diváků jasný propadák, stejně jako že se do něj někdo může zamilovat. Nebyl jsem svědkem běžného filmu, ale něčeho hloubavého a nadčasového. Herecké osazenstvo kvalitní a já se několikrát přistihl, že smýšlím o Pattinsonovi jako o herci, s kterým si nehezky osud zahrál a přivál mu do cesty pětidílnou kravinu o upírech. K filmu se s největší pravděpodobností již nevrátím. 30% (02.11.2012)

Neřadím se k typickým intoušům, ale zajímalo mě, jak si nekonvenční režisér poradí s problémem mikrosvěta, jenž se svým dravým krysím jedem roztáhl do (mezi)světové makrotragédie. Ačkoliv jsem čekala smršť ekonomických pojmů a finančních dat, dostala jsem zcela diametrální filzofický obraz dnešního světa, který je až příliš současný. Když se technika a šustící papírky stanou místo sluhů pány, už i malé dítě tuší, jaký bude(je) v těsné budoucnosti následek. Krysa jako jednotka měny je ukázkovou asociací k nutkavé potřebě ultraboháče chtít se ostříhat, respektive k důležité civilizační evoluci, když dříve platné "Čas jsou peníze" alarmují ob(zv)rácenou platností (Money is Time). Čas se krátí... (22.08.2012)