Loong Boonmee raleuk chat
Oncle Boonmee (qui se souvient de ses vies antérieures)
Uncle Boonmee erinnert sich an seine früheren Leben
Uncle Boonmee Who Can Recall His Past Lives
Uncle Boonmee recuerda sus vidas pasadas
Strýko Búnmí
Režie:
Apichatpong WeerasethakulScénář:
Apichatpong WeerasethakulKamera:
Sayombhu MukdeepromHudba:
Koichi ShimizuHrají:
Thanapat Saisaymar, Jenjira Pongpas, Sakda Kaewbuadee, Natthakarn Aphaiwonk, Geerasak Kulhong, Kanokporn Tongaram, Matthieu Ly, Vien PimdeeVOD (1)
Obsahy(1)
Představte si, že se vám jednoho dne zjeví duch vaší životní lásky a ztracený syn se vrátí v podobě podivné lesní bytosti… vítejte ve světě strýčka Búnmího. Ve světě, kde přítomnost není jedinou realitou a minulé životy se znovu hlásí o slovo. Tento filmový skvost plný fantazie, vtipu i hlubokých emocí čerpá z úchvatné přírodní scenérie i thajské hororové produkce sedmdesátých let a komiksů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (67)
Zlatá Palma ()
Tak tohle jsem fakt nepobral a i na me to bylo moc ()
V té hromadě místních nadšených hodnocení budu asi za ignoranta, ale raději bych dvě hodiny pozoroval kachnu, jak plave na řece, než tohle... ()
Provizorně. Protože nevím, jak si hvězdičkově poradit. Tenhle film ve mně vzbudil tak velkou ambivalenci, že se to jen těžko popisuje. Zajímala mě každá jeho vteřina, ale stejně jsem při promítání usnula. Po kině jsem se měla jít bavit s kamarády, ale místo toho jsem šla domů, pořezala se nožem na ruce a usnula. Prostě divný film. Musím nad tím ještě přemýšlet. Ono je taky možné, že to nemělo s filmem co dělat a jsem prostě blázen. Ještě nevím. ()
|| Scenár: Apichatpong, Weerasethakul | Hudba: ? | Produkcia: Simon FIeld, Keith Grifith, Charles de Meaux, Apichatpong, Weerasethakul | Distribúcia: Kick the Machine | Štúdio: Kick the Machine | Rozpočet: ? miliónov $ | Tržba: 183,605 $ || ()
Ano, nápad to nebyl vůbec špatný. Ale to provedení? Bída. Skoro se zde nemluví, když člověk dá rychlost přehrávání 1.3, není to vůbec poznat. To mi na tom hodně vadilo. ()
"Nebo je preceňované, nič tam nie je..." Výslovne mediatívny a náročný koncept, ktorého hlavnou devízou je samobytný pokus o personifikovanie gréckeho slovíčka "meta" (čiže o uberanie sa až za bežné chápanie empírie) čo by stavu zaoberajúceho sa nielen tvrdým pragmatizmom, ale aj oslobodzujúcou transcendenciou. Jemné prepojenie vyprázdnenej narácie s magickým realizmom dáva dostatočný priestor na uchopenie úlomkovitých a-dalo by sa navrhnúť aj-združených vzpomienok/predstáv strýka Búnmiho, ktoré tvoria rapsodický prúd pohnútok kontemplujúcich nad minulosťou-budúcnosťou, smrťou-životom a láskou-zatratením-reinkarnáciou. "Loong Boonmee raleuk chat" umne čerpá z thajskej mytológie, archaických hororových prvkov a vďaka vlastnému presvedčeniu reprodukuje pokojnú púť plnú semiotických "puzzle" s ľahko ironickými prímesami. ()
Opravdu velmi zvláštní... Skoro až bizarní. ()
Nevím, co si o tom mám myslet. Možná to je jeden z filmů, který ve mně musí nějak dozrát, abych ho náležitě docenil. Což se možná děje... On má Strýček totiž docela dost zvláštní snovou atmosféru, která je v určitých momentech hodně jímavá (třeba sekvence s princeznou, i když jinak netuším, proč byla součástí filmu). Fajn je i celé ladění snímku do jakéhosi magického realismu, který vychází z tradic a náboženství Thajska - kloubí se tu budhismus a hinduismus (asi). Co se mi nelíbilo byli příliš okatě hrající protagonisté, a to, že velká část filmu byla jedna velká uspávací nuda. Hudba: ve filmu se vyskytují spíš všelijaký ruchy a dunění, což je v určitých momentech až rušivé a znepokojivé. ()
Příjemná oddychovka, která končí přesně v ten správný moment. ()
Velmi atypická podívaná o reinkarnaci a umírání. Tenhle thajský koprodukční meditativní snímek se vymyká zažitým diváckým očekáváním i jakýmkoli žánrům. Je to zvláštní film, na který nelze aplikovat racionální měřítka a který vyžaduje trpělivost a bezpředsudečné přijetí. Výsledný celkový dojem se ale nakonec stejně bude ve většině případů odvíjet od individuálního diváckého vkusu - u mě osobně z toho vyšel poměrně příjemný divácký zážitek, podpořený mj. tím, že jsem film mohl vidět v původním znění s titulky. Necítím potřebu podrobovat tento film nějakým zbytečným interpretačním analýzám, mnohem spíše by mě zajímalo, co by na něj řekli rodilí Thajci - strašně by mě zajímalo, jestli by se jim to líbilo, nebo ne. Kdo ví, možná by se nechali slyšet, že je to strašná blbost (?) :-) ()
Meditativní až hypnotický film. Režisér nechává plynout scény, které skoro všichni ostatní filmoví tvůrci přeskakují. Nepochopil jsem všechno, protože neznám thajské reálie. Stejně tak netuším, jak do toho zapadá ten příběh princezny, co tu měla erotickou scénu se sumcem. I práce se zvukem byla nezvyklá, ale sem se to hodilo. Zvláštní zážitek. ()
Strýčka Búnmího prostě jen svrbí v prdeli a svědomí, protože v mládí pozabíjel moc komunistů. ()
A tak se princezna stala rybou. Rybou vousatou. Ambivalence pocitů je příliš různorodá od nadšeného meditativního rozjímání, zamyšlení, úsměvů, zděšených výrazů z viděného, po nudné, zdlouhavé a stereotypní pasáže. Takže film nedokážu rozumově (i pocitově) bodově ohodnotit. Takže volím obligátní zbabělou střední cestu. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] ()
(Viděno na LFM 2011 ve Vsetíně) Je docela škoda, že projekce začínala až o půlnoci, kdy lidé už byli unavení, protože Strýček Búnmí tu únavu ještě umocňoval. Zkusilo to asi 25 lidí a do konce to vydrželo kolem 10, včetně těch spících. Už od první scény, kterou tvoří pětiminutový záběr na vola, je zřejmé, jak bude vypadat celý film. Má sestra se rozhodla počítat počet střihů a i přestože to vzdala (asi hlavně proto, že usínala), k vysokému číslu by se nedobrala. Pokud by scénu, která by mohla zabrat půl minuty, nenatahovali na minut patnáct, mohl to být docela únosný krátkometrážní film. Zpracování tedy šíleně nudné, což je škoda, protože námět byl zajímavý svým tématem, založeným na thajské mytologii, ale místy to bylo i vtipné. ()
Weerasethakulov návrat k tomu čo na ňom zbožňujem. Rozvetvenie hlavnej dejovej línie na menšie príbehy, sny, návštevy nadprirodzeného + členitá forma rozprávania, raz je to konverzačka, inokedy je to meditatívne( putovanie lesom za smrťou) a pritom je to stále vysoko informatívne a zasadené do pre mňa veľmi obľúbeného prostredia lesnej samoty. Búnmí je úvahou nad životom a snami. Všetko to, čo v našom živote tvorí dôležitú úlohu tu má zastúpenie v podobe postavy, ducha, príbehu, alebo miesta. Všetko v tomto svete nedáva úplne jasný zmysel, hoci všetko je nám do určitej miery povedomé a známe. Film, ktorý sa zapamätá. Na konci pri scéne opustenia svojej telesnej schránky som uvažoval nad plným počtom. ()
Oncle Boonmee mne moc nepřekvapil, ikdyž jsem to od něho očekával. 40% ()
Při tomhle neobvyklém kousku je třeba se hluboko ponořit do meditativní nálady a nechat sebou proplouvat poklidný rytmus snímku. Většina z nás je totiž až příliš nasáklá západní kulturou aby mohla tento typ filmu plně vnímat automaticky bez nějakých problémů (např. pocitu nudy). Když se vám toto naladění a odprostění se od všeho (na západě) zažitého podaří, není problém si Búnmího užít. Mně se to alespoň podařilo. ()
Je mi zcela jasné, že tento film musel řadu diváků obohatit zmatkem, nechutí, či dokonce zlobou. Strýček Búnmí je krásným příkladem toho, co si už kdekdo bere do úst, i když vůbec netuší o čem je řeč, a sice magického realismu. Kromě magického realismu (ke kterému se ještě vrátím), si tvůrce pohrál i s druhým konceptem a to je tzv. magická realita a oba koncepty propojil do jemné škály, která přechází z bdělého střízlivého vyprázdněného stavu až po snové pasáže, které se postupně plní magií obrazů až po archetypální pohádkové pasáže. Film byl inspirován knihou "Muž, který si pamatoval předešlé životy" a rovněž psychologové už dnes varují před "autenticitou vzpomínek" a paměť jako taková, už je považována spíše za vypravěče poněkud poťouchlého, leckdy roztržitého a jindy zase bryskně fabulujícího to, co se skutečností má pramálo společného. Utržkovitost a nestejnorodost filmu mi připomíná agonii umírajícího, který se potácí z barevného sna zpět do sna ještě barvitějšího přes pustinu pomalu opouštěné reality, hnán touhou po smrti, po lásce, po minulosti, po budoucnosti, po rozhřešení. Palimpsest jeho vzpomínek propojuje nespojitelné, vrhá na světlo vše důležité, bez souladu, bez návazností zato však v souvislosti životy a pamětí jiných, propadaje se do minulosti (i budoucnosti ?) něčeho, co by se snad dalo nazvat kolektivní pamětí. Koncepty známé z latinskoamerické literatury tady pak nacházejí plnohodnotně své místo, a stávají se, jak se v duchu strukturalistických tradic zjednodušeně říká, funkčními (nejsou tedy neopodstatněnými příkrasami beze smyslu, autorovou vyprázdněnou exhibicí), a tak se můžeme v jednom filmu podívat na zobrazení magické reality (to když vás bude kupříkladu fascinovat stěží uvěřitelná barva měsíce) a magického realismu (to když si s vámi přijde popovídat mrtvý synovec). Zajímavé je pak zvláště jejich propojení s vyprázděnou narací. Myslím, že právě na tento druh filmového umění čekaly knihy literárního boomu a snad se takového filmového zpracování ještě dočkají. ()
Neoznačil by som sa za náročného diváka, aj keď sa tuctovosti snažím vyhýbať a filmy s umeleckým potenciálom, ak ma niečím oslovia, si pozriem rád. ,,Strýko Búnmí" by ma úplne minul ak by som na neho nezhliadol náhodou v TV upútavku, kde som zazrel ,,lesnú bytosť", z ktorej som bol úplne unesený a bola mojou vstupenkou ku sledovaniu. Maska tohoto tvora je (nielen vzhľadom na neprebádanú thajskú produkciu) rozhodne vydarenou, avšak na plátne pobudne len zopár minút, len tak sedí a je s ním pomerne nuda. Ďalším plusom je priam mystické nasnímanie džungle, ale inak mi kamera tiež prišla pomerne statická a nepríliš vynaliezavá. Najdôležitejším je však obsah a ten žiaľ išiel úplne mimo mňa. Jednoducho - nepochopil som to, ale pri celom tom prístupe som nemal ani žiadnu snahu interpretovať si to, čo sa na mňa z obrazovky suchopádne valí. Určite sa dá na film nazerať z viacerých uhľov pohľadov a tejto (naoko) náročnejšej artovej koncepcie sa v poslednej dobe vcelku u poroty v Cannes darí, čo vidím ako jediné ospravedlnenie udelenie tohoto kedysi omnoho prestížnejšieho festivalového ocenenia. Jednu hviezdu preto udelujem za zmienené klady a druhú za tú nepochopenú hlbšiu filozofickú rovinu (?), aj keď ju dávam skôr preto, aby jej samej nebolo smutno. (360. hodnotenie, 44. komentár k filmu) ()