The Greatest Czechs
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Robert SedláčekHudba:
Tomáš KymplHrají:
Simona Babčáková, Jaroslav Plesl, Johana Ožvold, Jiří Vyorálek, Igor Bareš, Marek Taclík, Jan Hřebejk, David Švehlík, Aňa Geislerová, Igor Chmela (více)Obsahy(1)
Chcete vědět, jestli je možné prolézt sqashovou pálkou? Kolik čtyřlístků musíte nasbírat, abyste překonali rekord? Kolik musíte sníst párků, abyste v tom byli nejlepší? A kam až se dá dojet na rotopedu? To vše zjistíte ve filmu Největší z Čechů.
Režisér (Jaroslav Plesl), jeho producentka (Simona Babčáková) a kameraman (Jiří Vyorálek) jsou živořící umělci, kteří už sice mají za sebou filmy, co dostaly ceny, lvy, dobré kritiky a hrály se s úspěchem na řadě festivalů. Ale nechodí na ně diváci. Jejich další spolupráce se řítí do ztracena, protože životní projekt režiséra nezískal grant, což znamená, že se nebude točit. Producentka s režisérem odjíždějí do Pelhřimova, do metropole českých rekordů a kuriozit, kam je zavolal šéf Agentury Dobrý den (Igor Bareš). Agentura má totiž jeden problém. Často se o ní a jejích rekordmanech mluví, ale nikdo to nebere vážně. A tak se rozhodnou najmout kritikou uznávaného režiséra, aby natočil film o nejvýjimečnějších lidech, kteří dosud mají jen nálepku bláznů a magorů, pouťové atrakce. Šéf Agentury má pro naše filmaře tři čtvrtě miliónu v hotovosti, jako zálohu na natáčení, což je tak významný argument, že další debata je celkem zbytečná. Zadání je jasné: Hluboce lidské příběhy lidí, co dokázali vlastní pílí něco, co nikdo jiný patrně na světě neumí. K utahané tvůrčí trojici se přidává sebevědomá zvukařka (Johana Švarcová), studentka FAMU, která na rozdíl od nich není spoutaná životními prohrami. Tak nějak ostatní štve, ale zároveň jim připomíná jejich „dávné“ začátky. Jak tohle všechno skončí? Dotočí spolu tenhle film a pomůžou změnit obraz Agentury? Odhodlají se ještě někdy dělat to, v čem vidí skutečně smysl? A o čem bude jejich příští film? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (225)
Český Lev 7 nominací: Nejlepší film, Režie, Herec HR - Jaroslav Plesl, Herečka HR - Simona Babčáková, Herec VR - Igor Bareš, Herec VR - Igor Chmela, Scénář ()
Robert Sedláček je opravdu jedním z nejnetypičtějších a nejpozoruhodnějších českých režisérů, jeho názory se mi líbí, jeho styl je zajímavý a neortodoxní, tento film má velký potenciál a v podstatě není vůbec divácký, což je na jednu stranu moc dobře a na druhou velká škoda. Vždycky něco od Sedláčkových snímků čekám a dostanu něco úplně jiného, nejsem zklamán, jen překvapen a zaskočen, příště už budu připraven a zajímat se budu stejně... Uživatel Tetsuo má ve svém profilu větu "Režiséři, od kterých se snažím vidět všechno, i kdyby to náhodou bylo nepovedené." I já asi budu mít tuto kategorii, Robert Sedláček v ní nejspíš bude jako první :o) 70%. A rozhodně to poroste, rozhodně to dám ještě jednou! ()
Nečekal jsem, že by mě film mohl bavit. Pod samotným nápadem a obsahem filmu jsem si totiž vůbec nedokázal představit, co mám od filmu čekat. Režisér Robert Sedláček mně ale po shlédnutí dokázal, že je předním současným českým režisérem, na jehož filmy se začínám pravidelně těšit. Už po druhé mi totiž ukázal, že umí...a snad jako jediný v současnosti...natočit naprosto přirozenou, lidskou komedii plnou lidských omylů, nesnází a životů tak přirozeně, jako to bylo v komediích za komančů. A co víc...dokáže to originálně a s vtipem tak přirozeným a nenuceným, že ty jeho filmy snad brzo začnu i milovat. A co je na tom nejlepší...že ty jeho filmy nejsou na jedno shlédnutí. To tu potvrdí i lidi, kteří film hodnotili průměrně. A to je podle mě, na český film, hodně co říct. ()
Muži v říji rozepsaní do vrstevnatější partitury filmu o dokumentu o rekordmanech z lidu. Opět nesmírně civilní, uvěřitelné, málomluvně vtipné a na České poměry odvážně satirizující. Opět místy trochu vypadávající z tempa do jakéhosi blahosklonného mudrování o málo slovech a málo pocitech. Nicméně převažuje Sedláčkův (sebe)ironický šarm a na celkovou (i myšlenkovou) skromnost filmu i celkem solidní komplexnost (jedna rovina odpovídá na otázky druhé). Největší z Čechů je filmem o rekordech, osamělosti, pomíjivosti, české kinematografii a současné společnosti. Z každého lehce zakrojí, ale dohromady spolehlivě nasytí. ()
Největší z Čechů coby fiktivní dokument o naší lidské malosti. Nebo velikosti? Pseudo-dokument o filmu Roberta Sedláčka nebo cíleně stylizovaný autobiografický opus? Připadá mi, že Robert Sedláček podobně jako Jan Svěrák kdysi, spíš natruc a jaksi mimochodem, natáčí svou Jízdu po Česku (a v podstatě jde o jakési road movie). Sémantika jednotlivých obrazů, ale i celého snímku je hodně zastřená a rozklíčování není rozhodně jednoduchá věc, co se vlastně Sedláček v Největším z Čechů pokouší o Češích sdělit? Už v jeho předešlém filmu Muži v říji se snaží o cosi podobného, o nějaké zásadnější poselství, tentokráte ale rozvíjí svůj koncept o trochu výrazněji. Co se týče výrazových prostředků a designu filmu, Sedláček se vrací kamsi do hlouby 90. let (další paralela k Svěrákovi), což je dáno jistě i jako objektivní nutnost, vzhledem k nedostatku finančních prostředků, ovšem takováto prezentace coby prvotního tvůrčího záměru dělá z podobné znouzecnosti skutečně až geniální tah. Nedílnou součástí režisérovy tvorby je ironie a satirický podtext, v Sedláčkově rastru zůstává i nadále poetika trapnosti, ovšem na rozdíl od Mužů v říji je velmi posílena složka autenticity, především cíleným obsazením spíše málo známých tváří, ale i samým formátem filmu. Sedláček ovšem záměrně nahrazuje některé z rekordmanů jejich hereckými dubléry, k čemuž se mohou vázat dvě vysvětlení - buď byli skuteční rekordmani před kamerou k nepoužití, nebo jde o cílené matení a znejistění diváka vytvářející matoucí stopu v interpretaci sémantiky snímku. (Nelze si také nevšimnout režisérova trička, spoluangažování agentury Dobrý den, propagující film na svém webu atd. atd.) Výsledný mix je ovšem velmi konzistentní a z percepce vychází překvapivě solidní vjem. Jestli má na české poměry neobvykle experimentující filmový tvar nějaké analogie v zahraničí, tak nelze nezmínit Borata alias Sachu Barona Cohena, Borat je ovšem univerzálnější a globálnější, Sedláček se apriori (už jen samým názvem filmu) vymezuje proti Čechům. Nechci tu interpretovat možná tvůrčí stanoviska týkající se našeho národního charakteru, každý má jistě nějaké své individuální vývody a postřehy. Leč jsem vůbec normální, když nejsem držitelem žádného světového rekordu? :-) Každopádně Robert Sedláček je jedním z nejosobitějších současných filmových režisérů u nás... Kombajnér s nejvyšším vzděláním na světě. :-) ()
LIDI JSOU NEUVĚŘITELNĚ KREATIVNÍ, KDYŽ JIM DÁTE ŠANCI...... /// Těžkej život (šikovnýho) režiséra v českých filmových končinách. A tak vyráží do Pelhřimova - ne kvůli krematoriu, ale kvůli filmu, aby vyprávěl příběhy oněch ,,kreatur“. Tak nějak ,,do hloubky“. A zároveň ukázal, jak těžkej je život režiséra v našich filmových končinách – já vím to už jsem psal, když voni to tak ukazujou! TOČTE ŽIVĚ! a tak to i vypadá! Chvíli jako ,,film o filmu“, chvíli zas ,,fakt na psychiku“ (jako u vazače obilí). SKINHEAD, PES, DŮCHODCE, GOLEM..... Důležitý je, že je to baví (myslím filmaře). Komický lidi (I.Chmela – vážně DOBREJ!!, M.Taclík, D.Švehlík, M.Myšička), absurdní (?) situace, občas ,,hláška“ a největší prdel má bejt, jak to ti ,,rekordmani“ žerou. A právě to se mi líbí. Černej humor? Zvrácenej humor? Ironie? Prostě situace, kterou jsou skoro trapný a mě přiváděj k smíchu. Že jsem divnej? No a, BEJT TOTIŽ NEJLEPŠÍ NA SVĚTĚ – a vědět o tom - no řekněte..... Film pro GIGANTY, kterej smrdí korunou a mě nevadí, že jsem ho viděl. Darwinovy ceny po česku? Prostě film pro giganty! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci vidět kombajnistu s největším vzděláním. 2.) Chtěl bych, aby moje auto hrálo ve filmu. 3.) Zjistím, že 4lístci se nedaj naplánovat! 4.) Nevím, kde chodí Pešek okolo. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Nikdy jsem nedošlapal na rotopedu do Santa Fé, na nejmenší motorce na světě si spolehlivě namelu kokos ještě před první zatáčkou a tak jediným rekordem, kterého někdy dosáhnu je to, že budu nejdéle žijícím člověkem na světě. Já totiž neumím umřít a to pro to dělám opravdu hodně. Jen bych se měl poněkud vyhýbat těm malým, lidským filmům, které mne dokáží tak spolehlivě nudit. ()
Nelítostný film. Možná až moc, protože se v tom obvinění celého češství (včetně všech hrdinů filmu) nenachází ani náznak východiska. Nicméně je to důležitý počin, který konečně "malého českého člověka" neoslavuje, ale kritizuje. Za to patří Sedláčkovi dík. ()
Návštěvy těch rekordmanů mě fakt bavily, ale mezi tim prostě vůbec nic. Zažíval jsem u toho pocity, jako když se s blbym připojenim koukáte na netu na porno a každou chvíli na vás vyskočí nápis "buffering". A taky mě hrozně iritoval účes toho kameramana a rypák Babčákový. ()
Na mě film působí velmi divně, protože kombinuje ironii s trapností a já nevím, jak to mám rozkódovat. ()
Malý milý film, kterému by to ale možná více slušelo v televizi. ()
Hraňák nebo dokudrama? Kdesi na počátku nového rozmaru českého kina stojí tento Sedláčkův pel mel, v jehož linii pokračují takové extra buřty jako Polski film nebo Ztraceni v Mnichově. Máme toto zapotřebí? ()
Variácie trapnosti. Skupina rekordmanov vymýšľa niečo, čím by sa akokoľvek dostala do obrazu, ďaľšia skupina - podnikateľov rozmýšľa nad efektívnym zvečnením svojho produktu. No a tretia skupina šašov-umelcov podlieza latku hóch umeníčka, o ktorom snila počas štúdií a berie kadejakú fušerinu - pretože: "Žít se musí, ne?" Keď to nevyjde, urobí sa z toho artovka, kde sa ironicko - sebakriticky ukáže vyšinutý systém prideľovania grantov a modlikania o ne, nakrúcanie nevytúženého filmu v miništábe na nervy si lezúcich ľudí, korenie sa sponzorom a spoznávanie rozmerov rekordov rozmanitej skupiny čudákov, zjednodušene: spoznávanie veľkosti v malosti či naopak. ()
Hodně zvláštní pocity mi připravil tento zvláštní film, u kterého jsem celou dobu netušil, co si o něm myslet. Na jednu stranu se jednalo svým zvláštním a ojedinělým způsobem o kouzelný a neotřelý filmový zážitek, který jsem snad dosud nezažil a asi ani nezažiju. Na druhou stranu ale zase film vnímám jako šílený projekt, nad kterým jsem celou dobu kroutil hlavou a u kterého jsem netušil, jestli si ze mě dělá srandu nebo co si o něm vlastně myslet. Výsledkem tak je hodně diskutabilní dílo, které ve mně vzbudilo dvě naprosto protichůdné emoce, ještě nikdy jsem totiž neměl u žádného filmu pocit, že jsem viděl kvalitní a neotřelou blbost, která má své kouzlo. Ano, přesně takhle tento film vnímám, blbost (nebo chcete-li kravina) to totiž beze sporu byla, a nyní záleží jen na tom, jestli u mě převažuje to dobré a pozitivní vnímání filmu nebo to druhé negativní vnímání filmu. Abych si udělal jasný názor, tak je potřeba říci, že filmu zcela jasně pomohla stylizace do podžánru road-movie a úžasné záběry krajiny, například scéna někde na louce, kde sběratel čtyřlístků hledal další čtyřlístky a začínalo zrovna pršet byla úchvatná a pro mě asi zůstane navždy nezapomenutelnou, a to vlastně jen díky úžasně nasnímané přírodě a díky úžasně zachycenému pocitu samoty, kteří říká, že i když jste v něčem rekordmany, tak vám to nezajistí šťastný život a nezbaví vás to samoty. Abych to nezdržoval, se dvoudenním odstupem musím říci, že film si mě zcela získal na svou stranu a já ho nakonec hodnotím jako velmi povedený, což znamená lepší čtyři hvězdy. ()
Uznávám, že Sedláček patří asi mezi naše nejosobitější a nejnápaditější režiséry současnosti. Vybírá si originální témata a jeho filmy mě zatím vždycky dokázaly nějak oslovit. Bohužel, zrovna tomuto se to moc nepovedlo. Ocenil jsem pár hodně humorných scén, Sedláčkovu rýpavost a výborně napsané a zahrané postavy. Ovšem celkově mi to svojí atmosférou a pomalým tempem tolik nesedlo. I přesto ale pořád řadím Sedláčka mezi české režiséry, kteří rozhodně mají co nabídnout. 70% ()
Ze začátku nečekaně vtipný "hraný dokument", pak už jen příjemný, koukatelný slepenec více žánrů, okořeněný kuriózními debilitami :-) českých rekordmanů... [KinoBUS Řepy; 16.07.2011; 21.30] ()
Baví mě Sedláčkova optika, nadhled, panková drzost i ta (místně) egohoničská sebereflexe. Tragi ale s poťouchlým úšklebkem. (nemyslim chloupky v uších) ()
70% ()
Já si vždycky myslel, že pokavaď chce někdo natočit film s úmyslem dostat ho do kin, musí mu dát nějakou formu. Zkrátka splnit nějaká kritéria. Vnuknout mu smysl. Ne... Patrně nemusí, jak mi ukázal Robert Sedláček. Jeho režisérská dráha svou vyrovnaností připomíná centrifugu. Jsem zvědav, jestli se nakonec usadí v horních patrech anebo v těch spodních. Tímto počinem u mě každopádně nezabodoval. Nerozumím tomu, jak může takovýto film sbírat už pouhé nominace, natož pak nějaké ceny samotné. Zkrátka a dobře; pokud si někdo chce zahrávat s trapností, musí dát jasně najevo, kterak to zamýšlí. Pak to totiž končívá tak, že přívlastek trapný náleží filmu. ()
S nějakými rekordy to nemá nic společného, polovina z nich je fake (viz závěrečný titulky), ve skutečnosti tu máme co do činění se satirou na současný stav české kinematografie, která se vyznačuje podfinancovaností, product placementem, podezřelým schvalováním scénářů (viz nedávná kauza s 80ti dopisy, jejichž tvůrce byl několikrát opakovaně odmítnut), časovou i technickou nemožností dosáhnout kvality či osekaným filmařským štábem – Třeštíková ještě v devadesátých letech natáčela ve dvanácti lidech, dneska jede s kameramanem a zvukařem ve třech a produkci si dělá sama. Největší z Čechů bych se nebál označit za takřka geniální, každopádně velice humornou a svůdnou komedii, jež ovšem předpokládá, že divák rozklíčuje a přistoupí na to, že jsme na půdě „filmu o filmu“, a nikoli v zábavném pořadu ze světa Guinnessových rekordů. ____ Žánrově má tahle melancholická road-movie blízko k dokumentu o koncertní šňůře nějaký punkový kapely, tudíž trochu připomíná kanadskej mockument Hard Core Logo - žel bez koncertů. Jenže právě o ty koncerty docela jde, protože na nich jako jediných táhne kapela za jeden provaz, podobně jako jinak rozhádaný filmařský štáb během natáčení. Je to dost nevybíravý pohled, co nám tu Sedláček nabízí o podmínkách a průběhu natáčení: zvukař je bejvalej pingl, kameraman ochmelka, kterýmu zahýbá žena, režisér je nucen řešit sexuální abstinenci s producentkou, a všichni si podobně jako ve svý době Sex Pistols lezou dost silně na nervy. Pěkná to čeládka! ____ Sice se vždycky dostáváme na tenký led klišé, začneme-li mluvit o destrukci iluze a striktní hranici, která existuje mezi nablýskaným filmem a drsným, často nudným stavem provázející natáčení, ale nelze jinak. Jak někteří sarkasticky poznamenávají, filmy obdivujeme jen proto, že jsme v bezpečné vzdálenosti vůči skutečnému natáčení. Co v patřičném odstupu vypadá jako vznešená příčina nadšení, to se změní na figuru děsivého zla, jestliže se k této příčině přiblížíme a přímo se do ní zapojíme. Netýká se to ostatně jen kinematografie, ale i fast foodů nebo cirkusů: venkovní načinčanost provází trauma v pozadí, hranolky utopený v oleji a bití zvířat během tréninku. Spojnicí mezi fast foody a cirkusy jsou zoo, které tak jako fast foody, snažící se zaháknout zákazníky už od mala, učí děti, že jsou pány zvířátek v kleci – kdybych měl tu moc, cirkusy a zoo bych zrušil. ____ Jediný problém je v tom, že Sedláček je filmař vyznačující se otevřeností a originálními nápady, ale současně poněkud povrchní. Krásně to bylo vidět v dokumentu o Bělohradským, se kterým marně držel krok, i když tomu by, vzdor jeho proklamovanému levičáctví, stačil intelektuálně málokdo. Sedláček nastoluje otázku, nakolik vlastně může tvůrce myslet a nakolik by za něj měl myslet k tomu určený scénárista. V rozhovoru budí dobrý dojem a je i docela příjemný společník, málokdy však přijde s něčím, co si zapamatujete na zbytek života. Je ale třeba dodat, že snaha upravit Sedláčka podle svého obrazu se míjí cílem. Měli bychom brát jeho filmy, jaké jsou, jinak se před námi otevře odvěký problém dramaturgické kritiky, která by chtěla tvůrce a jejich díla předělávat, než aby je přijala, čímž se zaplétá do starého a falešného sylogismu: „Moje snoubenka na schůzky nechodí nikdy pozdě, neboť ve chvíli, kdy přijde pozdě, už není mojí snoubenkou“: dramaturgická kritika je ze své definice účinná, a není-li účinná, nebyla to skutečná dramaturgická kritika. () (méně) (více)