포화 속으로
71: Into the Fire
Režie:
Jae-han LeeScénář:
Man-hee LeeKamera:
Chan-min ChoiHudba:
Yeong Su ChoHrají:
T.O.P, Seung-won Cha, Seung-woo Kim, Sang-woo Kwon, Jin-hee Park, Seong-ryeong Kim, Yoon-seong Kim, Han-joon Kim, Hye-seong Kim, In-kwon Baek, Seung-hoon Yoon (více)Obsahy(2)
V létě roku 1950 se 71 studentů na vojenské základně, provizorně vytvořené z dívčí střední školy v Pohangu, bránilo stovkám severokorejských vojáků. Bránili se 11 hodin a díky jejich odvaze se spojenecká vojska posunula více do útoku. Film je natočen na základě skutečné události a děj byl inspirován dopisem jednoho ze studentů. (balone)
(více)Recenze (82)
Korejky nám poradili filmy, na který se máme podívat, tak koukáme. Tenhle prý obsahoval celou řadu korejských idolů, jeden na straně jihokorejců, druhej na straně severokorejců, jeden student...On celkově tenhle válečňák má trošku zvláštní námět. Je vlastně o tom, jak partička 71 studentů bránila a ubránila kótu proti bůhví kolika tisícový severokorejský armádě. Trošku to vypadá jako když v jednom dokumentu o Severní Korei vyprávěli, jak jedna bojovná severokorejka sundala letadlo kulometem. Dobře no, ale tak možné je všecko. Výsledkem stejně tak byl naprosto perfektní válečnej film s výbornou akcí a válkou se vším všudy, který mi skoro v ničem nevadil. Snad jenom v tom, že akce byla na začátku a na konci a prostředek byl vycpanej sádrokartónem. ()
BUDEME S NIMA BOJOVAT I NAŠIMA HOLÝMA RUKAMA! JSME VÁLČÍCÍ STUDENTI...../// Předpokládám, že cílem úvodní válečné scény není jenom předvést, že režisér byl zřejmě jeden z těch, kteří šli zachránit vojína Ryana (pokud to nebyl Ryan sám), ale jistě (hlavně!) navnadit. Povedlo se! A co dál? Oh Jung Beom je cucák, kterýmu teče (korejský) mlíko po bradě, v první bitvě nedokázal ani vystřelit a téměř mu odešel sluch, ale terazky je z něho velitel. Severní armáda je plná sráčů a vymytejch komunistickej mozků (nemám důvod nevěřit) a on má na starost 71 válečných studentů, kteří mají víc problémů sami se sebou, než z Korejskou válkou. Pak už jen několik přestřelek a závěrečnej ,,mač“. To mezi tím je filmová vzpomínka na 71 hrdinů z Pohangu, kteří 11 hodin ,,šlapali vodu“, a která se nevyhne scénám plných chrabrosti (že by sovětský člověk záviděl) ani troše patosu – na druhou stranu, hrdinové si jistou GLORIFIKACI zaslouží. Byť pro mě je to občas nezáživný, ale hlavně citová linie mě nebere (mámu má přece dneska kde kdo). Tady by se mohli učit u soudruhů v CCCP. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Největším hrdinou Korejské války, kterýho znám je Hawkeye Pierce. 2.) Zajímá mě, jaké jsou děti v korejským pasťáku. 3.) Jsem opravář elektroniky LG a nevím, která část těla se má při opravě používat nejčastěji. 4.) Zjistím, proč nemám do tanku pouštět lidi s termosem. (Ani když mi běží naproti!) /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * ()
Po zhlédnutí "71: Into the Fire" nikterak nepřekvapí informace, že nadcházejícím projektem režiséra má být americký remake "Killera" Johna Wooa. Peklo korejské války je zde ztvárněné jako hyperrealistická vřava zaplňující plátno dokonale nasvícenou destrukcí a tvářemi aktérů permanentně pokrytými působivým povlakem prachu, potu a krve. Bombastické bitvy, manýristicky inscenované s důrazem na sebemenší smítko vymrštěné explozí, střídají patetické sekvence male bondingu. Ženy zde mají místo pouze jako přehnaně empatické ošetřovatelky či matky, které hrdinové zanechali doma a k jejichž freudovsky líbeznému obrazu se uchylují ve vzpomínkách. Zpracování reálné události, kdy 71 studentů bránilo budovu venkovské školy a zadrželo tak postup severokorejských jednotek, se namísto piety ubírá cestou opulentní žánrové fantazie, která nesoudně glorifikuje hrdinské prolévání krve. Finální stand off, jenž megalomanským vršením těl protivníků i zpomalenou grácií oddalovaného hrdinského umírání nechává blednout i závěr "Divoké bandy", přesně zapadá do celku, který představuje juvenilní fantazii války. Jen lesík za sídlištěm a klacíky v rukou hochů vystřídaly nákladné exteriérové sekvence s pyrotechnickými exhibicemi ve všech plánech záběru. Jediný rušivý prvek v této štědře dotované hře na vojáky pak představuje absurdní product placement - dva dlouhé detailní záběry na vycíděné rolexky zářící uprostřed sekvencí, kde všichni a všechno jsou pokrytí pečlivě naaranžovanou špínou. ()
Jde o dobře natočený film s vynikajícím hereckým obsazením, ale z nějakého důvodu mě nechytl za srdce tolik jako řada jiných válečných filmů z Koreje. Navíc tam bylo pár scén, kterým jsem úplně nevěřila a v první polovině pár slabších míst. Kromě hereckých výkonů musím vyzdvihnout také hudební stránku, ta byla za výbornou. U mě už se stalo skoro zvykem, že jsem na konci každého filmu o válce rozsekaná, jenže tady tomu tak nebylo. A proto film hodnotím jen jako lehce nadprůměrný. 3,5* ()
71 jihokorejských mladíků proti několikanásobné a lépe vyzbrojené přesile severokorejské armády, která krátce po vypuknutí korejské války projížděla Jižní Koreou doslova jako nůž máslem. Jeden z filmů, jenž měl červnovým uvedením v korejských kinech a časovým obdobím, v němž se odehrává, připomenout výročí 60 let od začátku války. Řemeslně špičková, ve vyobrazení válečné vřavy letos bezkonkurenční podívaná, která funguje jak v dramatické, tak víceméně i v emocionální (chlapské) rovině, a má strhující finále podbarvené hudbou nápadně podobné hudebnímu motivu z Pout války. 8-9/10 ()
Strašně rád bych napsal, že to byla strhující a neskutečně emocionální podívaná jako Pouta války, ale to bych prostě kecal. 71 Into the Fire má geniální úvod, kterej tradičně nabízí absolutní válečný scény, který se prakticky nedaj nikde jinde, než v Putech války a v tomhle, vidět, ale mezi timhle začátkem a úplným závěrem, kde skupinka studentů bojuje s neuvěitelnou přesilou, nemá takovej emocionální dopad, jakej asi tvůrci zamýšleli, alespoň na mě to nemělo a tak jsem spíš ten prostředek filmu pročekal na závěr, kterej mi taky nepřišel úplně 100% zhodnocenej, co se týká vypjatosti. ()
Je to vydarená vojnová dráma. Má dosť dobrý príbeh odohrávajúci sa v začiatkoch kórejskej vojny, kedy je juhokórejská armáda neustále nútená ustupovať pred nezadržateľnými vojakmi zo severu, ale uvedomujú si, že takto sa pokračovať nedá a už ich postup musia spoločnými silami konečne zastaviť. A tak sedemdesiat jeden študentov dostane za úlohu brániť školu pred postupujúcou omnoho lepšie vyzbrojenou, vycvičenou a početnejšou armádou, ale aj tak urobia všetko preto, aby ju do príchodu posíl udržali. Spracovanie sa mi páči, síce kvôli zápletke sa dá očakávať, že tempo filmu nebude až tak dynamické, predsa len je to vlastne hlavne čakanie na finále, ale aj tak mi to sadlo viac než dobre. Už úvodná dvadsaťminútovka pôsobí skutočne perfektne a bolo mi jasné, že toto nebude len tak priemerná zabudnuteľná žánrovka. Následne už síce tempo trochu upadne a veľký priestor dostanú samotní študenti, ale aj tak sa je stále na čo pozerať, sadla mi tá rivalita o vedenie medzi dvomi mladíkmi, nájde sa tu dostatok zaujímavých situácií a navyše si to stále udržuje aj to nadmieru kvalitné prevedenie. A celé finále je očakávane vrcholom filmu, toto sa vydarilo. Akcie je tu priemerné množstvo a je skvelá. Ako som spomínal, nachádza sa hlavne v úvode a vo finále, ale aj v priebehu sa nájde niekoľko vydarených menších sekvencií. Síce nie je až tak nápaditá, ale je perfektne natočená, slušne krvavá, vynikajúco technicky zvládnutá, nájde sa tu plno zaujímavých spomaľovačiek a určite musím pochváliť aj ten dôraz na detaily, takže sa to dá skutočne vychutnávať. Najviac sa mi páči celé finále, keďže toho očakávane ponúkne najviac, pričom mi celkom sadli aj tie nereálne pasáže, ktoré majú omnoho bližšie ku klasickému akčnému filmu, než k vojnovej dráme, no všetka akcia je skvelá. Herecké obsadenie je na tom dobre, sadol mi hlavný hrdina, k tomu Kwon Sang-Woo ako jeho rival, Cha Seung-Won tu zase predstavuje najlepšiu postavu, severokórejského dôstojníka, pričom si všetky svoje scény berie pre seba a nesklame ani Kim Seung-Woo ako dôstojník z druhej strány. Zvyšok mi už neprišiel až tak výrazný. A čo sa týka réžie a technickej stránky, možno by som skôr ocenil trochu realistickejší štýl, ale ako vojnový blockbuster to funguje perfektne, keďže hlavne vizuál a technická stránka sú prvotriedne. Takže táto zápletka ani neponúka potenciál pre plné hodnotenie, ale inak sa tomu nedá moc čo vytknúť, jednoducho výborný vojnový film z juhokórejskej produkcie. 78% ()
Není to taková pecka jako Pouta války, se kterými se chtě nechtě musí srovnávat, protože jsou to jediné korejské válečné velkofilmy o korejské válce z poslední doby. Film se ale nesnaží podchytit celou korejskou válku jako Pouta, ale ukazuje "pouze" boj nějalika desítek studentů proti předvoji severokorejské armády (natočeno podle skutečnost). Technicky naprosto úžasné, ty peníze na tom jsou vidět. Scénář bohužel není zrovna to, čím by se film mohl chlubit. Tím neříkám, že by byl film nedejbože hloupí, ale nečekejte brilantně vystavěné drama antických rozměrů. 71: Into the fire je přesto velmi nadstardardní vojenský film. 9/10 ()
Povedzme si na rovinu, že trailer vyzerá bombovo a pre fanúšikov vojnových filmov naozaj lákavo. Akcia už v úvode nemá chybu a hlboko zadupe do zeme všetky vojnové scény hollywoodu za posledných 5 rokov dozadu. Príbehov o hrdinoch už bolo veľa, čo by až tak nevadilo. 71 študentov čaká mnohonásobnú presilu a bráni časť územia. Toľko stručne o príbehu. Režisérovi sa nepodarilo úplne presvedčivo a pútavo podať prostrednú časť príbehu, ktorá by mala diváka bližšie oboznámiť s postavami a vytvoriť si k nim vzťah. Tu vidím prvý veľký problém, aj keď treba uznať, že snaha bola. Druhý problém vidím v častom používaní spomalených záberov, z ktorých iba poniektoré splnili účel. Keď k tomu pripočítam miestami trápne dialógy a častý obraz uplakaných kórejských vojakov, tak musím povedať, že úplne spokojný nemôžem byť. Pochváliť musím dobrú hudbu, kde pár tónov pripomenie Moricconeho. Napriek všetkému, čo som vytkol, je akcia tak zručne natočená, že film má aspoň u mňa určite bližšie k štyrom hviezdičkám. 70%. ()
Ano očekávám spousty komentářů, které budou srovnávat Pouta války a tento film, avšak kromě toho, že se jedná o stejnou válku, tak děj je dost rozdílný. Nebudu to srovnávat a raději se podívám na film bez toho, abych myslel na Pouta války. Barvy, efekty atd. nám ukázalo hned na začátku, že to bude film na vynikající úrovni, jenž může konkurovat ba i předčít jakýkoliv válečný film z jiné země. To, že byl film na základě skutečné události ještě umocnilo mojí zainteresovanost, jelikož o historii Koreje vím jen základní informace, a každý střípek do rámu mých vědomostí vítám s otevřenou náručí, občas i pusou. Celkově hodnotím na 90% (mimochodem o 10% více, jak Pouta války) ()
Být Asiat a Jižní Korejec, asi bych byl více zasažen. Díky tomu že nejsem, mám k filmu trochu odstup. Válečné scény jsou fascinující. Ale něco málo tomu k dokonalosti chybělo. Podobný film je: Hrdinové války. ()
Režisér Jae-han Lee je prostě učedník Johna Woo, už od úvodních minut víte odkud vítr fouká, ale to není vůbec na škodu. Ten film je sice jednoduchý lineární příběh o partičce studentů co se brání v korejské válce přesile KLDR, jenže všechno tady šlape a funguje jak švýcarské hodinky. TOP mi konečně ukázal, že dokáže být herec, doteď jsem ho vnímal jen jako celebritu těžící ze svého vzhledu a popularity v hudební kariéře. V roli severokorejského lídra neskutečně charismatický Seung-won Cha, v miniroličce zdravotnice se tady mihne Jin-hee Park. Film vrší klišé na klišé, jenže ty postavy byly životné, bavily mě, věřil jsem hercům jejich role, perfektní kamera, hudba, akce, ale hlavně z toho fakt tekly emoce. Režisér prostě umí dostat diváka kam chce, dojme Vás heroickým krveprolitím a příběhem dvou hlavních hrdinů, tleskám, fakt povedené. ()
Fuúu... ono nechce sa veľmi do toho, celkovo nie tak dávno som ázijsku filmovú kultúru veľmi nemusel. No už nejakú dobu si vyberám to naj. podľa hodnotenia tuna na CSFD a musím uznať, že som robil takpovediac chybu. 71: Into the Fire je ďalšia ukážka toho ako im to tam ide... nenudil som sa, držal som študentom palce, prekvapil nekompromisný koniec... dobré to bolo... vojnovo - akčná pecka ako sa patrí. 8/10 ()
Stylový válečný film s přepálenými emocemi, které na mě nezabraly. Zůstávají tedy pouze pohledné obrázky, krev, pot a lehký kulomet. ()
Chtěla bych dát pět hvězd, protože co se Leemu nepovedlo v Sayonara itsuka, to se mu povedlo teď - já vím, že se děj nedá srovnávat. Mám na mysli to jak na mě filmy zapůsobily po emocionální stránce. Konec jsem prostě probrečela, přišlo mi strašně líto těch zmařených životů. Ti kluci měli život ještě před sebou... Ale právě proto zůstanu u čtyř hvězdiček. Řemeslně je film perfektní, nic jinýho jsem ani nečekala - počínaje hereckými výkony, kamerou a muzikou konče. Tu pátou nedám prostě proto, že "válka je vůl." ()
Další z řady válečných snímků korejské produkce. Příběhově nezajímavé se slušně zpracovanými, ale nijak strhujícími bojovými scénami. ()
Přeci jenom trocha toho patosu, pár žánrových klišé a luxusní vizuál neudělají jen tak dalšího Vojína Ryana. Na druhou stranu ale rozhodně dobrej válečnej film s nadprůměrně natočenýma bojovýma scénama a skvělou, na jihokorejskou kinematografii očekávanou, hudbou. ()
Možná to bude znít divně, ale je příjemné vidět válečný film, kde se to nehemží Amíky, Němci a Sověty a kde Asiati nejsou jen ti zlí a špatní. Navíc, Asiati - a zde Korejci konkrétně, kteří mají pro dramata cit - dokáží ty emoce nahustit. Prostě jsem pustil slzu, no... Tohle je vlastně úplně první korejský válečný film, a vlastně první film o korejském konfliktu vůbec, co jsem kdy viděl. A odkojen M.A.S.H.em je velmi příjemné vidět v této pohnuté době korejské vojáky a civilisty i jinak, než jen jako směšné, humorné a v podstatě zkarikované postavy. ()
Korejských 71 debilních, kde místo Yula Brynnera stojí v čele mistr Euroasie v čumění na hrůzy války. A já se mu nedivím. Natáčení digitálními kamerami s extrémním rozlišením totiž vyžaduje od filmového štábu poměrně výrazný tlak na pilu. Technika nám sice umožňuje snímat ostře ty nejjemnější poletující smítka prachu, nemluvě o explozích, jež vymrští tisíce drobných části do vzduchu, které nejsou již rozmazanou šmouhou, ale každá z nich je plně ostrá a můžeme sledovat její trajektorii pohodlně, dokud nám délka záběru povolí, ovšem na druhou stranu je třeba počítat s nutností naprostého ultimátna po stránce maskérské, trikové, kostymérské i po stránce výpravy. Jestli v něčem film opravdu neselhává, tak je to zde. Všudypřítomný prach, špína, krvavé chlístance, obroušené zbraně, poletující střepiny, hořící vojáci a famózní exploze v dlouhých záběrech nenechávají diváka cokoli domýšlet a ačkoli se to párkrát přežene (přestylizovaná přestřelka ve vysoké trávě, až srandovní krvelačnost) oči si užijí svoje. A vlastně to i docela maskuje fakt, že za scénářem dle všeho stojí dvanáctiletý nacionalista po třídenním rychlokurzu scénáristiky, díky čemuž se film sice ohání velkou historií, ale ve výsledku proti sobě stojí doslova naskrz prostřílený protagonista na hromadě mrtvol s kulometem v ruce proti arogantnímu záporákovi v bílé uniformě, co střílí jednoruč z ruského samopalu PPSh-41. ()
Nečekal bych, že John H. Lee, po skvělém emočním dramatu Nae meori sogui jiugae (A Moment to Remember), natočí válečný film. Než jsem si ho pustil, měl jsem celkem obavy, jenže ty se rozplynuly po prvních pár scénách. Výborně natočený film, který je doprovázen podmanivým hudebním doprovodem. John prostě umí. ()