Další rok

Pozvolna plynoucí nahořklé konverzační drama, které musí být noční můrou všech těch šťastných singlů, kteří nikoho nepotřebují protože mají prima život plný kamarádů a volnosti. A nejspíš taky té části mladých, kteří stojí na startovní čáře a věří, že jejich život bude zhmotnělou kompilaci nablýskaných reklamních klipů. I když ti se nejspíš nebudou dívat na dvě hodiny plkání nehezkých lidí žijících ten nejvšednější možný život, navíc v nehezkých kulisách. Film, který ze mně energii a pohodu vysával, ale současně mě také obojím nabíjel, je vyváženým mixem zdánlivě banální všední pohody a smutné deziluze osamělých ztroskotanců, kteří uvízli v omšelé bídě nižší střední třídy. Občas pohladí, občas přiměje k úsměvu, ale stejně tak je smutný, občas nepříjemný a místy až depresivní. Má své kouzlo a rozhodně nepatří k filmům, které se do týdne vykouří z hlavy. A není to jen díky skvělým hereckým výkonům a jistou rukou vedené režie, která, občas až příliš ochotně a dlouho, dává prostor nepříjemně syrovým emocím. (21.06.2014)

Jak jen to Mike Leigh dělá, že dokáže vyjádřit dokonale ženské pocity? Tento jednoroční časosběr zachycující neštěstí a osamělost kolem štastného postaršího páru je krásnou interpretací vztahů moderní doby. A na těchto filmech miluji autentičnost života takového, jaký opravdu je. Až se začínám děsit toho svého. (15.01.2011)

Upřímně přiznávám, že nepatřím mezi skalní příznivce "malých velkých" dramat, ale Another Year mě svou upřímností naprosto dostalo. Podobné filmy se těžce popisují, mají prostě své kouzlo, které bez shlédnutí nepochopíte. A Another Year má oproti té řadě snímků s podobným posláním navíc ještě jednu obrovskou výhodu: i přes více méně čistě konverzační děj a dlouhou stopáž nepůsobí nudně. Výborné, skutečně výborné. (07.11.2010)

Skupinová drobnokresba v prostředí uvadajícího života plného šedin a strachu ze samoty a opuštění. Zatímco Broadbent a Sheen představují dvojici, kterou bychom chtěli na prahu smrti být, ve svém okolí mají přátele a příbuzné, kteří se horkotěžko vypořádávají s tím, že už je nikdo nechce, že jsou oškliví, uvadající a duševně nevyrovnaní. Je mrazivé sledovat, když Leigh buduje scény, které jsou smutné, ale dokáží rozemsát. Počáteční sentiment bez sladkobolu a se syrovou agónií nahrazují silně dramatické situace a je potěšující, že se Leigh neuchyluje k nějaké provařené radě do života, že není velkohubý ve svém snažení a že cit pro herce proměňuje v malý filmový poklad. Připomnělo mi to Všude dobře, proč být doma. (30.11.2010)

Trochu nevyvážené, druhá polovina je o poznání slabší (přesto zábavná). Než jako milý a příjemný, bych film nazval temným až depresivním. Ano, ústřední pár si zachovává svůj optimismus, svou integritu a jsou tak ostrůvkem útěchy a naděje v moři deprese a šedi... Avšak jejich přátelé umírají, živoří, jsou psychicky narušení a zoufale osamělí. Sakra, jaký já mám strach ze stáří! (27.09.2011)