Marti, dupa craciun
Tuesday, After Christmas
Utorok po Vianociach
Režie:
Radu MunteanKamera:
Tudor LucaciuHrají:
Mimi Branescu, Maria Popistasu, Mirela Oprisor, Dragoș Bucur, Victor Rebengiuc, Ioana Blaj, Silvia Nastase, Adrian VãncicãObsahy(1)
Paul je úspěšný čtyřicátník. Má milující ženu, malou dcerku a taky milenku. Ta ho sice netlačí do žádných zásadních rozhodnutí, ale Paul si začíná jasně uvědomovat, že se musí rozhodnout, které z žen dá ve svém životě přednost. Rozhodnutí padne o vánočních svátcích. Civilní drama režiséra Munteana (Papír bude modrý, Boogie) vypráví univerzální příběh muže, který se v pasti své vášně rozhodne zachovat přímo, i když následky nemůže dohlédnout ani on, ani jeho blízcí. Film je natočen se silným smyslem pro detail, dramatickou stavbu příběhu a jeho hlavní devízou jsou mimořádné herecké výkony tří hlavních představitelů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (42)
Když jsem ten film před lety viděl, plácal jsem tady něco o formálně jednoduchém "realismu", kdy stačí postavit někam kameru a nechat herce v několikaminutových záběrech dělat svoje. Dnes vidím, že to zdaleka není tak jednoduché a že ta neobvyklá pozornost k detailům neslouží jen k vytváření zdánlivého "okna do skutečného světa". Například hned ta úvodní postelová scéna. Milenci vypadají jako že se baví o úplně každodenních banalitách, ale oni v tom počátečním dialogu velmi nenápadně představí sami sebe i povahu svého vztahu. Dál je potřeba ocenit, jak se tu účinně pracuje s přeostřováním mezi postavami v různých plánech, v nichž vyniknou jejich téměř neznatelné reakce (hlavně Paula) na vzniklou situaci (zatímco dialog a akce běží dál v rozostřeném plánu). Nejsilnější jsou tady dvě scény: ta v ordinaci a pak ta úplně závěrečná s koledníkama. Je to z toho důvodu, že v obou případech postavy zadržují určité emoce, hrají sjednané společenské hry a přetvařují se, zatímco my diváci dobře víme, co všechno se skrývá "pod povrchem". To odpovídá formálním vlastnostem filmu, ve kterém není snad jediný detail a všechno je podávané z odstupu. Naopak momenty, kdy postavy emoce přímo vyjadřují, paradoxně tak silné nejsou. ()
V jednoduchosti je síla. Zachycený trpký rozpad jednoho manželství je zbavený jakýchkoli odboček, kudrlinek a přídavků. Snímek se soustředí na hodnověrnost situace a přesné psychologické herectví. V mých očích to funguje, vzbuzuje přesně ty emoce, které chce a má. Není tam cokoliv navíc, a tudíž ani nic nepřekáží a neruší. Celkový dojem: 90 %. ()
„Snažím se nevědět, že je v tvém životě další žena, ale když ji vidím…“ - „Já vím.“ Jenže vědět je jedna věc, udělat s tím konečně něco zas druhá. Paulovi se zbláznily hormony a řádně si zkomplikoval život. Ono sedět na dvou židlích zároveň může z dlouhodobého hlediska začít nepěkně tlačit, i když se v tom člověk naučí docela pohodově chodit. A pak se mu může stát, že na něj bude čekat krok, po němž už nelze couvnout…Úterý po Vánocích má téma, které tu už bylo tisíckrát. Milostný trojúhelník tvořený mužem, manželkou a milenkou, do toho dcera. Jenže tenhle film přesto člověka hodně baví, protože v jeho jednoduchosti je síla a k tomu, aby diváka zaujal, nepotřebuje žádné serepetičky navíc. Stačí důraz na autenticitu, přirozenost, civilnost, uvěřitelné dialogy a herce, kteří jsou schopní na publikum přenést své emoce, aniž by řekli třeba jediné slůvko. A tady je těch všemožných (převážně) tlumených a skrývaných pocitů více než dost. Střízlivý je i konec, ostatně Vánoce musí být, ať se děje, co se děje…dávám solidní 4*. ()
|| Scenár: Alexandru Baciu, Radu Muntean, Razvan Radulescu | Hudba: ? | Produkcia: Dragos Vilcu | Distribúcia: ? | Štúdio: Multimedia Est | Rozpočet: ? $ | Tržba: 25,426 $ || ()
Civilná nezávislá dráma, ktorá mapuje rozpad jedného manželstva - pomalým, nenásilným spôsobom a čo je najlepšie veľmi realistickým. Všetko čo tu odznelo akoby písal život, vrátane reakcií jednotlivých postáv. Na druhú stranu, postava milenky mi prišla trochu nedotiahnutá. Tiež jej reakcia na stretnutie s manželkou mi prišla trochu neadekvátna, vzhľadom k tomu, ako celý ten vzťah brala (netlačila na pílu) a že sa k spoločnej budúcnosti vôbec nevyjadrovala. A hlavne, v prvom rade v tej scéne išlo o zuby pre malú. Celkovo ale som spokojný, nadpriemer. 75/100 ()
Nejsem nijak zaujatá proti evropským filmům (tím spíše rumunským), které mají často za cíl maximální přirozenost a vypovídají o lidech, jako jsem já nebo jste vy. Jenže v případě Úterý po Vánocích bych si troufala až tvrdit, že režisér sklouzl ke škatulce dokument. Jeho cílem bylo psychologické drama, z plátna na mě ale koukají hlavní hrdinové, kteří prožívají svůj příběh natolik skutečně a normálně, až ho beru za dokumentární sondu do života nevěrného manžela. A tady je můj zásadní problém, proč naopak nechválím tu syrovost a opravdovost: když se dívám na dokument, chci nosné, neotřelé a originální téma. Ne rozvod zapříčiněný podváděním s milenkou. Na to se stačí podívat na pár mých známých. ()
Umělecky kvalitní, mrazivě depresivní film, čerpající námět z typického jevu současnosti, totiž nerespektování posvátnosti manželství a šíření mimomanželských vztahů jako normální. Ačkoliv ani zde, podobně jako v dalších umělecky vynikajících rumunských filmech, není explicitně vyjádřena žádná naděje (není zde Bůh), přece jen důslednou dokumentárností každodenních života v nevěře tne do živého, a rozhodně není určen ke kratochvilnému rozptýlení... ()
Nevěra a její přiznání manželce, o nic víc tu nejde. Jenže tahle zdánlivě banální situace tu vypadá velmi realisticky a zejména ústřední herecká trojice tu předvádí herecký koncert v civilní formě. Tedy minimum přepjatých scén, zato tváře, ve kterých má význam každý mikroskopický pohyb svalů či očí. Režisér pak příběh nejen pečlivě vystavěl, ale natočil ho s citem a smyslem pro důležitost zdánlivě nenápadných detailů. Pozoruhodné dílo. ()
Je všeobecně známo, že filmy rumunské nové vlny si zakládají na minimalismu. Radu Muntean však ve svém čtvrtém celovečerním filmu dotáhl tuto strategii až na téměř nejvyšší možnou míru. Většina scén je komponována do jediného statického obrazu, ve kterém se odehraje určitý dialog. Tyto scény se navíc odehrávají v šedivých bytových prostorech. Muntean nás tak svým minimalismem doslova nutí pečlivě sledovat herecké výkony a pomalý vývoj jednoduchého příběhu. Navzdory nenápadnému vývoji film pozvolně vrcholí až do závěrečného záběru, který je, podobně jako u mnoha jiných filmů rumunské nové vlny, velmi působivý, významotvorný a ukončený ostrým střihem. Hezká ukázka naprosto jednoduchého a civilního filmu, který ale má přesto hodně co říct. ()
Rumunský film, ktorý je silný vo svojej forme. V zásade nám v niektorých scénach statická kamera ukazuje rozpad jedného vzťahu. Muntean síce prichádza s univerzálnym nápadom, ktorý je aplikovateľný podľa mňa všade vo svete - ale zakončuje to podobne ako väčšina rumunských režisérov. Momentom keď som si všimol podobnosť to pre mňa stratilo trošku zmysel. Také to... už sa stalo a ideme ďalej. Uvedomujem si že civilnosť a realistickosť vo filme tento koniec podporuje ale ten smútok čo som z toho mal som potreboval skrátka silnejšie zadefinovať a neuspokojiť sa len s tým - Aj toto je život. To je jediná výčitka a je vyslovene subjektívného rázu. Inak herecky, významovo a emočne vyšperkovaný film, ktorý treba vidieť. ()
Láska nebeská po rumunsku ()
Predstavte si, že si chcete napustiť vaňu plnú vody - vyžívať sa vo filme, všetkých jeho aspektoch. Zistíte, že voda z kohútika netečie, len sem tam kvapne - film je ohlodaný na kostru, sterilný a studený, dokonca bezduchý. Videné na otváracej projekcii nového artového kina Lumiere, bývalý Charlie s. ()
ocenenia : MFF Cannes 2010 - uvedené v sekcii 'Un certain regard' ◘◘◘◘ MFF Mar del Plata 2010 - Najlepšia herečka (spolu Mirela Oprisor, Maria Popistasu) ()
Nedá se sice říci, že tento snímek by námětem vzbuzoval dojem něčeho doopravdy novátorského, ale jeho síla tkví v realizaci příběhu, zobrazení pocitů hlavních postav a téměř voayeristickým náhledem do jejich života. Přiznám se, že v minulosti jsem viděl pramálo Rumunských snímků, ale tenhle je jistě nejlepším z nich. Ne nadarmo byl asi také zařazen na program letošního festivalu v Cannes do sekce Un Certain Begard..... ()
Mezi blockbusterem a artfilmem na jedné straně a historickým a sci-fi filmem na straně druhé leží malinkaté území snímků ukazujících dnešní každodenní průměrný život nenápadné většiny, která se ztrácí v lesku hrdinů. Při pohledu na vlastní život nemáme stejně podivný pocit jak při pohledu na podobný život ve filmu. Jen plátno totiž najednou vypíchne, jak nudná, stejnotvárná, zaběhlá a obyčejná je naše každodennost. Vlastně si na vše rychle zvykneme a pak již žijeme skoro automaticky - jedeme po zajetých kolejích, pokud kolečka nezadrhnou nebo nevykolejí. Láska, city ... nepleteme si pojmy? Pokaždé je to stejná intenzita a stejný prožitek - po pár dnech zamilovanosti i po 5, 10, 25 letech? Opravdu? Možná víc než city lidi ve skutečnosti drží pohromadě spíše majetek, děti, zvyk, strach ze změny? Jak oživit a vybarvit každý den? Kde vzít tolik radosti a lásky? A jak je rozdělit mezi všechny, aby nikdo netrpěl a nestrádal? Kdo na to zná odpověď, je šťastný člověk. ___ Tento film by se měl povinně promítat všem, kdo očekává od partnerství konkrétně i od života obecně nehynoucí svátek a zábavu. Akorát nikdo dnes nechce o povinnosti ani slyšet. ()
Rumuni skoro nikdy nezklamou. Tady sice trvá, než se to konečně rozjede a ta první polovina je poměrně nudná a někdy i zbytečně natahovaná, ovšem v druhá polovina je zajímavější a minimálně od scény přiznání je ten film přesně takový, jak jsem čekal. Nevím, čím to je, ale Rumuni většinou dokáží z mála rozehrát pořádné drama. Věnují se realistickým tématům co nejrealističtějším způsobem, jemuž je podřízen i styl kamery, vždycky v něm hrají skvělí herci a vždy dokáží vyvolat silné napětí u scén, které by kdekoli jinde vyzněly nijak nebo banálně. Stejný případ je i Úterý po Vánocích, který i přes tisíckrát obehrané téma dokáže působit jinak, (od jisté chvíle) podmanivě a jak už jsem psal, realisticky a napínavě. Navíc má docela dobře promyšlené postavy, jen na psychologii by se dalo ještě zamakat (a nějak mi uniklo, proč si ten chlap našel milenku,ale třeba to tam je a já to jen přehlédl). Na filmy Cristiho Puiu to sice skutečně nemá, protože Smrt pana Lazaresca, Sieranevada a Aurora jsou někde výš, nicméně Úterý po Vánocích je i tak další povedený rumunský počin a celkově bych mu dal slabé 4*. ()
Môžem si dovoliť povedať, že ak niekto má rád rumunské filmy, tak tento sa mu určite bude páčiť. Atmosférou mi tento film veľmi pripomína filmy Christiana Mungiu. Nie sú síce také chladné ako napríklad v 4 mesiacoch, 3 týždňoch a 2 dňoch, ale spôsob natáčania, celkovej nálady, akú vo vás film vyvolá, sú si veľmi podobné. Pozorujeme príbeh muža, ktorý má pomer so zubárkou svojej dcéri a rozhoduje sa či sa má svojej žene zdôveriť a tým pádom ju aj opustiť. Nie som muž a preto neviem pochopiť, ako dôjde k tomu, že v kríze stredného veku si muži hľadajú mladé ženy a dokážu opustiť svoju rodinu a všetkých sklamať. Myslieť iba na seba. Nie je to nič výnimočné v dnešnej spoločnosti a preto možno celý príbeh môže niekoho nudiť. Pretože to vidíme všade a poznáme celý tento scenár. Ale na druhej strane práve už mnou spomínaná atmosféra vás akoby vtiahne do pocitov hlavnej mužskej postavy a akoby vám dá nakuknúť do jeho vnútra. Akoby sa každý z nás zachoval? Nechal by košom svoju "možno" lásku života a ostal by s rodinou, so ženou, ktorá ho už vôbec nepriťahuje alebo by sa na všetko vykašlal a začal odznovu s mladou krásnou ženou? Ľahko sa povie, ťažšie je si to predstaviť. Plus k tomu je zvláštne pozorovať celý ten priebeh, čas pred Vianocami, kedy sa staráme iba o to, čo komu dáme na Vianoce a už sa nevieme o ničom podstatnejšom rozprávať. Nebudem sa tu hrať na psychológa, ale ak sa vám teda páčia nové rumunské filmy, tento určite nevynechajte a pozrite si ho. ()
Co je to vlastně civilní drama? Podle zdejšího jemného intelektuálního náhledu musí obsahovat určitě tyto definice: minimalistické, novátorské, detailistické. A já jsem alespoň pochopil, co výraz civilní drama znamená. Je to něco, co je pro většinu lidí důležitý moment v jejich životě. Je to něco, co by mělo vzbuzovat vášně a nepřebernou paletu emočního vyjádření, ale ve skutečnosti ta loďka pluje po nezčeřené hladině. Snad až nepovšimnuta, bez hlubokých výlevů. A místo očekáváné mořské bouře, přijde jen jedno až dvě silnější zafouknutí, které nezpůsobí ani vyšší vlnku, loďka se ani malinko nezakymácí a pluje poklidně dál ve svém vnitřním smíření. Emoce se skrývají, a to i v intonační rovině hlasového vyjádření. Neočekávám od každého filmu jen destrukci a sebetrýznění, ale také nemohu nad každým dílem plesat nadšením a vzdávat očekáváné oslavné ódy. Ne všechno je samozřejmě špatně. Příběh samotný není špatný, ale chybí mi tam hlubší vnímání života. Život není jen strach a obavy. Život jsou prožitky, vášně, radost i smutek. Neskrývaný, nepotlačovaný, nepřetvařující se. Hlavní postavou je Paul Hanganu (Mimi Branescu), který i přes spokojený a spořádaný život zatouží po změně a zlomovém okamžiku ve svém životě. Dále je zde zubařka Raluca (Maria Popistasu). Když on život nenabízí tolik možností vhodně zajištěných partnerů. A právnička Adriana (Mirela Oprisor). Když on život dokáže přinášet velmi neočekávané vývoje událostí. A tak všechno plyne v celkovém smíření a poklidu. I když ve významných okamžicích pro všechny zúčastněné. ()
Mám ráda kecací filmy. V tomto případě jsem se při nich nudila. Nemělo to žádnou přidanou hodnotu. V úterý po Vánocích se domluvíme.. ()
Kam oko dohlédne... Integrita "přes plot." Zaměřeno na detaily běžného života. Odpusť, miluji. Historie se opakuje. Klíčovou dírkou, bez obalu, vypustili stavidlo přírodní síly, reality živých vztahů. "Předčasný dárek k Vánocům" vyslovený ústy přímočarými. Karty na stůl jen mezi námi. Již nemohu dál žít ve své lži, sedět se svými city na dvou židlích. Ne tak nadarmo odhazuji břemeno i svou příslovečnou poslední košili. V její ložnici nechci být jen pouhým hostem. Pozvolné plynutí narativní a herecké dikce, malá dramata rutinních svazků v zrcadle společenského privátu. Věrni opravdovosti, na kterou si lze "sáhnout." Život lidí od vedle. Šťastný to domov v kukátku chtěného, vnímaného soukromí. Identita intimity se třepotá, plačky hroutí, vybrušuje existenci emocionální gravitací. Tichý rachot sirén introverze. Hra na rodinnou idylku odvanutou do vláken pozérství. Drobečky ze životů odpozorovány v kulisách přítomného skupenství. Co bude/nebude odpuštěno? Vrtkavost situací. Přítomni únavě a vyprahlosti opakujících se pořádků. Vnější falzum prodlévá dostatkem vnitřní autonomie. Mimikry rozchodu nitra za zády s omezenou životností rodiny. Hořkost a napětí u stolu štědrovečerního. Štěstí u stromku marně hledané. Pravda vyvolaná do "světa" až po svátcích. Jehličí opadané, manželství obnošené. Průvan stereotypních povinností? Světlo v jejích očích? Zamilovanost až po uši? Pravda dokonaná včas nebo pozdě? Den D zpřetrhá život rodiny jedné, aby rodina druhá mohla oslavit svátky další, rok co rok...,ale kdo ví, co bude za rok? ()