George Harrison: Living in the Material World

Z beatlologického hlediska se Scorsesemu povedlo skoro nemožné – neopakovat, co už bylo stokrát řečeno jinde, a když už, tak aspoň volit originální úhel pohledu, nesklouznout na jedné straně do nekritického adorování ani na druhé do bulváru, ale podívat se na život, tvorbu i dynamiku vztahů uvnitř a okolo slavné kapely po svém, hodně intimně a přitom s obyčejně lidským respektem ke všem zúčastněným, a to i u hodně kontroverzních témat – aniž by člověk měl pocit, že se toho ve jménu smířlivosti nějak moc zametlo pod koberec. Co se týká mravenčí práce na postižení všemožných zákrut klikaté životní, osobnostní, tvůrčí i světonázorové cesty samotného George, mám jen tu výhradu, že některé věci (třeba tu o dvou protikladných povahách) jsme možná nemuseli slyšet tolikrát z tolika různých úst, výsledek by asi nebyl o nic míň strhující (zvlášť pro někoho, kdo byl beatlovskou i post-beatlovskou muzikou a celým jejich fenoménem kus života uhranutý) a zároveň by byl o něco málo stravitelnější. (15.02.2018)

S ohledem na stopáž se možná nabízí, že život George Harrisona je pro Scorseseho nějakou osobní záležitostí, ale v tomto případě byl regulérně najat vdovou a správkyní hudebníkova dědictví, Olivií Harrison, která se k desetiletému výročí úmrtí svého chotě chystala vydat o něm knížku a chtěla to mít podepřené z obou stran. Skrze to zajímavé sledovat, jak si režisér v dlouhém a členitém životě nachází to svoje téma vykořeněnosti, pátrání po své roli a selhávání v jejím naplňování. Harrison zde nepůsobí toliko jako prorok, inovátor a svébytný umělec (v kontrastu s tím, jak to tam o něm prohlašují mluvící hlavy), nýbrž jako zmatený osamělý muž, který do puntíku naplňuje životní úsečku úspěšného západního muže pozdního kapitalismu: úspěch v mládí -> bezstarostné večírky -> psychedelické drogy -> mudrlanství -> východní filozofie -> snaha o comeback -> mudrlanství, ale jiné -> zahradničení -> smrt. Výsledný pocit z filmu přichází tak nějak mimoděk a je to zvláštní melancholie nad malým člověkem, který se pokusil prakticky o vše, měl po celém světě tisíce dobrých známých, ale vlastně byl celou dobu docela sám. Osobní bonus materiál: Harrison je další z hudebníků, kteří ve svých teen/20s letech vypadali jak já v teen/20s letech, já si jednou ty DNA testy udělám a pak se těšte jak na vás všech zbohatnu! (31.12.2023)

Dokument mě strhnul. V půlce prvního dílu jsem skočila šipku do Georgeovy emocionality a bylo to pro mě svěží, příjemné prostředí, kterým jsem se nechala unášet. Po skončení prvního dílu jsem se hned těšila na další. Druhý díl je svým způsobem zajímavější, jak se dotýká Georgeova duchovního vývoje a jeho vztahu k transcendentálnu. Přináší i pár myšlenek, u kterých se zastavím příště, až se na to podívám znovu. Nádherný dokument, kde má každá minuta své místo, přesně s rozmyslem vystavěný - jakoby hlušší místa dělají půdu pro to, co přijde potom, dynamický a gradující. Pro mě setkání s podstatou ušlechtilého člověka, které mi zapadlo do vánoční atmosféry. (25.12.2018)

Dostalo se mu slávy a získal pověst nejméně nápadného člena slavné skupiny The Beatles. Dokument se snaží vyzdvihnout výjimečnost George Harrisona. Nicméně hledat odpověď na otázku, jaký vlastně skutečně byl, je de facto, (alespoň pro mne) mnohem výstižnější v knize Za zamčenými dveřmi. Protože ve Scorseseho filmu je poněkud idealizován. Na druhé straně je třeba podotknout, že Harrisonova tvorba si totiž po celou dobu jeho úspěšné rockové kariéry udržovala přinejmenším solidní kvalitu, která se uměla vrýt pod kůži. Možná by to chtělo více archivních záznamů z jeho z koncertů. Zde je třeba podotknout (snad mi krišnovci odpustí), že dokument dává příliš velký prostor filozofii Hare Krišny. A přitom se jen málo zabývá třeba jeho experimentování s psychedelickou drogou LSD, což Harrisonův život určitě dosti poznamenalo. Přes všechny uvedené výhrady je každopádně dokument zajímavý. (15.05.2016)

My sweet George, my George, my George..I really want to see..I really want to be with you..I really wan to see you George, but it takes so long, my George..my sweet George, my George, my George..I really want to know you..I really want to go with you..I really want to show you George, that it won't take long, my George..my sweet George.. (08.03.2012)