Les Amours imaginaires
Imaginárne lásky
Heartbeats
Les Amours imaginaires
Obsahy(1)
Francis (Xavier Dolan) a Marie (Monia Chokri) jsou blízcí přátelé. Jednoho dne se u oběda seznámí s Nicolasem (Niels Schneider), venkovským mladíkem, který právě přijel do města. Jedna katastrofální schůzka následuje druhou. Ať už se odehrají ve skutečnosti nebo jen v představách, žádná nedopadne dobře a Francis i Marie jsou čím dál posedlejší předmětem jejich touhy. Čím víc oba zápolí o přízeň jejich nového kamaráda, tím hlubší trhliny dostává jejich kdysi neotřesitelné přátelství. Imaginární lásky, druhý film Xaviera Dolana je studií zamilovanosti. Sledujeme všechna stádia typického průběhu milostného příběhu, na začátku je seznámení, na konci slzy. Film odhaluje na pozadí jednoduché zápletky celou paletu fází lásky a jejího subjektivního vnímání – rozpoutané vášně, očekávání, smutek, ponížení a nakonec samota. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (257)
Xavier Dolan podruhé a už dotažen k dokonalosti. Výborné dialogy, kvalitní kamera. Pop-Art, zpomalovačky alá Kar-wai Wong, jde zahlédnout i styl Jean-Luc Godarda, vybroušený soundtrack, hipsteři, pozéři, Adonis, Garrel, cigaretový kouř a takřka stejně starý Xavier Dolan, který má neuvěřitelné nadání. Generační film dnešní doby. Art 21. století. ()
Hipsteři by měli mít zakázáno točit filmy. ()
Podruhé - a ještě lepší. Je tam Kar-Wai, je tam Gus van, je tam Jean-Luc, je to nádherně, perfektně rozfázované. Je to již tolikrát zmiňovaný Adonis, pozér, nasranej puberťák co vyčítá každej pohled, nemilosrdnost a fetišizace. Je to tak krásně umělé a přecpané stylem a ublížením, že v tom chci žít. ()
Nesporne veľmi zaujímavý autorský počin, okorenený umeleckými prvkami a skvelou hudbou. Aj keď ústredné postavy postrádajú akúkoľvek hĺbku a slúžia len na akési dokreslenie hlavnej pointy, inovatívna práca s kamerou a spôsob spracovania to sčasti zachraňujú. Jednu hviezdu strhávam za absolútne predvídateľný koniec, i keď v tomto prípade to nebolo až také rušivé. 8/10. ()
Xavier Dolan našel ve svém střihačském programu funkci ,,zpomalit záběr" a vystavěl na tom celý film o problémech současné zženštilé hipster generace. Kdyby každý druhý záběr nebyl zpomalený, mělo by to slabou hodinku, protože kdovíjak důmyslným příběhem vážně Imaginární lásky neoplývají. Ale přesto, že jsem je na úvod takto pohanil vlastně musím přiznat, že mi sympatické spíš byly, než ne. I když je zde několik rozpačitých míst (a aby ne, když ho režisér natočil ve 20 letech!) je nutno přiznat, že tento film má styl; přestože je kanadský, má jakýsi francouzský šmrc.. A hlavně - když se odhlédne od určitých onanických prvků (a nemyslím tím scénu onanie) působí vlastně dost upřímně a nevyumělkovaně. Mladý tvůrce se nám svěřuje se svými potížemi a činí to tak sympaticky, že se mu nedokážu - ač cynik - vysmát. Kdyby takto stylově a upřímně působil každý český debut, byla by to docela paráda... ()
O nás bez nás? Opravdu takoví jsme, my režisérovi současníci, děti polistopadových dnů, má generace? Těžko říct, prosil bych, abychom si před konečnou odpovědí uvědomili rizika každé generalizace! Každopádně, když už jsem o tom začal, přispěji, pakliže ničím jiným, alespoň svou skromnou troškou do mlýna - co vím, v žádném ze svých komentářů jsem nepoužil, a zřejmě nikdy nepoužiji výrazů "manichejský, potažmo manichejské". Laciný snobismus umím projevovat jinak a líp! Nicméně, přestože zůstala první otázka nerozřešena, ptejme se dál, mnoho otázek totiž zůstává, za všechny kupříkladu ta hybná, ta, v které spočívá dynamika Dolanova druhého celovečerního filmu: opravdu jsme takovými, my bláznivě, silně, leč neopětovaně zamilovaní? Jako by se nás režisér a scénárista v jedné osobě ptal, tak schválně, kdo z nás, vás, "v lásce bez lásky", by hodil přes palubu (a to doslova!) dlouhé roky nejlepšího přítele kvůli zlatovlasému a zlatoústému přivandrovalci, na kterého si už od doby prvních lásek myslíte? Jedině tak Francis a Marie? Hmm, skutečně? Nefandíte si? 75% ()
Dolan nám tentokrát servíruje opět velmi pravdivý až zažitý film na téma lásky a všechny její odrůdy viz. název. Hodnocení snímku by možná bylo vyšší, kdybych předem neviděl Dolanův debut Zabil jsem svoji matku, který považuji za kvalitnější a lepší film. Možná bych potom nebyl tak zklamaný, ale k filmu. K filmu Imaginární lásky mám dvě zásadní výtky. Především mi jako spoustě dalších vadila uhlazenost snímku. K porovnání se nabízí třeba Single Man. U Single Mana si opět hodně lidí stěžovalo na přestylizované scény, ale mně osobně to tam vůbec nevadilo. Stylový interiér a další rekvizity prostě patřily do toho filmu a doplnovaly celkovou image. Ovšem některé scény ve filmu Imaginární Lásky připomínající modní přehlídku byly svým rádoby "retro and cool lookem" tak výrazné, že mi kazily zážitek z filmu, a to dost zásadně. Druhá věc byly postavy. Za celý film jsem se nedokázal ani s jednou z postav aspon trochu sžít, ani na jedné postavě mi za celý film nezáleželo. Nejspíš za to může především infantilní naivita Francise a Marie a uhlazený Nicolas,který vizuálem připomíná moderně vychcaného Ježíše, mě štval od první třetiny filmu až do trpkého závěru. Opět osobitý snímek od mladého Dolana, ale převládá zklamání. ()
Povrchná infantilnosť. Tvári sa to, ako intelektuálna vzťahovka, ale je to len klišoidná a zbytočná gýčovosť. Hlavne, ak režisér, ktorého debut je tak silno geniálny, až mi po skončení tlačilo srdce..toto je len zbytočná prevarenosť, ktorých sú milióny. Avšak Dolan je hudobný režisér a vie pracovať neskutočne s hudbou, takže hudobné scény skvelé. Kamera takisto. Ale keby som mal opísať, ako ma táto snímka iritovala, tak by som napísal rozsiahlý sloh. Doporučuj siahnuť po J’ai tué ma mère. ()
manýra dobrá, ale single man byl o dost dál.. tohle působí až moc amatérsky na to, aby se to dalo brát vážně ()
Dolan je ilustrátorom doby, v ktorej žijú mladí ľudia a čo od nej očakávajú. Veľmi schopne pracuje s tematickou osou telesnej túžby, ktorá sa javí najsilnejšie v momente, kedy sa jej nevieme dotknúť. V momente, kedy ju máme, ochabne a mení sa nám pohľad na korisť zmenou okolností a ovládaním subjektu. Ale ani rafinovaná audiovizuálna zložka ma nedokáže aklimatizovať do módu, kde by som bol schopný si viac zobrať od myšlienok filmu, keďže sa dajú zhrnúť veľmi ľahko a Dolan im prikladá až nemiestny dôraz. Pokiaľ jeho prvotinu neberiete len ako štylizované real-life teenage porno, kde zmysly ovládajú všetko a viaznete v nekontrolovateľnej sieti slastných podôb. ()
Možná je to trochu smutné, ale tenhle snímek si nebudu pamatovat pro to, jak se zabývá láskou a jejími různými podobami, ale proto, jaká zde zněla hudba, která mě prostě bavila. Byl jsem z ní nadšený a nechal jsem se místy unášet jen jejími tóny a slovy. Po téhle stránce mě film nadchnul. Jinak tolik zase ne. ()
Dnes to bude trochu zeširoka. Nechápal jsem humbuk kolem prvního Dolanova režijního počinu - Zabil jsem svou matku. Po jeho shlédnutí jsem nabyl dojmu, že Dolan je arogantní a egoistický pozér, který byl ve správnou dobu na správném místě a za úspěchem jeho filmu stála z velké části jeho interesantní vizáž, mladistvý věk a velká huba. (Jistá řemeslná zručnost se jeho debutu upřít nedala - proto mé konečné téměř tříhvězdičkové hodnocení.) Ale teprve druhým počinem si mě Xavier získal na svou stranu. Proč se tak stalo? No, triviálním a opravdu všedním příběhem to nebylo. Bylo to spíš jeho obrazovým zpracováním. Občas mi přijde, že Xavier nemá o čem točit, ale ví jak. Jeho vizuální stylizace, retro postupy, využívání filtrů, zpomalené záběry... to všechno to už bylo a častokráti i lépe, ale Xavierovi se alespoň pro mě podařilo zachytit v barevných záblescích esenci postmoderních vztahů součanosti. Jeho obrazy nejsou tak působivé, jako barokní okénka Leo Caraxe nebo nádherné a jemné sekvence Jane Campionové, tam ještě Xavier nedospěl, ale v určitých chvílích, když netlačí na pilu, je jeho snímání smyslné a dráždivé. A to jak pro oči, tak pro duši. Navíc ta zcela nepřehlédnutelná Xavierova láska k filmu, odkazy na jiná díla, stylizace hlavních hrdinů do Jamese a Audrey... To všechno mi navodilo přijemné pocity a já si užíval další a další barevné kompozice tohoto retro kaleidoskopu. A s každým dalším Dolanovým otočením, jsem se kochal barvami a tvary, které pro nás umí zprostředkovt jen film - a ten má Dolan určitě rád. Pravda, není to ještě úplně mistrovské filmové dílo, ale je tu příslib něčeho velkého do budoucna. Doufám. Doufám a čekám. A pokorně se omlouvám... ()
Viem, čo chcem natočiť, musím si to zaplatiť. Viem, ako to chcem mať natočené, posadím sa na dirigentskú stoličku. Viem ako to má byť zahrané, nájdem si miesto pred kamerou. Charizmatický a sympatický producent, režisér a jeden z hlavných troch protagonistov v jednej osobe prejavil cit a istú inováciu v chápaní ľudského hľadania sa v rozbúrených vodách lásky, sexuality, priateľstva. Hereckú bezprostrednosť a voľnejší scenár ostatných dvoch hlavných aktérov dopĺňal ozaj podarený soundtrack a precítené zábery. ()
Nejde mi do hlavy, jak by Imaginární lásky mohly být někým považovány za generační výpověď. K něčemu takovému by přece měla patřit upřímnost, jenže tady jsou hlavní postavy kamarád a kamarádka, dva narcistní sobci, kteří si nejsou otevřeně schopni přiznat, že touží po stejném člověku. Na čem je pak založen jejich vztah? Že by byla jejich vzájemná falešnost poutem, které je udrží pohromadě? Současná generace dvacátníků zde tak vypadá jako stádo rozmazlených do sebe zahleděných pitomců (včetně objektu lásky obou přátel), pro které je nejdůležitější dobře vypadat, závistivě drbat ostatní lidi a citově se utápět ve svých zklamáních.... Nicméně Dolan má jistě filmařský talent, o tom nepochybuji... A ty osobní promluvy do kamery se mi zdály opravdovější než zbytek filmu. ()
"Bang - bang!" alebo "ako Xavier Dolan definuje hipster-manierizmus aj vykopávkou najslávnejšej egyptskej Talianky." Postavy sa správajú nemožne (a predsa im rozumieme), forma nás otravuje (a predsa od nej neodtŕhame žiadny zo zmyslov) a ústredný Adonis je namiesto pomilovania, hodný nejednej sarkastickej poznámky (a predsa vieme, že o vzhľad nejde a o povahu tobôž!)... Dávam **** a korenie na prsty! ()
Touha, láska, nenávist, naděje, odcizení...tyto a mnohé další pocity se povedly dostat Xavierovi Dolanovi do tohoto malého velkého filmu o touze, lásce, nenávisti, naději, odcizení a mnohých dalších věcech, které trápí beznadějně zamilované. A pokud je objekt touhy dvou blízkých přátel Marie a Francise (sám režisér) nedostižný jako Michelangelův David, je na trápení zaděláno. Přiznám se, že takto představená studie zamilovanosti mě kápla do noty. Na výtvarnou stylizaci filmu, kde kostýmy v retro stylu filmových hvězd dob dávno minulých dodávají šmnc nadčasovosti, je radost pohledět. Dolanův účes alá James Dean, tlachání o Paulovi Newmanovi či Marlonu Brandovi a všudypřítomný obdiv k Audrey Hepburn, plky o lásce a...a vůbec podívejte se sami. Pokud vše zobrazené má být jen póza mladého umělce dát o sobě vědět tak se mu to setsakra povedlo. ()
Nakoniec dosť sklamaná končím pri troch hviezdičkách. Xavier Dolan vie vizuálne nádherne pracovať s emóciami a pocitmi a doťahuje ich k dokonalosti hudbou. Príbeh je však oproti tomu slabý ako čaj. Veľa rozhodnutí trojice mi nedávala zmysel. Postava Schneidera, o ktorého sa tu bijú, je nezaujímavá asi tak, ako jeho celkový prejav, pri takých výrazných charakteroch ako Francis a Marie to bije do očí ešte viac. Monia Chokri hrajúca sa na A. Hepburn je priam geniálna, vedie film. A nemôžem nespomenúť taliansku verziu Bang Bang, možno tá najlepšia. ()
Mnohé jsem již řekl při hodnocení filmu Zabil jsem svou matku a zde bych se spíš opakoval... A zde musím zřejmě hodnotit níže. Problém je v podobnosti obou dvou filmů. Identické formální postupy... Ovšem zde byl dopilovaný styl (ač Dolan stále využívá obdobné klišé) a závažnější roviny filmu jsou již zmíněnou manýrou upozaďovány... Nicméně stále vidím v Dolanovi nadějného tvůrce a nezbývá než obdivovat jeho tvorbu při jeho věku... ()
Hlavní hrdinové mi brzy začali pořádně lézt na nervy, protože se chovali úplně mimózně. Líbily se mi některé zpomalovačy a sem tam některá z jakoby vložených postav řekla něco, co mě trochu zaujalo. Jinak jsem se aspoň bavil tím, že jsem se pokoušel odposlouchávat odlišnosti ve výslovnosti kanadské francouzštiny. ()
Co to sakra bylo? Film o tom, jak když je člověk sám, jaká je to chudinka a patří do blázince? Jsem absolutně znechucena povrchností a slabostí hlavních postav. Film o ničem a naprostá ztráta času. ()