Obsahy(1)
Portrét Martiny Jankové, sólistky opery v Curychu, natočilo Centrum hudby, zábavy a tvorby pro děti a mládež Televizního studia Ostrava. V průběhu jednoho roku byli autoři dokumentu s kamerou pohotově nablízku, když talentovaná a v Evropě uznávaná operní diva prožívala své triumfy na scéně, i když se jako mladá žena s pochopitelnými nároky na životní styl vracela do svého soukromí. Martina Janková je jméno, které bychom měli i u nás doma vyslovovat s úctou a nadšením. Prozatím, jako už i jindy tolikrát, je to umělkyně oslavovaná v zahraničí, která na domácí ovace teprve čeká.
Pěvkyně dokonale ovládající svůj lehký lyrický soprán je zároveň ženou s neutuchajícím optimismem, strhujícím zápalem a kuráží pro hudbu i život. Uplynulý rok byl pro Martinu mimo jiné rokem Zuzanky ve Figarově svatbě v Curychu či rokem Cherubína v Salzburgu. Dokument ji zachycuje nejen při práci na zkouškách a vystoupeních, ale také ve chvílích odpočinku v novém domě pod Alpami či při setkání s rodinou.
Tato rodačka z Orlové ještě na škole krátce hostovala v Národním divadle, pak odešla do Švýcarska, kde je dodnes. Země bank, sýrů a hodinek se stala jejím druhým domovem. Martina Janková má dnes diář naplněný na několik sezón dopředu. Zachytili jsme část jejího pracovního roku a usilovali jsme o postihnutí celé šíře jejího uměleckého záběru, od operních představení až po komorní recitál.
Přicházíme s portrétem umělkyně, který využívá především obrazové prostředky a ty navozují dojem divákovy přímé účasti na všem dění. Nejde o medailon, ve kterém „mluvící hlavy“ vykreslují podobu hlavní postavy. Chceme Martinu Jankovou představit co nejplastičtěji, především skrze její pracovní a umělecké vytížení. Ukázat její osobnost skrze její profesi – ukázat, co dnes znamená být operní divou. Kolik je to zkoušek, představení, přejezdů po celé Evropě, stěhování z místa na místo. Minimum dovolené a volných víkendů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
Dobrá kamera, velmi dobrá režie, výborný střih. Málokdy se stává, aby scény ze soukromí působily tak zábavně a přirozeně (mj. i díky vydatné pomoci domácích zvířat), jako v tomto filmu. Do budoucna by to chtělo ještě zapracovat na češtině, aby se v překladových a informačních titulcích neobjevovaly nesmysly typu „ve předu“ nebo česko-německé hybridy „Salcburg“, stejně jako pochopit rozdíl mezi pomlčkou a spojovníkem... a při zachování ostatní kvality pak nebude stát plnému bodovému ohodnocení v cestě už nic. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize / Luděk Neužil
