１４才の母
14-year-old Mother
Obsahy(1)
Na jednu stranu chtějí rodiče po svých dětech, aby se chovali zodpovědně a dospěle, na druhou v nich ale pořád vidí jen malé děti. Když čtrnáctiletá Miki zjistí, že je těhotná, rozhodne se zodpovědně nést následky svých činů a porodit. A to i přes prvotní odpor svých rodičů, s vědomím, že bude dítě vychovávat sama bez otce, kterým je její o rok starší kamarád, a samozřejmě s tím, že zanechá školy a bude nenáviděna svým okolím. (Kocicka)
(více)Recenze (8)
Zo začiatku ma naivne a skratkovito zobrazené zárodky vzťahu budúcej mladej matky a otca sklamali, rovnako ako herectvo mládenca Harumy. Malo to ale niečo, atmosféru, akú som pri seriáli už dávnejšie nezažil. Čo ma očarilo, napriek režijne a scenáristicky nie najlepšie zvládnutému úvodu, bolo herectvo mladej predstaviteľky. Síce som si prvé 4 diely trieskal hlavu o stôl nad toľkou naivitou, napokon ma presvedčila, že svoje rozhodnutie myslí vážne. Výrazne jej v tom pomáha zobrazenie vzťahu s jej matkou (taktiež výborne zahratá rola) a od piatej časti je z toho už aj celkom dobrý seriál. Otec malej matky (aj s tým jeho špúlením úst :) sa taktiež postupne stal z nezaujímavej figúrky jedinečnou a zapamätateľnou postavou. Keby sa ubralo z miestami príliš násilne vloženej slzopudnej hudby (motív je veľmi pekný) a ešte viacej pritvrdilo, zamotalo vo všetkých rovinách (škola, spolužiaci, novinár, Satoshiho matka), bolo by to dokonca vynikajúce. Už dávno som nejakej rodine v seriáli nedržal palce tak ako tu. Ale toho chlapca mal preboha niekto na pľaci riadne zaučiť a motivovať, lebo tie výrazy do close upov čo sem-tam produkoval boli fakt na trest. ()
Rodinné drama s dost neobvyklým příběhem jež diváka vede k mnoha zamyšlením. Co se týče všech postav, některé se zdařily velmi, jiné méně, to samé lze konstatovat o celém dění k němuž jsem si musel vypěstovat přístup. Upřímně mne to z počátku nějak extrémně nechytlo (asi jako většina japonské seriálové tvorby), ale závěr zejména kolem porodu už byl fakt hustej. Sice musela logika jít občas stranou, ale tak už to v seriálech bývá. Celkově jde o působivé pojednání nejen na téma vztahu společnosti k odchýlení se od normálu, její krutosti i nepochopení, šoku ze situace, snaze "problém" odsunout aby nebyl vidět, s nemalou dávkou emocí k tomu. ()
Příběh o dívce, která se rozhodne ve čtrnácti zodpovědně pečovat o dítě, jenž nezodpovědně zplodí. 14 Sai no Haha dále ukazuje reakci rodiny, blízkých přátel, okolí a psychický růst mladičké matky, která se vypořádává s předsudky jiných lidí. Občas nepřiměřené a nepřirozené tlačení na city, ale jinak jeden z těch lidštějších příběhů. Jediné co mi tu vyloženě chybělo, tak propracovanější znázorňování Mikiných pocitů. ■ Skladba, která hrála po celý čas seriálu je jedna z nejkrásnějších instrumentálních skladeb, které jsem slyšel. ()
Není to dokonalé, ale 4* dát nechci. Seriál, po kterém se člověk stane trochu menším cynikem. Moc se mi líbil soundrack. Miki je jako postava nádherná. Neporovnával bych ale ji a ostatními - Miki je taková, protože "musí" - bez ní by to nefungovalo. Ostatní mohou být méně výrazní (čímž neříkám, že všichni jsou - například postavu doktorky jsem miloval), nejednoznační, arogantní, ba dokonce zbabělí, ale nevadí, protože všichni na mě i se svými slabostmi působili jako skuteční lidé. Pro mě třetí asijský seriál/film s tématem velmi mladé dívky, jež se neplánovaně má stát matkou - a potřetí jinak - možná dokonce nejlépe. Mladí lidé zde nejsou "taženi láskou" - nemusí za každou cenu jednat uvědoměle a zodpovědně - má logiku, že jsou nejistí, dělají chyby a teprve se učí. Velmi realisticky je zde vidět negativní reakce konzervativní japonské společnosti. U nás bychom si řekli, že to bude méně tvrdé, na druhou stranu buďme realisté - jen trochu méně. Ost: https://www.youtube.com/watch?v=-Dw7HndrllU Viděno vpodstatě na jeden zátah. Japonskou civilnost mám moc rád. A myslím, že u tohoto seriálu je docela rozhodující, jestli máte zkušenost s rodičovstvím. ()
Mám ráda tyhle japonské civilní příběhy, které se oprostí od jejich obvyklého pitvoření. A ze začátku jsem byla docela nadšená, i když je pro mě japonská mentalita pořád nepochopitelná. Jenže tři díly před koncem najednou seriálu došel dech. Ve chvíli, kdy mělo všechno gradovat, nastoupila nebetyčná nuda a pro Japonce typické mentorování postoupilo na vyšší úroveň. Já se začala nudit a celkový dojem se odebral do kopru. Je to škoda, protože jednotlivé postavy jsou napsané i zahrané skvěle. A to včetně mladičkých hlavních hrdinů. Co ale musím vyzvednout, byly úvodní titulky, málokdy jim věnuji pozornost, ale tady byly udělané skvěle. Stylizovat herce v hlavních rolích do embryonálních poloh bylo naprosto geniální. Času věnovanému tomuto dílku nelituji, ale repríza asi nehrozí. Jednou stačilo. ()
Reklama