-
-
Tvůrci nikdy neopustili tábor bez neprůstřelné vesty. Nosili s sebou dostatek baterií, aby vydrželi na týden i víc. K tomu batoh s povinnou dvacetikilovou výbavou.
(Coldrex)
-
-
Jeden z tvůrců filmu Tim Hethefington zemřel 20. 4. 2011 v libyjském městě Misrata, kde působil jako reportér. Smrt mu způsobil zásah střepinou z minometu či RPG.
(Cocacolix)
-
-
Korengal je desetikilometrová oblast poblíž pákistánských hranic, jedno z nejnebezpečnějších území v Afghánistánu.
(Coldrex)
Icefist
Restrepo bych asi ani nenazval filmem, ocejchoval bych to jako úryvek přímého přenosu z války. Autentické záběry jsou prokládány čas od času výpověďmi aktérů, což ale nenarušuje kontinuitu snímku a jeho atmosféru. A ačkoliv i to zde má své pevné místo, tak bych vytknul hlavně nudu. Jednou vidět asi proč ne, ale opakovaně si to nezapnu. 60 % Oblíbená část- výpověď Rice o tom, jak to dostal(5.6.2014)
navorski
Restrepo je poměrně zajímavým, i když místy až moc roztřeseným, nahlédnutím do života v bojové linii. Přesto musím říct, že hrané válečné filmy mají jednu zásadní přednost - bývá v nich ten protiválečný moment. Ten pocit, že je všechno nějak špatně. To tady úplně chybí. Vzhledem k úzké spolupráci filmařů s americkou armádou je to asi pochopitelné. Podobně jako to, proč se ty nejdivočejší momenty z celého natáčení dostaly jen do závěrečných titulků... Jo, a myslím, že tu krávu zabili prostě proto, že chtěli steaky!(19.5.2013)
MartinezZ
24.12.2010 ~ Smysl tohoto dokumentu od National Geographic mi poněkud uniká. Zřejmě chtěli poukázat na naprostou zbytečnost zachyceného dění. ~ Jistý dokumentarista strávil 1 rok po boku amerických vojáků kdesi v nějakém nevlídném údolí v Afghánistánu a zachycoval každodenní dění na bojišti i mimo něj. Mimo jiné tak dostanete možnost podívat se, jak probíhají sbližovací jednání s místními obyvateli hor a prachu (výsledek = jednání jsou zbytečná), jak probíhá akce a vymývání mozků naprostých kluků, pro které je to celé zábava po výcviku, tedy až do chvíle, kdy to schytá seržant a věřím, že ani on pořádně nevěděl, co v téhle bohem zapomenuté části šutrů vlastně dělá. Všichni plkají vlastenecké žvásty a když se jich napřímo zeptají, neumí odpovědět (smysluplně). ~ Hodinu a půl se tak koukáte na skupinu kluků a jejich autentických výpovědí o dění, strachu a dalších pocitech, abyste ke konci věděli to, co jste věděli už před tím. Tohle může celé skončit jen blamáží a pachutí zbytečného pachtění se za něčím, co místní nechápou a chápat ani nechtějí. No a pak se jede domů a srdceryvně se o tom vypráví. ~ Na mě tohle nezapůsobilo, asi jsem cynik, ale neviděl jsem nic nového, co bych už nevěděl. Marnost, zbytečnost, hloupost.(13.4.2013)
Krissty
V první části dokumentu bylo zajímavé sledovat místní obyvatele, kteří to americkým vojákům v Korangalu vůbec neusnadňovali, nevěřili jim.. Ale druhá část Restrepa byla mnohem lepší, úplně strhující. Operace Rock Avalanche byla stěžejní pro celý příběh.. Můžeme sledovat pocity vojáků přímo na místě, když jim umírají lidé, se kterými trávili poslední měsíce života.. Je vidět ta bezmoc a beznaděj a dokazuje to, že i opravdoví chlapi můžou brečet, když jde o něco takového.. Na druhou stranu jsme mohli pozorovat, jak se vojáci na Restrepu dokázali bavit.. Prali se, tančili na hudbu z mobilu.. Těšily je úplně maličkosti jako kráva k obědu.. :) A vynikající je i prolínání minulosti se současností, kdy vojáci zpětně vzpomínali na to, jak se cítili.. Moc vydařený dokument! :)(18.12.2011)
Pedro Morales
Jedním slovem: Strhující. Bez zbytečného patosu, či vnucování divákovi nějakého pohledu na válku v Afghánistánu. Pouze sestříhané záběry z ročního pobytu jedné vojenské jednotky v afghánském údolí Korangal a z rozhovorů s účastníky mise po jejich návratu domů. K tomuto také směřuje jediná moje výtka, v dokumentu totiž nebylo, nebo jsem to alespoň nepostřehl, nijak upřesněno o jakou jednotku se jedná a proč vlastně jsou tam, kde jsou. Dokument zobrazuje různorodé trávení volného času na základně, bojové operace, jednání s místními, či nutnost všech přítomných vyrovnat se se smrtí svých spolubojovníků a skuteční lidé a skutečné emoce dokáží nejen vyrovnat, ale také překonat dojem a emoce vyvolané většinou jiných válečných filmů.(9.1.2011)