Restrepo

Restrepo je předsunuté bojové stanoviště americké armády na vojensky nejexponovanějším místě afgánského válčiště, které neslo tíhu střetů s Talibanem v době, kdy se americká administrativa chtěla předvést jako vítěz tam, kde před ní selhalo už několik jiných armád včetně Sovětů a Britů. Nedá se nesrovnávat s velmi podobně laděným dánským dokumentem Armadillo, které mi přijde podstatně chytřejší, filmařsky vyzrálejší a mnohem lépe analyzující typickou válku nízké intenzity, jakou afgánské bojiště představuje. Restrepo je proti tomu akčnější jednak proto, že tam skutečně docházelo k větší bojové aktivitě, jednak mají američtí filmaři pocit, že divák si zaslouží trochu vzrušení trháním kamery a emotivními výkřiky typu Jsou za rohem. Celkový dojem: 55 %. (11.06.2014)

Včerejší (respektive dvacetileté) fiasko v Afghánistánu mě dokopalo k projekci. Velkou devizou je bezprostřední dojem a luxusní přístup do válečné akce. Zatímco jednotka mladých američanů postupuje přes kamenné skalní vesnice, buduje a drží základnu, domlouvá se s pastevci a pátrá kdo a kde je Talibán, hezky na vás padne absurdita celé zápaďácké operace - zavést nějakou stabilitu a pořádek do tak zeměpisně drsný, kmenově roztříštěný a nesmyslně ohraničený země. (x) (18.08.2021)

Mohl být z toho dokumentární majstrštyk své doby, jen kdyby se tvůrci víc zaměřili na sílu zprostředkovaného okamžiku. Je sice fajn, dostat z vojáků zpětnou reflexi, když už jsou v italském bezpečí, ale mnohem zajímavější by byly jakékoliv výpovědi nebo rozhovory přímo z údolí Korangal. Sice chápu, že zdánlivá izolovanost reportérů a samotných vojáků měla svůj smysl, ale bezprostřednost bojiště již vykrýt nedokázala. Výpovědi tak ztrácejí kouzlo momentky a celé to retrespektivní pojetí je více méně pro zlost. Apendix: Tim Hetherington zemřel rok po uvedení své filmu do kin, kdy se mu stala osudnou občanská válka v Lybii. (03.04.2011)

Nejvíce mě asi fascinuje důraz kladený na neustálé pokusy o navazování spolupráce s místním obyvatelstvem. Po první schůzce musí být všem jasné, že je to zbytečné a k žádnému většímu pokroku nedojde. Povedená věc a všem, kterým se líbilo doporučuji ať si pohlídají ještě lepší Armadillo - intenzivnější ať už co se týká bezprostředního záznamu bojů nebo pocitového dojezdu v závěru - tam jsem měl knedlík v krku. Tady ne. (29.08.2010)

Jedeme do války..... Dokument z Afghánistánu o chlapcích, kteří dělali svoji práci. O založení RESTREPA, což je vnímáno jako nejdůležitější moment v historii Korengalu. ,,NENÍ NIC HUSTĚJŠÍHO, NEŽ KDYŽ SE PO VÁS STŘÍLÍ“..... ale jinak je to o běžných věcech, které jsou pro mě nuda, nuda , NUDA. Kluci se pošťuchují, povídají, jak by se ošukali a Taliban je v nedohlednu. Chápu, že o některých věcech se jim nevypráví lehce, že ty vzpomínky jsou drsný. Ale co si z toho mám vzít já ??????? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám červený vousy. 2.) Američani mi zabili krávu a chci odškodný. 3.) Budoval jsem Restrepo. 4.) Chystám se na misi do Afghanistánu. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (28.12.2010)