Máme papeže!

[IFF 2011, Bratislava] Náladovo perfektne vybalancované, napriek (a možno práve aj kvôli) skeptickej pointe neskutočne živelné pojednania na tému univerzálnosť a relatívnosť viery. Viera pomáha, je dôležitá…no v niektorých prípadoch určite áno, ale ako vidíme v "Habemus Papam" ona skrytá pochybnosť dokáže byť niekedy silnejšia, resp. život sám rozhodne inak. Pozorná, psychoanalytická štúdia vnútorných pochodov zraniteľného jedinca ktorá nepostráda odstup, vtip a katarziu. A musím priznať, že mne to v takomto pútavo spracovanom, vzájomnom konsenze rozhodne stačí... (14.11.2011)

V katolické zemi je to asi velmi odvážná fikce, jenže film jako celek je velmi slabý. Moretti přirovnává volbu papeže k divadlu (balkón s červenými závěsy jako jeviště), ale raději moc s touto myšlenkou nepracuje. Putování papeže Římem je velmi rozvleklé a celou dobu jsem si říkal, že by bylo daleko zajímavější celý film věnovat psychoanalytické hodině s papežem, než ho rozmělňovat postavami Morettiho (uvnitř Vatikánu) a Stuhra (který je výborný, ale jako by sem spadl z úplně jiného filmu). Chybí tu emoce, scény těkají chaoticky od nadsázky k melancholii... (20.05.2012)

Tohle je velmi vzácný úkaz: film vtipný a chytrý zároveň. A přitom není těžkopádný - a to přestože se zabývá tím nejdůležitějším: životem, vesmírem a vůbec. Je to film o krizi víry. Nikoliv ale o krizi víry v Boha - ten zoufale rozkolísaný papež v Boha věří bez pochyb, čemu ale nevěří, je on sám. On ví, že Bůh existuje, ale nedostává se mu sil, aby mu na té nejvyšší pozemské pozici dokázal sloužit. Stejně jako ateistický psychoanalytik - nejlepší v celé Itálií - nejspíš bez výhrad věří ve Freuda, ale přesto v sobě nenachází dost sil, aby zachránil vlastní manželství. A jeho milovaná žena? Vytvořila si vlastní víru v cosi, čemu říká "rodičovský deficit", ale její vlastní děcka se mlátí úplně stejně, jako děti absolutně nepoučených dělníků odněkud z Horní Dolní. ____ Ani herci, kteří absolutně věří Čechovovi - a komu taky jinému, že? - ve svém orákulu nezískávají stoprocentní jistotu a ten nejlepší z nich, ten, který dokáže odcitovat celé hry, končí v blázinci. ___Paralela mezi divadlem a postavením papeže není, podle mě, tak přímočará, aby se dala vykládat jakože: musíme se naučit roli, ať už jí věříme nebo ne, ale hlavní je kumšt. To je blbost. Herec i papež věří, že je něco nad nimi - ať už je to Bůh nebo opravdu vcelku nedostižný dramatik. Jen si myslí, že toho nedokážou dosáhnout, což je kastruje. ___ A Francesco Piccolo hraje svého tíhou úřadu překvapeného papeže tak lidsky pochopitelně, že mám chuť ho obejmout a začít k němu chodit na mše. (15.03.2013)

JÁ TO NEZVLÁDNU!....... /// Jsem bezvěrec. Na náměstí sv. Petra (asi) nikdy v toužebným očekávání stát nebudu. Ale tenhle snímek o tom, jak Papež potřeboval psychiatra si klidně s chutí někdy zopakuju. (Černo) Humornej pohled za církevní oponu, na ,,věci“ kolem volby a zjištění, jaký že to maj ve Vatikánu krizový plány. Starej unavenej muž...... (takže Papež), snažící se zdrhnout dece z deprese. Možná by se dal vynechat i ten ,,Papež“ a brát to jako film o chlápkovi, kterej ztratil sebedůvěru (a měl zrovna smůlu, že z něj udělali Papeže...). Vono totiž – miliarda lidí – to už je nějaká zodpovědnost! (No jo, ale co když to tak normálně funguje ???? Co když....?) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, že by jsme s chlapama (z domova důchodců) natočili nějakej film. 2.) Právě mi řekli,, PŘIJÍMÁŠ SVOU KANONICKOU VOLBU JAKOŽTO NEJVYŠŠÍHO PONTIFIKA?“ 3.) Thx za titule ,,CZ XCV“ a ,,RS2“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (12.01.2012)

Habemus PAPAgay! Tak si nám sektári zvolili ďalšieho mainprzniča miništrantov. Samozrejme, že to v tomto propagačnom filme nemohli povedať na plnú hubu, ale celou projekciou sa nesie slogan "Deti poďte k nám a sadnite si mi do klina". Vieme sa smiať, vieme sa hrať a u nás budete v bezpečí, Váš deduško Večerníček. Tiež nejedna neviestka kristova pri nás prežije opakovaný orgazmus, a vymetená ovca stále verí. Verí, lebo nič iné nevie a s chuťou zbaští každý shit čo mu geriatrická superliga ponúkne. Moja sekta predsa neklame, moja sekta je neomylná! A papagay? Však to je tiež len človek, síce zmagorený neustálou prítomnosťou svojho plebsu, ktorý sa trhá o to, kto mu vytrie prvý zadok. Takže prečo by nemohol zošalieť aj on? Ovce sa mu budú vrhať pod nohy aj tak. Viva la kult osobnosti...ale iného boha nebudeš mať! Tak si poďme všetci poťapkať nad našim novým fundamentálom a prihoďme mu nejaké všimné za jeho inauguračný odpustok. Určite to poslúži na nový lepší filmík a bez podprahovej reklamy...mrk mrk. Ja osobne by to ťal záhradnou hadicou kým by som im neodtrhol sietnicu, ale niekto šponu určite pustí. Mena...či Amen! (29.11.2012)