Ideální manžel

Dílo Oscara Wilda, irského básníka, dramatika a romanopisce (žil v letech 1856—1900), je zajímavým svědectvím o anglické vládnoucí třídě na sklonku minulého století. Wilde se pohyboval mezi nejvybranější společností své doby. Protože ji dokonale znal, bere si často na mušku její nejpřednější představitele, příslušníky šlechty, o nichž vyslovuje své soudy duchaplnými, ironickými šlehy. Wilde kritisuje, ale s jemným vtipem, který nakonec nebolí. Proto také byl méně nebezpečným karatelem a spíš zábavným a často až oslnivým idolem právě své třídy. K tomu přispívá i jeho cynismus projevovaný opět vybroušenou formou a zahalený do roušky slovního žonglérství, které upoutá více svým lesklým povrchem, než přinutí k zamyšlení svým obsahem. S tohoto hlediska je třeba se dívat i na filmové zpracování jedné z jeho nejpopulárnějších komedií „Ideálního manžela", v níž nám Wilde představuje společnost šlechticů a bohatých měšťáků, trávících dny v rozkošnické zahálce, zábavách, skandálech a planém moralisování o životě, který nikdo z této společnosti ani z doslechu nezná. Komedie hýří slovním vtipem, uplatňovaným i za cenu snížení působivosti díla, jež se stává místo spravedlivé kritiky a odsouzení této společnosti jen pestrou, zábavnou podívanou, v níž obsah a morálku nutno hledat pozorně a se zvětšovacím sklem, mezi ohňostrojem paradoxů. Filmový přehled 14/1954 (08.01.2009)