Obsahy(1)
V působivém dokumentu Dagmar Smržové vystupují ženy, kterým byla v těhotenství prenatálně diagnostikována těžká vada plodu a stály před rozhodnutím, jestli svoje dítě donosí a nebo těhotenství ukončí potratem. Všechny sledované hrdinky se nakonec rozhodly své dítě přijmout se vším všudy a případně s ním i přečkat odchod z tohoto světa. Ženy popisují cestu, kterou zvolily a dopady jejich rozhodnutí na ně samotné i jejich blízké okolí. Režisérka zkoumá především etickou a duchovní rovinu tématu a její pohled je mimořádně osobní. Dokument je jedinečný především nápaditým vizuálním zpracováním a naprostou otevřeností, s jakou pronikáme do intimního světa sledovaných žen. Film je také kritickou úvahou o výhodách a nevýhodách prenatální diagnostiky a o přístupu zdravotníků k matkám s tímto problémem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (17)
Brilantně, nedogmaticky, spíše jako řada osobních svědectví zpracovaný dokument o čtyřech statečných ženách, které se rozhodly nejít na potrat navzdory tomu, že lékaři jejich dětem diagnostikovali těžké tělesné postižení: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10267494493-nejtezsi-volba/21056226952/ . ()
Ďakujem, pani Smržová. ()
Když se to narodí postižené jako překvapení, je to hrozné. Ale když maminka předem ví, zatímco by mohla mít později jiné zdravé dítě jde mimo moje mužské chápání.Úsměvné bylo jak jsou ti absolventi Vysoké školy ekonomické jak přes kopírák. ()
Úžasnej dokument, bravo!!! Trochu tam chyběl pohled méně "osvícené" matky, všechny aktérky byly neobvykle moudré a klidné, takhle se zase tolik žen nechová:-)) Také měly všechny podporu ve svém partnerovi, což taky zrovna není pravidlo. ()
Hodně zajímavý dokument o tom, jaké to je ocitnout se v situaci, kdy vám lékaři řeknou, že se dítě ve vašem břiše nevyvíjí tak docela podle tabulek. Co teď? Jít na potrat, anebo si dítě ponechat? Všechny čtyři v tomhle dokument se rozhodly pro druhou možnost. Chybí tu pohled druhý, kdy ženy podstupují ze stejného důvodu potrat. A to teda jakože dost tu tyhle ženy chyběly. Nakonec totiž dokument vyznívá tak, že jen jediná možnost je správná a ta druhá je zlo. Taky si myslím, že přetočit to všechno na (jakoukoli) víru je poněkud zjednodušující. Ale jasně, všichni se s podobnými věcmi vyrovnáváme různě. Rozhodně je to dokument zajímavý a natočený je tak lehce melancholicky: tklivá hudba, záběry rodiny v zasněžené přírodě... Je super, že ČT točí i takové dokumenty. ()
Zdařilý dokument o ženách, které byly postaveny před volbu - nechat si dítě, které se asi narodí postižené nebo ne? Především v dnešní době, kdy na téma rodiny málo kdo slyší, je velkým počinem České televize, že něco takového natočila a odvysílala. Je dobře, že se dal prostor tomu pozitivnímu a mně vůbec nevadí, že zde vypovídaly pouze ženy věřící a ty, které si rozhodly dítě nechat. A dokument zachytil i rodinný příběh jednoho mého známého - pana Richarda Machana, čímž mu děkuji za jeho svědectví. A také díky ČT. Tentokrát vás musím pochválit. ()
Neskutečně silný dokumentární film o tématu, které si alespoň teoreticky položila každá těhotná žena: co bych dělala, kdyby mi řekli, že mé dítě je těžce poškozené? A když mi to řeknou, jak moc hádají a jak moc vědí? A když vědí co budu dělat - já, můj partner, má rodina? Skláním se v hluboké úctě před jednou každou maminkou ve filmu, protože řešení, které dokázaly zvolit (a někdy si i vyvzdorovat) patří mezi ty nejtěžší.... Jediné, co si myslím, že by film ještě obohatilo, by bylo srovnání s matkami, které volily cestu opačnou a rozhodly se těžce nemocné dítě na svět nepřivést. Myslím si, že nelze odsuzovat jedny ani druhé..... ()
Silně jednostranně zaměřená obhajoba iracionální volby (nemyslím to ironicky). Některé argumenty byli úplně mimo. Třeba příklad porodní báby, která dříve chodila až na finální část porodu. Ženy do té doby nic nevěděli o dítěti, protože prostě NEMOHLI. Máme 21. století - věda a rozum nám umožňují daleko lépe se rozhodnout podle svého svědomí - NE PODLE DOGMATU CÍRKVE. Bylo by opravdu zajímavé vidět ateistický pár, který by si dítě ponechal a došel křesťanské "vyrovnanosti" (jeden pár ve filmu zřejmě nebyl křesťanský). Paradoxně by více posílil argumentaci pro ponechání plodu. Všechny ženy, co byli v dokumentu měli zřetelné rány na duši a ani křesťanská víra nepomohla zacelit tyto šrámy. Nikomu neberu právo na jeho vlastní rozhodnutí, ale připadne mi brutální, když žena porodí dítě mrtvé a ještě mu dá jméno Andělka (podle andělů, ke kterým se hned po porodu novorozenec dostane nebo bleskový křest pro dítě, aby mohlo být dle tradic tradic pohřbeno - tohle vše slouží rodičům jen jako katarze). Pokud dítě přežije a bude vést relativně plnohodnotný život, tak jen do té doby, než mu zemřou rodiče. Poté skončí v ústavu. Ano, to je ta hnusná pravda. Setkávám se spoustou např. mentálně postižených, jenž se dožívají i důchodového věku. Když jsem mluvil se ženami, které měli různě postižené děti a ptal jsem se jich, jestli by do toho šli znovu, tak mi odpověděli ne. Nejde jen o to dítě, i ta žena chce mít svůj osobní život, kde může najít radost. Křesťanská oslava oběti může být diskutovaná ve filozofické rovině, vztahovat to však na "ochranu" života je silně manipulativní. I když většinou nesouhlasím s tím, co se ve filmu děje, tak musím uznat dokumentaristickou kvalitu. 76%. ()
Dokument o ženách, které se dozvěděly, že čekají postižené dítě, a rozhodly se si ho ponechat. Děkuji za tato osobní svědectví všem zúčastněným ženám a tvůrcům za jejich zprostředkování (zvlášť vzhledem k tomu, že jde o téma u nás značně "zasouvané pod koberec"). A že jsou si ženy v lecčems nápadně podobné, mě spíš příjemně překvapilo. Všechny měly oporu ve svém partnerovi a to, co by se dalo nazvat vírou (byť se asi lišily v tom, v co nebo koho věřily). Připadalo mi, že to pro ně nebyla nejtěžší volba - těžší bylo si ji prosadit, příp. ji vysvětlit svému okolí. Osudy žen, které v takové situaci podstoupily potrat, by určitě také byly zajímavé, ale tuším, proč se tyto ženy o svých zážitcích zdráhají mluvit. Zůstává tak jednostranně pozitivní svědectví. Zajímavé komentáře: Aidan, Hedka, otík, 6thSun, plechulka, Britrik. ()
No velmi zajímavý dokument, který mě po celou dobu jeho sledování nutil k zamyšlení. Mám dojem, že zde chyběl pohled matky, která se rozhodla si dítě nenechat. Tímto bych řekl, že dokument není kompletní. Taky moc nechápu větu distributora: "Dokument je jedinečný především nápaditým vizuálním zpracováním". Já jsem teda z tohoto pohledu nic jedinečného neviděl. Nevím jesli dát 3 nebo 4*, ale dám na svůj první dojem a dám 4, i když jak jsem řekl, chyběl mi tam pohled ženy, která si dítě nechala vzít. ()
Skvěle natočený dokument o obdivuhně silných ženách. Ani mi nevadí, že tam nebyly ty, co se pro potrat rozhodly. Takhle to bylo o těch ženách, které si tu nejtěžší volbu zvolily. A že tam je většina křesťansky založených se není co divit, rozhodnutí donosit těžce postižené dítě je jim vlastní. ()
Citlivě natočený dokument o velmi citlivém tématu, který mě samotnou nutil k zamyšlení, co je správné a jak bych se asi zachovala já. Nicméně, jak píše mi-ib, i mně chyběl v dokumentu pohled ženy, která se rozhodla si dítě nenechat. Navíc všechny ženy a jejich muži v dokumentu byli silně věřící. Ráda bych viděla tuto věc i z pohledů matek a otců nevěřících. Naopak to, že autorka do svého filmu nezahrnula i zdravotníky a jejich názory, na které se tam snáší (asi oprávněně) kritika, dokumentu vůbec neublížilo, právě naopak. ()
Čtyři osudy, čtyři rodiny, čtyři osobní tragédie a jedna otázka: rozhodnout se nechat si dítě i když bude postižené? Jednoduché zhodnocení silného příběhu dokumentárního filmu Dagmary Smržové. Film u diváka vyvolává mnoho otázek a dostává nejednoznačných odpovědí. Na základě jakých informací se má člověk rozhodnout dítě si ponechat? Vydrží tento tlak kompletní rodina, nedojde k rozvodu? Jak tuto skutečnost přijme manžel, rodina či společnost? Z dokumentu jasně vyplývá ta bezmoc něco změnit a silná touha tuto životní výzvu zvládnout. ()
Docela dobrý dokument, ale všichni jsou tak pozitivní, žádný zástupce těch, kteří se pro přerušení rozhodli. Možná by to mohl být dokument v rámci Křesťanského magazínu. Dilematu potratu se dotkne pouze zlehka. Je jednostranný. Aktérkám smekám, že měly sílu svůj příběh vyprávět a poskytnout materiály. Hodně maminkám s podobným údělem to může pomoct a to je na dokumentu důležité. ()
Dokument mne velmi oslovil. Když se v ČR při screeningu vrozených vývojových vad objeví postižené dítě, matky si myslí, že nemají na výběr a jdou na potrat (lépe řečeno porod nedonošeného dítěte, protože ve 20tt se dítě jinak vyndat nedá). Tyto ženy se rozhodly jít proti proudu a dítě si ponechat. Zdánlivě nesmyslná volba. Proč udržovat něco, co vlastně nemá šanci na život? Přesto, když jsem se na ty ženy dívala, viděla jsem, že ony nelitovaly ani minuty. Zvláštní, ne? Díky svojí volbě dostaly tyto ženy navíc něco, co ženy, které se rozhodnou pro ukončení těhotenství, nedostanou, protože to je definováno zákony této země - mohly se se svým dítětem rozloučit, mohly ho pohřbít. Vím, že pohřby v naší společnosti jsou tak trochu tabu. Vůbec smrt se k nám nehodí, ale řekněte, není hezčí představa pohřbení dítěte na nějakém hezkém místě než vyhození a následné spálení spolu s dalším biologickým odpadem? Přesto učinit jakoukoli volbu, je nesmírně těžké, osobně netuším, co bych si vybrala já. Samotný dokument je velmi emotivní, možná jednostranný, ale zase na druhou stranu příběhů o ukončení těhoteství je kolem nás spousta. Sama Dagmar Smržová v jednom rozhovoru řekla, že dokument není publicistický, ale vznikl jako společenský dokument pro ČT. Tři ze čtyř žen jsou věřící, škoda, že se Dagmar Smržové nezdařilo najít více nevěřících žen. Česká společnost se příliš bojí náboženství a křesťanů zvláště. ()
Dvě katoličky, jedna alternativně zaměřená žena a jedna žena, která balancuje mezi rodinou a kariérou. Po zhlédnutí dokumentu se mi nezdálo, že by pro ně rozhodnutí ponechat si dítě s postižením představovalo tu nejtěžší volbu. Rozhodly se samy za sebe, jinak než jim doporučoval zdravotnický systém, jehož názor bývá ovšem většinou lidí pokládán za nezpochybnitelný. Příběhy mi ale přišly trochu nesouměřitelné. Ve třech případech se jednalo o rozhodnutí nejít na potrat u dítěte, které nemělo šanci žít. V jednom případě to bylo rozhodnutí si ponechat dítě, které bude žít a s velkou pravděpodobností bude postižené (v případě svého druhého těhotenství pak tato žena odmítla prenatální diagnostiku). ()