Obsahy(1)
V působivém dokumentu Dagmar Smržové vystupují ženy, kterým byla v těhotenství prenatálně diagnostikována těžká vada plodu a stály před rozhodnutím, jestli svoje dítě donosí a nebo těhotenství ukončí potratem. Všechny sledované hrdinky se nakonec rozhodly své dítě přijmout se vším všudy a případně s ním i přečkat odchod z tohoto světa. Ženy popisují cestu, kterou zvolily a dopady jejich rozhodnutí na ně samotné i jejich blízké okolí. Režisérka zkoumá především etickou a duchovní rovinu tématu a její pohled je mimořádně osobní. Dokument je jedinečný především nápaditým vizuálním zpracováním a naprostou otevřeností, s jakou pronikáme do intimního světa sledovaných žen. Film je také kritickou úvahou o výhodách a nevýhodách prenatální diagnostiky a o přístupu zdravotníků k matkám s tímto problémem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (17)
No velmi zajímavý dokument, který mě po celou dobu jeho sledování nutil k zamyšlení. Mám dojem, že zde chyběl pohled matky, která se rozhodla si dítě nenechat. Tímto bych řekl, že dokument není kompletní. Taky moc nechápu větu distributora: "Dokument je jedinečný především nápaditým vizuálním zpracováním". Já jsem teda z tohoto pohledu nic jedinečného neviděl. Nevím jesli dát 3 nebo 4*, ale dám na svůj první dojem a dám 4, i když jak jsem řekl, chyběl mi tam pohled ženy, která si dítě nechala vzít. ()
Dokument o ženách, které se dozvěděly, že čekají postižené dítě, a rozhodly se si ho ponechat. Děkuji za tato osobní svědectví všem zúčastněným ženám a tvůrcům za jejich zprostředkování (zvlášť vzhledem k tomu, že jde o téma u nás značně "zasouvané pod koberec"). A že jsou si ženy v lecčems nápadně podobné, mě spíš příjemně překvapilo. Všechny měly oporu ve svém partnerovi a to, co by se dalo nazvat vírou (byť se asi lišily v tom, v co nebo koho věřily). Připadalo mi, že to pro ně nebyla nejtěžší volba - těžší bylo si ji prosadit, příp. ji vysvětlit svému okolí. Osudy žen, které v takové situaci podstoupily potrat, by určitě také byly zajímavé, ale tuším, proč se tyto ženy o svých zážitcích zdráhají mluvit. Zůstává tak jednostranně pozitivní svědectví. Zajímavé komentáře: Aidan, Hedka, otík, 6thSun, plechulka, Britrik. ()
Čtyři osudy, čtyři rodiny, čtyři osobní tragédie a jedna otázka: rozhodnout se nechat si dítě i když bude postižené? Jednoduché zhodnocení silného příběhu dokumentárního filmu Dagmary Smržové. Film u diváka vyvolává mnoho otázek a dostává nejednoznačných odpovědí. Na základě jakých informací se má člověk rozhodnout dítě si ponechat? Vydrží tento tlak kompletní rodina, nedojde k rozvodu? Jak tuto skutečnost přijme manžel, rodina či společnost? Z dokumentu jasně vyplývá ta bezmoc něco změnit a silná touha tuto životní výzvu zvládnout. ()
Silně jednostranně zaměřená obhajoba iracionální volby (nemyslím to ironicky). Některé argumenty byli úplně mimo. Třeba příklad porodní báby, která dříve chodila až na finální část porodu. Ženy do té doby nic nevěděli o dítěti, protože prostě NEMOHLI. Máme 21. století - věda a rozum nám umožňují daleko lépe se rozhodnout podle svého svědomí - NE PODLE DOGMATU CÍRKVE. Bylo by opravdu zajímavé vidět ateistický pár, který by si dítě ponechal a došel křesťanské "vyrovnanosti" (jeden pár ve filmu zřejmě nebyl křesťanský). Paradoxně by více posílil argumentaci pro ponechání plodu. Všechny ženy, co byli v dokumentu měli zřetelné rány na duši a ani křesťanská víra nepomohla zacelit tyto šrámy. Nikomu neberu právo na jeho vlastní rozhodnutí, ale připadne mi brutální, když žena porodí dítě mrtvé a ještě mu dá jméno Andělka (podle andělů, ke kterým se hned po porodu novorozenec dostane nebo bleskový křest pro dítě, aby mohlo být dle tradic tradic pohřbeno - tohle vše slouží rodičům jen jako katarze). Pokud dítě přežije a bude vést relativně plnohodnotný život, tak jen do té doby, než mu zemřou rodiče. Poté skončí v ústavu. Ano, to je ta hnusná pravda. Setkávám se spoustou např. mentálně postižených, jenž se dožívají i důchodového věku. Když jsem mluvil se ženami, které měli různě postižené děti a ptal jsem se jich, jestli by do toho šli znovu, tak mi odpověděli ne. Nejde jen o to dítě, i ta žena chce mít svůj osobní život, kde může najít radost. Křesťanská oslava oběti může být diskutovaná ve filozofické rovině, vztahovat to však na "ochranu" života je silně manipulativní. I když většinou nesouhlasím s tím, co se ve filmu děje, tak musím uznat dokumentaristickou kvalitu. 76%. ()
Citlivě natočený dokument o velmi citlivém tématu, který mě samotnou nutil k zamyšlení, co je správné a jak bych se asi zachovala já. Nicméně, jak píše mi-ib, i mně chyběl v dokumentu pohled ženy, která se rozhodla si dítě nenechat. Navíc všechny ženy a jejich muži v dokumentu byli silně věřící. Ráda bych viděla tuto věc i z pohledů matek a otců nevěřících. Naopak to, že autorka do svého filmu nezahrnula i zdravotníky a jejich názory, na které se tam snáší (asi oprávněně) kritika, dokumentu vůbec neublížilo, právě naopak. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Reklama