Drama
Portugalsko, 2010, 120 min
Hrají:
Ana Moreira, Miguel Guilherme, Catarina Wallenstein, Rita Blanco, Marcello Urgeghe, Laura Soveral, André Gomes, Sofia Marques, Rui Morrison, Graciano Dias, Filipe Vargas, António Pedro Cerdeira, Luísa Cruz, José Eduardo, Margarida Vila-Nova, Marta Mateus, Ricardo Aibéo, Paulo Filipe, Manuel João Vieira, Alexandra Lencastre
(další profese)
whimsy
zážitok, ktorý som mala pri čítaní Knihy Neklidu, bol pre mňa jednou z najsilnejších literárnych skúseností. neskutočne osobné ponorenie do fragmentov myšlienok; depresie; vnútra človeka, ktorý dáva prednosť predstavám/prízračnému svetu pred realitou; sprostredkovaná skúsenosť osamote prežívanej úzkosti a neistoty. tá kniha je osobná v roztrieštení prežívania, presahujúcom hranice šialenstva/normálnosti. môžete ju otvoriť na ktorejkoľvek strane a narazíte na čosi blízke... Kniha Neklidu, ako nekončiaci sled fragmentárnych zápiskov a nedokončená spoveď portugalského spisovateľa Fernanda Pessou ako jeho semi-heteronym Bernardo Soares. táto adaptácia je predložením jej myšlienok... objektívne by som mala oceniť snahu sfilmovať knihu, ktorú tvoria väčšinou abstraktné pocity – čo je nepochybne odvážne rozhodnutie. a výsledkom je síce niečo autorské, ale neskutočne konkrétne, čo je v absolútnom protiklade k mojej skúsenosti z knihy. tento rozpor odráža aj moje hodnotenie (, ak by malo byť hviezdičkami, tak by bola tak 1; tak radšej nehodnotím vôbec.) na záver úryvok z knihy: „21. 6. 1934: Pokud můžeme považovat tento svět za iluzi a přelud, potom vše, co se nám děje, budeme moci považovat za sen, za cosi, co předstíralo bytí, protože jsme spali. Tu pak se v nás zrodí jemná a hluboká lhostejnost ke všem životním nepříjemnostem a neštěstím. Ti, kdož zemřeli, zašli někam za roh, a proto už je nevidíme; ti, kdož trpí, nás míjejí jako zlý sen, jestliže cítime, a jako nemilá předstva, jestliže myslíme. A naše vlastní utrpení nebude víc než to nic. V tomto světe spíme na levém boku a ve snech slyšíme stísněnou existenci srdce. Nic víc... Něco slunce, něco vánku, pár stromů rámujících dálavy, touha po štěstí, lítost nad uplývajícímy dny, věda stále nejistá a pravda stále skrytá... Nic víc, nic víc.... Ano, nic víc...“ a skúste si to predstaviť ako film.. podľa mňa by takto nevyzeral. pohľad z okna akoby zaviedol tvorcov tohto filmu na iné miesta ako mňa...(2.7.2014)