Reklama

Reklama

Recenze (2)

whimsy

všechny recenze uživatele

zážitok, ktorý som mala pri čítaní Knihy Neklidu, bol pre mňa jednou z najsilnejších literárnych skúseností. neskutočne osobné ponorenie do fragmentov myšlienok; depresie; vnútra človeka, ktorý dáva prednosť predstavám/prízračnému svetu pred realitou; sprostredkovaná skúsenosť osamote prežívanej úzkosti a neistoty. tá kniha je osobná v roztrieštení prežívania, presahujúcom hranice šialenstva/normálnosti. môžete ju otvoriť na ktorejkoľvek strane a narazíte na čosi blízke... Kniha Neklidu, ako nekončiaci sled fragmentárnych zápiskov a nedokončená spoveď portugalského spisovateľa Fernanda Pessou ako jeho semi-heteronym Bernardo Soares. táto adaptácia je predložením jej myšlienok... objektívne by som mala oceniť snahu sfilmovať knihu, ktorú tvoria väčšinou abstraktné pocity – čo je nepochybne odvážne rozhodnutie. a výsledkom je síce niečo autorské, ale neskutočne konkrétne, čo je v absolútnom protiklade k mojej skúsenosti z knihy. tento rozpor odráža aj moje hodnotenie (, ak by malo byť hviezdičkami, tak by bola tak 1; tak radšej nehodnotím vôbec.) na záver úryvok z knihy: „21. 6. 1934: Pokud můžeme považovat tento svět za iluzi a přelud, potom vše, co se nám děje, budeme moci považovat za sen, za cosi, co předstíralo bytí, protože jsme spali. Tu pak se v nás zrodí jemná a hluboká lhostejnost ke všem životním nepříjemnostem a neštěstím. Ti, kdož zemřeli, zašli někam za roh, a proto už je nevidíme; ti, kdož trpí, nás míjejí jako zlý sen, jestliže cítime, a jako nemilá předstva, jestliže myslíme. A naše vlastní utrpení nebude víc než to nic. V tomto světe spíme na levém boku a ve snech slyšíme stísněnou existenci srdce. Nic víc... Něco slunce, něco vánku, pár stromů rámujících dálavy, touha po štěstí, lítost nad uplývajícímy dny, věda stále nejistá a pravda stále skrytá... Nic víc, nic víc.... Ano, nic víc...“ a skúste si to predstaviť ako film.. podľa mňa by takto nevyzeral. pohľad z okna akoby zaviedol tvorcov tohto filmu na iné miesta ako mňa... ()

rivah 

všechny recenze uživatele

FILM NEKLIDU...Pozoruhodné dílo snažící se převést slova Knihy neklidu do filmu. Činí to sugestivním způsobem tak, že slova vyslovuje či spíše promýšlí hlavní postava, mladý kulhající básník Soares a řada postav, na počátku a na konci se vynoří jeho druh, mladý Pessoa, jemuž Soares věnoval svou Knihu neklidu. Seznámíme se s nimi dvěma a ostatními postavami v malém zašlém baru, kam vtrhnou rozdováděné mladé ženy, pak v restauraci, kde si hrdina poručí kávu a cigarety, v dlouhé knihovně, kde je vyděšen hromem, na ulicích, jimiž prochází, na hřbitově, v dlouhém temném podchodu, na ulici plné u zdi sedících vyděděnců, jíž prochází krásná nahá žena oděná jen kožichem, u hájku se sedící společností, u temného moře a pak tamtéž za dne a dlouhá cesta končí zase v malém baru, kde rukopis Knihy neklidu Pessoa zapomíná a pak na ulici se mu jej snaží barman vrátit a on už jej nechce, ale je mu vnucen. A mezitím vidíme v představě autora dva mladé milence zoufale, násilně a beze slov se milující, jakoby si chtěli toho druhého přivlastnit. A pak, když skončí titulky doprovázené varhanami, se objeví v krátkých momentkách postavy z filmu v daném prostředí....Film v nás dlouho doznívá, jsme plni dění, postav a hlavně přemíry textu. Je laděn do temných barev, ale občas plných a zářivých, jak je z tamní kinematografie známe... Film získal Autorskou cenu v Portugalsku 2011, a to pro režiséra a hlavního herce.... recenze: https://www.publico.pt/2010/09/24/culturaipsilon/critica/trinta-anos-depois-1656667 (90%) ()

Reklama

Galerie (2)

Reklama

Reklama