Jih proti Severu

Nesouhlasím, že to bylo vizuálně kýčovité, barvičky byly krásné, záběry při západu slunce se mi moc líbíly, monstrózní scény jako například ta na tisíce zraněných na nádraží byly taky super. Chůva a vůbec všichni černoši i poslední manžel byli maximální sympaťácí, akorát nevím, co si mám myslet o výkonu hlavní hrdinky. Buď to hrála naprosto dokonale nebo možná až malinko přehrávala, nevím na kterou stranu se přiklonit. Hudba má u mě za plný počet, ale je pravda, že prokousat se přes celé 4 hodiny byl výkon a navíc se po čtyřeh hodinách člověk ani pořádně nedoví, jak to doopravdy skončilo. Souhlasím s ostatními, že první půlka byla mnohem lepší. 80% (15.03.2009)

Jedna z nejklasičtějších klasik, která si ale podle mě označení "nejslavnější americký film všech dob" nezaslouží (resp.je spousta jiných filmů, které by si to zasloužili mnohem víc, ale třeba o nich dneska nikdo ani neví). Jeden obrovský vizuální kýč a romance, které nečekaně nevadí dlouhá stopáž (naopak, čím víc času uběhlo, tím víc klacků bylo hozeno životu a štěstí hlavních hrdinů pod nohy). Skvělá Vivien Leigh dokázala udělat ze Scarlett odpovídající potvoru, kterou ale musíte mít rádi, stejně tak Gablův vytrvalý Butler si získá sympatie snad každého diváka. Přesto ale jde "jen" o slušnou romanci, která je na můj vkus trochu přeceňovaná... (24.08.2007)

Přátelé, tohle je Film. Film, kde se jeho hlavní hrdinka za celý film vůbec nezmění a až do úplného závěru zůstává tou stejnou sobeckou mrchou. Dnešní Hollywood, produkující jednu sračku vedle druhé, by už do nás pral moralitky a pokoušel se hlavní hrdinku napravit. A postava Scarlett O'Hara je jednou z nejkrásnějších ženských hrdinek filmového plátna. Osudová žena. "Svět kolem se rozpadá, ale já vás miluju. Jste jako já. Jsme zkažení a sobečtí, ale nazýváme věci pravými jmény." (04.08.2013)

Velkolepost a'la 30. léta, co jí jen melancholické smyčce a čerstvé barvy Technicoloru stačí. První půlce s válkou Jihu proti Severu a hořícím Richmondem bych také plný počet bez váhání dal. Tam, kde většina ostatních filmů končí: "... a žili spolu šťastně až do smrti.", však začíná půlka druhá: ..."zase tak šťastně spolu nežili...". A ta už si u mě žádá trochu té divácké trpělivosti a odříkání. Co bych ale tentokráte pro film a filmovou historii neudělal. (05.08.2005)

Jeden z nejvelkolepějších, nejvýpravnějších a nejmonstróznějších příběhů, které kdy byly odvyprávěny. Je tomu tak hlavně díky dokonalé kameře, která dokáže jedním předlouhým pohybem od detailu na Scarlett až na široký záběr stovek raněných zapůsobit i dnes a díky těžkotonážní hudbě, která usadí do sedadla při jakékoli vypjaté scéně. Jenom mě mrzí, že se k závěrečné fatální půlhodině musím prokousat skrz tolik ne-tak-úplně-nezbytných linií a třeba taková upovídaná Prissy si zasloužila téměř vystříhat. Hlavní tíha ale přirozeně leží na hlavní herecké dvojici. Obrázkově krásná Vivien Leigh sice občas přetáhne nějaké gesto nebo až příliš zkrabatí obličej, ale Clark Gable je Rhett Butler jako vyšitý a je mi moc líto, že mu první polovina nedává tolik prostoru, co by si zasloužil. Jeho švihácký úsměv a šarmantně poživačný pohled k příběhu přesně sedí a zvyšující se dramatičnost v chýlícím se závěru pak dodává chuť naprosté osudovosti. Jih proti severu je zkrátka romantika ze staré školy. Nejen s příběhem, který bere dech a láme srdce, ale s touhou po starých časech plných statečných mužů a krásných hrdých žen. (08.12.2007)