Scénář:
Sidney HowardHudba:
Max SteinerHrají:
Clark Gable, Vivien Leigh, Leslie Howard, Olivia de Havilland, Thomas Mitchell, Barbara O'Neil, Evelyn Keyes, Ann Rutherford, George Reeves, Fred Crane (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Epická adaptace románového bestselleru Margaret Mitchellové Jih proti Severu (1939) patří dodneška k nejoblíbenějším filmům víc než stoleté historie pohyblivých obrázků, a určitě plným právem. Mitchellová (1900–1949) byla vystudovanou novinářkou a "Jih proti Severu" začala psát v roce 1926, kdy utrpěla při jízdě na koni vážný úraz, který zanechal trvalé následky. Materiál pro svoji knihu získala ze vzpomínek svých příbuzných, zejména od otce, který byl jeden čas předsedou Atlantské historické společnosti. Původně nezamýšlela své dílo zveřejnit, ale naštěstí k tomu došlo v roce 1936. Kniha se stala nesmírně populární (dodnes prodala více výtisků pouze Bible), a navíc byla vyznamenána prestižní Pulitzerovou cenou. Nezávislý producent David O. Selznick zakoupil filmová práva měsíc po publikaci za tehdy neslýchaných 50 000 dolarů, což byla v té době nejvyšší cena, zaplacená za románovou prvotinu. Jeho investice se mu bohatě vrátila. Natáčení bylo zahájeno na sklonku roku 1938 rozsáhlou scénou požáru Atlanty, založeného ustupujícími jižanskými vojáky, aby konfederační muniční sklady nepadly do rukou Unie. Bylo při ní použito všech sedm technicolorových kamer, jež tehdy v Hollywoodu existovaly. V té době také Selznick neměl ještě obsazenu klíčovou postavu Scarlett O’Harové. Natočil kamerové zkoušky s více než 400 adeptkami a nakonec si vybral Angličanku Vivien Leighovou, což značně popudilo jižanské příznivce románu. O tom, že Rhetta Butlera bude hrát Clark Gable celkem nikdo dopředu nepochyboval. Selznick si jeho služby zajistil u společnosti MGM příslibem distribučních práv... Snímek vznikl s tehdy nebývalým rozpočtem 3,9 milionu dolarů a stal se událostí roku. Při udílení cen Akademie 29. února 1940 si odnesl osm Oscarů (tehdejší rekord) – nejlepší film, režie, scénář podle předlohy, ženský herecký výkon v hlavní roli (Vivien Leighová), ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Hattie McDanielová za úlohu chůvy), výprava, kamera a střih. Kromě toho při oscarovém ceremoniálu obdržel výtvarník William Cameron Menzies zvláštní cenu (ve formě plakety nikoli sošky!) za „vynikající použití barvy pro zvýšení dramatického účinku filmu“ a producent David O. Selznick Pamětní cenu Irvinga G. Thalberga, udílenou za „trvale vysokou úroveň produkce“. To často vede k mylným tvrzením, že Jih proti Severu dostal deset Oscarů. Afroamerická herečka Hattie McDanielová se stala nejen první barevnou držitelkou Oscara mezi herci, ale i první nominovanou černoškou v některé z hereckých kategorií. Nicméně slavnostní premiéry filmu, která se konala 15. prosince 1939 v Atlantě, se kvůli své barvě pleti nemohla zúčastnit. Na premiéře se naopak objevila autorka Margaret Mitchellová, i když se na filmové verzi nijak nepodílela (ač ji o to Selznick několikrát žádal). Jako režisér je pod filmem podepsán Victor Fleming, ale na režisérské stoličce se vystřídalo víc tvůrců, mj. George Cukor a Sam Wood. Ani scenárista Sidney Howard nebyl jediným, kdo se na adaptaci tisícistránkové knihy podílel, mezi dalšími anonymními autory figurují prominentní jména jako Ben Hecht, John Van Druten a Jo Swerling. Konečné slovo ve všech aspektech filmu měl však Selznick, který byl skutečným hnacím motorem díla i jeho hlavním tvůrcem. I když se o to v následujících letech několikrát snažil, dokonalosti Jihu proti Severu se mu už dosáhnout nepodařilo. (Česká televize)
(více)Videa (4)
Recenze (346)
(1001) Mám velký problém vcítit se, nebo alespoň napojit na Scarlett. Rozhodně se neztotožňuji s názory, že to je nejlépe vykreslená postava, jaká kdy poctila svou přítomností stříbrné plátno, a podobně. A když jsem tenhle minizáchvěv zášti dostala ze svého systému, tak musím přiznat, že i přes to na mě Jih proti Severu zapůsobil. Některé záležitosti, které se týkají války, jsou tak ostré, že kdyby byly v realistickém (používám jenom proto, že mě zatím nenapadá vhodnější slovo) filmu, tak by byly hodně, hodně ostré a Dagmar by nejspíš i plakala. Nejvíc na mě zapůsobil plačící flétnista, kněz udělující za dělostřelby poslední pomazání a sbor zpívajících otroků odcházejících na frontu. Problém je v tom, že tohle jsou všechno věci jenom se míhající na pozadí hlavního příběhu. A ten mě nezajímá. O Scarlett už jsem mluvila. Když stojí před prudérní společností v karmínových šatech, tak obdivuji šaty, ale nikoliv Scarlett. Když flirtuje s mladíky na barbecue, tak obdivují její resting bitch face, ale už nikoliv to, co v té situaci doopravdy znamená. Celým čtyřhodinovým příběhem propluje bez důležitějšího charakterového zrání a katarze prožívá na místech, kterým nerozumím. Kouzlu Rhetta Butlera jsem také nepropadla a Ashley je trestuhodně scenáristicky i herecky zanedbaný. Jenom Olivia de Havilland v roli Melanie je naprostá bohyně, a chce se mi říci, že navzdory tomu, jak je Melanie napsaná ploše a účelově jako naprostý opak Scarlett. Do rozboru morálních stanovisek filmu se ani nechci pouštět, protože na to nejspíš nejsem dost erudovaná. Jenom se mi zdá, že film sám něco jako morální stanoviska více či méně nenápadně vyměňuje za společenskou upjatost a romantické pletky. ()
Dodneška zřejmě největší ženský film, jaký kdy vznikl (nejen nepřekonaným počtem diváků a tržbami, které by při započítání inflace přesáhly 2 miliardy dolarů). Epická kostýmní válečná romance, jaká už nikdy nevznikne. Navzdory komplikované produkční historii s minimálně třemi režiséry, třemi kameramany (a jedním člověkem od Technicoloru, dohlížejícím na práci s barvou) a několikrát přepisovaným scénářem (filnální podobu příběhu přitom ve své hlavě nosil pouze Selznick) jde o strhující podívanou s uceleným vizuálním stylem (mj. zásluhou legendárního výtvarníka W. C. Menziese). Jedna nezapomenutelná scéna střídá další, Vivien Leight i Clark Gable jsou fenomenální, emoce větší než život. Melodrama za všechny peníze, které i po letech nabízí mnohem větší emocionální satisfakci než tisíc dílů nějaké tuctové telenovely. 85% Zajímavé komentáře: novoten, Eddard, Havenohome, MarekT, classic ()
Prostě jděte a pusťte si tuhle filmovou klasiku na něčem pořádně velkém a minimálně v blu-ray kvalitě. 4 hodiny budete koukat na naprostý technický a vizuální skvost, který hravě strčí do kapsy většinu dnešních filmů. Technicolor je prostě kulervoucí záležitost. O příběhu a hercích tu píše většina komentářů, o tom se nemá cenu rozepisovat. Monstrózní spektákl, který sice může chvílemi připomínat telenovelu, ale ty, jež neznají příběh, překvapí tím, že nejde po očekávané milostné happy endové linii. 7/10 ()
Bezprecedentní rasistické, xenofobní a šovinistické svinstvo, které si zaslouží nejen stažení z oběhu, ale i okamžité exemplární spálení všech kopií ve 451 stupních Fahrenheita a v kleče upřímnou uslzenou omluvu žijících příbuzných těch, co za tohle neváhali převzít Oscary, všem čokoameričanům a týraným slonovinovým amerikoameričankám!!! Svinstvo, bezskrupulózně pošlapávající památku svatého Floyda, ale rovněž svatého Rodnyho Krále a dalších altruistických, poctivých, asketických a neposkvrněných mučedníků úmyslně utýraných rasistickým bitchem otrokáře, pod nímž i po 200 letech ubozí černoušci dodnes ukrutně strádají!!! Zvedám pěst, plně se ztotožňuji s korektními kroky kanálu LBA (Lick Black Asses) a připojuji militantní petici k neprodlené likvidaci dalších děsivě propagandisticko rasistických a diskriminačních škvárů, už svým názvem demonstrujících privilegia a nadřazenost zkurveného bílého otrokáře a dehonestujích všechny Afroevropany, Afroasiaty, Afroaustralany, Afroameričany i Afroantaktiďany: Bílá velryba, Bílý tesák, Bílá paní, Bílý oleandr, Bílé Vánoce, Bílá stuha a Bílé noci. V oběhu naopak mohou zůstat Bílá nemoc, Bílé peklo, Bílý Bim, černé ucho, Bílí muži neumějí skákat, Bílé lži, Kill Bill a cigoška Lucie Bílá. Rovněž okamžitě požaduji přejmenování rasistického rakouského potravinového řetězce na Černna a nahrazení xenofobních žlutých igelitek hnědými. Jinak vypálím Přívoz! ()
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. I když knížce se rovnat nemůže. Z dnešního pohledu má určitě do dokonalosti hodně daleko, ale stojí za to ho vidět. Už jenom proto, že většinou je občanská válka prezentována ze severského pohledu. Ten jižanský není o nic méně zajímavý. Musím se přiznat, že Scarlett je moje nejoblíbenější (ať už filmová či knižní) postava. Její filozofií je „dneska to nebudu řešit, vyřeším to až zítra, až to přijde“ – hodně volně řečeno, ale smysl je týž – mě provází životem od chvíle, kdy jsem se dostala ke knížce. Vivien Leigh je kouzelná a po jejím boku by se mi moc líbil Timothy Dalton, který hrál Rhetta ve volném pokračování. Jenom mít stroj času... ()
Galerie (388)
Photo © Warner Bros. Pictures
Zajímavosti (98)
- V návaznosti na Black Lives Matter protesty a vraždu George Floyda v roce 2020 služba HBO Max stáhla film ze své nabídky, a to z důvodu, že „vyobrazuje etnické a rasové přesudky, které bohužel v americké společnosti byli běžné“. Odstranění problematického filmu nebylo trvalé a HBO Max jej po pár týdnech na platformu vrátilo s varováním a krátkou přednáškou od filmové profesorky Jacqueline Stewart, vysvětlující historické reálie tohoto filmu, který naprosto ignoruje brutalitu otroctví. (hansel97)
- Film vznikol z väčšej časti v Culver Studios na Washington Boulevard v Culver City, kde dodnes stojí honosné sídlo, kde Ashley Wilkes (Leslie Howard) usporiadal letný ples. (Drtic)
- Až neuveriteľných 1400 herečiek bolo otestovaných na rolu postavy Scarlett O'Hara, ktorú nakoniec získala Vivien Leigh. (srbak)
Reklama