Aurora
Aurora
Aurora
Režie:
Cristi PuiuScénář:
Cristi PuiuKamera:
Viorel SergoviciHrají:
Cristi Puiu, Clara Voda, Catrinel Dumitrescu, Luminița Gheorghiu, Valentin Popescu, Alina Grigore, Gheorghe Ifrim, Andreea Gramosteanu, Letitia RosculetObsahy(1)
„Neexistuje něco jako vrah – pouze lidé, kteří zabíjejí,“ těmito slovy vymezuje režisér Cristi Puiu svou pečlivou studii soudobé rumunské společnosti i činu tak fatálního, jako je vražda. Středem pozornosti je dvaačtyřicetiletý Viorel, jenž prochází trudným životním obdobím, které ho dovede až k zabíjení, aniž by bylo zřetelné, zda jsou to právě rozvod a neshody s blízkými, co ho přiměje ke střelbě. Snímek usiluje o demytizaci aktu vraždy a ukazuje ho jako něco, na čem opravdu není pranic spektakulárního, podobně jako není nic obdivuhodného na člověku, který se vraždy dopustí. Autor postavy nepsychologizuje ani nenaznačuje, kam budou směřovat. Záměrně nedramatické vyprávění přispívá k celkové nejistotě a napětí. Viorel svým chováním sice nevyčnívá, ale zároveň budí dojem trvalého vytržení z reality. Anebo je mimo realitu celá společnost? (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (24)
Mnoho chlapíkov okolo štyridsiatky a po má výrazný potenciál skončiť ako Viorel. Stačí im dať iba frčku do nosa. Rumunský Falling down sa zaobišlo bez silných rečí a epizodických konfrontácií, Viorel len občas niečo prehodí, často je to buď áno, alebo nie. Dokáže sa ale aj naštvať, pričom hlas zvyšovať nikdy nebude, vystačí si s puškou, tá je hlasná dosť. Čo ho viedlo k onomu dobrovoľnému strmému pádu nadol pochopia asi vážne len chlapi pred či v kríze stredného veku a ich manželky. Dráma plná neveselých a tmavých obrázkov tých špinavších častí Bukurešti ale dokáže vďaka absurdnosti tamojšej spoločnosti aj paradoxne pobaviť. Podobným spôsobom ako pri Smrti pána Lazarescua. ()
Aurora je pro velmi trpělivého diváka. Já sama jsem v rozpacích, jak ho mám vlastně ohodnotit a jaké pocity z tohoto filmu mám. Nicméně o něm stále přemýšlím a snad tím pojetím, který se liší od ostatních podobně laděných dramat, jsem se rozhodla jít výš, ale v každém případě není pro každého. Ten zdánlivý klid, určitá rozvaha, to nevyslovené, které tam vybublávalo v různých momentech na mě zapůsobilo určitě, ale přece jen bych to tempo zrychlila, tím myslím i Aurora trochu snižuje svojí hodnotu. ()
Zjednodušeně vzato jsou dva typy filmových vrahů. Ti, kteří jsou motivovaní nějakým konkrétním externalizovaným cílem (např. pomstou - Beatrix Kiddo) a ti, které ženou převážně vnitřní, obvykle zcela iracionální a nezacílené pohnutky (např. Joker). Samozřejmě nic není černobílé a každá pomsta vychází i z nějaké osobní touhy, zatímco jakékoli šílenství si dřív nebo později najde určitou vnější, byť třeba abstraktní, oběť (snaha rozložit systém - Gotham), ale pro potřeby srozumitelného filmového vyprávění je tato ambivalence často upozaďována. Aurora se ale od klasického vyprávění okatě distancuje a právě neschopnost rozeznat pravou motivaci "obyčejného" vraha se tu překrývá s divákovou snahou o rekonstrukci fabule. Puiu divákovi neusnadňuje vůbec nic, postupně mu dává jen ta nejnutnější vodítka a po většinu z těch tří hodin tráví tichým nezúčastněným pozorováním, které místy působí až nadbytečně (k tomu se taky váže jediná moje významnější výtka vůči filmu). Ani "vysvětlovací" závěr nedává jasné odpovědi (např. proč situaci řešit zrovna takovým radikálním způsobem - skutečně nebylo jiné cesty?) a chladnou nezúčastněností všech aktérů je spíš opět mrazivou sociální kritikou otupělé společnosti. Ve filmu nejsou nejděsivější samotné vraždy, ale naprostá banálnost a každodennost všeho, co je obklopuje. Na rozdíl od jednoho z komentátorů na IMDB, který se pohoršoval nad zbytečností scény ve sprše, se v tomto musím režiséra zastat - tady z Viorelova chování získáváme první náznak toho, že by nemusel být zdravotně v pořádku, což se dál rozvíjí (potvrzuje?), když v rozhovoru s učitelkou ve škole utrousí, že má nádor. Jestli je to pravda nebo zoufalé prohlášení chudáčka hypochondra celkem není podstatné, ovšem rakovina se svojí charakteristikou/typem nemoci zdá být příznačná pro celý západní svět a jeho fungování. Nejen že tato choroba dlouhodobě obsazuje přední místa v příčinách úmrtí, její sebedestruktivní povaha (tělo napadá samo sebe) se odráží i v sebeničivých tendencích společnosti jako celku. Je možné, že náš pomyslný globální imunitní systém je už zkrátka natolik oslabený nejrůznějšími škodlivými vlivy (toxiny, otupující vliv reklamy, nových médií, virtuálních realit, simulaker), že nedokáže rozpoznat a adekvátně neutralizovat reálná nebezpečí a odsuzuje nás k vyhroceným postojům - pasivitě nebo přehnané agresi? Co jiného jsou vražední střelci v Norsku, USA a jinde a rabující mládež v Anglii, než projevy společnosti, která se v zoufalství obrací sama proti sobě? Možná jsme některé problémy tak dlouho ignorovali a snažili se je tiše zamést pod koberec, že až teď dochází k jejich násilnému uvolňování, protože tlak už je prostě příliš velký? Ano, na vině je systém, jenže "systém", to je každý z nás, všichni jej víceméně dobrovolně spoluvytváříme a kdykoli ráno vstaneme z postele, jsme, ať už chceme nebo nechceme, jeho neoddělitelnou součástí. A o tom je Aurora. ()
Snímky rumunské nové vlny využívají často dlouhých záběrů, reálných prostředí, civilního herectví, ale také je dle mého názoru charakterizuje výrazné provázání se sociální kritikou, v níž se snaží ukázat odvrácenou tvář každodenního života. Puiu se svým novým snímkem od ukotvení v jasně definovatelném prostředí upouští a vede ho blíže ke stylu současných kontemplativních snímků, které stále častěji situace z národnostních/sociálních kontextů vyprošťují. Sílu snímku to však otupuje a estetická hodnota se tak omezuje spíše na formální aspekty snímku – například na zajímavé pnutí mezi téměř nedějovými tichými sekvencemi a šokujícími hlasitými scénami vražd. Tříhodinová projekce však byla ve festivalovém maratónu MFFKV náročná, proto je možné, že při druhém zhlédnutí své závěry ještě přehodnotím. - - - Reakce na uživatele Karala: Tobě bych zase zakázal psát komentáře. Rumunská filmová tvorba zažívá jeden ze svých vrcholů, vzniká zde mnoho výjimečných filmů - i ve světovém kontextu. Dost možná lze tvůj lehce dementní komentář přičíst neznalosti rumunských filmů, nebo neschopnosti dívat se na ně a interpretovat. Každopádně je docela odvaha takhle veřejně vystavovat svou blbost... Mlčení zlato. ()
Totálny psychický a fyzický rozstrel mojej osobnosti! Toto ma našlo nepripraveného... ()
Tři hodiny jsem sledoval film, ze kterého jsem nic nepochopil. Kdo je hlavní hrdina? Co a proč dělá? Jaké má vztahy s 90% ostatních postav? Proč ho hraje sám režisér? Jak se k tomu vztahuje název filmu? Navíc je to snad sestavené jen ze záběrů, které se v ostatních filmech vynechávají. No nic, zkrátka další rumunský art film. ()
45th KVIFF 2010 - EAST OF THE WEST - FILMS IN COMPETITION - Na Východ od Západu - Soutěžní sekce (Aurora / AURORA / Aurora) ()
do toho psychopata jsem se úplně zamiloval! je fakt k sežrání, pošahaný sémantik, skoro jako adjektivní policajt! ()
Nejvíc "hardcore art", jaký jsem doposud viděl, a abych řekl pravdu, nevím, jak se k tomu mám postavit. Tohle bylo už opravdu trochu moc. Nicméně s jistým odstupem času minimálně pociťuji respekt vůči režisérovi už jen za odvahu natočit takhle dlouhý a víc než náročný film a nalézám ve filmu jistou (snad) promyšlenou strukturu. Kdyby nic jiného, alespoň nad tím stále přemýšlím, což se spoustě jiných filmů říct nedá. ()
Trpělivý divák, který se prokouše třemi hodinami snímku, je odměněn působivým depkoidním vhledem do rumunské současnosti. 1) Tempo filmu připomíná přímý přenos, jak na poli zraje kukuřice. Ano, je pomalé, trochu mě to štvalo, ale po zhlédnutí říkám - ani minuta není zbytečná._____ 2) Ohyzdné interiéry přecpané nevkusným harampádím (později i nevkusnými lidmi) konstrastují s ponurými zdevastovanými exteriéry - ulicemi, továrnami a autobusy._____ 3) Jako často u filmů rumunské nové vlny mám i tady pocit, že moderní předměty - výrobky, auta, televize, nábytek jen podtrhují nepatřičnost své existence. Jsou tady, ale nemají tu být. Jakoby nepatřily ke svérázné trochu cikánoidní balkánské rumunské duši. K tomu režisér: România e un stat tânăr şi e animat de un soi de energie care ne face, pe cei mai mulţi dintre noi, să ne comportăm ca nişte adolescenţi. Comunicarea e aproape imposibilă şi, indiferent de subiectul discuţiei, pasiunile se aprind. Rumunsko je mladý stát a ovládá ho energie, která většinu z nás vede k tomu, že se chováme jako adolescenti. Komunikace je téměř nemožná a vášně převládají bez ohledu na téma diskuse._____ 4) Kafkovské dialogy nikam nevedou a nic neobjasňují, jsou tu, aby podtrhly pocit neútěšnosti a zmaru._____ 5) 43letý Cristi Puiu si film napsal, zrežíroval a po pěti měsících marného hledání představitele hlavní role si ji i sám zahrál._____ 6) Traffic ve svém zajímavém komentáři pojímá film jako podobenství sebepožírající západní civilizace. Mně to tak nepřijde. Pro mě film není ani osobním dramatem, ani nějakou detektivkou. Je citlivou velmi bolestnou sondou do současného rumunského života. ()
Když se Indián dá na válečnou stezku, nalíčí si obličej, aby nikdo nebyl na pochybách. Víme pak, co od něj můžeme očekávat a raději mu uhneme z cesty. Takový postoj nás učili považovat za primitivní, divošský, překonaný. Ano, dneska už sotva můžeme tušit, co udělá neznámá osoba, když jí řeknete, aby tu svou petflašku hodila do popelnice (a pokud možno určenou pro plasty). Pravděpodobně to skončí jen nějakou urážkou, maximálně šťouchnutím do ramene. Pokud se s ní dáte do řeči, dávejte pozor, co říká, a také jak se chová. Jen tak můžete odhadnout, zda zrovna tenhle běloch není na válečné stezce. (I když připlést se můžete do lecčeho jako ta advokátova společnice). Při sledování tohoto autorského filmu (Cristi Puiu - scénář, režie, hlavní role / všechny ostatní a všechno ostatní je vedlejší) jsem měl pocit, že se míjím se spoustou důležitých informací a detailů; že tam jsou, ale já je nevidím nebo jim nerozumím. Snad proto má tenhle dvou a půl hodinový film tak intenzivní vnitřní napětí, že by se za něj ani Mr. Hitchcock nemusel stydět. Pozn.: To bylo včera, ale dnes se ptám, zda jsem to vzal za správný konec. Po smrti v rodině, je rozvod druhou nejvíce stresující událostí (finanční a živelné katastrofy, a podobné prkotiny následují). Zajímavá je zde - kromě jakéhosi neúčastného klidu - volba obětí: rozvodový právník a tchýně s tchánem, nikoli (bývalá) manželka, jak tomu u nás zpravidla bývá. ()
ocenenia : MFF Cannes 2010 - uvedené v sekcii 'Un certain regard' ()
Film, který ocením zpětně. Přesto bych jej nechtěl vidět již ani jednou, a to i kdyby mne platili. Jenže ono to mělo smysl, hlavu i patu, nápad, prostě vše, co si na filmech a jiném umění cením. Jen ta nesnesitelnost byla nesnesitelná. ()
Píše to zde víc uživatelů, ale já s nimi musím souhlasit a napsat to taky - Aurora je opravdu hodně náročný film a pokud ho chce někdo vidět, měl by si na něj speciálně udělat čas. Cristi Puiu zde opět, stejně jako u Lazaresca, dokazuje svoji filmařskou genialitu a kdyby zapracoval na psychologii hlavní postavy a v něčem trochu dotáhl scénář, dám bez váhání 5*. Aurora má tři hodiny, nic moc se v ní nestane, jenže se v ní něco pořád děje, i když v dost malém měřítku. Ono stačí přeskočit byť jen minutu a o něco přijdete. A i když se na první pohled opravdu zdá, že to skoro nemá děj, tak je to omyl, člověk akorát musí být dost pozorný. Křiklavé je to ve většině interiérových záběrech, ve kterých je kamera umístěna v jedné místnosti, uprostřed obrazu vidíme dveře do chodby, po které momentálně chodí hlavní hrdina, slyšíme každý jeho krok, ale vidíme ho jen, když projde okolo dveří, což nám samo napovídá, že nemáme sledovat jen příběh, ale taky mikroděje a situace v pozadí obrazu, protože se v nich skrývá to, o čem Aurora vlastně je. A to je ta věc. Aurora je návštěvou do Rumunska a ukázkou jeho všedního života, který je poměrně pochmurný (asi jako život v Praze) a všechny ty na první pohled zbytečné scény v obchodě, jídelně, atd. mají své opodstatnění, svoji hloubku, protože přesně v nich dostáváme do podvědomí představu o životě v Rumunsku. Proto těžko tenhle snímek někam mimo drama zařadit, kamera působí realisticky, až dokumentárně, ale k dokumentu se to úplně přirovnat nedá, stejně jako k podobenství ne. Já osobně mám ale dojem, že Aurora má ještě jednu, mnohem hlubší vrstvu, kterou ale žádný divák nemůže plně pochopit. Hned to vysvětlím - v roce 2010 bylo režisérovi 42 let, což už je tak nějak věk, kdy na člověka může přijít krize středního věku. A já si myslím, že Aurora vznikla přesně kvůli tomu, aby se Puiu dostal z krize středního věku, což by vysvětlovalo, proč se chopil hlavní role a proč je ten film, aspoň co se osudu hlavního hrdiny týče, poněkud pochmurný. Jestli to tak je nebo není, to nechám na každém z vás a pravdu podle mě zná jen Puiu, avšak já z toho filmu takový pocit měl. Teď se naskytne otázka: "To mě tři hodiny bude bavit film, kde se skoro nic nestane?". Odpověď zní překvapivě ano. Aurora i přes to všechno má neskutečně podmanivou atmosféru, díky které se dokážete do filmu opravdu dostat a užívat si každý nalezený detail, každou další scénu. Aspoň na mě ten film takhle zapůsobil. A upřímně se mi fakt líbil a jen mi potvrzuje, že Cristi Puiu je opravdu výjimečný režisér. Silné 4* EDIT: Po čase hodnocení měním na slabých 5*, protože čím víc nad tím filmem přemýšlím, tím víc mi přijde propracovaný. A taky fakt málokterý film ve mě zanechal tak silnou stopu, jako právě Aurora... Slabých 5* ()
Já, nikdo! S jedinou kapkou zla. Motiv sípe se smrtí jako s nepřítomnou obsesí. Mlčenlivý trosečník, bídník zbytečný. Ticho, ticho, ticho a pak...padl výstřel a opět krajinu zapečetí to ticho - nevyjasněné, znepokojivé, nežádoucí, apatické. Zabiják z pouhé nepřipravenosti, přehlížené obyčejnosti? Je po všem, mám se ptát? Dohnal mě k činu společnosti vnitřní záchvat nebo mé individuality postupný pád? ()
nerada používám slova jiných hodnotitelů ale teď nemohu jinak než souhlasit s emma53 ze dne 21.12.2015 .Film opravdu není pro každého.Já jsem měla problém od samého začátku pochopi myšlenkové pochody v hlavě hlavní postavy..Podle mě byl až tak psychicky narušený že každý ,byť bezvýznamný krok směrem k němu ktrerý on vyhodnotil jako útok na něj,byl startér k těm činům.K tomu ještě to bezútěšné prostředí ve kterém byl film situován.Byl to nápor na psychiku diváka. ()
Rumuni idú ako nikto iný. S trochou nadsázky taká FC Barcelona súčasnej kinematografie:). Tri hodiny (v ten deň to bol štvrtý film) boli masaker, z kina som vyšiel ako zbitý pes, ale stálo to za to._____artfilm2011 ()
Kdybych si ho nerozdělil na dva večery, tak bych asi po půlce usnul. A hodnotil bych ho nejvýš (!) dvěma hvězdičkami. Dvě třetiny filmu jsou totiž dějově nudné a nepochopitelné, oživené stejně nepochopitelnou vraždou v hotelové garáži, i když už od nákupu české pušky něco tušíme. Ale poslední hodinu se děj skutečně neskutečně rozvine a je skutečným mistrovstvím povědět divákovi pravdu až v posledních minutách, kdy se Viorel přijde na policii udat. To je jedna hvězdička navíc, tu druhou je skutečně neobvykle vedená režie s minimem slov, přičemž se nechává na divákovi, aby hádal, co si ten Viorel v tu kterou chvíli myslím, nad čím dlouhé minuty uvažuje, proč dělá to či ono, kam klopýtá přes ty neupravené exteriéry. A tak jsem taky skončil u čtyř hvězdiček... ()
MFFKV 2010. Rumunům by měli zakázat sahat na jakékoliv náčiní související se záznamem obrazu!!!!! ()
Puiu si ide svoje a ide mu to veľmi dobre.. Z tých troch hodín by som nič nevynechala a kľudne by som si to pozrela ešte raz.. Nejde o analyzovanie a určovanie motivácie či dokonca súdenie hrdinu (?), ale o pozorovanie, čisté pozorovanie.. ()