Hraniční zdi
Medianeras
Medianeras
Medianeras
Sidewalls
Režie:
Gustavo TarettoScénář:
Gustavo TarettoKamera:
Leandro MartínezHudba:
Gabriel ChwojnikHrají:
Pilar López de Ayala, Javier Drolas, Inés Efron, Carla Peterson, Rafael Ferro, Adrián Navarro, Miguel Dedovich, Jorge Lanata, Alan Pauls, Romina PaulaObsahy(1)
Identita velkých měst spočívá v jejich budovách. Dnes je to často chaotická směs různorodých a neslučitelných architektonických stylů. Kontemplací o Buenos Aires přechází snímek zároveň k pozorování jeho stejně nesourodých obyvatel: Martín je allenovsky neurotický intelektuál, „ajťák“, kterému internet přiblížil svět, ale zároveň ho vzdálil životu. Přítelkyně mu utekla do Ameriky a nechala mu psa. Je typickým obyvatelem metropole stejně jako Mariana. Oba žijí ve stejné čtvrti, ulici, bloku... Jejich cesty se každý den kříží, aniž by jeden o druhém věděl. Když Martín stoupá po schodišti nahoru, Mariana míří dolů, když on nastupuje do autobusu, ona vystupuje. V kině sedí ve stejné řadě, nikdy si ale nevidí do tváře. Potkají se jednou doopravdy? Příběh míjení sobě souzené dvojice zpracoval režisér již ve svém úspěšném stejnojmenném krátkém filmu. Nyní v celovečerní prvotině předkládá v mnoha úrovních, myšlenkově i formálně precizně propracovaný snímek, „romantickou komedii“, hravou a filmařsky sofistikovanou. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (108)
Soucitná romantická komedie pro lidi po rozchodu o tom, že čas hojí rány a ten pravý čeká za rohem. Pár vtipných momentů (Tyhle schůzky přes seznamku jsou jak menu v McDonalds..na obrázku to vypadá vždy lepší a chutnější), ale celkově zdlouhavé. Nebo je možná problém ve mě. Buenos Aires mě neláká ani jako turistu a to cestuju rád. A ten konec s Wallym jsem fakt nezbaštil...blbější berličku jak ukončit film, který měl skončit už dávno, jsem dlouho neviděl. ()
Sedím na dvanácti metrech bublinové fólie, praskám bubliny, abych sama nepraskla. ()
Proč jenom mainstream produkuje tolik strašných sraček a spousta parádních filmů zůstává zapomenuto někde v zákulisí? Medianeras je přesně tím typem filmu, který zná málokdo, ale který může člověku dát víc než deset průměrných filmů dohromady. Podobně jako u Nedotknutelných, Velké ryby apod. mi bylo po skončení prostě dobře. 100% ()
Na Medianeras me urcite nejvice zaujalo filmove ztvarneni architektury v Buenos Aires, ktere jen umocnilo pocit samoty a odcizeni uprostred velkomesta. Taretto trefne a stroze vylicil problematiku dnesni mladeze, napric kontinenty, kteri se stavaji zajatci svych compu, notebooku, iphonu a jinych cypovin a v realu se na ulici opacna pohlavi neumi ani pozdravit. Trochu trpka komedie s romantickym nadechem, ktere nechybi vtip, dobra kamera a sympaticti a dobre hrajici herci. Mozna jen skoda kycovitejsiho konce. ()
Už ani nevím jak dlouho to je, co mě naposledy překvapila nějaká romantická komedie. Tedy o komedii tu nemůže být moc řeč, ale romantika je to veskrze nenápadná, nemainstreamová a taková až divně netemperamentní. Na to že je to argentinská produkce. Rozhodně je natočená hodně evropsky a moderně. Opravdu mě Medianeras překvapili. A musím říci, že velice příjemně. ()
Především výborná kamera a úžasná architektura Buenos Aires. ()
prečo si všetci myslia, že človek je osamely iba v džungli velkomesta !!!!???? ()
Jihoamerický remake Allenova Manhattanu. Místo jazzových kaváren email a chat, místo praštěných intelektuálních debat internetové plky. ()
On - webdesigner, osamělý a sám, přítelkyně mu utekla do Ameriky a jemu po ní zůstal jen malý ratlík, kterého si nechtěla brát do letadla. Ona - aranžérka, osamělá a sama, po rozchodu s přítelem hledá sama sebe. Bydlí kousek od sebe, denně se potkávají, ale zároveň o sobě neví. Dělí je od sebe jen pár zdí, kterými se všichni obklopujeme. A přitom stačí jedno malé okno, a může se vše změnit... Velmi příjemný film, který je sice ukrutně předvídatelný (existuje snad někdo, kdo by věřil, že se ti dva nedají dohromady?), ale tak krásně se na něj dívá a diváka to nutí oné dvojici držet palce, aby jim to opravdu společně vyšlo. Navíc je celý film perfektně natočený - spousta malých "mezizáběrů" film náramně zatraktňuje (uff, to je slovo) a u spousty záběrů jsem cítil nutnost podělit se o ně se svými blízkými (a to se u moc filmů nestává). Třešničkou na dortu je pak herecké obsazení ústřední dvojice - naprosto skvěle si - ač se až téměř do konce nepotkali - spolu ladili. Všem vřele doporučuji... ()
Velka města poskytuji anonymitu, ale také izolovanost. Denne potkávate tolik lidi, ale kdyz chcete navázat vztah, nedaří se vám k nikomu proniknout dostatečně blízko. Absolvujete spousty setkání, která si jsou podobná svou prazdnotou a nucenosti. Probudíte se vedle cizího cloveka a jen si přejete, aby uz odešel. Jste sami, zoufate si a nevíte, co se svým životem. Poznavate se? O takových lidech je totiž tento argentinský snímek, který me oslovil prave svou realisticnosti a odhrnutim opony do zivota obyčejných lidi. Velice se mi také líbila propojenost s architekturou a doprovodná klasická hudba. ()
Dva dnešní lidé, kteří jsou čistou náhodou zajímaví a i jejich myšlenky, které se v mnohém střetávají, se dobře poslouchají. Oba jsou charizmatičtí, ztracení a ač jsou tak strašně blízko a denodenně se potkávají, nemohou se najít. Film o tom, jak je těžké najít nejen toho druhého, ale i hodnoty, v dnešním, elektronickém, chaotickém, na tradice nehledícím světě. O tom, jak vypadá vnitřní svět dvou takových ztracenců v davu. Film je pojmenován po nejsilnější myšlence a scéně. ()
"BUENOS AIRES ROSTE NEKONTROLOVATELNĚ A NEDOKONALE. PŘELIDNĚNÉ MĚSTO V POUŠTNÍ OBLASTI. MĚSTO, KDE TISÍCE BUDOV ŠPLHAJÍ K OBLOZE. SAMY OD SEBE. HNED VEDLE VYSOKÉ, JEDNA NÍZKÁ. VEDLE RACIONÁLNÍ JEDNA IRACIONÁLNÍ. VEDLE FRANCOUZSKÉ JEDNA BEZ ŠPETKY STYLU.TYHLE NEPRAVIDELNOSTI NÁS PERFEKTNĚ ODRÁŽEJÍ. ESTETICKÉ A ETICKÉ NEPRAVIDELNOSTI. PŘESNĚ JAKO NAŠE ŽIVOTY. VŮBEC NEVÍME, JAK BYCHOM JE CHTĚLI ŽÍT". A tak tápeme a hledáme a odcizujeme se a čumíme na filmy a furt jsme na netu :-))) kouzelná hořkoúsměvná sonda do duše dvou osamělých lidiček tápajících uprostřed džungle velkoměsta a dnešní doby a bojujících se svými fóbiemi i touhami. Ti dva bydlí kousek od sebe, neustále se míjí a potkávají aniž o sobě vědí, změní se to?? MARTÍN, ajták co bez netu nedá ani ťuk...."internet mě přibližuje ke světu, ale vzdaluje od života. Na internetu bankuju, čtu časopisy, stahuju hudbu a poslouchám rádio, na internetu objednávám jídlo, sleduju filmy, na internetu chatuju, na internetu studuju, na internetu hraju, na internetu souložím a hledám....." (koho mi jen připomínáš) a MARIANA, žena bojící se všeho možného a rozdávající si to s figurínou hledající odpověd na otázku: "když nemůžu najít někoho, když vím, koho hledám, jak můžu najít nějakou osobu, když ani nevím, koho hledám?" Film plný hořkosti i vtipných scén, z nichž jednu si musím i sám pro sebe v deníčku obrazně uchovat. A potom okamžitě dát vale všem netovým amigos y amigas a vyrazit VEN vstříc OPRAVDOVÉMU ŽIVOTU :-) ()
Naprosto nevyvážený scénář, jehož výsledkem je 1,5 hodiny nudy a osudové setkání, které postrádá veškerou logiku a souvislosti , v poslední minutě filmu. ()
Setsakramentsky chytrý film se spoustou vychytávek a hezkých nápadů. I když je vlastně mírně prvoplánový a trošku vypočítavý. Ale kdo z nás není? Nejsem objektivní: Medianeras je tak nějak o mně - o nás. ()
Hlášky: Martín: - "Internet mě přibližuje ke světu, ale vzdaluje od života." & Martín: - "Je v 21. století něco víc odrazujícího než prázdná složka Doručené?" & Martín: - "Mám takovou metodu. Nějakej buddhistickej gen, kvůli kterým veselý dny nejsou tak veselý a smutný dny nejsou tak smutný." Mariana: - "Spirituální termostat. A co když nefunguje?" Martín: - "Beru Rivotril." ()
Osvěžující záležitost o hledání a nacházení. Pátrání v záplavě obličejů symbolizující Walliem mi udělal nesmírnou radost a dostal mě do těžké nostalgie. Ačkoliv je struktura filmu rychle průhledná: "řekneme si teď něco o jeho sexuálním životě, řekneme si teď jak to má ona, řekneme si o jeho práci, řekneme si o její...", vyprávění mě upoutalo i s vědomím předpokládaného happy endu. V neposlední řadě se mi líbily obrazové vsuvky, v nichž se hrdinové zamýšlejí nad obtížemi postmoderních vztahů, bouřlivým rozvojem měst a života vůbec. "Naše životy budujeme jako města, v nichž žijeme. Bez viditelného smyslu." ()
Film snažící se zachytit náš moderní zcela odcizený individualistický a smutný způsob života, v našich urbanistických přelidněných a nekonečných superaglomeracích našeho globalizovaného a stresujícího supersvěta. I v těchto nanejvýš nepříznivých podmínkách si však lidé k sobě mohou nalézt cestu. ()
Pokud chci vyprávět o nahodilosti, nesmím tak úzce tematizovat. Příliš mnoho je řečeno (nejen) o domech a drátech, aby na konci zůstala především otázka, proč o nich bylo vůbec v prvé řadě něco tvrzeno. ()
Citlivý příběh o tvrdé pouti najít toho Pravého, tu Pravou v řečišti obyvatel velkoměsta, i když ten druhý žije tak blízko... kdyby film byl natáčen v Praze, bývala bych přidala fobii z cest v MHD, které jen a jen ještě více člověka zesmutňují :-( a vytvářejí ještě větší beznaděj... ve filmu platí - čím větší zakopávání o ty nepravé a větší zoufalství, tím větší šance na lásku. Konečně jeden film "neplzákovsky" se nepitvající ve vztazích, ale zdůrazňující hlubokou citovou romantiku jedinců, o kterých se mluví/točí tak málo. Je velice příjemné se podívat na poctivé romantické drama a chvílemi se pousmát, chvílemi se rozplakat, chvílemi si přát, aby ve filmu to skončilo špatně, tak jako v realitě nebo utnout to ve chvíli, kdy oba sedí naproti - každý v okně svého bytu, nevědíc o sobě, aby divák si mohl domyslet konec sám podle své fantazie. Největší plus přidávám úchvatným kamerových kolážím obrazů, které výtvarně prezentují Buenos Aires včetně úvodního výstižného monologu. Divák je pak obohacen dvakrát a to je, co ve filmu miluji. Ai ten Valdík potěší, když je námětem na celovečerní film. Kde je Valda? ()
Moc zajímavej film. Kromě těch zdlouhavých tichých míst, který k tomu sice patři, ale obešla bych se bez nich. Musí se vyzdvihnout všechny ty úžasný nápady, myšlenky, kamera. Škoda, že nevytěžil maximum z potenciálu, kterej rozhodně má. ()