Hraniční zdi
Medianeras
Medianeras
Medianeras
Sidewalls
Režie:
Gustavo TarettoScénář:
Gustavo TarettoKamera:
Leandro MartínezHudba:
Gabriel ChwojnikHrají:
Pilar López de Ayala, Javier Drolas, Inés Efron, Carla Peterson, Rafael Ferro, Adrián Navarro, Miguel Dedovich, Jorge Lanata, Alan Pauls, Romina PaulaObsahy(1)
Identita velkých měst spočívá v jejich budovách. Dnes je to často chaotická směs různorodých a neslučitelných architektonických stylů. Kontemplací o Buenos Aires přechází snímek zároveň k pozorování jeho stejně nesourodých obyvatel: Martín je allenovsky neurotický intelektuál, „ajťák“, kterému internet přiblížil svět, ale zároveň ho vzdálil životu. Přítelkyně mu utekla do Ameriky a nechala mu psa. Je typickým obyvatelem metropole stejně jako Mariana. Oba žijí ve stejné čtvrti, ulici, bloku... Jejich cesty se každý den kříží, aniž by jeden o druhém věděl. Když Martín stoupá po schodišti nahoru, Mariana míří dolů, když on nastupuje do autobusu, ona vystupuje. V kině sedí ve stejné řadě, nikdy si ale nevidí do tváře. Potkají se jednou doopravdy? Příběh míjení sobě souzené dvojice zpracoval režisér již ve svém úspěšném stejnojmenném krátkém filmu. Nyní v celovečerní prvotině předkládá v mnoha úrovních, myšlenkově i formálně precizně propracovaný snímek, „romantickou komedii“, hravou a filmařsky sofistikovanou. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (108)
Líbilo se mi to, sic nečekaně, ale přece. Hlavní dvojice kompař a figurínomrdka byli sympaťáci a přál jsem jim, aby se našli. Udělané to bylo hezky a bavily mě i ty narážky na odcizenost světa atd. Proto mi ten konec přišel malinko wtf, ale dobrý. Čekal jsem totiž nějaké intelektuální peklo a dostal docela přijemnej, malinko netradiční romantickej film. ()
Trpký obraz dnešní doby - lidi blízko sebe hladoví po citovém zisku tak, že jim jako trosečníkovi Wilson poslouží k prchavému zaplnění prázdna figurina, která připomíná člověka a nic nekomplikuje, nebo další bázlivý pokus dát všanc svou bublinu, co opět končí smířlivou rezignací . Trpký obraz dnešní doby - žijeme vedle sebe, přitom tak daleko. ()
Perfektní vystižený dnešní doby. Osamělost, choroby moderního světa. Po všech stránkách mistrovský kousek. ()
Amelie z Buenos Aires v nízkorozpočtovém kabátku. Skvělá expozice natočená coby filmový esej o (ne)funkčnosti urbanismu se pomalu prolíná do ryze postmoderně zpracovaného romantického příběhu, z prologu se stává jedno z filosofujících intermezz, forma zvláštně doplňuje obsah, Buenos Aires prorůstá s vypravěčem, hlavními hrdiny, velkoměsto žije a dýchá. Režisér Gustavo Taretto natočil film o specifiku současné doby - osamění uprostřed megapole. Zvláštní civilizační paradox. Jedna z podob lásky ve 21. století. Obehrané romantické schéma ozvláštnil pootočením rastru (osudovost determinující budoucí vztah) a originální hravou formou. Patrně nejvíce se o to zasloužil střihač, střihová skladba je téměř experimentálně pojatá, střih motivovaný hudbou či ruchy, střihové sekvence statických záběrů, proti tomu zase videoklipový střih i estetika, s čímž souvisí i ryze postmoderní synkretické míšení odkazů a vlivů (symbolizované povoláními obou hlavních protagonistů - IT a architektura) - videoklipy, svět počítačových her, prostředí chatu a sociálních sítí, knižní ilustrace, vliv reklamy a desingu, stejně jako filmy Woodyho Allena, k tomu připočtěme místy opravdu nádhernou kameru odkazující k moderní fotografii architektury (pracuje se ponejvíce s velkými celky a občasnými detaily) a specifického odrazu velkoměstského prostředí. Filmu dominuje opravdu výrazná vizuální stránka. Zajímavé z hlediska urbanistického rastru je formální členění na kapitoly opisující cyklus střídání ročních období v přírodě (podzim - zima - jaro), metaforicky odkazující k fázím lidského života. Tvůrci použili motiv hry a častou nadsázku i vtip (Když si oba budoucí partneři nechají vybourat nové okno, náhoda je umístí na vnější boční zdi do kontextu reklam na zdech vymalovaných, ona na konci obrovitánské šipky, on v mužských slipech nějakého sexy modelu atd.). Postmoderní prvek hry je zakomponován i do samé struktury příběhu - hledání postavičky v dětské obrázkové knize je zdárně zakončeno až v realitě na samém konci snímku. Mile romantický moment, který je ovšem zároveň i Achillovou patou, ona žánrová schématika naznačuje poučenému divákovi, že tohle je JENOM filmová iluze (když navíc celý zbytek filmu popisuje zcela protichůdnou zkušenost). Mírně existenciální film o odcizení dnešního světa, o vyprázdněnosti našich životů, o ztrátě smyslu života, o žití coby přežívání, o životě bez cíle, o rezignaci, o míjení se, uzavírání, anonymitě, o samotě v davu... ()
Taková milá, kouzelná, argentinská Amélie Poulain. A kupa drátů. A lidí. Aneb Hledá se Waldo, resp. spřízněná duše v anonymním davu. ()
„Je v 21. století něco víc odrazujícího než prázdná složka Doručené?“ Muž H, Martín, „ajťák“ s panickou úzkostí, páteřní artrózou, psem jménem Susú, povzbuzujícím nápisem „The Force Is With You“ a internetem jako místem všech jeho činností. Žena G, Mariana, architektka se nerealizovanými projekty, fobií z výtahů, figurínou na povídání i intimitu, sousedem-náruživým klavíristou a čtyřmi roky vztahu schovanými v 38,9 MB. Dvě osamělé duše v Buenos Aires, městě všudypřítomných drátů, vysokých domů, zbytečných bočních stěn, a samoty, kvůli níž i psi páchají sebevraždy. Najdou ti 2 spřízněnou duši? Medianeras je takový malý, milý film, přičemž ten žánr „komedie“ neznamená, že by se divák smíchy za břicho popadal (ačkoliv třeba roztodivné známosti obou hrdinů pobaví), spíš se jen usmívá a užívá si příjemnou atmosféru. A to až do symbolického, hezkého konce. Za mě slušné 4*. „Tyhle schůzky jsou jako menu v McDonald‘s. Na fotkách vypadají větší a chutnější. Vždycky když jdu na rande, jsem stejně zklamaný jako u Big Maca.“ ()
Muž a žena. Oba hledají lásku, oba mají podobné zájmy a oba se potkávají téměř každý den. Jen o tom neví, protože se jejich pohledy doposud nikdy nesetkaly. Krásně natočené, místy vtipné, vždy rychle ubíhající, nikdy nenudící. Přesto se ale nemohu zbavit drobné výtky; totiž faktu, že celý film je vlastně jen dlouhý prolog, u kterého čekáte, jak to skončí. Vaše vysněná dvojice existuje a všechny zápletky s ostatními postavami tak představují pouhé odbočky od hlavního děje, jimž nepřikládáte velký význam. Je to jen takové zdržování ne nepodobné tomu, když v akčních filmech musí hlavní hrdina porazit desítky padouchů, aby se konečně dostal k tomu hlavnímu. Dokážete však čekat hodinu a půl na to, jestli se 'ideální pár' setká? Pokud je nějaký film natočen tak dobře jako tento, pak určitě. Jen se možná podobně jako já v podvědomí nezbavíte oné prosté myšlenky, jestli od děje nemáte očekávat při podobné stopáži přece jen něco víc. Tak tři a půl hvězdičky. (Poznámka: Slečna sedící přede mnou mi zakrývala hlavou polovinu plátna, takže jsem dialogy chytala jen od poslechu. Moje znalost španělštiny však rozhodně není dokonalá, tudíž je klidně možné, že se pro mě část obsahu 'ztratila v překladu'.) [MFF Karlovy Vary 2011] ()
Človek potrebuje človeka, táto odveká pravda zaznela už na palube Tarkovského vesmírnej lode Solaris. Anonymita dnešnej doby je naozaj ukrutná. Technický pokrok nám priniesol viac smútku ako šťastia, o tom už snáď dnes pochybuje len málokto. Je fajn, že aj napriek tomu si k sebe ľudia stále dokážu nájsť cestu. Neopozerané reálie Buenos Aires sú veľkou pridanou hodnotou. ()
Nevím no, obecně mám pro křehký romanťárny slabost, ale takhle false-romance s jakože intelektuálním přesahem mě spíš srala. Příliš emo. Ještě víc mi ale vadí konstrukce města a online světa jakožto producentů anonymizujícího seskupování osamělých lidí. Hrozná volovina. Jde o jiné struktury sociálních vazeb. Nedá se říct, že by byly nějak obecně bohatší nebo chudší, více nebo méně pravdivé. Jsou jen jiné. Vývoj. Se s tim smiř. ()
Umelecký film, ktorý si nezaslúži zaradenie medzi komédie. Ak, tak možno medzi trpké. Výborný úvodný obkec orámcoval o čom bude nasledujúcich 90 minút a to, čo sa dialo potom je už len ukážka vzťahov dnešnej doby. Príbeh je o dvoch ľuďoch, ich introvertnom svete, vzťahovej frustrácii, ich úzkostiach, túžbach a obmedzeniach, ktoré si vytvárajú vlastne sami. ()
Kto hľadá ten nájde, alebo kto čaká ten sa dočká... Veľmi milá romantická komédia plná vtipných hlášok, so sympatickými hercami v hlavných úlohách a s veľmi pozitívnym, hrejivým koncom. Veľká spokojnosť, ďalší super filmový liek na zlepšenie nálady. 80/100 ()
Filmík na pustotu v duši, na osamelosť v srdci, na vedomie, že nie len ja som sám v sračkách všedných dní. Pre mňa pozitívna megašupa! A ten rozprávkový záver nemal chybu! ()
Ztracené existence, outsideři s vlastním světem ve zmateném chaotickém světě kolem. Téma, které tu bylo už tolikrát a které by mohlo docela dost rychle omrzet, ne však v podání Gustava Taretta i geniálního Javiera Drolase v hlavní roli.. Ti, spolu se zbytkem štábu, zvládli jemnou, černohumorně optimistickou dramakomedii s bravurním nadhledem a kouzelnou smrští filmového charisma. Protože každý může najít svého Walda. ()
Krásná hudba, krásné pojetí děje. Líbilo se mi, že tam byly i animace a spojení se zajímavou architekturou bylo super. Příběh nebyl sice moc originální, ale za to byl hodně příjemný. ()
Sympatický Martín a velmi půvabná Mariana bydlí kousek od sebe. Potkávají a míjejí se skoro každý den. On, notorický nespavec, ona poznamenaná předchozím vztahem. Najdou se? Protnou se jejich cesty? Rozhodně nebudu předbíhat. Medianeras vám na tohle odpoví, mile, vkusně a nenuceně v tom nejlepším slova smyslu. ()
Neviděla jsem (prý podobné) "Kimovy ostrovy" a s mým vztahem k jihokorejským romantikám zřejmě nikdy neuvidím. Ale pointu jsem pochopila rychle. Líbily se mi její výlohy, vizuál filmu, hudba, intertext i komentáře. A to je všechno, protože nadšení mne nepřepadlo. Není to proto, že na internetu jsem si ani za těch šestnáct let, co ho mám doma, nevypěstovala závislost, nepoužívám ho v mobilu, nechodím na chat, ani mi nevzdaluje život samotný. Není to proto, že netrpím samotou nebo bolestmi hlavy, natož depresemi nebo že nikoho nehledám. Je mi líto. A to věřím na osud a mám ráda velkoměsta. Prostě fajn půldruhé hodiny s fajn postavama a zbytečně bleskovým závěrem... nic víc, nic míň. Vlastně ano: škoda, že Adrián Navarro neměl víc prostoru. ()
Mne sa na tomto filme páčilo úplne všetko! ()
Medianeras je přijemný a svěží filmek z hektického Buenos Aires. Casting hlavního hereckého dua je dobrý a svým výkonem zaujali na řadě festivalů. ()
46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled (Medianeras / MEDIANERAS / Medianeras) - Toto je jeden z případů kdy festivalový program něčím navnadí a film poté zklame... - 7. 7. 2011 - kino Pupp - Karlovy Vary - 45% ()
Tady si za příjemného mluveného slova lze užít tolika postřehů, až jde hlava kolem - kolik asociací na život lze najít třeba v architektuře, jak nás odráží, tvoří, přizpůsobuje - určuje životní styl, který sami neumíme v záchvatech paniky a v ochromení fóbiemi řídit. Namísto toho hledáme útočiště v kyberprostorovém bytí, vkládáme naděje do děsivých internetových schůzek, bráníme se smutku kontaktem s neživými předměty a ztrácíme čas předváděním, co všechno umíme, místo toho, abychom obnažili, kdo vlastně jsme... V zajateckém táboře nájemníků dojde na zajímavé úvahy o tom všem, proložené romantickým míjením dvou stejně ztracených figurek. Tak edukativně podáno... ()