Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Mám rád filmy, ve kterých hlavní hrdina utíká ze současného života cestováním. Naštěstí se pár takových filmů za poslední léta vyrojilo a tak to na první pohled vypadalo, že Hektorova cesta by také nemusela zklamat. Jenže zklamala. Herci třeba byli moc fajn. Simon Pegg, Rosamunde Pike nebo Jean Reno film zvedali o stupeň výš. Horší už to bylo se samotnou cestou za lidským štěstím. Film klasicky podrobil zkoušce dva rozdílné tábory. Jeden hledá štěstí v penězích a moci a druhý hledá štěstí v maličkostech. Jenže jednotlivé příklady jak v Asii, tak v Africe, byly tak nešikovně pospojovaný, že mě to spíš rozčilovalo, než abych si užíval přirozeně upřímný film. On takový totiž vůbec nebyl a sympatický Simon Pegg se mohl vynasnažit, ale náladu mi tímto filmem rozhodně nezlepšil. (16.08.2016)

Tak tento přeslazený hnis je dalším z té nekonečné řady patetických, motivačních snímků, které vám akorát tak způsobí zánět spojivek a prostatu. Vždyť by to, kurva, šlo natočit aspoň zábavně! Takhle každý frustrovaný, životem zhrzený, zoufalý hňup nabyde dojmu, že odletět vstříc neprozkoumaným kulturám ho uvede na cestu duševní katarze. Hovno. Já vám povím, co by se stalo, kdybych se zničehonic, stejně jako protagonista tohoto snímku, rozhodl do Číny odletět třeba já. Nejdřív bych si potřeboval zabukovat letenku a tak bych šel na portál Ticketstream a tam by mi trvalo přesně padesát pět minut, než bych si uvědomil, že jsem debil a Ticketstream neprodává letenky do Číny, ale vstupenky na koncerty. Zašel bych tedy do cestovky Socka a. s., kde by se mi nevyučená kadeřnice na brigádě snažila neúspěšně vysvětlit, že za dva tisíce můžu letět tak maximálně v zavazadlové karanténě s dózami čerstvě vypěstovaných krvácivých hemeroidů. Zarezervoval bych si tedy plastovou židli v nejnižší možné třídě a šel si domů připravit věci na cestu. Tuto radostnou novinku bych následně oznámil svému zaměstnavateli, který by mě neprodleně poslal do piče, ale tak co, peníze nejsou všechno a já přece hledám štěstí. V pondělí ráno bych vyrazil. Při letištní kontrole bych působil nevídaně podezřele, neboť permanentně vypadám jak blobfish po nevyvedené plastice, čili bych byl ochrankou odveden do temného kumbálu, ve kterém bych byl nemilosrdně podroben kontrole plazmovým generátorem na detekci parazitů a ruční prohlídce rektálního svalstva. To by pod tíhou nezměrné nervozity povolilo právě ve chvíli zákroku. Nakonec by mě znechucený člen letištní security služby vyvedl posranýma rukama ven a já bych pokračoval přes terminál směrem k ranveji. V letadle by mi bystrý, mladý a relativně šukatelný stevard oznámil, že mi vzhledem k nedostatku finančních prostředků na kartě byla vydána letenka pouze do Německého Düsseldorfu. Hm, mrdat. Kývl bych tedy flegmaticky hlavou, prohodil nevtipný vtip o Hitlerovi a za doprovodu nevraživých pohledů přítomných orangutanů se posadil. Cestovat v nákladovém prostoru vyhrazeném pro kompletní posádku ukrajinského cirkusu byl totiž vždycky můj sen. Během cesty by mi zavolala mamka, že jsem si doma zapomněl svačinu, oba dva chleby se sádlem a pažitkou, čímž bych samozřejmě narušil bezpečnost a letadlo by muselo nouzově přistát na marihuanových plantážích poblíž malebné nacistické vesničky Himlhergot. Tam by mě ochranka za ochotné asistence místní policie zatkla a deportovala zpět do psychiatrické léčebny, odkud jsem utekl. Tak vidíte, určitě by to nebylo tak snadné, jak se nám Hector s panem Mittym snaží namluvit. Takže radši nikam nepojedu a dál si budu v naší prdeli žít svůj nepochybně kůl život domnělého krále kokainových dýchánků. Yeah bitch! (25.01.2015)

Britský bratranec Waltera Mittyho, který rád jedl, meditoval a miloval. S těmihle filmy se poslední dobou roztrhl pytel a vypadá to, že už by to mohl být téměř samostatný filmový žánr, tak podobné kostry všechny tyhle filmy mají. A spojují je taktéž další rysy, třeba to, že vždy jde o opravdu krásně natočený midcult. A Hector hledající štěstí tedy zvlášť. Jestli jsem Walteru Mittymu vůbec něco vyčítal, tak teď to všechno musím vzít zpět, protože oproti Hectorovi je to hluboký film, Hector jen tak ledabyle klouže po povrchu. Walter byl o odvaze udělat rozhodující krok, o odhodlání zažít něco nového, kdežto Hector se jen chce utvrdit v těch svých zaprdlých maloměšťáckých hodnotách, vyrovnat se nějak se svým syndromem vyhoření a krizí středního věku, Walter chce poznat svět, Hector se chce co nejrychleji vrátit domů... Hector je vlastně takový šedesátiletý stařík, který vylezl z okna a zase se vrátil, přičemž to bylo taky celkem zábavné, ale narozdíl od stoletého kolegy se to celou dobu tvářilo, jako že to zná skutečný návod na to, jak nalézt v životě štěstí...a to je ,,fake" srovnatelný s televizními věštci... (01.02.2015)

„VŠICHNI MÁME POVINNOST BÝT ŠŤASTNÍ…“ /// O tom, jak psychiatr Hector vyrazil do světa hledat (studovat) štěstí. Štěstí? Co je štěstí?...To u nás ví každej Krhounek, ale v zahraničí musí chudák chlap prolízt půlku světa, aby pochopil, že… Asi to bude věkem. Hector je mi sympatičtější než Walter Mitty. Jeho dobrodružství šíří dobrou náladu, a přestože některý postavy štěstí (asi) nenajdou, mám z jeho studijní cesty fajn pocit. Souhlas se spoustou klišé. (Ale může bejt hledání štěstí něčím jiným?) Některý poučky jsou hezky filozofický, jiný votřepaný, ale ze všech cejtim pravdu. A emoce. Asi to bude věkem. Pegg je v pohodě, Pike fajn. Štěky Skarsgårda, Plummera a Rena potěší. Rozhodně to bude tím věkem, takže bych tenhle kus doporučil spíš chlápkům po čtyřicítce, než mladejm hřebcům, na který číhá štěstí za každým rohem (nebo si to myslej). Filmů, který šířej optimismus a chtěj rozdávat štěstí, zase tolik není. Taky by se na to dalo podívat jako na pohádku. Asi to bude tím věkem… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Le voyage d'Hector ou la recherche du bonheur“, kterou v roce 2002 napsal François Lelord, číst nebudu. 2.) Pochopím, že vyhejbat se neštěstí, není cesta ke štěstí. 3.) Thx za titule ,,num71“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE * NAPĚTÍ * (12.02.2015)

"Vyvarovat se neštěstí není cesta ke štěstí." Tak to jedna z moudrostí, na kterou Hector na své cestě narazil. S těmi moudry se vesměs dá souhlasit, ale já jsem měl avizovanou komedii a na tu nedošlo. Tedy až na pár drobných štěků, které se mi hned vypařily z hlavy a zůstala v ní jen vzpomínka na to, že ti afričtí únosci mohli Hectora zbavit přirození, upéct si ho a sníst. Ušetřili by mi tím půl hodiny času stráveného nudným mudrováním. Ono to teď celé vypadá, že jen Hectorovi cosi závidím, ale já jsem štěstí našel poměrně nedávno a nepotřeboval jsem kvůli tomu procestovat celou planetu. Stačilo se jen začít dívat na svět optimistickýma očima, pochopit, že svůj osud si píšu sám a být ve svých přáních na sebe hodný. (22.11.2016)

Další z řady filmů naplněných pseudomoudry. Měl by ve vás zanechat dobrý pocit a "donutit" vás se radovat z maličkostí a každodenního života. No, ale nezanechá a nedonutí. Simon Pegg sice tyhle životní ztracence umí jako málokdo, ale tady jsem mu Hectora příliš nevěřil. Bylo to možná dáno i tou "sluníčkovou" stylizací (všude na světě je přece krásně, ať jsme chudí, nebo bohatí). P.S. Možná je to jen určeno naprosto jiné a úzké cílové skupině, protože buďme upřímní, kdo má v dnešní době čas a hlavně peníze se na x měsíců sbalit, letět do Tramtárie (Čína, Afrika a Los Angeles je přece skvělá kombinace) a hledat štěstí a smysl života? (08.06.2015)

„Není důležité, koho znáte, ale kolik zaplatíte tomu, koho znáte.“ Tak předně, silně jsem přestřelil s očekáváním. Těšil jsem se, už vzhledem k výběru hlavního mužského představitele a žánru komedie (která také zpočátku dominovala), na to, že se budu především (často) smát, zkrátka se dobře bavit. A pod tím si rozhodně nepředstavuju nehorázně vtíravý manuál (pravděpodobně pro rozmazlenou a ufňukanou západní společnost) s poučeními, kterými se mám řídit i já (z pozice diváka, pak i v reálu), abych byl šťastný. Tím spíš, když většina těchto rad zaváněla silně dogmatickým odérem (a samozřejmě nechybělo to nejhlavnější: „Všichni máme povinnost být šťastní.“). A rozhodně mi nepřijde fér divákovi de facto tvrdit, že pokud záměrně nežije komplikovaný, chaotický život, tak vlastně vůbec netuší o čem to „všechno“ je a tím pádem ani nemůže být šťastný či pochopit, co to znamená (každý jedinec má snad svoji vlastní cestu, způsob, prostředky, priority, hodnoty). Netvrdím, že jsem se vůbec nezasmál, sem tam se našlo něco vcelku úsměvného až zábavného, samotný Simon Pegg (v humorných, nikoliv citově vydírajících a dojímavých scénách) je docela vtipný, podobně Jean Reno v malé roli, ale ty „rady“ (až na pár výjimek, např. „Nostalgie už taky není to, co bývala.“) mi koukání hodně znepříjemňovaly, podobně jako fakt, že hlavní hrdina je vlastně strašný sobec (vůči své ženě, bývalé přítelkyni). Na to, aby si člověk vyčistil hlavu od práce, přece nemusí hned opustit ženu a letět kvůli tomu do Číny a Afriky (ostatně, jinak mi jeho „předchozí“ život, přičemž mám na mysli ten osobní, nepřišel zase tak moc závadný). Předvídatelnost, nekonečné finanční prostředky a štěstí na lidi, kteří umí dobře anglicky kdekoliv na světě, snad ani radši nebudu komentovat. Zklamání, hodnotím pouhými 2*. „Je pondělí, máme zavřeno.“ – „Ano, jo, jo, ale urazil jsem opravdu kus cesty...jsem psychiatr. Zkouším objevit, co dělá lidi šťastnými.“ – „Je pondělí, máme zavřeno.“ (29.01.2015)

Tak určitě... Je to naivní, kýčovitý a většině lidí se tohle asi nikdy nestane. Jenže - on zaplaťpánbůh svět není jenom pro většinu. Ba spíš naopak. Film s krásně uvolněnou atmosférou, který se dá lehce rozválcovat na čtyřiadvaceti řádcích, jak tady někteří ukazují, no ale na který se taky dá normálně v klidu podívat a nebejt u toho hnidopich. Je to na tobě, já jsem si Hektora oblíbil. (15.09.2019)

Pekne drbnutý film! Už vidím, ako na takého ksichta, ako Hector, letia také kobry. Idealizujme si, snívajme, ale odtiaľ potiaľ... (10.07.2015)

Simon Pegg vás vezme napříč světem lidskejch tužeb a emocí, který si loňským Waltrem Mittym vytíraj prdel. Když člověk začne štěkat, že to je emocionální hnis a pak přihodí historku o tom, jak by to bylo v jeho životě, sám tím přiznává jaká životní nula to je a že ho film vlastně neskutečně zasáhnul. (mentálové typu RedAK vůbec neví, jak život funguje... natož pak jak to chodí na letišti a v letadlech - v Číně jsem byl a to co píšeš je zvratek první třídy - ono když člověk není idiot, tak je to cestování docela snadný). Hector and the Search for Happiness se v rámci "feel good" filmů řadí na vrchol. (26.01.2015)

Ja sa osobne asi radím k veľkým fanúšikom "feel good" filmov. Kde má človek po dopozeraní skutočne dobrý pocit, že videl film, ktorý ho na nejaký čas skutočne obohatil o pár príjemných momentov, ktoré nezabudne. A môže za to najmä fakt, že má veľmi dobrú atmosféru, veľmi dobre načasované momentky, ktoré sa vryjú do pamäte a veľmi sympatického hlavného hrdinu, ktorého chceme sledovať od začiatku až do konca. Alebo by som mal povedať, že ja som ho chcel sledovať. A musím povedať, že aj jeho vzťah s Clare (v podaní skvelej Rosamund Pike). Jean Reno je tu rovnako skvelý, plus aj fakt, že vždy vezme niekomu pero a potom ho aj tak stratí. Jeho notes je veľmi dobrý a celá jeho cesta bola podľa mňa veľmi zaujímavá. Občas je film možno trošku príliš tlačiaci na svoju myšlienku hľadania šťastia a niektoré scénky sa možno mohli vypustiť, ale aj tak mám pocit, že je to hlavne príbeh chlapca, ktorý sa chce stať mužom a chce nájsť to, čo chýba často každému z nás. Pravé šťastie. Podľa mňa tento film určite stojí za to vidieť. Hodnotenie: A (11.12.2016)

Po úspěchu Waltera Mittyho (lehce nadprůměrná oddychovka s nabušeným soundtrackem) se roztrhl pytel s filmy o nešťastných chlápcích co se vydaj na džurny poznat svět a najít sebe sama.Ač ten výraz úplně nesnáším tak Hector and the Search for Happiness nemá prostě ten správnej ''drajf'' a místy docela nudí.Nemůže se ani zdaleka pochlubit tak efektivním střihem a povzbuzujícím soundtrackem, který Walter Mitty měl a i když byl mnohem komerčnější a dělaný pro široký publikum, mě stejně úplně nevoblbnul a tu svojí rádoby hloubku si může strčit za klobouk, stejně jako Hector, který jen o trochu míň baví právě tím, že se snaží být artovějším filmem.Některé pasáže mě rozesmáli a potěšila camea pár slavných hvězd, ale jinak šlo čistě o průměr na který jsem buď neměl tu správnou náladu, nebo v něm prostě nic nad 3* hvězdičky není.Místy to bylo moc vážné (afrika) a jediná emotivní scéna byla s tou nemocnou ženou v letadle.Konec v tý budce byl hodně velká kreč.Slušný, ale místy hodně uzívaný průměr, který využil talent Simona Pegga hodně minimálně a Hectore, mít doma nádhernou Rosamund Pike, tak bych stejně bych tu číňanku i tu afričanku vyprášil jak nikdy ;) 65%. (10.02.2015)

Překvapivě nudná výprava za hledáním smyslu života, lásky a štěstí. Raději doporučuji podobného Waltera Mittyho. (27.12.2016)

S pojmom komédia by som to vôbec nespájal, to už viac vtipných situácií uvidíme pokojne aj v thrilleri typu Sedem. Film sa snaží tváriť fundovane a že prináša nejaké múdra, no vyslovene nudí a končí ako obyčajný snímok vysielaný v nedeľné popoludnie na Prime. Ešte, že sa tam aspoň objavil Jean Reno. V konečnom dôsledku je Hektorova cesta ešte fádnejšia než Tajný život Waltera Mittyho. (06.09.2017)

Mám rád "feel good" filmy, ktoré sú pozitívne a človek sa cíti príjemne, resp. stále má taký jemný úsmev počas celej projekcie. Na druhej strane ma dokáže neskutočne sklamať až nasrať to, keď sa myšlienka presadzuje nasilu a tlačí sa na pílu. Hector je ten druhý prípad bohužiaľ. O to väčšia škoda, že Pegg je sympaťak a práve tá myšlienka je skvelá. Prvá polovica je ešte znesiteľná, ale v druhej polke sa film prehupne do plytkej, sentimentálnej, povrchnej a symplexnej sračky. Zabitý nápad a v konečnom dôsledku otravná zlátanina pre fanúšikov kníh typu " 3 kľúče k šťastnému životu" a pod.... (24.11.2017)

Mužská verze plytké slaďárny Jíst, meditovat, milovat. Stejně stékající po povrchu, stejně nepřekvapivé, s maloměšťáckým poselstvím o tom, že na cestách si uvědomíme, co vlastně chceme a to, co ve skutečnosti chceme, je poklidné spočinutí u rodinného krbu. /17. 2. 15./ (17.02.2015)

V té současné záplavě silně cynických, sarkastických a vůbec drsoňských filmů je Hektor, co hledá své štěstí jako pohlazení, můžete mu vyčítat jeho naivitu a kdesi cosi, ale takovýto film nám naposledy přinesl Ben Stiller se svým Walterem Mittym. A Hektor jde ještě dál, jde hledat to své životní štěstí, přestože, jak nakonec zjistí, ho měl celou dobu přímo před nosem- jasně, je to stará dobrá láska (c'mon, shut up! :-). "My všichni máme schopnost být šťastni. My všichni máme právo být šťastní. My všichni máme povinnost být šťastní." (15.02.2015)

Komentár užívateľa RedAK ma "rozsekal". Sám by som dojmy z tohto filmu nedokázal popísať lepšie. :-) (2.9.2017) (02.09.2017)

Argh! Proč je to zase "Afrika", a ne nějaká konkrétní země? Proč teda jel do Číny, a ne do "Asie"? Kdy už si dá někdo práci? --- Ostatní vady, který s mou výtkou často úzce souvisí, už přede mnou pěkně sepsala Elyssea - takže akorát odkážu na její komentář. (27.01.2015)

Vyčerpat zajímavé a vtipné nápady během dvaceti minut, tomu se říká umění. Pak už zbyl jen deník a skype. A Chelsom to dokázal! A co si má nebohý divák počít dalších sto minut, to už pána režiséra a scénáristu v jedné osobě jaksi nezajímalo. No nic. Diváka navnadíme a pak už si při tripu našeho ňoumy bude muset vystačit s pořádnou řádkou klišé, občasného kýče a hlavně spoustou vaty (místy cukrové). A přitom opravdu věřím, že předloha Francouze Lelorda je zábavná, musí být zábavná. Téma zážitků psychiatrů je nevyčerpatelné. Opravdu velká škoda, že to do filmové podoby nepřevedli samotní Francouzi. Francouzská stopa tu tak je pouze díky nevyužitém Jeanu Reno jehohož role je ... nudná. Jedinou skutečně vtipnou postavou je Pikeová (v začátku) a dobře zahraná ta od Colletteové. Pegg je nudný až otravný aneb jak ňouma z zodpovědnosti přišel a hlavní ponaučení - naučil se vázat kravatu. Chjo. Velké zklamání a to jsem se tak těšil. (02.03.2015)