Láska hlohového stromu

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $21,923,281║ (27.01.2011)

Ačkoli Láska hlohového stromu přináší motivy u Yimou Zhanga již viděné, pracuje s nimi velmi zdařile. V pozadí příběhu je silná komunistická propaganda, z které si tvůrci nenápadně utahují podobně jako u Huozhe. V popředí je pak působivý příběh o lásce, který funguje rozhodně lépe než v Cestě domů. Není totiž přespříliš poetický, nadnesený, zdlouhavý, ale přesto je něžný a možná i tak trošku platonický... Záměrně neuspokojivý závěr mě sice zklamal, ale jinak film funguje. 7/10 (31.05.2015)

Zhang se ve svém nejnovějším filmu opět vrátil ke komornímu dramatu, což mu jde nejlépe. Jde o adaptaci v Číně údajně velmi populárního románu "Láska pod hlohovým stromem" o krátké, ale osudové lásce z Číny 70. let, jejímiž hrdiny jsou Sun a Jin (pro diváky Lostu: pohlaví jsou opačně). Jin je dospívající dívka, která přijíždí na venkov dokončit školu aby pak mohla nastoupit jako učitelka (je jen o něco starší než hlavní hrdinka filmu "Nikdo nesmí chybět", a zrovna tak hloupá a naivní). Sun je mladý geolog pracující nedaleko. Zbytek už si domyslíte sami. Příběh je velmi jednoduchý, civilní, ale jak už to Zhang umí, velmi nabitý emocemi. Konec je tentokrát velmi silná káva, jedno oko nezůstane suché. Nejblíž má tento film asi k "Cestě domů". Ze Zhou Dongyu by mohla být nová Zhang Ziyi.____btw, díky tomuto filmu už vím, proč se čínským perům říká čínské. Protože jsou z Číny!:)____Titulky zde (13.11.2010)

Číňania nie sú obyvateľmi tejto planéty. Sú to úplne regulérni mimozemšťania, ktorí majú so zvyškom Zeme spoločné akurát jedno veľké NIČ. Preto až nabudúce natočia romantický film obyvatelia hmloviny Proxima Centauri, budem mať pre ich city a vnímanie sveta určite väčšie pochopenie ako pre tento paškvil. Čo príde smiešne Číňanovi, mne teda smiešne nepríde. Čo dojme Číňana, mojimi citmi veru nepohne. Nasrať na celú vašu kultúrnu revolúciu! (25.08.2019)

Pozvolna plynoucí smutný příběh o nenaplněné lásce, ale také o idiotství ideologie - jakékoliv ideologie, která se snaží dirigovat jiným životy, protože oni sami by tak dobře žít neuměli. (24.03.2012)

No konečne som zistil, prečo sa hovorilo klasickému, našemu guličkovému peru čínske pero! Lebo komunistické čínske svine šetrili na atrament v mene revolúcie! Príbeh to bol ošúchaný, stokrát videný a je mi jedno, že hlavný hrdina skapínal. Nech, ved' bol komouš! Ale atmosféra filmu sa mi veľmi páčila a preto dávam za tri. (06.04.2012)

Soudruhu, sedněte si blíž k soudružce, tak jsem nevěděla jestli se v tu chvíli smát nebo brečet. Sedmdesátá léta (a ono je jedno jestli se film odehrává v Čechách nebo v Číně, č jako č) byla vykreslena tak věrně, až mě z toho mrazilo. To mrazení umocňoval pomalu plynoucí děj a postupné tušení konce. Pro mě jeden z filmů, které z hlavy neodvane čas. (01.09.2012)

"V knihách se píše, že když žena a muž leží vedle sebe, žena otěhotní." Funkční romantika na pozadí čínské Kulturní revoluce (která, snad naštěstí, do hlavního děje prosákne jen okrajově). Možná škoda, že je od jistého okamžiku jasné, jak to skončí, ale i přesto to mezi ústřední dvojicí funguje nádherně (obzvláště hlavní hrdinka podává skvělý výkon), celé je to zasazeno do zajímavého prostředí a nejedna scéna vám prostě podrazí nohy (u fotografa, v nemocnici či závěrečné titulkové sdělení). 3.5* (18.05.2015)

Cesta domu 2. Zhanguv navrat k jeho oblibenemu tematu - oldschool vesnicka/malomestska lovestory, kde je k dispozici o neco mene uchvatne prirody a hudby a naopak o neco vic vkusne pobledlych grafickych filtru, komplexnosti a odkazu na komunisticky rezim za obdobi cinske revoluce. Ziyi Zhang je zde nahrazena velmi podobnou (vzhledove i naivitou charakteru) Xuejian Li. Samotna romance uz nema tak primacary poeticky drive jako v Ceste domu, ale o to je zajimavejsi a fatalnejsi. Skvela kinematografie, sympaticti herci a emoce. Pro fanousky Yimou Zhanga a asian romantickych dojaku povinnost. 8/10 (09.12.2010)

Zhang opäť s nadhľadom dokazuje, že je majstrom v poznaní ľudskej duše. (03.01.2013)

Ne, opravdu nejde o Cestu domů 2. Jen proto, že je tento film také zasazen do "Kulturní revoluce" a venkov, neznamená, že je stejný. Zhang se jen vrátil k pěknému dramatu, ale bohužel už to není tak barevné. Emoce tam ale stále jsou a OST od Chen Qi-Gang snímek krásně dokresluje. Bohužel na top to nebude, ale krásný film to bezpochyby je. (04.02.2014)

Láska hlohového stromu je naprosto odzbrojující. Scény jsou křišťálově průzračné, čisté a plné emocí. Konec byl pro mě překvapivý, protože jsem čekala trochu jiný konec. (02.09.2012)

Presne kvoli takymto filmom sa mi coraz viac zacina pacit cinska/japonska filmarcina :) (22.03.2011)

Shodou okolností jsem v rozmezí pár dní viděl dva řekněme trochu podobné filmy. Ono ta podobnost je opravdu jenom základní - v 50/50 je stejně jako v Lásce hlohového stromu muž vážně nemocný a vážně zamilovaný. Rozdíl nemůže být větší. Americké a čínské podání. Všude jsou emoce, ale je to prostě jiný styl. Láska hlohového stromu vypráví o naprosto obyčejných událostech v jednom neobyčejném životním příběhu a vypráví to tak nějak lehce, vzdušně, že člověk prostě kouká i jenom na to, jak rodina skládá obálky. Navíc barevné podání Yimou Zhanga je opět bezchybné, scény u řeky, v altánku, apod. Dongyu Zhou je tak neuvěřitelně nevinná a naivní, až je to vlastně uvěřitelné. Nevinnost bude určitě jedním z klíčových slov filmu. S hodnocením trochu nadržuju, ale já bych jinak těch pět snad ani nedával. Pozor, je to asijské. A když teď čtu poslední komentáře, tak ano, je to svým způsobem Zhangova Cesta domů 2. Stejně jednoduchá a přitom stejně silná. Jeden z mála filmů, které jsem si po shlédnutí pustil (i když už/ještě ne komplet) znovu. (11.08.2013)

uz ani nevim pri jakym filmu mi naposled zkaply slzy, natoz nadvakrat (17.03.2016)

Film se sice svojí kvalitou, způsobem natočení a jistou naivitou zdá býti o několik desetiletí starší, přesto je krásný, udělaný s velkým citem, nadějí, romantikou a velkou tvůrčí svobodou. Je to film, co pohladí po duši, pokud se člověk nechá unášet, nemyslí u něj a nekritizuje či se cynicky nevymezuje, vůči přehnané sladkosti, protože ta je vždy jen opakem hořkosti... Je to film, který mi evokuje jemné, ale sebevědomé tahy štětcem s tuší, a stačí k tomu zasadit do centra děje jeden nenápadný strom. A vydržet dodívat film až do úplného konce. (04.09.2020)

Krasny film. O laske, o bolesti, o zivote. 5* v pohode. (20.01.2018)

Jednoduchý, až naivní příběh o lásce popisující vztah dvou mladých lidí za kulturní revoluce v Číně 70. let. Jestli to takhle opravdu bylo (v Číně), tak je s podivem, kam se dneska Čína dostala. Ze začátku to bylo veselé, jak ti dva k sobě nacházeli pomalu cestu, postupem času to bylo smutnější a smutnější, ale nikdy ne tak, že by si člověk říkal, že už režisér tlačí příliš na naše emoce. No a hlavní hrdinové byli kouzelní, i když víc sympatií u mě měla Dongyu Zhou. To, jak dokázal zahrát pouze očima ostych a bezradnost v určitých situacích, to jsem dlouho neviděl. Chtěl jsem dát 5, ale nakonec se přikláním spíše na hodně dobrých 4,5 - něco tomu do vrcholu ještě chybělo. (27.09.2012)

Kdy jsem ji viděl poprvé? V červenci 2005, šla po schodech nahoru a já proti ní dolů. Moje první pořádná práce. Kdy jsem se do ní zamiloval? Hned ten první den? Asi ne, ale strašně moc se mi líbila. Líbilo se mi, jak byla veselá, jaká s ní byla legrace, jak uměla působit na lidi. I na mě to pořád umí, to jsem si dneska ráno několikrát v hádce vyzkoušel. Pracovali jsme spolu jen pár měsíců, odešel jsem následující zimu, moc jsme se pak nevídali. Jednou jsme šli do hospody ve velkém počtu, najednou mi přišla strašně krásná, musel jsem ji získat. Dokázal jsem to, i když měla před svatbou. Měl jsem odvahy na rozdávání. Říkal jsem si, ty vole, jak jsi to dokázal. Žili jsme spolu 15 let, máme dvě skvělé děti, do letošních Velikonoc jsem byl nejšťastnější člověk na světě, nikdy jsem ten její telefon neměl vzít do ruky. Nebo to je vlastně jedno, stejně se mnou už tehdy nechtěla být. Dnes večer, když jsem byl s dětmi sám doma, a ona utekla od nedořešené diskuze někam pryč (už je mi jedno kam), jsem si pustil film. A u Hlohového stromu mi došlo, že jsem ji začal nenávidět. Přesně 18. listopadu 2023, více jak 18 let po tom, co jsem ji poznal, mi to došlo. To jsem nikdy nechtěl. Bral jsem to psaní o filmech zde jako sebeterapii. Pěkně anonymní, protože mě tady skoro nikdo nezná, skoro nikdo neví, kdo jsem. Tato je 34. v pořadí, další už nebude. Skončím s tím, nebudu si ve filmech projektovat svůj vlastní nyní posraný život. Budu opět v těch filmech hledat krásu, to umění, to co mě obohatí a posune vpřed. Když se ohlédnu, o čem všem jsem psal, byl jsem naivní, že jsem doufal. Nechtěla to, nedala mi šanci, nebudeme už nikdy kamarádi, když se neumíme domluvit ani na tom, kdy a kde vyjde slunce. Přecenil jsem ji, vlastně nás, je to i moje chyba. Na rozdíl od ní to vím. Co k filmu? Miluji Cestu domů, když jsem to viděl kdysi dávno na ČT2, bylo to jako zjevení. Tady to bylo velmi podobné, dokonce v mnohém to ukazuje daleko více absurditu a krutost té doby, ale ten film je prostě druhý, první nemůže překonat. (18.11.2023)

I když Zhang Yimoua zrovna dvakrát nemusím a příliš jsem od něj neočekával, přesto je pro mě jeho poslední film velkým zklamáním. Pan režisér se svezl po naivitě a nostalgii čínského publika, ale mne touhle slátaninou tedy rozhodně neoslovil. Skóre sice zachraňují hudba a kamera, i tak to ale stačí jen na 45 %. Pár vět k filmu na stránkách CRI. (05.11.2010)