Láska hlohového stromu

"V knihách se píše, že když žena a muž leží vedle sebe, žena otěhotní." Funkční romantika na pozadí čínské Kulturní revoluce (která, snad naštěstí, do hlavního děje prosákne jen okrajově). Možná škoda, že je od jistého okamžiku jasné, jak to skončí, ale i přesto to mezi ústřední dvojicí funguje nádherně (obzvláště hlavní hrdinka podává skvělý výkon), celé je to zasazeno do zajímavého prostředí a nejedna scéna vám prostě podrazí nohy (u fotografa, v nemocnici či závěrečné titulkové sdělení). 3.5* (18.05.2015)

Zhang se ve svém nejnovějším filmu opět vrátil ke komornímu dramatu, což mu jde nejlépe. Jde o adaptaci v Číně údajně velmi populárního románu "Láska pod hlohovým stromem" o krátké, ale osudové lásce z Číny 70. let, jejímiž hrdiny jsou Sun a Jin (pro diváky Lostu: pohlaví jsou opačně). Jin je dospívající dívka, která přijíždí na venkov dokončit školu aby pak mohla nastoupit jako učitelka (je jen o něco starší než hlavní hrdinka filmu "Nikdo nesmí chybět", a zrovna tak hloupá a naivní). Sun je mladý geolog pracující nedaleko. Zbytek už si domyslíte sami. Příběh je velmi jednoduchý, civilní, ale jak už to Zhang umí, velmi nabitý emocemi. Konec je tentokrát velmi silná káva, jedno oko nezůstane suché. Nejblíž má tento film asi k "Cestě domů". Ze Zhou Dongyu by mohla být nová Zhang Ziyi.____btw, díky tomuto filmu už vím, proč se čínským perům říká čínské. Protože jsou z Číny!:)____Titulky zde (13.11.2010)

No konečne som zistil, prečo sa hovorilo klasickému, našemu guličkovému peru čínske pero! Lebo komunistické čínske svine šetrili na atrament v mene revolúcie! Príbeh to bol ošúchaný, stokrát videný a je mi jedno, že hlavný hrdina skapínal. Nech, ved' bol komouš! Ale atmosféra filmu sa mi veľmi páčila a preto dávam za tri. (06.04.2012)

Shodou okolností jsem v rozmezí pár dní viděl dva řekněme trochu podobné filmy. Ono ta podobnost je opravdu jenom základní - v 50/50 je stejně jako v Lásce hlohového stromu muž vážně nemocný a vážně zamilovaný. Rozdíl nemůže být větší. Americké a čínské podání. Všude jsou emoce, ale je to prostě jiný styl. Láska hlohového stromu vypráví o naprosto obyčejných událostech v jednom neobyčejném životním příběhu a vypráví to tak nějak lehce, vzdušně, že člověk prostě kouká i jenom na to, jak rodina skládá obálky. Navíc barevné podání Yimou Zhanga je opět bezchybné, scény u řeky, v altánku, apod. Dongyu Zhou je tak neuvěřitelně nevinná a naivní, až je to vlastně uvěřitelné. Nevinnost bude určitě jedním z klíčových slov filmu. S hodnocením trochu nadržuju, ale já bych jinak těch pět snad ani nedával. Pozor, je to asijské. A když teď čtu poslední komentáře, tak ano, je to svým způsobem Zhangova Cesta domů 2. Stejně jednoduchá a přitom stejně silná. Jeden z mála filmů, které jsem si po shlédnutí pustil (i když už/ještě ne komplet) znovu. (11.08.2013)

Film se sice svojí kvalitou, způsobem natočení a jistou naivitou zdá býti o několik desetiletí starší, přesto je krásný, udělaný s velkým citem, nadějí, romantikou a velkou tvůrčí svobodou. Je to film, co pohladí po duši, pokud se člověk nechá unášet, nemyslí u něj a nekritizuje či se cynicky nevymezuje, vůči přehnané sladkosti, protože ta je vždy jen opakem hořkosti... Je to film, který mi evokuje jemné, ale sebevědomé tahy štětcem s tuší, a stačí k tomu zasadit do centra děje jeden nenápadný strom. A vydržet dodívat film až do úplného konce. (04.09.2020)