Poselství

Vůbec nevím, kde mám začít. Tento film je filozofické dílo (v první části, i když o to usiluje část druhá - o víře), které si klade zásadní otázky a při tom se tváří tak banálně. Ale nejsou vlastně ty nejtíživější a nejobtížnější věci ty nejprostší? (Základní linie života je naprosto triviální.) Vlastně předešlá řečnická otázka je také banální fráze, nebo snad není? Frází může být totiž cokoliv, jestliže v nás nic neprobudí a nic nepřipomene. Je bezobsažným sdělením, k jehož uchopení nám chybějí zkušenosti, znalosti, souvislosti,... ____ Jediné, co Vám mohu slíbit, že během (patrně i po) tohoto filmu budete také přehodnocovat a ptát se What If....Co, kdyby?...Problém je, že i když si myslíme, že jsme vždy udělali vše správně (jsou tací a to nemyslím nijak pejorativně) a neudělali v životě špatný krok, tak otázka What If padá na možnosti, na které jsme v minulosti nepomysleli a přitom k nim mohly vést naprosté maličkosti, nuance, které si nikdo už nepamatuje, protože v nás nevyvolaly nic k zapamatování (stejným způsobem vznikají např. i traumata z dětství apod., pro dotyčného je příčina neznámá, buď si ji nepamatuje, nebo si řetězec maličkostí nepospojuje). Podobně nikdo záměrně nechodí (byť jen myšlenkovou) cestou, že i na první pohled špatné rozhodnutí, povede k něčemu velkolepějšímu, pokud důsledky nejsou zjevné i s odstupem času, apod. ___ Celá společnost (ekonomický tlak) volá po metě, kterou Sorbo dosáhl, coby úspěšný manažer. Srdce volá po dráze pastora (tím nutně nemusí být náboženství; ale obyčejná tendence, které vystihuje asi nejlépe: rozdat se), ale dá se přenést do jiné roviny - humanitární pracovník, vědec, atp., ale samozřejmě standardně jako rodič, což je již ale kompromis mezi těmito dvěma extrémy, byť rodina je u většiny na prvním místě. Většina lidí jde (buď na to nemá buňky, nebo nechce být takto vyhraněna) kompromisem - rodina a jakási standardní ekonomická úroveň. Bohužel tento model přináší většinou přesně to, o čem se mluví, když se mladý pár přijde s pastorem poradit. To, o čem pojednává, každý druhý film o skřípajícím manželství. Je to evoluce (fyzické a mentální status quo nelze zachovat s plynoucími roky, již jen kvůli zkušenostem) lidí jako páru, rodiny, ale i jako individuí, které balancují právě mezi těmito dvěma extrémy a kam se přiklání/přikloní to je věc jejich povah, ale i okolí. ___ Tak na tento film je třeba nadhledu. Film je vlastně o hledání, balancováním pro a proti, volby správné cesty, která je plná kompromisů. ___ Jestliže je Vám myšlenka na anděla a Boha proti srsti (jsem ateista a jsem naprosto tolerantní, pokud mě nikdo nezačne přesvědčovat. [A to stalo v druhé části filmu!] To pak sám začínám klást otázky a nikdo nemá rád, když nestačí nalézat odpovědi a tím si kolikrát vysvětluje netoleranci, když se tím zpochybňují jeho vlastní přesvědčení), tak si můžete dosadit za What If, model paralelního vesmíru, kde se naše myšlenky (resp. reality) větví. Je zajímavé (a o tom jsem nikoho nikdy neslyšel diskutovat, asi mám primát, nebo málo čtu :-)), že každý si myslí, jak je jeho realita důležitá, protože se domnívá a že veškeré větvení se týká jeho vesmíru a přitom faktoriál vesmíru (lze si [byť fyzikálně nepřesně] představit jako řetězovou reakci a funkci množství částic vztažený k nezávislému času) si píše vlastní scénáře a náš život je jen jednou z mnoha variant, fixem vytaženým vláknem napříč všemi možnostmi, kterými jsme šli, nebo se pro ně nerozhodli. Toto myšlení se dá dobře parafrázovat na modelech vesmíru - od geocentrického, přes heliocentrickým model celého vesmíru, po střed vesmíru jako Mléčné dráhy a ještě dále nebo od představ animistů, přes polyteismus, dále přes monoteismus, po vědecké výklady. ___ Hodnotit film, jakožto hledání Boha je sice možné, ale krátkozraké a nepřesné. Protože toto slovo je zástupným pojmem mnoha otázek, které mají mnohem lepší (konkrétnější) pojmenování. Proč Kristus? protože to vede ke klidu, relax man, láska (nikoliv k ženě, matce, atd., ta boží) je smíření a klid. Stejně to může být i s možností posílat někoho do prdele a myslet tím můj miláčku. Hledat Boha je hledat pravdu a spokojenost v sobě samém. Personifikovat Boha je pro mě jednoznačný důkaz pacienta s oligofrenií. ___ První půl hodina skvělá (5 bodů), pak to jde hodinu do kopru (odpad!) - verbování bezvěrců skrze lásku - když jsi znásilňoval, kradl, vraždil...stačí říct upřímné sorry, tak to na mě působí. Vše odpuštěno. Skvělý návod pro všechny. Od umírajícího si stejně nic nevezmem, ani nikomu nic nepřinese, tak proč mu neodpustit, i když to mohl být masový vrah. Neskutečné zjednodušování činů skrze víru, a pak ještě odpuštění, noční můra spravedlnosti! I když ta je kolikrát imaginární asi jako Bůh. Lidská fantazie nemá mezí a v nějakém zákoutí mezi vyjmenovanými slovy a zážitky z prvního pohlavního styku se snad nachází Bůh. Poslední půl hodinka ukazuje, že jediné jak se z toho srabu dostat je láska, která na něho počkala 15,5 roku (každý pohádkář se teď musí podívat, zda dominantním žánrem ve filmu nebylo sci-fi). ___ Nakonec bych chtěl říct, že jsem rád, že jsou Američané v tak dobrých rukách a že upoutali Jeho pozornost. Afrika to již dávno nepotřebuje. Bůh udělal za velkou louží terno a prožívá svůj American Dream. Bibli neodpírám jednu věc a tou je úžasný recept na boj s agresivitou a vnitřními démony, pokud to čtenáři rozum dovolí a pochopí, tak se může spolehnout na kvalitní brainwashing. A teď už víte, že lexikální antidepresiva jsou zadarmo! (11.01.2016) (méně) (více)