Nastala chyba při přehrávání videa.
  • POMO
    ***

    Kopec skvelo odvedenej práce v strihu, hereckých výkonoch, výprave a dobovej štylizácie. Určite zábavnejší, rozhýbanejší film než Lincoln. Len sa mohol viacej zamerať na to, čím je divácky atraktívny. Hooverova snaha o zavedenie prevratnej myšlienky zbierania otlačkov prstov (najzaujímavejšia linka príbehu) nie je dotiahnutá do konca, a jeho fyzický pomer s herečkou, ktorého zobrazenie mohlo pomocť vo vysvetlení jeho komplikovanej sexuality chýba úplne. Pričom druhá polovica filmu je viacej práve o jeho vnútorných démonoch a intimite, a je rovnako zaujímavá ako kriminálna prvá polovica. Každopádne ale úctyhodný pomník kontroverznej osobnosti, s neoddiskutovateľnou edukatívnou hodnotou.(4.10.2013)

  • MeanWhile
    **

    Velké očekávání, malá odezva. Clint bohužel zklamal a s ním i Leonardo. Jednotlivé přepínání filmu ze dřívějška do "dneška" se mi do filmu nehodilo a starej Leo mi připadal spíš jak J. Voight ještě za pár let. K tomu připočtu ty gay scény, kvůli kterým se mi film jevil ještě hůř. No zatím pro mě nejhorší film s DiCapriem a asi i od Clinta. Tohle se zkrátka nepovedlo.(5.5.2012)

  • Shadwell
    *****

    V následujícím textu bych chtěl rozvinout speciální teorii relativity. Podobně jako Einstein. Jen místo fyzikou se budu zabývat kinematografií. Hovořil-li Einstein o kontrakci (smršťování) délek a dilataci (roztahování) času u těles pohybujících se rychlostí světla, pak kinematografie umožňuje analogicky zvětšovat a zmenšovat velikost záběru, respektive prodlužovat a zkracovat jeho délku. A to aniž by se s tím záběrem skutečně něco dělo a někdo jej fyzicky upravoval. ____ (i) Velikost záběru lze za prvé zmenšit či zvětšit volbou osvětlení. Dobrým příkladem tohoto přístup je tenhle film, kde se spojuje anamorfický formát 2.35:1 s low-key osvětlením, jinak řečeno velké záběry se spoustou černé v obraze. Tato černá nedělá nic jiného, než že mění anamorfický formát 2.35:1 na standardní 1.85:1, poněvadž vyjmeme-li ze záběru všechnu černou, která beztak neposkytuje žádné informace a slouží jen jako stylizace, zmenší se nám záběr z 2.35:1 jakoby na 1.85:1. Přitom ale záběr zůstává velikostí pořád na 2.35:1. Zároveň tenhle trik umožňuje natáčet chytře v interiérech, kde toho přece jen nebývá tolik zajímavého ke snímání jako v exteriérech a kde tudíž černá barva podobně jako nějaká maska či letterbox opticky „uřízne“ část záběru. Navíc ten vysoký kontrast dodává filmu stylové noirovské vzezření, vizuál tu je vůbec na té nejvyšší úrovni, a black and white stylem podtrhává i nečitelnou postavu Hoovera, která je na rozhraní dobra a zla. Jako těžké nedorozumění zní pak obecný konsensus na serveru Rotten Tomatoes, kde se u J. Edgara hovoří o „poor lightingu“. Opakem tohoto optického (nikoliv fyzického, kupř. změnou formátu) zmenšení záběru představuje přirozeně jeho zvětšení, kdy po vzoru filmu Kruh, kde duch doslova opustí rám televize, obraz vystupuje ven. Kupříkladu při zaclonění či oslepení diváka nějakým zářivým výjevem takový pocit skutečně může nastat, známý je tím J.J. Abrams, jehož trademark zahrnuje odlesky objektivu při snímání v protisvětle. ____ (ii) Druhý způsob, jak si pohrát s velikostí záběru, souvisí s volbou barvy. Jak známo, červené místnosti se nám zdají opticky menší, neboť červená zmenšuje prostor, a tudíž se i záběry s převažující červenou jakoby zmenšují. Hezky toho využil Spike Lee v dramatu Jednej správně odehrávajícím se za letních parních dnů, kde časté využití červené stísňuje prostor a šponuje už takhle vyhrocenou situaci mezi tamními postavami. Testy rovněž ukázaly, že u místností vymalovaných teplými červenými barvami mají lidé subjektivní pocit teploty vzduchu až o 3-4 °C vyšší nežli v místnostech vymalovaných barvami studenými. Teplé barvy aktivují v prokazatelné míře autonomní nervstvo a zvyšují krevní tlak i puls – červená barva odpovídá de facto kompresi, tedy stavu před výbuchem či katarzí. Opakem k ní je modrá barva, jež prostory opticky zvětšuje, proto se dává do koupelen a na hajzly, nebo do filmů, kde chtějí tvůrci záběry jaksepatří roztáhnout. Toho si bohužel nepovšiml autor Osmdesáti dopisů, český režisér Kadrnka, který ve svém díle odmítl zabírat nebe a dodat tím už takhle dlouhým záběrům ještě na velikosti. A to nejen co do šířky a výšky, ale i hloubky, poněvadž modrá prodlužuje prostor i do hloubky, jak je patrné zvláště z pozorování noční oblohy, kdežto červená oproti ní disponuje spíše jen dvěmi rozměry a moc do prostoru nejde. ____ (iii) Vedle velikosti záběru se dá měnit i jeho délka, tudíž záběr, který má délku 3 sekundy, se nám může ve skutečnosti jevit jako 2,5 sekundový. Příkladem budiž scéna, v níž se přestříhává mezi vícero ději, které se odehrávají daleko od sebe. Známe to z některých akčních filmů, třeba ve čtyřce Mission Impossible hned na začátku ve scéně útěku z vězení souběžně sledujeme Hunta v cele, agenta Dunna za počítačem, agentku Carterovou v podzemí, probíhající vzpouru na chodbách a vězeňskou ostrahu v centrální místnosti. Subjektivně kratší dojem z takových záběrů pak převáží nad jejich faktickou délkou, z čehož je i patrné, proč se ocitají ti, kteří chodí do kina se stopkami a tuto faktickou délku záběru zaznamenávají (říkají si cinemetrici), na velmi tenkém ledě. Naproti tomu u pětiminutového záběru bychom nejednou řekli, že trvá mnohem déle, jako by filmu dočista ochably reflexy a atrofovaly svaly. ____ (iv) Délka záběru se dá měnit také volbou mezi přímým a rozptýleným světlem. Snad to nebude znít příliš filozoficky, nicméně přímé světlo spojené s konkrétními zdroji světla, jako jsou sluneční paprsky, zobrazuje plynutí času pohybujícími se stíny. Ekvivalentem toho jsou prodlužující se stíny monstra z hororových filmů, které nejednou dávají filmům nějaký časový rozměr, minimálně čas oběti se začíná povážlivě krátit. Opakem je všudypřítomné rozptýlené světlo bez stínů, které neumožňuje vnímat plynutí času - rozptýlené světlo osvobozuje postavy a ty plavou doslova v jakémsi bezčasí. Známe to z nekonečných televizních seriálů, jež končí až v momentě, kdy o ně přestanou diváci jevit zájem, a nikoli ve shodě s tím, jak si usmysleli scénáristé a dramaturgové. Jsou tedy věru bezčasové. ____ Vrátil bych se v závěru ještě k tomu Eastwoodovu filmu, protože se vyloženě nabízí srovnat ho se slavným Občanem Kanem. Oba ty filmy jsou vlastně dokonalým protipólem. Zatímco v Občanu Kaneovi sledujeme náhledy různých postav na Kanea a sestavujeme jeho život jako nějakou puzzle, zde ten puzzle sestavuje sám Edgar vzpomínající na svůj život. Jenže ono se to v konečném důsledku zas tak neliší, protože v obou případech dostáváme zcela protichůdné informace a nejsme o moc chytřejší než na začátku. U Kanea je problém v tom, že ho vidí každá z postav (nejlepší přítel, druhá manželka, ředitel novin, správce…) trochu jinak, tudíž nezbývá než o jeho osobě viděné z různých perspektiv až do konce spekulovat. Edgar na druhou stranu vzpomíná sám osobně, tudíž bychom měli mít všechno z první ruky, jenže to by ten chlápek nesměl pořád manipulovat, jak odhalí i závěrečná rozepře s nejbližším přítelem Tolstonem, kde se ukáže, že si Edgar spoustu věcí přibarvil nebo rovnou vymyslel. Oba ty portréty, jak Kanea nebo Edgara, jsou tak studiemi, v nichž si nemůžeme být ničím jisti, protože v prvém případě Kanea skládáme puzzle z dílků, které nepasují tak úplně k sobě, protože jednotlivé postavy se ve svém náhledu na Kanea rozcházejí, zatímco v případě Edgara sice puzzle složíme, nicméně je lživý, protože Edgar byl starý manipulátor a očividný lhář. Dlužno však dodat, že i hrdina a vlastenec – ta postava Edgara je zkrátka nejednoznačná, napůl Drsný Harry a napůl Milk, napůl dítě drsňáka Eastwooda a napůl homosexuálního scénáristy D.L. Blacka, podobně jako nejednoznačný a kontroverzní Kane, který byl dle Wellese sobecký i nesobecký, idealista i mizera, velký člověk i nepatrný. Záměrem obou filmů tedy není ani tak řešení problému jako jeho nastolení. Pak samozřejmě existuje ještě třetí způsob, jak natočit životopis nějaké význačné osobnosti, a to pokusit se odvyprávět objektivní film a nijak hlavní postavu neproblematizovat. Takový portrét je ovšem většinou falešný a neúplný.(28.4.2012)

  • castor
    ***

    Škoda, že naprosto soustředěnému Leonardu DiCapriovi nepřistála na stole o krapet pružnější látka. Přitom ostřílený veterán Clint Eastwood znovu velmi věrohodně nechává ožít léta dávno minulá, vypráví pozvolna, precizně, zodpovědně. Nechce připomínat vznik FBI. Víc ho zajímá povídání dvou rekapitulujících staříků, kteří byli víc než jen dobří přátelé. J. Edgar je sondou do psychiky jednoho z nich, který u toho byl a kterého ovlivňovaly (ne)vztahy s několika ženami. Naladit se však na jeho atmosféru není snadné. Spousta lidí (včetně mě) bude mít problém s jeho velmi pomalým tempem. Znovu vše ladí do modré a šedé, dává málo vyniknout emocím, je až zbytečně neosobní. I přesto, že někde vzadu vnímáme, jak moc je promyšlený, nemůže nahradit konečný výsledek, který je rozehraný a dohraný až moc odtažitě. Vadit může i přeskakování mezi současným vypravěčem a vzpomínkami. Žádnou ostudu si ale starý pistolník nakonec neudělal. Jen na to šel trochu jinak, než by možná divák milující Tajemnou řeku nebo Million Dollar Baby čekal. Stroze natočené dramatické scény, minimalistická hudba, výtečná výprava s kamerou a herci, které táhne už zmiňovaný DiCaprio nominovaný za postavu neklidného Hoovera na Zlatý glóbus. Ostatně herci musí Eastwooda milovat. Jen když si po herecké stránce připomeneme jeho poslední režijní počiny: Tajemná řeka – Sean Penn (Oscar, Zlatý glóbus), Tim Robbins (Oscar, Zlatý glóbus), Marcia Gay Harden (nominace na Oscara), Million Dollar Baby – Hilary Swank (Oscar, Zlatý glóbus), Morgan Freeman (Oscar, nominace na Zlatý glóbus), samotný Eastwood (nominace na Oscara), Výměna – Angelina Jolie (nominace na Oscara a Zlatý glóbus), Invictus: Neporažený – Morgan Freeman (nominace na Oscara a Zlatý glóbus), Matt Damon (nominace na Oscara a Zlatý glóbus).. Úctyhodné. A samotný Clint na režijní sesli? Žádná nastupující senilita, jen látka, která prostě neosloví každého.(15.5.2013)

  • verbal
    **

    Ač už poslednímu kovbojovi pomalu dýchá na záda Bledý jezdec, řemeslně precizní filmy pořád točit umí. Je jen trochu mrzuté, že tématicky střílí do vzduchu. Lidí se zajímavými životopisy je jako much, takže je docela škoda, že poté, co udělal z jihoafrického teroristy pigmentovaného Krista, si teď pro změnu vybral zaoceánského Goeblse, jenž celý život seděl na prdeli a jen nudně, navlečen v červenách tangách, ostopéro pletichařil, až z toho vznikl "naprosto apolitický" moloch kapitalistické STB, který nám teď vypíná stahovací servery. Navíc ten Rocco Siffredi v hlavní roli je stejně šťastnou volbou, jako by na zábradlí potápějícího se Titaniku visel Schwarzenegger a s jednou ze svých nepřeberných mimických kreací vmetl slečně Winsletové do uslzeného obličeje "I'll be back". Za povšimnutí určitě stojí i vynikající práce maskérů, kteří si odskočili na melouch při pauze seriálu Walking dead. Oba zestárlí hošššani totiž vypadají jako čerstvě exhumované mrtvoly, které narychlo vycpali tampóny a trochu si na nich zařádili sekunďákem, aby jim náhodou neupadl xicht, než odemelou své party. No a co teď s tím jako mám jako dělat? Perfektně natočené, nezáživné náborové video s krutým castingovým errorem si dvě rudé hvězdy za všechny ty "ubohé", neprávem perzekuované komunisty určitě zaslouží.(15.2.2012)

  • - Film byl do kin dodáván pod kódem "Lawman". (bfa)

  • - Kolem filmu kolovaly fámy, že Tolsona měl hrát Joaquin Phoenix. (bfa)

  • - Celosvětová premiéra proběhla 3. listopadu 2011 na AFI FF v Los Angeles. (Varan)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace