Armadillo
Armadillo
Armadillo
Obsahy(1)
V únoru 2009 přijíždí na základnu Armadillo v jihoafghánské provincii Helmand skupina dánských vojáků v doprovodu dokumentaristy Januse Metze. Ten zde společně s kameramanem Larsem Skreem celých šest měsíců sleduje, jak probíhá život mladých vojáků necelý kilometr od tálibánských pozic. Výsledkem jejich práce je strhující a navýsost autentické válečné drama, které bylo na letošním festivalu v Cannes po zásluze odměněno hlavní cenou v Týdnu kritiky. V Dánsku vzbudil snímek bouřlivé reakce ohledně kontroverzního chování některých vojáků během přestřelky s bojovníky Tálibánu. Při natáčení této napínavé, brilantně sestříhané a vizuálně vytříbené sondy do psychiky mladých mužů uprostřed nesmyslné války, jejímiž oběťmi jsou především místní vesničané, tvůrci nejednou riskovali svůj život. Ještě znepokojivější než scény, kdy kulky tálibánců sviští kolem jejich kamery, jsou však záběry mladých vojáků, snažících se každý po svém vyrovnat se situací, při níž jde o holý život. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (98)
V souladu s výstižným sloganem snímku "pro vás je to film, pro ně je to realita" se tento důmyslně vystavěný dokument o válce odvíjí podle klasických žánrových schémat válečných filmů. Ukazuje vojáky před odjezdem do Afghánistánu v typických situacích (večeře s rodinou, obscénní party na rozloučenou v kasárnách) a během nasazení v Afghánistánu prezentuje vojáky jako personifikace žánrových klišé - vulgární chlapáctví, nerozvážnost, nenucenost. Dokonce i ve stylu klasických válečných filmů vůbec neukazuje protivníky. Právě v této zřejmě nezáměrné autostylizaci vojáků i filmu spočívá jeho síla. Díky chlácholivému žánrovému rámci má zdrcující působivost sekvence, kde dojde ke kontaktu vojáků s nepřítelem. Dokument nepojednává o vojácích coby individualitách a nezaměřuje se na jejich pocity, nýbrž ukazuje válku jako extrémní zkušenost z života ve stínu smrti. Záběry, kde vojáci trousí suverénní poznámky nad těly zastřelených protivníků přináší krajní zneklidnění, protože přesně útočí na nitro diváků, kteří válku sledují z pohodlí svých křesel doma či v kině. ()
Jak říkají hrdinové tohoto snímku: "Nemůžou to pochopit. Nebyli tam (v Afganistanu)." Díky tomuto dokumentu můžeme ale prohlásit, že jsme tam byli. Vizuálně opravdu strhující a některé střihačské libůstky opravdu příjemně překvapí. Bez mrknutí oka můžu prohlásit, že je to jeden z nejlepších dokumentů, které jsem kdy viděl a možná dokonce nejlepší válečný. Je sice pravda, že se tvůrci mohli zaměřit i na to, co se dělo po návratu domu, ale od toho jsou tu dokumenty jiné. Tento je o stresu, chaosu a o skutečné válce, v které je divák, díky kameře pobíhající mezi talibanskými kulkami, doslova přítomen. Mě osobně to opravdu vtáhlo do děje a chvilkami jsem se načapal (např. při poslední přestřelce, kdy je kamera umístěna na helmě medika), jak se snažím mírně přikrčený uhýbat kulkám a prosím boha, aby Já - Kim (medik) nezvedl hlavu a neschytal to...Úžasné! ()
Nebezpečné domácí video ~ Tenhle snímek mě nějak moc nezasáhl, jak bych dle hodnocení očekával. Skupina mladých blbých kluků si jede zastřílet, nevědouc, kam vlastně budou vysláni. Pošlou je do "Afghánu", některé to zabije a nebo zmrzačí, na druhé straně stejně tak, a civilové uprostřed to stejně odprdí nejvíc. Oni a jejich krávy a hlídací psi. A ke konci se dozvíme, že si tu "Afghánskou ruletu" někteří dají ještě jednou a pak zas a zase, dokud to prostě bude vycházet. Smysl to ale moc velký nemá, perou se o jedno políčko a jedni jak druzí se postřílí a stáhnout zpět. Asi mi nějak unikl smysl tohohle dokumentu. Záběry z akce a pár slz. Tady alespoň nezaznělo, jak je tam přišli osvobozovat, to a hudba v titulcích jsou jedním z velmi mála plusů. ()
Spíše hraný dokument a dánských hravích kloučcích, kteří sem tam rozstřílí na mraky nějakého talibance (granát a 40 kulek) a pak si o tom na základně pěkně povídají. Pokud mrtvola smrdí i se tomu zasmějí. Z vojenského hlediska bylo zajímavé, že kdyby nebyli vybaveni tak perfektním spojením 21. století, tak se tam postříleli navzájem. Průměrný snímek jakých se točí desítky. Rusové to zvládají poněkud lépe. ()
Co si vybrat z válečných dokumentů roku 2010? Je to jednoduché, protože nemohou být snad více odlišnější dokumenty než je Armadillo a Restrepo. Hledáte-li investigativní novinařinu a přesné zdokumentování aktuálních událostí v Afghánistánu je pro vás Restrepo. Fanouškům fikčních celuloidů spíše doporučím dánského Pásovce, už jenom kvůli filmové kameře a hudbě (jejíž použití nemá nic společného s jinými, konvenčními, dokumenty). Stejné téma, podobný zážitek ale naprosto rozdílná atmosféra a cesta k cíli. Začátek bych se nebál ani srovnávat s prvními minutami Cameronových Vetřelců - divák atmosfericky jenom čeká, že přijde něco většího. 75 % ()
Galerie (14)
Photo © TrustNordisk
Reklama