Reklama

Reklama

Adaptace stejnojmenného románu od Arnona Grunberga. Stárnoucí Jörgen Hofmeester je nucen k předčasnému odchodu do důchodu. Jeho teplé místečko v nakladatelství má dostat někdo jiný. Jeho život se hroutí. Bývalá ex-manželka, která ho před lety opustila se svou dětskou láskou, je najednou zpátky. Po tomto duševním otřesu se vydává do Namibie, aby zde našel svojí milovanou, ztracenou dceru Tirzu. Ta se totiž vydala se svým přítelem do Afriky. Tirzy přítel jako by však z oka vypadl teroristovi Mohammedu Attovi. Jörgen se dokáže smířit s ledasčím - s tímhle ale ne. Jako doprovod má pouze pouze špatné vzpomínky a dětskou prostitutku. (Aintcha)

(více)

Recenze (7)

hygienik 

všechny recenze uživatele

Holanďania majú gule. Galéria vzájomného zraňovania sa a hľadania pevného bodu v živote. -Vieš, čo je v živote dôležitejšie než knihy? Deti.- Pre Jorgena bude toto poznanie znamenať, že sa vydá na bizardne fatálnu cestu do Afriky, za stratenou dcérou. Z toho čo nájde, nebude nadšený. A diváci tiež nie. Tie flashbacky zneprehľadňovali už aj tak nanajvýš tiesnivý film. ()

x_ander 

všechny recenze uživatele

Solidní drama, kterému však místy chybí potřebný spád, a přeskakování do jednotlivých vzpomínkových scén nepřidá ani na přehlednosti. A závěrečná pointa je podána stylem, že vůbec nevyzní. Ale za shlédnutí Tirza určitě stojí, africké scenérie jsou povedené a hlavní představitel se snaží, co může. Jde však o dost náročné psychodrama, a divák se musí obrnit pořádnou dávkou trpělivosti. ()

Reklama

Bluntman 

všechny recenze uživatele

(CINEMA MUNDI 2011) TIRZA je takovým protiměšťáckým uměníčkem pro měšťáky, což bych neodsuzoval, protože se tak film snázeji dostane k těm, které kritizuje. Formálně jde o zajímavé dílo, jelikož se narace a s tím spojené distribuování informací omezuje na Jörgena, do jehož mysli tak máme možnost nahlédnout, čemuž odpovídá jak roztříštěnost vyprávění, tak nespolehlivost. Informace jsou dávkovány postupně, a tak jde alespoň napoprvé o detektivní příběh, v rámci kterého jsou postupně odkrývány jednotlivé stopy. Poučenější divák ale nepotřebuje druhé zhlédnutí, aby adaptaci románu nizozemského spisovatele Arnona Grunberga vnímal jako psychologické drama, protože je jednak velká pointa odhadnutelná dostatečně předem, jednak začne být za polovinou důležitější významová rovina. Závěrečné odhalení vede k sérii otázek ohledně důslednosti v dodržení jisté narativní figury (viz psaní e-mailů); v případě obžaloby střední třídy si člověk zase říká, jestli bylo nutné do jedné postavy vměstnat vše negativního, co je s touto skupinou obyvatel spojováno, když to pak působí značně prvoplánově. ()

kostej_ 

všechny recenze uživatele

Film zobrazující vztah vyspělého a třetího světa je natolik úchylný, nakolik jen filmy nizozemské kinematografie bývají. Přesto se režisér krotil a množství šancí pro prohloubení tohoto pocitu bez explicitní ukázky jen tak přešel, což zřejmě souvisí s jeho reprezentací Nizozemí na cenách americké akademie pro nejlepší cizojazyčný film. I přes tuto kontroverznost se mi nezdá, že by jí van den Berg (potažmo autor předlohy Grunberg, jehož kniha byla prý nadšeně přijata a srovnávána s Dostojevským) sděloval něco zásadního, kromě ukázky, že špatní lidé můžou být i nemuslimové. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Místy dost odvážné drama (třeba scéna, kdy Ibi ukazuje, že fakt nemá kalhotky) bezohledně tepe do mužské ješitnosti ("Zapomněla jsem, že nesnáším šukání s tebou. To tvoje hnusný stařecký chroptění, hnusíš se mi!"), schizofrenní skladba zamotané retrospektivy a neustálé vsuvky z Jörgenových představ však mají za následek nepřehlednost, zmatečnost, vedou až k lhostejnosti o osud hlavního "hrdiny". Náročný film, rozhodně jeden z nejnáročnějších v celé přehlídce letošního studentsko-MFF Cinema Mundi. Mimochodem, představitelka Ibi, Abbey Hoes, je ročník 1994, takže si sami spočítejte, v kolika letech se ve filmu svlékla... ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama