První láska

Je to krásný zobrazení iracioální síly první lásky, kterou už nikdy nic nenahradí. Na druhou stranu, mezi Camille a Sullivanem podle mně nebyla žádná chemie – takže nejlepší části filmu byly vlastně její sólo scény, pokud se vám teda podaří zapomenout důvod, proč že je vlastně nešťastná. Ubíhání času je chvílema uvěřitelný, ale když se na konci zase potkaj, mám pocit jakoby celý ty roky ani neuběhly. (06.04.2015)

Je zvláštní, nakolik jsou moje dojmy z jednotlivých částí tohoto filmu ovlivněny tím, nakolik jsem sympatizovala a soucítila s hlavní hrdinkou. První část, která se točila kolem Sullivanova: "Chci jet do Latinské Ameriky," Camillina večného pláče a vzájemného: "Pojďme se spolu vyspat," mě nijak extrémně nebavila, nicméně sotva se příběh přesunul na vysokou školu, kde Camille studovala architekturu, začala jsem více propadat onomu poklidnému kouzlu tohoto filmu. Ono slovo "poklidnému" je v tomto případě důležité; i přesto, že film zobrazuje nějakých deset let Camillina života, nikam nepospíchá a spíše než na ukazování všech významných momentů života, se zaměřuje jen na náznaky a nejdůležitější detaily. I proto si v konečném důsledku může dovolovat dlouhé, zdánlivě nedůležité scény, které jsou nicméně podkresleny tak sympatickou kamerou a hudbou, že vám ta jistá příběhová nevýraznost možná aní vadit nebude. [Glasgow Film Festival 2012] (23.02.2012)

Mesiace plynuli, roky pribúdali a ona bola furt pätnástka a on 19 ročný floutek. S týmto to tvorcovia nejak nevychytali. (29.03.2014)

Tak tohle byla síla....pokud vám není patnáct a nejste poprvé zamilovní tak vám film akorát tak ukáže jak jste v patnácti byli neuvěřitelní. Příběh odpovídá uvedenemu popisku, jen je potřeba říct, že hlavní hrdinka zaslouží pár facek celej film, hlavní hrdina 4/5 a architekt polovinu času co stráví na plátně. Prostě scénář je úplně mimo, herecké výkony odpovídájí scénáři, takže jsou pořád ubulení, nebo alespoň smutní. Film mě vyčerpal, a to jsem zvyklý na "pomalé filmy". (24.09.2012)

[FFF 2012, Sydney] Sterilná, akože fatálne sa tváriaca "básnička" o prvých partnerských sklamaniach, ktorú pred podpriemernosťou zachraňuje senzitívna kamera a zopár prepekných scén. Inak predstieraná lahkosť, mŕtvy syžet a jeden vychytralý "boyfriend" čo si sere do huby. Pomalá interpretácia myšlienok mi nevadí-mám ju dokonca v obľube, vadí mi, keď ju niekto vykastruje do tézovitosti, poprípade ju "obohacuje" o sekundárnu škrobenosť-sme introvertní architekti, nosíme šál aj v lete, bývame v loftoch a spíme so svojimi profesormi... Vlastne aj ja mám šedý tvídový kábat a zarastenú bradu, takže by som mal byť asi radšej ticho. (23.03.2012)