僕と妻の1778の物語
1,778 Stories of Me and My Wife
Režie:
Mamoru HošiHudba:
Júsuke HonmaHrají:
Júko Takeuči, Ren Ósugi, Šósuke Tanihara, Cujoši Kusanagi, Mičiko Kičise, Kazujuki Asano, Sumie Sasaki, Jóko ImamotoObsahy(1)
Spisovatel sci-fi zjistí, že jeho manželka má rakovinu a rozhodne se pro ni každý den napsat příběh, aby ji udržel při životě a sám se vyrovnal se skutečností, jako bájná Šeherezáda. (sator)
Recenze (13)
Sakutaro se profesionálně věnuje tvorbě sci-fi povídek, ale když se u jeho ženy Secuko objeví rakovina, která jí má přinést brzkou smrt, Sakutaro se rozhodne, že od té doby napíše každý den jednu povídku jen pro svou ženu. Díky názvu lze poznat, přibližně kolik dnů ve filmu budeme sledovat. Celý film se točí kolem vztahu Sakutara a Secuko a většinu času vidíme Sakutara, jak se sklání nad papírem a snaží se něco vymyslet a kupodivu k němu nový nápad vždy přijde a i se samotnými povídkami zde jsme někdy seznámeni. Nápad filmu je výborný, zajímavý a romantický, a na obrazovky je převeden velice poutavě. Jelikož stopáž má více než dvě hodiny, tempo je pomalejší, ale přesto plyne velmi příjemně. Vzhledem k námětu se nevyhneme jistému smutku, avšak zároveň se zde vyskytují originální drobnosti a celkově film vyznívá svěže a mile a Takeuči Juko je jako vždy výborná, takže ve výsledku mi Boku to cuma no 1778 no monogatari přineslo moc hezký pocit. ()
Další nádherný japonský klenot, který mě dostal do kolen. Pozvolna plynoucí subtilní drama, které nenápadně mísí typická, pro někoho možná laciná, žánrová schémata s tak dokonale civilním pojetím, že občas vypadá jako okno jímž divák nahlíží do života skutečných lidí. Nádherné v každém záběru, úchvatné svou zdánlivou jednoduchostí, dojemné ve svém námětu i v každém jednotlivém okamžiku či gestu, podkreslené nádhernou hudbou a zesílené kontrastem s naivním vizuálním pojetím střípků Sakutarových povídek. Ty samy o sobě jsou přes svou často dětinskou atmosféru citově nečekaně silné, protože ač se je Sakutaro snaží psát veselé a Secuko se nad nimi často směje, vkrádá se do nich postupně onen smutný podtón, zrcadlící hrdinův žal, později zoufalství a nakonec odrážející skutečné autorovy prožitky. Přes pomalé tempo jsem ani na okamžik neměl pocit zbytečné zdlouhavosti, zejména, když mě každou chvíli zasáhla tak emotivně silná scéna jako poslední polibek za svitu měsíce, čtení příběhu č 1775, nebo scéna kdy Sakutaro píše svůj poslední příběh. Křehké, dojemné, až se svírá srdce, do očí se derou slzy a člověk si uvědomuje, že takhle nějak přes všechny posměšky cyniků, vypadá skutečná láska, obětavost a úcta k partnerovi i k životu samotnému. ()
Velmi hluboký a emotivní příběh dle knižní novely od: Ritsuko Hanzawa . Krásné obrazy sci-fi spisovatele Sakutara na vás zapůsobí podobně, jak pohled do klidné vodní hladiny pod noční oblohou plnou hvězd. Jednoduchá krása v každém záběru je ještě podtržena nevtíravou melodií. Yusuke Honma se svou nádhernou hudbou konkuruje a snad i převyšuje nám známé západní skladatele. A jelikož je zde obsah velmi stručný, tak: Setsuko, ženu Sakutara bohužel připravuje o životní elán zjištění smrtelné nemoci, rakoviny. Sakutaro nalézá způsob, jak se sám s touto ranou vyrovnat a jak dát své ženě poslední naději do zbývajícího života. Začne jí psát každý den jeden příběh, nejprve se snaží o ty vtipné, později již díky své fantazii nalézá podněty ve svém okolí a ženě tak předkládá denně originální kouzelné příběhy. Setsuko nakonec díky síle a naději, kterou může čerpat od svého muže a z jeho příběhů žije dalších 5 let. I přes prognózu lékařů z brzké smrti, nám film ukazuje, že nejen prášky a medicína jsou schopny zázraků. Někdy nalézáme pomoc ve smíchu, touze a lásce, zjišťujeme, že obyčejné lidské vlastnosti působící jak placebo mají lepší účinek, než lékařská věda. Z jednoduchosti a již některými nepovšimnutého důvodu úmrtí lidí kolem nás, dělá Mamuro Hoshi originální romantické drama, které svým pojetím v takové podobě nemá konkurenci. Jediným neduhem je délka, film má 139 minut a tak jsou některé pasáže nudně zdlouhavé a pro diváka nezáživné. Být film o 45 minut kratší, vůbec bych se nezlobil, takhle krásné momenty zastiňují zbytečně táhlé pasáže. ()
Hlavní postavy jsou tak sympaticky praštěné, že filmu odpouštím i lehké citové vydírání. Nápad psát své nemocné ženě každý den příběh, je romantika nejtěžšího kalibru, ale některé povídky byly opravdu zajímavé. Nakonec je to lehce nadprůměrný film, který mohl být o několik desítek minut kratší. ()
Vidět Yuko v této roli mi trochu trhalo srdce. Nicméně, každému je vzhledem k obsahu naprosto jasné, že tenhle snímek bude těžká citová vydíračka kde absence kapesníčků je nemyslitelná. Bohužel zase tak moc dojatý jsem ale nebyl - přecijen z režisérského pohledu by to chtělo trochu více zapracovat, protože délka filmu je takto moc natažená (20 minut bych ubral) a sem tam přijdou zákonitě nezáživné pasáže. Celkově to ale nezklame, příběhy jsou nápadité a často velmi zábavné, že se člověk opravdu zasměje, ale dojemné okamžiky tu samozřejmě vzhledem k hlavní zápletce nemohou chybět. 73% ()
Po shlédnutí jsem notnou dobu seděl a nechával doznívat emoce a uvědomoval si, jak Japonci mají skvostnou úctu k životu. Překrásný film, který se rozhodně nezapomene! "Nepíšu každý den příběh kvůli ní...mé každodenní psaní je způsob, jak se s tím vším vypořádávám". Díl 1778, poslední díl. Pojďme se znovu najít... ()
Velice milý, nápaditý a dojemný příběh. Několik velmi silných míst mě přimazilo k židli a scéna s psaním posledního dílu ještě navíc vyazila dech. Nezapomenutelní robůtci a mimozemský výběrčí peněz za noviny, překrásné záběry, celé je to vlastně svým způsobem mimozemské. Svým způsobem naivní, ale krásně a snad se můžu odvážit použít slovo moudře. Ano, myslím, že moudře naivní. ()
Jsem zklamán. Čekal jsem opravdu dobrý "tearjerker", ale tak špatně zpracovat takové téma, jsem už dlouho zase neviděl. Stopáž je brutální mínus, tím zabili celý film. Emoce navíc nebyly dobře přeneseny na díváka, většina scén, které měly chytit za srdce, se minuly účinkem. Japonci to teda umí hodně lépe, toto je jeden z těch hodně blbých filmů. ()
Skvelý námet v strašnom prevedení. Na film som sa veľmi tešil, už s popisu som to tipoval na skvelý zážitok, no niekde sa niečo pokazilo a moje očakávania boli pochované. Názov je sám o sebe obrovský spoiler, a divák si vopred môže pripraviť vreckovky, mne sa však film pod kožu teda vôbec nedostal. Každodenne napísať príbeh pre svoju chorú ženu s úmyslom ju uzdraviť smiechom, po dobu piatich rokov je spolu s týmto filmom , tá naaaajmelancholickejšia vec akú som kedy videl/počul. Aj napriek tejto dokonalej vydieračke pre mňa film jednoducho nefungoval tak ako mal. Nepáčili sa mi herci, vôbec mi nesadla ani hudba a atmosféra plynula tak pomaly, až som zíval. Na druhej strane príbehy, ktoré písal Saku boli zaujímavé a veľmi poetické. Toť však vše k pozitívam. Možno by prospela kratšia minutáž, možno nie, pre mňa je to tentokrát len za 2*. ()
to nejde komentovat, tohle se musí vidět a nejlépe vidět srdcem... Pojďme se znovu najít. ()
Nemôže tvrdiť, že film nebol pekný a dojímavý. Práve naopak...mal peknú myšlienku a príjemne spracovaný dej. No tu bohužial s pozitívami končím. Často sa stane, že film, ktorý má potenciál, nemá dostatok času na plnohodnotné zobrazenie myšlienky alebo odovzdanie posolstva. Tuna je to všetko naruby. Tento snímok dostal AŽ príliš veľa času, tým pádom je tam množstvo nudných až zbytočných momentov, a keby film bol vtesnaný do 90min tak isto pridám o hviezdičku naviac. Približne v 110min som si už fakt želal aby ta jeho žena konečne umrela a to patrím medzi citlivých ľudí :D. PS: Neodporúčam pozerať vo večerných hodinách. ()
Pomaly pôsobiaci film, ktorý však o to hlbšie vtiahne diváka do zobrazovanej situácie. Na mne zanechal silný dojem, i keď by som sa stavil, že keby bol o polhodinu kratší, výsledok by bol ten istý... ()
Je to dosť dobrá romantická dráma z japonskej produkcie. Má skvelý príbeh o spisovateľovi sci-fi, ktorý okrem svojej práce miluje aj svoju ženu, no všetko sa pokazí, keď sa dozvie, že jeho žena dostala rakovinu a mal by jej zostať už len rok života. Ale keďže vie, že smiech lieči, rozhodne sa každý deň napísať jeden príbeh len pre ňu, aby ju rozosmial a udržal na žive. Spracovanie je ale až príliš rozporuplné. Táto zápletka znie skutočne perfektne a v rámci žánru ponúka nesmierny potenciál, ale ten tvorcovia nevyužili práve najideálnejšie. Hlavným problémom je, že dej, ale aj postavy sú väčšinu času až príliš jednoduché. Film má zbytočne rýchly úvod, pri takejto dĺžke som očakával trochu väčší priestor pre postavy, už po pár minútach je žena chorá a začína sa hlavný dej. Celé prvé dve tretiny sa na to síce príjemne pozerá, rozhodne ma ani nenapadlo nudiť sa, ale chcelo by to úplne všetko rozšíriť, pretože okrem tých úplných samozrejmostí, ako to, že hlavný hrdina píše, jeho žena je chorá a číta jeho príbehy a samozrejme všetky tie návštevy nemocníc a nejaké tie domáce práce tu prakticky až na tie príbehy nič nie je. Najhoršie je, že ani do postáv sa nedá až tak dobre vžiť, sú dobre obsadené, ale jednoduché. A ani tie príbehy ma v tejto časti moc nezaujali, aj keď nejaké nápady sa v nich nájdu. Takže sa na to dobre pozerá, ale to je všetko, potenciál zostal nevyužitý. A preto ma úplne dostalo, ako sa to všetko v poslednej tretine radikálne zmení. Kvalita už po všetkých stránkach ide prudko hore, spisovateľovi sa už nedá nefandiť, konečne jeho postava získa novú úroveň, samotné príbehy už sú lepšie a už na nich skvelo vidieť, ako sa v nich odzrkadľuje psychický stav spisovateľa, toto sa mi veľmi páčilo. A navyše je tu niekoľko úžasných scén, ktorá ma úplne dostali, hlavne písanie počas tmy za mesačného svetla, pozeranie na nočnú oblohu s nápadom ďalšieho príbehu, záver a ešte pár ďalších a tieto situácie sú aj emocionálne veľmi silné. V rámci žánru radím celú túto tretinu medzi to najlepšie, čo sa dá vôbec vidieť. Herecké obsadenie je výborné, sympatický Tsuyoshi Kusanagi, len škoda, že jeho postava nebola celý čas na takej úrovni, ako práve v tej poslednej tretine, skvelá Yuko Takeuchi, tradične výborný Ren Osugi a pár zaujímavých vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú výborné, skvelý vizuál, fungujúce emócie, v tej poslednej fázi je to najvyššia úroveň, ale dovtedy len nadpriemer. A veľkú pochvalu si zaslúži hudba, páčila sa mi väčšinu filmu, ale práve tie najsilnejšie scény sprevádza iná a skutočne krásna hudba. Škoda, že celý film nie je tak skvelý, ako posledná tretina. Takže celkovo je to len nadpriemerná romantická dráma, ktorá si zaslúži len takéto hodnotenie, ale ako sa hovorí, koniec dobrý, všetko dobré a to pri tomto filme platí mimoriadne. Dokázal u mňa vyvolať tie najsilnejšie pocity, ako sa len pri filme dá a keď si naň po dlhšej dobe spomeniem, miesto slabšej väčšiny času filmu si spomeniem práve na tie úžasné scény, takže moje výsledné pocity sú čisto päťhviezdičkové. 79% () (méně) (více)