Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Matty
    ****

    Skoro dvě třetiny filmu tvoří rychlá konverzační komedie (jeden ze scénáristů psal pro bratry Marxy a je to poznat), teprve v závěru se příběh láme ve vážné drama. Vzhledem k předcházející lehkosti snad až příliš vážné. Ač ženy protentokrát vládnou, ve vzduchu stále visí jejich závislost na mužích. Herečky mezi sebou nezápolí o nic menšího než o vstupenku do mužského světa. Ale na třicátá léta je to stejně pokrok. 75%(4.6.2010)

  • Kulmon
    ****

    Valná část filmu je čistá komediální konverzačka, kdy není ani chvilku ticho a na každou repliku se najde nějaká vtipná odpověď. To vše v penzionátu mladých dívek, jejichž jediným snem je získat nějakou roli na divadle a získat tím vstupenku do lepšího života. Škoda jen, že těch dívek je moc a splývají. Ční nad nimi Katharine Hepburn, Ginger Rogers a Andrea Leeds. Na konci se však film zlomí do dramatu, možná až příliš okatého. Jsou zde nějaké nedotahy, ale i tak slušná zábava.(24.8.2011)

  • kareen
    ****

    Ani nepočítám, kolik se tady sešlo výborných a nádherných hereček v čele s Katherine Hepburn, Ginger Rogers nebo Andreou Leeds. Jejich postavy jsou zábavné, sarkastické a vůbec si tu slovní pálkovanou užívají s celou vahou své okouzlující osobnosti, ale někde v pozadí už se plíží stín velké tragédie. Poslední třetina filmu tak z lehkovážné konverzačky přechází v tíživé drama, kde jsem se ani já nakonec neubránila, aby mi trochu nezvlhly oči. Protože na rozdíl od svých zářných představitelek, Kay, Jean a ostatní dívky z penzionátu, své místo na výsluní ještě nevybojovaly a jak to tak na pozadí hollywoodského pozlátka bývá, jejich naděje nakonec zapadnou do ztracena, stejně jako jejich krása.(8.10.2014)

  • Oskar
    *****

    Penzionát pro začínající herečky je jako osudí, do něhož se tu a tam vnoří povolaná ruka a na základě nevyzpytatelného výběru vytáhne vítězný míček. Jeden z mnoha desítek, kterým stojí za to po léta bezcílně rotovat v bubnu. Jedna z adeptek je tak otlučená, že se zdá být začátečnicí už hezkých pár desítek let, několik dalších se nejspíš časem vdá a přijde na jiné myšlenky, jiné sleví ze svých ambicí a stanou se třeba tanečnicemi ve sboru. Jednu, možná dvě z nich osvítí světla ramp. Zatím ještě překypují energií, bagatelizují neúspěchy a přeceňují naděje... Nikdy bych si nepomyslel, že by mi u nějaké komedie mohlo vadit příliš mnoho vtipů. Jestli jsem se k tomuto pocitu někdy přiblížil, tak právě při sledování Stage Door. Konverzačního humoru je zde dost na tři filmy a je modernější než v leckterém sitcomu, mladším o šedesát, sedmdesát let. V okamžiku, kdy už jsem se začal cítit všemi těmi sarkastickými šlehy zvolna přesycen, se film se zlomil do dramatu. Ne násilně, naopak podle průběžných očekávání, která tato břitká perla od začátku navozuje. Herečky z penzionu používají cynický humor jako obranný prostředek pro zaplašení pochyb o svém talentu, obav z budoucnosti a pro zachování sebeúcty. A je jasné, že to sebeobelhávání nemůže trvat věčně. Byl jsem předem připraven na dva možné extrémy - buď se bude nemilosrdně "nastavovat zrcadlo" jako v Sunset Boulevardu nebo ve Všem o Evě, nebo půjde o konejšivou sociální pohádku á la Frank Capra, kde přes útrapy všechno dobře dopadne. Stage Door se ale neopírá o stylizační žánrové berličky a zůstává v každém směru nohama na zemi. Imponuje, mi, jak elegantně se vyhýbá obvyklým klišé. Postavy ztvárněné Katharine Hepburn a Ginger Rogers se sotva dají chápat jako nějaké modelové typy, zobecňující určitý druh ženy, herečky, plodu konkrétního sociálního zázemí atd. Jsou to jedinečné osobnosti a asi by nebyly příliš odlišné při volbě jiné kariéry. Je ale zajímavé konfrontovat je právě s prostředím, které škatulky jako "sebevědomá mondéna" nebo "venkovská naivka" přímo vyžaduje. Vedlejší postavy mají k takovému zobecnění blíž, ale žádná z nich není karikaturou. Stage Door (trapnému českému názvu Motýl vzlétl k záři se vysmál už recenzent Kinorevue v roce 1938) je malé, skromné mistrovské dílo. 100%(14.8.2010)

  • MrCreosote
    ****

    Hned po doběhnutí úvodních titulků se na vás začne valit kaskáda břitkých dialogů, ironických prupovídek a nevybíravých glos, to všechno v podání asi patnácti nudících se hereček bez práce. Dost neobvyklý úvod do příběhu, řekl bych. Chvilku trvá, než si člověk zvykne na slovní ping pong, podle kterého je možná až příliš poznat, že se původně jednalo o divadelní hru. Jakmile ale vstoupí na scénu jako vždy bezchybná Hepburnová, začne se děj pomalu rozbíhat a přes konverzační komedii přechází až do závěrečné tragédie. Na můj vkus poněkud násilně a přehnaně, s přivřením oka se to ale dá akceptovat a na emocionálnosti to nijak neubírá. A Adolphe Menjou má snad na ty usměvavé pokrytce patent, v Kubrickových Stezkách slávy byl skoro stejný parchant jako tady.(11.10.2010)

  • - Role Katharine Hepburn byla menší než ve scénáři a vzhledem k tomu měla dostat i menší honorář, než Ginger Rogers. Když protestovala u producenta, tak jí řekl, aby byla šťastná, že dostala sedmou roli ve filmu. Nakonec jí ale byly nějaké scény přidány a dostala stejný honorář jako Ginger Rogers. (Kulmon)

  • - V roce 1939 byla hra nastudována i pro radio, kdy si svou roli z filmu zopakovala Ginger Rogers. (Kulmon)

  • - Katharine Hepburn měla hrát stejnou roli již na divadle, avšak broadwayský producent Leland Hayward žárlil na její prohlubující se přátelství se známým filmovým režisérem Johnem Fordem a raději obsadil Margaret Sullavan, kterou si měsíc po premiéře hry vzal za manželku. Sullavan byla poté zvažována i do filmu, avšak otěhotněla a roli získala Hepburn. (Kulmon)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace