Broderskab
Režie:
Nicolo DonatoKamera:
Laust Trier MørkHudba:
Jesper MechlenburgHrají:
Thure Lindhardt, David Dencik, Nicolas Bro, Morten Holst, Hanne Hedelund, Lars Simonsen, Anders Heinrichsen, Jon Lange, Lena Bjørn, Claus Flygare (více)Obsahy(1)
Zakázaná láska uvnitř spolku neonacistů. Když Lars odejde z armády, protože je mu kvůli nařčení z obtěžování znemožněn kariérní postup, dostane se přes starého známého náhodou na sraz dánských neonacistů. Jejich předseda v inteligentním Larsovi vidí velký potenciál a snaží se ho získat pro svou věc. Lars se postupně skamarádí s Jimmym, jedním z nejaktivnějších členů skupiny, který ho má připravit na plnohodnotné přijetí do organizace. Zatímco společně opravují přímořskou chatu, kterou organizace využívá pro ubytování zahraničních hostů a oslavy, postupně jejich vzájemné pošťuchování a špičkování přeroste ve vášeň. Jenže být gay, je v očích pravicových extremistů ještě horší než být imigrant. Dramaticky napjatý film se díky mixu queer a proti-extremistických témat stal žádaným artiklem na festivalovém trhu a obrazil několik desítek mezinárodních přehlídek i bez GLBT zaměření. (Česká televize)
(více)Recenze (56)
Já teda místní nadšení nesdílím, především mám pár otázek na tvůrce, který asi na vždy zůstanou nevyřčeny. Tak co mi vadilo, téma sice dobrý, ale zpracování horší. Navíc téma sice dobrý, ale po filmech nácek miluje židovku, nácek miluje uprchlici, zákonitě muselo přijít i nácek miluje nácka, ať to máme kompletní. Všechno kolem Larse mě přišlo hrozně plochý a to jak postava, tak dění. Postava vůbec nebyla domyšlená a celou dobu se myslelo pouze na zápletku. Jediná postava, která byla emociálně domyšlená, byl Jimmy. ()
Film dobře vystihuje podstatu neonacistických skupin a soustředí se na vykreslení paradoxní situace, kdy mezi dvěma neonacisty vzplane homosexuální láska, tedy něco z hlediska jimi vyznávané ideologie naprosto nepřípustného. Vyprávění pečlivě buduje situaci před klíčovým zvratem i po něm a rozehrává atmosféru napětí vycházejícího z hrozby protivení se vůči striktním pravidlům. ()
„Co to říkal o gayovi u vodárenský věže?“ - „Ebbe je naštvanej, že skončil v nemocnici.“ - „Proč?“ - „Bojí se, že půjde na policii.“ - „Ne, proč jsi ho zmlátil?“ - „Protože byl gay. Trik je v tom zmlátit jen gaye, kteří to tají, protože ti se bojí to někomu říct. V naší organizaci nemáme gaye rádi, víš?“ Lars je zhrzený vyhozením z armády a otrávený snahou rodičů řídit mu život. Jeho osamělost a vyděděnost zaujme neonacistického předáka Tykkeho, který v něm vidí silného potencionálního člena Strany. Larsova ostrá zásadovost se začne otupovat…Zajímavý náhled na nečekaný vztah uprostřed neonacistické skupiny. Baví počáteční nevraživostí, postupným oťukáváním, dobíráním se až skutečným jiskřením. Neměl jsem problém těm 2 jejich vzplanutí věřit, stejně jako přicházející obavy, pochyby, podezíravost. Natolik byli Lindhardt a hlavně Dencik přesní. A Bro byl zase dokonalý představitel demagoga, který ví, jak jednat s lidmi. Konec byl nevyhnutelný, přesto jeho podoba trochu překvapí, aneb co člověk zaseje, to i sklidí. Vidím to na solidní 4*. ()
Když jsem tento film viděla poprvé, tak mě naprosto dostal. Již samotný námět, který zpracovává naprosto tabuizované téma lásky mezi dvěma muži uvnitř neonacistické skupiny, je velmi lákavý. Vynikající herecké obsazení jejích věrných členů. Nicolas Bro jako "Fatty" či skvělý Morten Holst jako Jimmyho bratr Patrick. K tomu minimalistická atmosféra chladného severu a mlčenlivost záběrů. Pro mě se tento snímek stal nejvíce zapamatovatelným díky vztahu Larse a Jimmyho a jejich úžasného ztvárnění Thure Lindhartem a Davidem Dencikem. Jiskřivá chemie mezi nimi pracuje obrovskou silou již od prvního setkání a její intenzita se postupem děje ještě zvyšuje. Spolu s rostoucí touhou, potřebou a vším nevyslovitelným, co se na obrazovce přetavuje do téměř hmatatelného napětí a erotického dusna (dokonalá scéna na toaletách). Jejich "love scene" je pro mě tou nejúžasnější a nejkrásnější (mužskou) milostnou scénou, jakou jsem kdy ve filmu viděla. Když jsem snímek viděla poprvé, tak při celé této scéně, počínaje příchodem z pláže, mi srdce bušilo jako zvon, polévalo mě horko s chladem a byla jsem doslova magnetizována. Něco tak úchvatného a intenzivního jsem snad ještě při žádné filmové milostné scéně nezažila. Nejde (možná jde:) jen o to, že se jedná o dva kluky, což mě jako dívku přitahuje, ale i o celkové spojení všech prvků. Charaktery, prostředí, námět a mimořádné ztvárnění i propojení jednotlivých momentů. Závěrečná část mě docela "smetla" a slzy byly zaručeny. Pro Nicola Donato se jednalo o režisérský debut, který natočil naprosto geniálně. Smekám jak jemu, který se zasloužil i o realistický scénář bez jakéhokoliv klišé či patosu, tak kamerovému zpracování a představitelům Larse a Jimmyho. Zvláště skvělému, civilnímu ztvárnění Jimmyho. Navrch násilnický a tvrdý charakter. Jinak však také uzavřený a vnímavý. Když si uvědomí možné nebezpečí z vznikajícího citu, neprojevuje žádný vztek či agresi jako obranu. Nevnímá ho jako něco špatného a nepřípustného. Zkrátka se mu poddá. Jakoby na něco takového čekal a věděl o tom. Rovněž excelentní je hudba. Jemné, minimalistické a krásné, stejně jako zároveň podmanivé a melodické tóny. Když zhlédnu nějaké dílo, které na mě silně zapůsobí (ať kontroverzním vztahovým tématem či silnou výpovědní hodnotou), často přemýšlím nad tím, jak by podobné téma vypadalo, kdyby jej natočil někdo u nás, a jestli by si na to někdo vůbec troufl. I kdyby se našel režisér, kteří herci by dokázali něco podobného? Myslím, že, ať máme sebe lepší hereckou základnu, tak na něco takového nejspíše nejsou jak oni, tak ani konzumní a na, mnohdy podřadnou, bezduchou a sterotypní filmovou tvorbu navyklí diváci, připraveni. ()
Kdo očekává klasiku (jako jsem čekal já, a proto jsem byl tak překvapený, když se začal rozvíjet hlavní příběh), tedy jak jednoho chytrého zverbovala na povrchní kecy banda holohlavých idiotů, tak se dočká jen zpola. Jako ideologická sonda Bratrstvo sloužit nemůže, ale funguje jako zajímavý příklad toho, „jak se vlastně zachovat, když si příroda dělá, co chce a sere na to, co hlásám“. Lysohlávkám se u tohohle musí svírat zadky, zvlášť když si uvědomí, že celá ta jejich parta stojí na prepubertální psychice a silném homosexuálním pnutí. ()
“Skrotená hora” po nacisticko fašisticky ma nijak mimoriadne nezasiahla, nakoľko pre danú tému ani z ďaleka nenachádzam pochopenie, pričom keby som aj našiel, len zriedka kedy, respektíve takmer “nikdy” sa dokážem vcítiť do pocitov hlavných postáv. Nie, nevedia mi “4%-tní”, no tak isto nemám dojem, že by to bolo “normálne”, ba dokonca prirodzené. Rodina je: muž, žena, dieťa. Určite nie: žena, žena, dieťa, respektíve úplne cez “čiaru” a moje chápanie: chlap, chlap, dieťa. Mňa by zaujímalo, kam toto ľudstvo s týmto zmýšľaním speje .. ()
Očakával som klasický, ale od severanov určite kvalitný film na tému skinheads. Viem že k témam pristupujú svojsky, často originálne a v podstate to aj dostaneme. Ibaže ma ten homosexuálny vzťah medzi dvoma členmi dosť prekvapil. Prečo? pretože je všeobecne známe, že skinheads nenávidia homosexuálov , preto je veľmi nepravdepodobné, že by sa práve takto orientovaný človek k takejto partii pridal. Ak už majú byť dvaja, je to ešte menej pravdepodobné, ale dajme tomu. Ak na to pristúpime, máme tu film na ktorý sa dá pozerať. Teda okrem tej "romantocko-erotickej" scény, pri ktorej som trpel. Vadila mi ešte roztržka v bare s "farebnými", prim ktorej z toho skinheadi vycúvali napriek presile. Opäť dosť nepravdepodobné. Mimo týchto malých nedostatkov film šľape, herecky výborne obsadené i zahrané s tradične protirasistickým záverom. 70%. ()
Romantické dusno v centru neonacistické skupiny, podtržené výbornou hudbou, skvělým ústředním duem a prostředím jedné chaty, která je uprostřed ničeho a zároveň ve středu dění. 80% ()
Film hodně stojí na sympatiích s hlavními hrdiny. Jestliže postava „Jimmyho“ prochází složitým a velmi zajímavých vývojem, tak „Lars“ je spíše otravný a ne příliš přesvědčivý (navíc herec je velmi nehezký). Námět těžící z kontroverzního prostředí neonacistů je vcelku originální, nějaké okamžiky mi však přišly až příliš nadsazené (koncert, tetování, motivace k jednání). Spousta prostoru je věnována pouze domněnkám, přičemž si myslím, že zrovna tohle téma by mohlo být zpracováno více explicitně. Hudba: několik opakujících se strunných motivů zajímavě přispívá k atmosféře snímku. ()
Pomerne nenápadný film so zaujímavou myšlienkou. Láska medzi dvomi mužmi nie je ľahká ani v obyčajnom svete, keď sa však rozhorí vo vnútri ultrapravicovej organizácie tak to je už riadny mazec. Na jednej strane boli ako členovia organizácie za život v súlade s prírodou a na strane druhej sa im pritrafí takáto vec. Film zobrazuje krutú realitu tohto stavu a neutešenú situáciu ústrednej dvojice, hlavne ku koncu, keď sa pomaličky, nenápadne, začínajú okolo nich sťahovať mračná a chápadlá vlastnej neonacistickej skupiny, všetko za doprovodu nádhernej hudby. Ťaživé finále je preto nevyhnutné. Škoda len toho občas uťahaného deja, na to tu nebola uspôsobená atmosféra a možno ani hudba.80/100 ()
Od samého začiatku som vedela, ako sa to asi bude vyvíjať, a ako to asi skončí, ale aj tak ma to poriadne vzalo. Možno preto, lebo to tí dvaja chlapci zahrali výborne ... najmä Dencik. Jeho brat Holst tiež výborný. Smutný príbeh, kde súdržnosť bratstva je nad bratskou láskou a o tom, že láska, tá pravá, vždy prebije to ostatné. V tomto prípade tá Larsova. Dosť dobrá muzika a ten otvorený koniec vlastne môžu za tú moju piatu hviezdu. ()
Film, ktorý sa mi vryl hlboko do duše a srdca. Uvedomujem si, že nie je zďaleka dokonalý a (asi) som schopná pochopiť všetky výhrady voči nemu, ktoré tu čítam v komentároch. Priznám sa, že po prvom pozretí som ho videla následne minimálne 10 x za sebou. Fascinoval ma. Neviem presne čím, možno tým, že to bol asi prvý z tých tzv. pocitových filmov, na ktorého vlnovú dĺžku som sa okamžite naladila a jednoducho som ten film prežila. Okrem Larsa som sa v priebehu pozerania zamilovala aj ja. Ja tu jednoducho nepotrebujem nič vysvetľovať, ja som to s nimi prežila. Viem presne prečo, viem presne načo, viem presne ako...no a kto nemá rád ten pocit, keď je jednoducho zamilovaný? Dnes už tento film, až za taký zázrak síce nepovažujem, ale to nič nemení na mojom postoji k nemu. Jednoznačne moja ♥ topka. ()
Tady se o sebe třískají dva aspekty, které nemůžou ve vzájemné symbióze fungovat. Naši dva hošani jsou prostě a jednoduše nácci. Ani jeden není vykreslen za pomoci jakékoliv polehčující okolnosti, která by ho v očích diváka dokázala od toho faktu ospravedlnit. A najednou po nás režisér chce, abysme s těmito postavami začali soucítit, litovat je, fandit jim, ačkoli jsou vlastně ohrožováni něčím, co sami oni celý film zastávají. To prostě nemůže fungovat. Anebo může, ale Bratrstvo to nezvládlo. 6/10 ()
Broderskab se vlastně nijak zvlášť neliší od ostatních filmů s neonacistickou tématikou. I tady hlavní hrdina nakonec poruší tabu, což pro něj bude mít nakonec fatální následky. Nicméně homosexualita,která je v tomto případě ústředním motivem, dělá přeci jenom Bratrstvo jedním z nejlepších filmů o neonacistické scéně. 90% ()
Dobře udělaný film s divácky náročným a pro mě jen těžko stravitelným obsahem. Znovu ho vidět nemusím, ale rozhodně se mi jeho děj z hlavy jen tak nevykouří. ()
Podobne kontroverzných námetov je v posledných rokoch spracovaných veľa, takže snímok nemôže prekvapiť, ani šokovať. Nakoniec si myslím, že o to sa ani nesnažil. Dej plynie nenápadne, potichu. Herci sú veľmi fajn, z dvojice je výraznejší David Dencik, Lindhartd mi z nejakého neidentifikovateľného dôvodu vadil. Najsilnejšou stránkou filmu je špecifická hudba, ktorá nikdy nehrá zbytočne. Len ten záverečný "výkrik", vyvrcholenie, nezakričalo tak, ako by si to téma žiadala. Jednoducho to so mnou nijak nepohlo. ()
Celkom zaujímavá a kontroverzná téma o láske dvoch homosexuálnych neonacistov, ktorá však nebola úplne podľa mojich dramatických chúťok. Čakal som troška viac chladnejších emócií, hlbšie vniknutie do neonacistickej spoločnosti a vzťahu dvoch hlavných úloh. Na mňa to bolo troška plytké (hoci nie úplne odláknuté) ale pravdu povediac ušlo to. Drsný a mnou očakávaný koniec vo vnútri skupiny to nakoniec malo, takže spokojný som. ()
U tohoto filmu od začátku víte jak bude probíhat a co bude následovat, ale stejně Vás to udržuje v napětí. Tím pádem je jasné, že to nebude nic veselého, ale zpracování a atmosféra tohoto surového severského dramatu to plně vynahrazuje. Navíc je tu dobře ukázána struktura extremistických spolků a pravidla jejich fungování. Jen je mi líto, že nejsou lépe vysvětleny pohnutky, které svedly (snad inteligentního) hlavního hrdinu k neonacistům. Dám filmu 3 hvězdy, ale jsou rozhodně zářivější a můžu doporučit. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Konec mozna zbytecne prekombinovany a hrajici na city, me ale nezlomili:-). Herecke vykony tradicne (jako snad v kazdem danskem filmu) vyborne, snad ony jsou hlavnim duvodem, proc film videt. Pokud tedy nejsi gay ci neonacista (ti jsou ovsem dost zdiskreditovani). Jinak uz me ty filmy o homosexualech zacinaji trochu nudit, ...sama laska mezi kovboji, neonacisty, Zidy, Zida s Palestincem, policajty, vojaky, neonacisty, DeDeRony... ()
Film jsem po několika letech viděla podruhé a děj jsem si pamatovala jen matně. Byla jsem zvědavá, zda na mě zapůsobí jako kdysi. Ze začátku jsem tomu moc nevěřila, ale když došlo k prvnímu náznaku citového vzplanutí mezi Larsem a Jimmym, tak už jsem v tom zase lítala. Každému je asi jasné, že prožívat homosexuální vztah a zároveň být členem spolku neonacistů je zaručená cesta do pekel. Jak já těm dvěma fandila a taky se o ně bála. Navíc Thure Lindhardt a David Dencik zahráli milence tak věrohodně, že to mezi nimi až neskutečně jiskřilo. V hloubi duše jsem si přála, aby jim to vyšlo. Přesto musím ocenit ten víceméně očekávaný destruktivní konec, bez nějž by příběh byl jen těžko uvěřitelný. ()