Amish Grace

Kniha Jób podle skutečné události. Je jednoduché mít víru, když je vše zalité sluncem, ale ta pravá zkouška víry přichází až v mezních situacích lidských. Nadprůměrný televizní snímek se slabým rozpočtem, solidním hereckým obsazením, navíc mírně poukazující na amišskou pokrytctví (hlavní hrdinka má odpustit člověku, který ji zabil dceru, ale se sestrou se vídat nesmí, neboť odešla z komunity). (07.08.2011)

film určite nie určený ortodoxným ateistom, ktorým sa môže film zdať ako reklama na Amišskú cirkev. Napriek tomu, kto nevie kto sú Amiši, (takí zvláštni ľudkovia, kde ženy a deti nosia čepce, nemajú gombíky, nepoznajú traktory - iba kone a koče, nekukajú telku a nemajú mobily ... chlapi nosia klobúky a brady ...ale žijú svojim životom podopretým vierou v Boha) .. a je zvedavý, nech si to kľudne pozrie. Nie je to iba o Amišoch ale najmä o tom ako odpustiť a prečo odpustiť, a ako znášať ťažkú rodinnú traumu. Je to kresťanský film hovoriaci o tom, že ak chceš, aby Ti raz Boh odpustil, musíš aj ty ... v zmysle A ODPUSŤ NÁM NAŠE VINY, AKO AJ MY ODPÚŠŤAME SVOJIM VINNÍKOM, nájsť silu na odpustenie, inak ti nenávisť bude požierať tvoje srdce a nebude v ňom miesta na lásku (25.07.2015)

Na televizní film velmi nevšední a působivý příběh, který kolem jen tak neprofrčí, ale zabrnká na city a nutí k přemýšlení a k vyjádření názoru. Herecky byl slušně zvládnutý, technické věci jsou v tomto případě nepodstatné. Ukazuje hierarchii náboženské komunity, kde starší příliš lpí na tradicích, což chápu, protože volný pohyb mezi nimi a civilizací by zničil jejich identitu a postupně vedl k jejich zániku. Nevěřím ale, že by ženy těšilo prát na valše a že by děti netoužily po televizi, mobilu či počítači, pokud by věděly, že něco takového existuje. V určitém směru je obdivuji, ale s jejich postoji k vině a odpuštění nesouhlasím. Z druhé strany zde není komu odpouštět. Viník byl potrestán světsky, a jeho rodině, která o přípravě jeho činu nevěděla a nijak se na něm nepodílela, není co odpouštět. Věřící muž vyjádřil zločinem své zklamání z pomyslného podílu Boha na smrti svého dítěte, ale ublížil lidem, kteří s tím neměli nic společného. Odpustit neznamená nepotrestat, protože beztrestnost by pro mnohé byla motivací k dalším zločinům. (22.08.2012)

Víra v ohni zkoušek, aneb ukázka toho, jak moc hodní lidé amiši jsou, a jak se nakonec dokážou vypořádat i s těmi nejtěžšími zkouškami. Kéž by to tak bylo opravdu a vždy, na druhou stranu nemůžu zcela pochopit, stejně jako hlavní hrdinka, jak mohou být na jednu stranu tak plní odpuštění a lásky, ale na druhou stranu, když se to týká nějakých zcela nesmyslných pravidel, to nedokážou. Ale to bude problém každé sekty, no.. Ale úplně chápu, proč počty amišů tak rostou, pro lidi, kteří jsou unaveni tím konzumním životem bez morálky plným zla tohle musí připadat jako poslední jak říkaj englishmani Sanctuary :) Ale ten příběh mně chytl opravdu za srdce, i když nemám rád dojáky, a nebylo to zcela profesionální, výkony byly vcelku slušné, po technické stránce taky vše fungovalo a příběh byl krásný. 4 (30.04.2012)

Silný příběh, skvělí herci a zároveň hodně zdařilá agitka na Amenity; kdybych chtěl být křesťan, chtěl bych být nejspíš Amenitou (jen k tý mojí plešatý palici by moc neseknul takový lví vous, musel bych furt nosit klobouk). A po chvíli pochybností dávám nakonec čtvrtou, i přes tu monstrózně überpatetickou scénu v závěru (příchod Amišů na pohřeb), protože jak tak slídíme s přítelkou po síti, ono to všechno tak nějak zhruba opravdu bylo a onen úvodní titulek "podle skutečných událostí" tentokrát kupodivu opravdu platí. Jen motivace toho šíleného střelce byla asi o dost složitější, než jak divákům předkládá scénář, stručně řečeno to byl deviantní pošuk. A doufám, že se smaží v pekle až na věky věků, amen. Ne, nemohl bych být Amiš, takovýmu hovadu bych neodpustil. Maximálně bych se dokázal fatalisticky smířit s tím, že taková hovada existují a jejich činy mají nějaký vyšší záměr. (25.10.2020)