Reklama

Reklama

Jen když jsme zdrávi

  • Francie Tant qu'on a la santé (více)

Obsahy(1)

Pierre s kyticí v ruce prochází hřbitovem, obklopeným moderními mrakodrapy. Celým městem otřásá hřmot pneumatických kladiv, piják nedokáže přiložit naplněnou sklenku ke rtům, sklenky v příborníku se rozezvučí jako zvonková hra. Na ulici se zaparkovaný vůz v krátkém čase úplně pokryje prachem. Pod jeho nánosem najde automobilista na skle přilepený nápis: Usmívejte se. Když v bytě spadnou kvůli otřesům i noty z notové osnovy, Pierre cítí, že něco není v pořádku. A to je teprve začátek... (NFA)

(více)

Recenze (3)

Brejlil 

všechny recenze uživatele

Série etud na téma "těžký život v hektické civilizaci". Film hodně připomíná Tatiho Playtime, je ovšem divácky vděčnější. Většina filmu si vystačí s obrazem a dialogy vůbec nepotřebuje. Když už na nějaké dojde, jde o parodické využití jazyka reklamy. Vyzdvihnout musím etudy "V restauraci", "V kině" a především "Na návštěvě". Taková "univerzální bombička" stojí za to, o novém oblečku domácí služky ani nemluvě. Škoda jen nepříliš přesvědčivého závěru. ()

fragre 

všechny recenze uživatele

Povídkový film o čtyřech částech. 1. Nespavost 2. Kinematograf 3. Jen když jsme zdrávi 4. Už nikdy do lesa. Ad 1. Působivá parodie na dobové upírské horory. Působivá tím, že dokonale napodobuje expresivistickou gotickou obrazovou stránku těchto, takže ji dovádí k mírné parodičnosti. Hezké překvapení na konci. Ad 2. Dokonalý svět reklamy jako peklo na zemi pro normálního jedince. Ad 3. Moderní uspěchaný svět jako peklo na zemi pro normálního jedince. Ad 4. Tklivý příběh o tom, jak potrhlý nimrod a měšťácká panička vláčející svého chotě v touze uspořádat si romatický piknik v přírodě, dovedou k tichému šílenství pracujícího venkovana. Všechno to jsou vlastně anekdoty, téměř beze slov, velmi vtipné, přitom neagresivní a sice si utahující ze svých hrdinů, ale jen jemně s pochopením pro slabost lidskou. ()

Reklama

Rattlehead 

všechny recenze uživatele

Po shlédnutí jeho dvou celovečerních filmů (a dvou krátkých) musím jen trpce konstatovat, že Pierre Étaix je snad nejnedocenějším režisérem filmové historie. Jeho jméno vůbec nenajdete ve většině nových knih o filmu (Lexikon světového filmu, Jak číst film, 1001 filmů...). Proč? Vždyť ty filmy jsou naprosto geniální! Étaix si zaslouží být uváděn hned vedle Tatiho, a tím pádem i vedle Chaplina a Keatona. Právě spolu se svým souputníkem Tatim pokračuje Étaix v odkazu Bustora Keatona - v tom smyslu, že celým filmem prochází s kamennou tváří, a i ve zvukové éře téměř nepromluví. Veškerý humor je vizuální, snad s výjimkou scény, kdy rodina, u které je Étaix na návštěvě, neustále cituje z televizních reklam (je zajímavé, že stupiditu reklam dnes už snad nikdo nezesměšňuje, patrně jsme si tak zvykli, že toto vymývání mozků považujeme za něco zcela normálního). Krásných okamžiků je zde mnoho, namátkou: v jedné scéně si Étaix léčí pocuchané nervy prací na zahrádce; při zalévání kytek začnou kytky z nenadání růst jak divé, a Pierre je vyzvednut do výšky - divák se logicky domnívá, že Pierre dal kytičkám trochu moc vody, skutečnost se dozvíme poté, co kamera zabere větší celek - zahrádka se stala cílem nájezdu bagru, který kus země nadzvedává spolu s nebohým Pierrem... v jiné scéně si žena na výletě v přírodě pustí rádio a se zájmem sleduje, jak místní venkovan začal tančit u plotu; žena netuší, že plotem právě probíhá elektrický proud... ()

Galerie (12)

Reklama

Reklama