Platónova akademie

Velmi neveselá komedie. Může se hodit když budete mít pocit, že na tom v životě nejste moc dobře. Antonis Kafetzopoulos od filmu O kalyteros mou filos výrazně zestárl, za osm let. Albánská otázka v Řecku opravdu je aktuální a zřejmě ještě nějaký ten rok bude. Námět je ovšem skvělý, herecky bez chyb, a jedna hvězda proto chybí jen z důvodu nezábavnosti. (08.11.2020)

46th KVIFF 2011 - YOUNG GREEK CINEMA - Mladý řecký film (Akadimia Platonos / PLATO´S ACADEMY / Platónská akademie) (10.09.2011)

Velké překvapení. Na film jsem šel bez očekávání a dostalo se mi slušné zábavy. Řekl bych až nacionalistické cítění mezi Stavrosem a kamarády funguje a baví do chvíle, než se na plátnu objeví ztracený albánský syn. Rozhodně nejvtipnější záležitost, co jsem na letošních Varech viděl. Škoda závěrečného twistu, který jednoduchost a svižnost filmu poněkud ničí a příběh se snaží zbytečně zamotávat. [MFF KV 2011] (09.07.2011)

[46. MFF KV, 2011] 70% (05.07.2011)

Moc milý příběh, který se stal jako by se nestal a ve kterém se toho přihodilo tolik, že to bylo téměř nic. A skutečně: někdy člověk ani neví, zda je Čech nebo Albánec? A dokud se nerozhodne, nikdo ho nechce: matka, bývalá žena. kamarádi. A když se rozhodne, mnohý se vrátí, ale zdaleka ne všichni... Samozřejmě si nutně uvědomíme rozdíl mezi Platonovou akademií a spolkem pouličních mudrců, kteří tu bojují o holou existenci (fotbal plac, obchody,..) v prostředí, které jim hrozí svojí cizotou či jinakostí. Ale právě tento rozdíl můžeme už možná generalizovat na celou Evropu. (01.02.2021)

Film Akadimia Platonos (myšlena je athénská čtvrť se stejnojmenným náměstím) je anekdotickou hříčkou řecké svébytnosti. Filippos Tsitos v ležérním obleku běžného athénského dne našlehal frappé z kostiček klišé a stereotypů, kolující uvnitř tepen, ale i zvenku, kolem řecké společnosti. Má rozvernější náladu a od základů roztřásá tou poslední jistotou člověka v deziluzi životního snažení. Je škodolibější a dobírá si národností aspekty, byť sama hříčka je jen koketním flirtem a citlivou zlomyslností. Nakonec, jisté napětí mezi řeckým a albánským bylo v době natáčení jen odvarem, řecká přítomnost se toho času již pomalu začala přizpůsobovat více globálnějšímu charakteru života a samotných Athén. Tsitos dokázal s nadhledem zachytit to řecké v dobrém i uštěpačném smyslu věci, a řecká svébytnost ducha přetrvává. Hrdinou athénské reality všedního dne je Stavros, alias Salih (dobrý Adonis Kafetzopoulos), majitel malého obchůdku, opuštěný a nenaplněný. Jedinou radostí je společnost přátel a ta řecká národní hrdost. Nespavost si ale žádá terapii vytržením. Důležitou postavou je Marenglen, alias Remzi (příjemný Anastasis Kozdine), albánský dělník s nejasnou minulostí. Stará fotografie, mlhavá vzpomínka a nitro, toužící po poznání vlastní matky. Hlavní ženskou postavou je Chariklia (pozoruhodná Titika Sarigouli), stařičká Stavrosova matička. Stáří, mrtvička a dávný osobní hřích mateřství, srdce je zcela nadšené z možnosti usmíření a znovushledání. Z dalších rolí: nejbližší přátelé Stavrose i jeho sousedé a majitelé z vedlejších obchůdků Nikos (Jorgos Souxes) a Thymios (Panajotis Stamatakis), další kamarád do party ležérního prožívání života Argyris (Kostas Koronaios), či od Stavrose již utečená žena Dina (Maria Zorba). Film Akadimia Platonos jest lehkou anekdotickou hříčkou o řecké národní svébytnosti a životním uspořádání. Komorní, intimní, rozverné, rozkošné, aneb poezie malého člověka. (15.05.2021)

Kdo vlastně jsem? Řek nebo Albánec? A co ze mně vlastně dělá jedno či druhé? Stavros si náhle musí odpovědět na tyto otázky, jako by už i tak neměl dost starostí. Jeho hledání probíhá na pozadí tradičního řeckého pozorování života - někdo by to nazval flákáním, ale to by se Řekové mohli urazit :-) Film je svižně natočený, s laskavým humorem zobrazuje vztahy Řeků k Albáncům i třeba k Číňanům a režisér se sympaticky nebojí strefovat se do vlastních řeckých řad. A některé hlášky jsou vskutku dokonalé. Pěkné čtyři hvězdy. (07.07.2011)

Mimoriadne kladne hodnotím nevtieravý, skromný a dôveryhodný štýl zábavy a zároveň podania myšlienky, ktorého ukážkovým príkladom bol práve tento film. Jeho predstaviteľmi sú obyčajní ľudia, ktorí nemajú toho veľa na práci, tak rozoberajú zdanlivé zbytočnosti ako napríklad otázka národnosti. A táto otázka vo filme prerástla do všeobecného zamyslenia sa nad identitou človeka ako takou. Spracovanie nebolo xenofóbne či šovinistické, lež citlivé a vtipné. Malo to jasnú myšlienku, malo to jasný dej, nehralo sa to na nič veľkolepé, bolo to vtipné… malo to skrátka iskru. A v mnohom to zobrazovalo nás samých – či už povahu Slovákov, alebo povahu ľudí všeobecne. (03.02.2012)

Film je poněkud tendenční, zaujatý - Řekové vypadají jako pobudové, jsou nezaměstnaní, kdežto Albánec je kultivovaný a Albánci pracují! recenze: https://www.hollywoodreporter.com/review/platos-academy-film-review-29725 https://www.critic.de/film/kleine-wunder-in-athen-2201/ (13.09.2020)

slušně natočeno, člověk se občas zasměje, ale to finální poselství jde tak nějak odnikud nikam. Aspoň jsem se poučil, jak to mají Řeci s Albánci a na kterou národnost psi častěj štěkají... (05.07.2011)

Příjemný filmeček, který se mohl zvrtnout v něco naprosto nekoukatelného (čtyři chlapi sedí celé dny na křižovatce ulic), ale zvrhl se v malé existenciální drama, které se možná za nedlouho (ne-li už) bude moct vztáhnout na všechny nás v EU. Drama s velkou lžící milého humoru. (11.07.2011)