Šest Železných dam (S04E01)

Zle prekalkulované a s výraznými nedostatkami, čo sa naratívnej logiky týka. Epizóda pomerne dosť hraje na city, ktorým sa však ja niet a niet poddať. Z najväčšej miery za to môže fakt, že postava Mary mi už vážne liezla na nervy. Jej chovanie bola z väčšiny prípadov veľmi iritujúce a miesto sĺz sa mi popravde uľavilo, že skonala. Jediné, koho mi bolo ľúto, je John, ktorý sa práve stal slobodným otcom. Avšak jeho trúchlenie sa mi vďaka nedávnej a pre dej zbytočnej afére nezdalo príliš úprimné. Len škoda, že sa Sherlock a John zase rozhádali, čo celú situáciu náramne skomplikovalo. Žiaľ, epizóda pôsobí veľmi rozpoltene, hoci nám to začne mimoriadne slušnou mysterióznou atmosférou, nakoniec sa to prepadne do predvídateľnej a umelej melodrámy. A akčnejší ráz Sherlockovi ozaj nesedí. (08.11.2021)

Opravdu jsem nečekal, že by se mi mohlo stát, že mě tento seriál bude nudit. A ono se to stalo. Samo osobě to není, tak špatné, jak se zprvu může zdát, jen s přibývajícími minuty se to začne stáčet, tam kam nemá. A o to více mě pak mrzel finální zvrat, který mě přišel spíše k smíchu, než ke smutku, což je hodně špatné. Snad se další díl povede, a napraví si reputaci. 6/10 (16.01.2017)

Jo, chtěl bych mít stejně chytrou hlavu jako Holmes, který jediným pohledem zjistí všechno o vašem soukromém životě. A v případech, kde rozum nestačí, pak bych chtěl být mistrem v boxu i zápase jako on. A také bych chtěl, abych po deseti úderech pěstí měl obličej bez jediného šrámu a byl úplně v pohodě - jo, tohle bych opravdu moc rád. A když už nepomůže rozum ani síla, pak bych chtěl mít tu intuici jako Sherlock, která zaplní všechna zbylá hluchá místa. A taky bych chtěl být tak rychlý, abych se mohl vrhnout do střely kulce, jež byla vypálena na pět metrů. Usain Bolt by nestihl ani dvakrát zamrkat. A ze všech nejvíc bych chtěl vidět nějakou detektivku, která by měla logickou hlavu a reálnou patu. To bych asi chtěl ze všeho nejvíc. (29.07.2018)

Jak totálně zabít tempo a dějovou přípravu z konce 3. série a vánočního speciálu, vyplácat celou třetinu série na nekoherentní píčovinky bez pointy, vypotřebovat očekávaný zvrat ještě před tím, než se vlastně cokoli rozjede, pojmout ho tím nejtelenovelovitějším, totálně významu prostým způsobem vůbec, a navrch to zastříknout vycucaným melodramatem, které popírá veškerou narativní logiku, předchozí vývoj i dosavadní charakterizaci. The Sign of Three bylo místy aspoň legitimně vtipný, tohle je Downův syndrom i mezi potraty a jo, tenhle můj vzteky vypocený dadaismus stoprocentně dává větší smysl než cokoli, co jsem právě přinutila starého zhlédnout. Neuvěřitelný. (02.01.2017)

To se mi jenom zdá - při pohledu zvenčí, nebo velký detektiv opravdu pro stromy nevidí les, tudíž dělá školácké chyby ... a podle toho to posléze dopadá !?! Nicméně ... nejspíš je to autorský záměr, poněvadž do vlastních schopností zahleděný, leč citově zaangažovaný introvertní génius si počíná přece jenom maličko jinak nežli tentýž génius osobně nezapletený do tenat případu - a Sherlock urazil velký kus cesty ... od onoho památného dne, kdy se poprvé potkal s doktorem Johnem Watsonem. Nebo ... nebo jen není docela v pořádku - ostatně ... to už tady taky jednou bylo. I když ... tehdy dokázal zůstat plně koncentrovaný, odpoutaný od vlastní úzkosti a všech pochybností. Ale teď ? Jakoby po tvrdém střetu s Charlesem Augustem Magnussenem zůstal trochu otřesený ... jakoby se náhle ocitl na dávno zapomenuté, zapovězené cestě, kterou nelze opustit, ze které nelze sejít - na cestě do Samary ... v očekávání poslední výzvy Jima Moriatyho - zatímco osud rozdává karty po svém. Ať tak či tak, doširoka rozhozené střípky mozaiky do sebe postupně zapadají s přesností na setiny milimetru ... tak jako vždycky - a skrz emocionální kocovinu pootevírají dveře k dalšímu příběhu. (16.01.2017)